Rozdílné názory na účelnost a účinnost Záchranného programu tetřeva hlušce (ZPTH) se profilovaly zhruba po dvou letech jeho platnosti. Skupina ochránců přírody kolem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) vychází z předpokladu, že pro úspěšné přežívání populací tetřevů je rozhodující stav biotopu. Vypouštění ptáků např. do oblasti, kde tetřev zmizel (samozřejmě kromě jiných vlivů i pro zhoršení stavu biotopu) je bez zlepšení stavu tohoto biotopu neúčelné. V rámci realizace ZPTH by se měla zajistit nejdříve úprava příslušných biotopů tak, aby co nejlépe odpovídaly potřebám tetřevů a teprve následně přistoupit k jejich reintrodukci.
Druhá skupina, většina členů Poradního sboru (PS) a zejména praktici a bezprostředně zainteresovaní nadšenci mají v podstatě stejný názor, který ale vychází ze skutečnosti, že potřebná úprava biotopů je věcí složitou a dlouhodobou, a proto nutno v rámci principu předběžné opatrnosti provádět zároveň s jeho nápravou diferencovaně vypouštění ptáků. Nelze zcela vyloučit krajní nebezpečí, že budeme tak dlouho napravovat stav biotopů, až tetřevi u nás téměř vymizí. Takováto obdobná neblahá zkušenost u nás totiž již existuje s dropem na jižní Moravě, kde dlouholeté "tahanice" o provedení potřebných nezbytných úprav biotopu vedly (v kumulaci s dalšími negativními faktory) k vymizení posledních u nás trvale žijících ptáků.
AOPK má do konce tohoto roku provést odbornou komplexní analýzu celého ZPTH, ve které se musí vypořádat i s těmito rozdílnými názorovými směry. Na jejím základě Ministerstvo životního prostředí (MŽP) rozhodne následně o dalším postupu. Všechny hlavní aktivity prováděné v rámci ZPTH byly od počátku směrovány do prioritních oblastí (I. a II.), tedy na Šumavu, do Českého lesa, Beskyd, Krkonoš, Brd a Jeseníků. Na základě doporučení PS a zvážení všech souvislostí, MŽP povolilo od roku 2001 reintrodukci tetřevů ještě v Národní přírodní rezervaci Králický Sněžník.
Postupně byly zpracovány podrobnější oblastní ZP pro Šumavu a Český les, Beskydy, Jeseníky a Brdy, které sice vycházejí ze specifik jednotlivých oblastí, ale mají většinou ještě příliš obecný charakter. Dobrou úroveň má program pro Brdy, který v návaznosti na "Doporučení pro usměrnění lesního hospodářství v oblastech výskytu tetřeva hlušce a realizace jeho záchranných programů" detailně zpracoval Institut ekologie a chovu zvěře Praha. Při hospodaření v lesích je zvýšená pozornost věnována zejména dalšímu zlepšení podmínek v síti tzv. stabilizovaných center s relativně nejpříznivějším stavem biotopu pro tetřevy.
Potřeby tetřevů jsou rámcově akceptovány v lesním hospodářském plánu a při jeho uplatňování v Jeseníkách, kde ochraně tetřevů byla podřízena i tvorba honiteb. Z dlouhodobého hlediska je významný, zvláště na Šumavě v NP, přechod na přírodě blízký způsob péče o lesy, kdy zejména v horských lokalitách po kůrovcové kalamitě a živelných kalamitách vznikají rozsáhlejší rozvolněné, prostorově, věkově a druhově diferencované lesní porosty. Tento trend, prosazující se nejen v péči o lesy ve zvláště chráněných územích, ale zejména i u ostatních subjektů hospodařících se státním lesním majetkem, je do budoucna z hlediska zlepšení biotopu, a tím získání zpět přirozeného stanovištního potenciálu pro tetřevy, velkou nadějí.
Čtěte také: Jaké překážky brání příznivému klimatu ve škole?
