Pokud chcete provozovat stacionární zdroj vyjmenovaný v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší, je třeba dodržovat určité postupy a mít potřebná povolení. Vydání povolení provozu může být, v závislosti na typu povolovaného zdroje, komplikovaný proces, v rámci kterého je zapotřebí doložit velké množství dokumentů.
Z obsahu projektové dokumentace stavebního záměru musí být zřejmé, zda jeho součástí je či není také stacionární zdroj znečišťování ovzduší a pokud ano, tak jaký. Stacionárním zdrojem se dle § 2 písm. e) zákona o ochraně ovzduší rozumí ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků. Znečišťováním je dle § 2 písm. c) vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší, přičemž ovzduším se myslí vnější ovzduší v troposféře - § 2 písm.
Zdroje znečišťování ovzduší mohou být buď uvedené v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší (tzv. vyjmenované), nebo v této příloze neuvedené (tedy tzv. nevyjmenované). Ke zdrojům uvedeným v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší je kompetentní se vyjadřovat, vydávat závazná stanoviska či povolení krajský úřad (dále jen „KÚ“). Ke zdrojům neuvedeným v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší se vyjadřuje obecní úřad.
O tom, zda se jedná o zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší, v mnoha případech rozhoduje limitní hodnota pro zařazení mezi tyto vyjmenované zdroje. U spalovacích zdrojů je limitní hodnotou jmenovitý tepelný příkon zdroje v MW (do 0,3 MW včetně jde o zdroj nevyjmenovaný, od 0,3 MW o zdroj vyjmenovaný). U zdrojů používajících organická rozpouštědla (např. lakovny, tiskárny, odmašťovny apod.) pak projektovaná spotřeba těchto rozpouštědel, u dalších zdrojů to může být projektovaná kapacita zpracovaného nebo spotřebovaného materiálu nebo projektované množství hotových výrobků za určité časové období (den, rok), elektrický příkon, objem nádrží apod.
Aby průběh řízení o vydání závazného stanoviska, povolení provozu či změny povolení provozu stacionárního zdroje byl „co nejhladší“, je nutné, aby projektová dokumentace předkládaná spolu s žádostí obsahovala veškeré náležitosti a informace rozhodné pro posouzení předkládané žádosti. K uvedení těchto informací se nabízí podkapitola a) kapitoly B.6 projektové dokumentace jako vhodné místo k uvedení vztahu předmětu projektové dokumentace k zákonu o ochraně ovzduší. V případě, že je předmětem povolovaného záměru umístění, provedení či užívání (nebo změny užívání) stacionární zdroj znečišťování ovzduší, je třeba dále rozvést, zda se jedná o zdroj vyjmenovaný či nevyjmenovaný a opřít se o kategorizaci daného zdroje dle přílohy č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší s uvedením celkové projektované kapacity nebo celkového jmenovitého tepelného příkonu. Projektovaná kapacita by měla být uváděna v souladu s jednotkami náležejícími příslušné kategorii (příslušnému kódu) daného zdroje (např. m3 za rok zpracovaného dřeva u zdroje uvedeného pod kódem 7.7.
Čtěte také: ČOV a kogenerace
V situacích, kdy je součástí stavby záložní zdroj energie, je třeba tuto informaci, že se jedná o záložní zdroj energie, v projektové dokumentaci taktéž uvést. Zákon o ochraně ovzduší v určitých případech umožňuje pro provoz záložních zdrojů energie jisté legislativní úlevy, které se ale odvíjí od celkových ročních provozních hodin záložních zdrojů. Rozhodujícím limitem je 300 h/rok. Pokud bude záložní zdroj energie provozován do 300 h/rok, pak pro něj neplatí emisní limity, nemusí tedy nijak zjišťovat množství emisí. Dále jsou záložní zdroje označené kódy 1.2. a 1.3. v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší od poplatků za znečišťování ovzduší.
Příklady možných textů týkajících se ochrany ovzduší v kapitole B.6:
Na vyjmenované ZZO se vztahují přísnější povinnosti a samotné umístění zdroje, resp. povolení provozu je vedeno ve správním řízení. Žádosti o povolení musí být doplněny o další dokumenty.
Při definování zdroje znečištění ovzduší (ZZO) je potřeba vycházet z ustanovení § 2 zákona č. 201/2002 Sb. (dále jen zákon). Zdrojem je technická jednotka nebo činnost, která znečišťuje nebo by mohla znečišťovat ovzduší. Za stacionární zdroj znečišťování ovzduší je proto třeba považovat také např. skladování stavebních odpadů či materiálů, kde dochází k úniku jemných prachových částic.
Z pohledu zákona o ochraně ovzduší mohou nastat dvě situace, na které je nahlíženo odlišně:
Čtěte také: Článok o kogeneračných jednotkách
Čtěte také: Zelená energie ve Španělsku
tags: #vyjmenovaný #zdroj #znečištění #co #to #je