Výskyt ohrožených druhů v Jizerských horách

Jizerské hory byly vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) v roce 1967 za účelem ochrany dochovaného přírodního prostředí a kulturní krajiny s typickým rázem a lidovou architekturou. CHKO o rozloze 368 km² zahrnuje tři národní přírodní rezervace (NPR), 13 přírodních rezervací (PR) a 10 přírodních památek (PP), z nichž Quarré a Tichá říčka byly vyhlášeny počátkem roku 2008. Péče o území je svěřena Správě CHKO Jizerské hory, která od svého založení v září roku 1968 sídlí v Liberci. Správa je jednak odbornou organizací ochrany přírody, dále vykonává speciální státní správu, zejména na území CHKO.

Geologická stavba a klima

Relativně jednoduchá geologická stavba masivu Jizerských hor je převážně tvořena krkonošsko-jizerským krystalinikem. Jádrem oblasti je variský granitoidní masiv, starý přibližně 300 milionů let, který je obklopen pláštěm metamorfovaných hornin. Dominantní horninou převážné části pohoří je žula. Žulový pluton byl na několika místech proražen třetihorními čedičovými vyvřelinami, z nichž nejznámější je strmý kužel Bukovce (1 005 m n. m.) nad horskou osadou Jizerka.

Významným faktorem, který formoval jizerskou krajinu a její přírodní hodnoty, bylo klima, které patří k nejdrsnějším ve střední Evropě. Průměrná teplota na náhorní rovině dosahuje sotva 3,5 °C, extrémní mrazy v inverzních depresích mělkých pánví klesají až k -40 °C. Průměrné roční srážky na úpatí hor přesahují 1 000 mm a v nejvyšších polohách se blíží hodnotě 1 700 mm. Sněhová pokrývka v klimaticky běžných letech dosahuje dvou metrů a leží na hřebenech přibližně 150 dnů.

Chráněná území a jejich předměty ochrany

Jizerské smrčiny zahrnují hned několik MZCHÚ, jsou to: PR Černá hora, PR Klečové louky, PR Na Čihadle, PR Prales Jizera, PP Na Kneipě, PP U Posedu a PP Vlčí louka.

• PR Černá hora (41 ha, 13 ha ochranné pásmo) - Zbytky přirozené horské smrčiny ve vrcholové partii Černé hory (1084 m n. m.), velmi cenné vrchoviště Vánoční louka a geomorfologicky významné uskupení skalních útvarů Sněžné věžičky.
• PR Klečové louky (7,5 ha, 11 ha ochranné pásmo) - Komplex rašelinišť a rašelinných luk na náhorní plošině Jizerských hor, který je tvořen čtyřmi samostatnými částmi (Velká Klečová louka, Malá Klečová louka, Smrčková louka, Jelení louka), navzájem propojenými ochranným pásmem. Porosty kleče, živá vrchoviště se vzácnou severskou flórou a faunou.
• PR Na Čihadle (4 ha, 11 ha ochranné pásmo) - Známé vrchoviště, jedno z nejcennějších v Jizerských horách v mělkém sedle mezi Smědavskou a Černou horou. Rašeliniště s řadou stálých vodních ploch typu blänků, pravých i nepravých flarkarů a šlenků. Vzácná severská květena a zvířena, porosty zakrslých smrků.
• PR Prales Jizera (94 ha) - Zbytky klimaxové smrčiny v nejvyšších vrcholových polohách Jizerských hor, dnes silně poškozené imisemi a větrným polomem. Typicky vyvinuté tvary mrazového zvětrávání a odnosu hornin - řada skalních výchozů s vyhraněnými rostlinnými společenstvy s výskytem kleče, suťové pole s reliktní faunou bezobratlých.
• PP Na Kneipě (0,4 ha) - Zachovalý ekosystém malého vrchoviště náhorního typu s bohatým zastoupením vzácné rašelinné flóry.
• PP U Posedu (1 ha) - Nevelké vrchoviště náhorního (sedlového) typu, z velké části porostlé klečí s typickou rašelinnou vegetací.
• PP Vlčí louka (8 ha) - Vrchoviště na vyvýšenině jihozápadního hřebene Smědavské hory s rozsáhlým porostem vysoké kosodřeviny se vzácnou rašelinnou květenou a zvířenou.

Předměty ochrany v těchto lokalitách:

Čtěte také: Výskyt ohrožených druhů

• soubor rašelinišť obklopených podmáčenými smrčinami ve stadiu silného rozpadu nebo již zcela odumřelých vlivem imisí.
• sedlové vrchoviště s porosty zakrslých smrků a s významnou flórou a faunou.
• komplex podmáčených smrčin, klečových porostů a bezlesých vrchovišť s bohatým výskytem ohrožených druhů rostlin.
• lidskou činností poměrně málo dotčený komplex klečových porostů, vrchovišť, horských a podmáčených smrčin a společenstev štěrkopísčitých náplavů meandrujícího toku Jizery.
• vývojově jedno z nejstarších rašelinišť v Jizerských horách, s odumřelými staršími porosty smrku z části přirozeně, z části vlivem imisí.
• porosty kleče na suťovém poli na jz.
• kvalitní mokřadní společenstva s výskytem některých zvláště chráněných a v území vzácných druhů rostlin.
• typicky vyvinuté vrchoviště náhorního typu s charakteristickou květenou vzácných a ohrožených druhů rostlin.