Jemnější způsoby hospodaření v lese s prodlouženou dobou obmýtí, rozšíření přechodových hraničních linií mezi starými a mladšími porosty, možnost využívat během roku různá prostředí, navazující zlepšení potravní nabídky (nejoblíbenější borovice i jedle, až následně smrk), rozmach borůvky, brusinky či klikvy nejen jako všestranného zdroje potravy, ale i útočiště před nepohodou, nepřáteli a prostředí poskytující dostatek různého hmyzu a další faktory - to je příklad bezprostředních reálných opatření alespoň v síti stabilizovaných center.
Na druhé straně nesprávný způsob hospodaření v lesích může vést k degradaci půd, k prosvětlení porostů, k rozmachu jehličnatých dřevin a brusnicových rostlin a tak i ke vzniku antropogenních stanovišť (tzv. sekundárních biotopů), která mohou být pro tetřevy někdy dokonce kvalitativně příznivější než stanoviště přirozená. Nezanedbatelným negativním faktorem posledních let je rovněž nadměrný přísun dusíku z atmosféry do lesních ekosystémů s následným rozmachem třtin a kapradin na rozsáhlých horských plochách či dlouhodobý pokles zastoupení buku na jeho horní hranici.
Stále nedostatečně zajišťujeme ochranu tetřevů před rušením turismem, rekreací i hospodářskou činností, a to zejména v době toku a výchovy kuřat, ale i v kritickém zimním období. Přitom je všeobecně známo, že rušivé zásahy vedou k narušení biorytmu ptáků, k jejich hladovění, zeslabení i následně ke snížení schopnosti úniku. Možnost zákazu vstupu do části honitby po určitou dobu (ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění) je využívána zcela výjimečně.
Výmluva, že vyvěšením zákazu vstupu se vyvolá opačná reakce je bohužel často pravdivá, ale není řešením. Jako příklad úspěšného řešení situace možno uvést uzavření turistické stezky v okolí vypouštěcího zařízení a její přesun mimo tetřeví lokality v oblasti Čerchova u Městských lesů Domažlice (dále jen "ML Domažlice"). Největší klid je zajištěn v územích s nejvyšším stupněm ochrany přírody (I. zóna v NP a v CHKO), kde jsou lidské aktivity zakázány nebo striktně omezeny. I na území NP Šumava, kde by ochrana tetřevů a jejich biotopů měla být jednoznačnou prioritou, jsou v této činnosti ale velké rezervy.
Snad vůbec největším trvalým nedostatkem při realizaci ZPTH je nedostatečná redukce predátorů tetřevů zejména lišek obecných a kun lesních, a to i přes určité zlepšení (například v NP Šumava uloveno v roce 1998 tři a v roce 2002 již 131 lišek). Přitom je to jeden z mála z celého komplexu důvodů podílejících se na úbytků tetřevů, který je v našich možnostech zásadně a bezprostředně ovlivnit. Důkazem vysoké efektivnosti tohoto přístupu je úspěšnost reintrodukce tetřevů prováděné ML Domažlice na Čerchově, kde tlumení těchto predátorů věnují trvale maximální pozornost a využívají k tomu všechny legální metody a prostředky (např. umělé nory, lákání predátorů na vysazené divoké králíky mimo exponované lokality apod.).
Čtěte také: Tvorba ekologicky hodnotného biotopu
Negativní dopad černé zvěře na tetřevovité v našich horských polohách je spíše přeceňován a často uváděný vliv rysa ostrovida je u nás zcela bezvýznamný. Obdobně často z literatury přebírané tvrzení o potravní konkurenci zvýšených stavů jelení zvěře (listnaté dřeviny, borůvka, semena trav), které by připadalo v úvahu snad do jisté míry pouze na Šumavě, není u nás aktuální.
Po mnoha diskusích a váhání bylo v roce 1999 upuštěno od zásady preferovat u nás pouze středoevropskou subspecii tetřeva Tetrao urogallus major. Rozbory původu našich chovných hejnek a zkušenosti z dovozu ptáků ze zahraničí prokázaly, že "čistotu" této subspecie prakticky, ale ani teoreticky není možné zabezpečit. Po zkušebním dovozu 12 (4+8) ptáků pouze pro oddělené chovné hejnko v KRNAP v roce 1996, bylo tak možné zahájit ve větším množství dovoz mladých ptáků za výhodné ceny z jižního Švédska. Přehled o počtech evidovaných hromadně dovezených tetřevů ukazuje tabulka č. 1. Nejsou v ní zahrnuty jednotliví ptáci dovezení nebo dokonce vyměnění v rámci předpokládané nelegální iniciativy neznámých jednotlivců.
Tab. č. Více než dvě třetiny ptáků hromadně dovezených do ČR pocházejí z SRN. Těmito dovozy je zcela pokryt reintrodukční program VLS v Brdech (od roku 1996 dovezeno 19l ptáků) a ML Domažlice v Českém lese (od roku 2000 dovezeno 60 ptáků) i předčasně ukončeného programu Foresty, a.s. v Beskydech (dovezeno 54 ptáků). Trvalým negativním jevem je zcela nepříznivý poměr pohlaví ptáků dovezených z tohoto teritoria (téměř 1 : 1). V tomto směru (poměr 1 : 2), ale i cenově, je podstatně příznivější situace u dovozů z jižního Švédska, které využíval KRNAP a MS Malý Sněžník.
Nejvážnějším problémem u dovozů je zejména rozdílná kvalita jednotlivých dodávek, problematická je někdy i původnost ptáků. Nutno zvýšit náročnost jak u dovozců, tak i odběratelů, abychom mohli vypouštět ptáky z dovozu pouze známého původu, mladé, zdravé, v dobré kondici, s přiměřeným předpokladem adaptace na nové podmínky. Odběratelé musí podmiňovat smluvní odběr ptáků od dovozců podstatně příznivějším poměrem pohlaví ve prospěch slepic, neboť nadbytek kohoutů je jednou z příčin nadměrného rozptylu vypouštěných ptáků.
V posledních letech si němečtí kolegové ověřují možnost záchrany tetřevů translokací dospělých ptáků odchycených ve volné přírodě v Rusku (např. v Durynsku vypustili vždy v prosinci v letech 1999 - 2000 celkem 32 ptáků - ze šesti s vysílačkami, dva přežili). Několikaleté poznatky zatím neumožňují přijmout zásadní objektivní závěry. Předběžně se však ukazuje, že tento postup je efektivnější a nadějnější než vypouštění uměle odchovaných ptáků. Situaci nutno nadále sledovat, zvláště když současná nabídka ze strany Rusů je i pro nás z hlediska počtu nabízených ptáků prakticky neomezená a ekonomicky zajímavá. Zatím není rozhodnuto o možnosti případného využití nabídky ke zkvalitnění našich chovných hejnek.
Čtěte také: Doporučení: klima ve třídě
Vybrané číselné údaje o realizaci ZPTH jsou shrnuty v tabulkách č. 2 a 3. Upřesněné přehledy byly zpracovány z podkladů předkládaných zainteresovanými subjekty na pravidelných jednáních PS a z poznatků získaných při prověrkách v terénu. Nejsou do nich zahrnuty chovy jednotlivých ptáků v zoologických zahradách či jednotliví ptáci, držení mnohdy ilegálně, pouze pro vlastní potěšení. Pro orientační porovnání jsou uvedeny v prvním sloupci i celkové výsledky za "přípravné" čtyřleté období 1994 až 1997 a v posledním sloupci celkové výsledky za pět let platnosti ZPTH.