Flóra a vegetace

Převažujícím přirozeným vegetačním typem v Jizerských horách je les. Přirozená bezlesí se vyskytují pouze na skalních výchozech, suťových polích nebo rašelinných loukách. V poměrně chudé květeně převažují lesní druhy, jejich relativní druhová pestrost je dána především širokou vertikální vegetační stupňovitostí - od společenstev listnatých lesů nižších a středních poloh až po klimaxové smrčiny na nejvyšších vrcholech. Floristicky unikátní lokalitou je čedičová kupa Bukovce s řadou druhů typických pro hory i pahorkatiny. Jedinečná společenstva se vyvinula na jizerskohorských rašeliništích. Na rašelinných loukách se nacházejí severská tundrová společenstva s řadou zajímavých rostlin včetně glaciálních reliktů.

Na daném území se vyskytují zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin (Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.):

• blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris)
• ostřice mokřadní (Carex limosa)
• rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
• šicha černá (Empetrum nigrum)
• kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia)
• vranec jedlový (Huperzia selago)
• plavuň pučivá (Lycopodium annotinum)
• klikva bahenní (Oxycoccus palustris)
• hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea)

Zastoupeny jsou i druhy vedené v červeném seznamu: suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum), nepůvodní bříza karpatská (Betula carpatica), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), ostřice chudokvětá (Carex pauciflora) a sítina kostrbatá (Juncus squarrosus).

Fauna

Fauna Jizerských hor je druhově poměrně bohatá a zajímavá. Převažují samozřejmě živočichové vázaní na lesní a horské prostředí. Z velkých savců se běžně setkáme s obvyklými druhy spárkaté zvěře, zejména stavy zvěře jelení jsou velmi vysoké a citelně poškozují lesní ekosystémy. Velké šelmy byly v minulosti vyhubeny člověkem, v současnosti se zde občas objevuje pouze rys ostrovid (Lynx lynx). Z drobných savců stojí za zmínku například rejsek horský (Sorex alpinus) nebo hrabošík podzemní (Microtus subterraneus), na odlesněné náhorní plošině se vytvořily ideální podmínky pro množení hraboše mokřadního (Microtus agrestis).

Ptáci jsou zastoupeni řadou pozoruhodných druhů. Typickou sovou Jizerských hor je sýc rousný (Aegolius funereus), v bučinách se vyskytuje výr velký (Bubo bubo) a také kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Po desetiletích v severních svazích opět hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus) a na horských rašeliništích jeřáb popelavý (Grus grus). Dominantním druhem náhorní plošiny je dnes linduška luční (Anthus pratensis).

Čtěte také: Přírodní zdroje soli

Lesy Jizerských hor

Současná výměra lesní půdy činí 74 % celkové rozlohy CHKO. Původní přirozené lesy byly smíšené, pouze v nejvyšších polohách převažovaly klimaxové smrčiny, a dřevinná skladba odpovídala široké amplitudě lesních vegetačních stupňů. Původní přirozené lesy byly převážně nahrazeny druhotnými monokulturami smrku. Počátek třetího tisíciletí přinesl nastartování revitalizace jizerských lesů s využitím místních populací dřevin přirozené skladby a ekosystémový přístup k hospodaření v lesích. Práce na obnově lesů na náhorní rovině tak úspěšně pokračují, jsou však limitovány půdou degradovanou dlouhodobým působením kyselé depozice a především stále neúnosnými stavy spárkaté zvěře.

Ohrožení a ochrana

Dlouhodobé působení imisí vedlo v 70. a 80. letech 20. století spolu s vlivy hmyzích škůdců a lesního hospodářství k rozpadu lesních ekosystémů náhorních partií Jizerských hor. Situace se řešila rozsáhlými kalamitními těžbami. Tento vývoj zažily i porosty v pSCI Jizerské smrčiny a okolí s tím rozdílem, že v jednotlivých MZCHÚ k těžbě nedošlo. Proto zde zůstaly staré odumírající lesní porosty, které dnes oproti úplným holinám usnadňují znovuzalesňování.

Problémem negativně ovlivňujícím vegetaci nadále zůstává acidifikace prostředí, kterou způsobuje kyselá atmosférická depozice. Imisní zátěž neustále negativně ovlivňuje rozšíření a diversitu zejména mechorostů a lišejníků, ale i zdravotní stav lesních porostů. Další nebezpečí, které může lokalitu teoreticky ohrozit, je i odvodňování zamokřených stanovišť a pokusy o zalesňování přirozených bezlesí. Velké škody způsobují nadměrné stavy zvěře - okus a vytloukání mladých stromů a sešlap, kaliště a eutrofizace na přechodových rašeliništích a vrchovištích. Veškeré výsadby je proto nutno nákladně ochraňovat před zvěří (oplocenky, individuální ochrana).

Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě

tags: #vyskyt #ohrozenych #druhu #Jizerske #hory

Oblíbené příspěvky:

• Počet jedinců
• Ochrana přírody a MŽP
• Pohodlí a káva
• Legislativa a ekologická síť
• Legislativa odpadového hospodářství