Vysvětlivky k tabulce č. 2: A - počet slepic v chovném hejnku k 1. 1., B - počet zaevidovaných vajec, C - počet vylíhnutých kuřat z evidovaných vajec, D - počet odchovaných kuřat do stáří tří měsíců. Tab. č. Ing. Tab. Č. Nelze pochybovat o tom, že především díky nesmírné obětavosti chovatelů došlo v umělých chovech k výraznému pozitivnímu posunu. Přesto naše dosažené výsledky stále výrazně zaostávají za chovateli západoevropskými. Zvláště efektivnost hodnocená počtem zdárně odchovaných kuřat na velikost chovného hejnka je relativně nízká a stanovený cíl produkce 50 kuřat za rok na jednoho chovatele je nám stále vzdálený (i když ve Vidlích je již v dohledu). Z centra se zatím nepodařilo usměrnit doplnění chovných hejnek o skutečně kvalitní jedince, vázne i nadále systematicky a koncepčně řízená obměna ptáků za účelem genetického zlepšení kvality chovných hejnek (převládá neorganizovaná záměna jednotlivých nebo několika ptáků za dovezené ze zahraničí k vypouštění podle subjektivního posouzení a iniciativy chovatele), je nedůsledná a nyní dokonce zastavená centrální evidence ptáků, nedostatečná je kontrola v terénu. Pokusy o postupné zavedení alespoň částečné inkubace a odchovu kuřat vlastními nebo adoptivními matkami v přírodě blízkých podmínkách jsou stále spíše vzácnou výjimkou. Přitom přežití ptáků ve volné přírodě závisí především na množství informací, které jim obvykle předává jejich matka. Do současné doby se nikde nepodařilo tento systém předávání informací dostatečně nahradit lidskými opatřeními. Zvláště bolestná je absence návyku vyhýbání se predátorům a včasného úniku před nimi. Při odchovu kuřat jsou mimo jiné značné rezervy i problémy s trvalým a dostatečným zajištěním bohaté čerstvé zelené potravy (kuřata ji mají dostávat nejpozději od 5. dne života, aby byla fyziologie střev přizpůsobená na málo energetickou potravu bohatou na vlákninu), rostlin, lesních plodů a hmyzu a s udržením přijatelné parazitace. Je třeba zvážit, zda by nebylo účelné, v rámci koordinace umělých chovů, zajistit jednotnou databanku o zdravotním stavu ptáků a jejich léčení. Z tabulky č. z celkového počtu u nás uměle odchovaných 223 ptáků bylo vypuštěno 165 ptáků, tj. Nejproblematičtější fází celého programu je převod uměle odchovaných ptáků do volné přírody.
Je všeobecně známo, že tito ptáci jsou bohužel biologicky méněcennější, mají nižší fyziologickou životaschopnost a vyšší náchylnost k predaci, a proto je nutno dělat maximum pro zmenšení tohoto handicapu. Ne vždy se daří vybrat lokalitu, která splňuje ty nejzákladnější podmínky úspěšnosti vypouštění, mezi které patří zejména skutečnost, že je zde již vyloučena přirozená obnova vyhynulé populace tetřevů, jsou známy hlavní důvody jejího vyhynutí a ty jsou odstraněny nebo jsou postupně odstraňovány a ostatní složky ekosystému nejsou nadměrně poškozeny. Další podmínkou je vybudování spolehlivého a bezpečného vypouštěcího zařízení skládajícího se z adaptační (aklimatizační) voliéry a zajišťovací oplocenky. Příkladné je zařízení u VLS v Brdech i v NP Šumava.
Pobyt ptáků v tomto zařízení je pro velkou náročnost na obsluhu u nás nejčastěji omezen pouze na dva týdny, což pro "veterinární očistu", minimalizaci stresu, dostatečné zvyknutí si na nové prostředí i přirozenou potravu není zcela optimální. Vlastní vypouštění pouze kvalitních ptáků by mělo probíhat tiše, v klidu (ne při pocitu útěku), za příznivého počasí (ne za větru a deště, ale mráz a sníh nevadí), neboť i toto ovlivňuje následnou věrnost ptáků k lokalitě. Opačný postup, kdy při násilném masovém rozptýlení ptáků, i přes jejich až neuvěřitelnou orientaci, se mohou "ztratit", by se již neměl objevovat. Vypuštěným ptákům trvá několik týdnů, než dojde k potřebnému vývinu svalů a k přechodu zažívacího ústrojí na chudší rostlinnou potravu; do té doby i energetický nedostatek omezuje bleskový start a únik predátorům.
Zdá se, že ptáci jsou u nás vypouštěni stále příliš brzo, v závislosti na jejich dovozu ze zahraničí nejčastěji v druhé polovině září. V zahraničí se osvědčilo vypouštění mnohem později, koncem října a začátkem listopadu, kdy dochází k přirozenému rozpadu mateřských hejnek, rozptylu mladých ptáků a k jejich následnému sdružováním do nových hejnek, většinou stejného pohlaví. Zároveň dochází k významné záměně potravy podzimní (převládají lesní plody byliny, hmyz) za hrubou zimní (pupeny, výhonky, travní semena), která je v neomezeném množství a její obstarání nevyžaduje specifické znalosti místa a ptáci se tedy daleko více zdržují v korunách stromů, kde nejsou tolik vystaveni tlaku predátorů.
Vypouštění ptáků tzv. z volné ruky, i když bylo prezentováno jako nouzové či experimentální řešení, bylo již dříve jednoznačně zavrhnuto a nemělo by se opakovat. Od roku 2001 se ověřuje v Jeseníkách u LČR (v roce 2002 v Krkonoších) vypouštění kuřat, která přezimovala v chovných zařízeních, až na jaře v měsíci dubnu, kdy se zlepšují klimatické podmínky, probouzející se příroda nabízí pestřejší rostlinnou i živočišnou potravní nabídku, mělo by dojít k poklesu predátorů vlivem intenzivnějšího lovu v zimě a ptáci jsou v lepší fyzické kondici. Dosavadní výsledky jsou velmi povzbudivé. Vážným problémem jsou především zvýšené finanční náklady na chov a narůstající riziko úhynu ptáků ve voliérách. To je zřejmě i hlavní důvod, proč jsme o podobné možnosti vypouštění tetřevů nenašli podrobnější informace v odborné západoevropské literatuře.
Významný... Pokles početnosti tetřívka obecného (Tetrao tetrix), který postihuje od počátku 20. století prakticky celou kontinentální Evropu, se nevyhnul ani Jizerským horám. V první polovině minulého století se zde tetřívek neomezoval pouze na četná rašeliniště náhorní plošiny, ale osidloval i otevřená podhůří. V padesátých a šedesátých letech postupně došlo k velké intenzifikaci zemědělské výroby. Koncem šedesátých let 20. století byly jizerskohorské lesy relativně v pořádku a nikdo neočekával zkázu, která nastala v osmdesátých letech vlivem imisí. Na rozpad lesních ekosystémů a masivní odlesnění náhorní plošiny tetřívek rychle zareagoval. Na vzniklých holinách postupně našel vhodný biotop a jeho početnost se neustále zvyšovala.
Počátkem devadesátých let skončila hlavní vlna masivního zalesňování náhorní plošiny. Na otevřených plochách měl tetřívek dostatečný přehled a nacházel zde klid i bohatou potravní nabídku. Přestože celoroční návštěvnost hor stoupala, turistický ruch se omezoval převážně na hustou síť cest. Tento pro tetřívka příznivý stav však netrval dlouho. Mladé lesní kultury po celých horách rychle odrostly a staly se nepřehlednými. Poslední hromadná tetřívčí tokaniště se postupně zapojila hustými smrkovými mlazinami a tok jednotlivých ptáků se přesunul na přehledné komunikace i průseky. Zde jsou stále více rušeni turistikou i lesnickým provozem. Vlivem vysoké depozice dusíku a následné eutrofizace půd se lesní kultury zapojují rychleji, než se původně předpokládalo.
Doslova před očima se nám mění krajina vrcholových partií hor. Husté smrkové mlaziny snižují tetřívkům potravní nabídku, místa k toku i vhodné prostředí pro odchov kuřat. V oblasti se zásadním způsobem mění biotop a klidové podmínky. Za zlomový lze považovat rok 1993 (odhadem 200-230 jedinců), od něhož početnost ptáků každoročně klesá. Po praktických zkušenostech, získaných při prvních úpravách sekundárních biotopů v údolí Bílé Desné a na Zeleném vrchu, byl na Krajském ředitelství Lesů ČR, s. p., v Liberci v roce 2013 zpracován a předložen projekt Tvorba a údržba sekundárních biotopů tetřívka obecného (Tetrao tetrix) v Jizerských horách, který byl přijat k realizaci v rámci Operačního programu životního prostředí.
Projekt zahrnuje 12 tetřívčích center na dvou lesních správách (LS Jablonec nad Nisou, LS Frýdlant v Čechách). Na každém z nich se zrealizovala druhotná bezlesí ve formě odlesnění v ploškách 0,2-3 ha. Vytvořená bezlesí jsou propojena biokoridory o jednotné šíři 15 m. Z důvodu citlivého přístupu k horské krajině a jejímu rázu byly ponechány skupiny solitérních stromů. Každé tetřívčí centrum má rozvolněné okraje, kdy vzájemná vzdálenost (spon) ponechaných stromů po zásahu je minimálně 5 m. Tak si i do budoucna podrží vertikální zápoj (hluboké zavětvení). Realizací projektu se vytvořila mozaika vhodných sekundárních biotopů pro tetřívka obecného v oblastech současného výskytu, tj. v nejklidovějších částech Jizerských hor. Svým rozsahem je projekt poměrně ambiciózní.
Celkem bylo odlesněno 47 ha mlazin a v jejich bezprostředním okolí následně proředěno dalších 42 ha. Vzniklo tak 42 drobných bezlesí v mozaice, propojených patnáctimetrovými biokoridory. Na volných plochách bylo vysazeno 5 000 ks jeřábů a 3 700 ks bříz. Terénní úpravy zemním strojem zahrnují plochu přes 4 ha. V rámci tetřívčích center bylo také vytvořeno 20 nových tůněk o velikosti asi 25-35 m² s pozvolnými břehy a hloubkou do 1 m. Celkové náklady převyšují 3,8 mil. Rozvolněné okraje odlesněné plochy vytvářejí postupný přechod od zapojeného porostu k bezlesí.
Stanoviště s řidším, hluboce zavětveným stromovým porostem jsou vhodná především v době hnízdění, výchovy kuřat i jako úkryt v zimním období. Koridory zlepší podmínky pro migraci tetřívka i ostatních obratlovců a bezobratlých. Výsadby dřevin zvýší ptákům potravní nabídku (na podzim jeřabiny, v zimě jehnědy břízy a pupeny jeřábu) i druhovou pestrost lesních porostů. Pomístní stržení drnu na minerální podklad zajistí proteplení stanoviště i širší druhovou diverzitu a potravní nabídku (dvoukřídlý hmyz, mravenci atd.). Veškeré činnosti v rámci projektu byly ukončeny v prosinci 2015.
V říjnu 2015 se na Správě CHKO Jizerské hory v Liberci sešla pracovní skupina k podpoře tetřívka v oblasti Jizerských hor a Krkonoš. Správu KRNAP zde zastupoval Jiří Flousek, Správu CHKO Jizerské hory Jiří Hušek a Jakub Čejka, Severočeské muzeum a současně Českou společnost ornitologickou Martin Pudil a Lesy ČR Markéta Kavková a Libor Dostál. Celková početnost krkonošsko-jizerskohorské populace v současnosti patrně nepřesahuje 190-215 tokajících samců. V Krkonoších je odhadována na 130-145 samců (flousek et al. 2015), v Jizerských horách na 60-70 samců (pudil nepubl. 2014); v současnosti již jen kolem 35 tokajících samců (dostál nepubl. 2015).
Významné je i celoroční rušení, zejména na tokaništích a zimních stanovištích, a nadměrná návštěvnost tokanišť (myslivecká a laická veřejnost, fotografové apod.). Komise navrhla vhodný management tetřívčích lokalit, projednala možnosti snížení vlivu fragmentace a rušení ptáků i rizika kolizí s různými typy zařízení a staveb. Za nezbytný označila společný monitoring a výzkum. Nelze podceňovat ani vzdělávání, výchovu a osvětu. Všichni zúčastnění jsou připraveni podílet se na přípravě společného projektu k ochraně tetřívka v Krkonoších a Jizerských horách.
Tabulky
Tab. č. 1: Evidovaný hromadný import tetřevů do ČR v období 1994 - 1997 a v letech 1998 - 2002
| Období | SRN | Švédsko | Celkem |
|---|---|---|---|
| 1994-1997 | 104 = 51+53 | 12 = 4+8 | 116 = 55+61 |
| 1998 | 49 = 26+23 | - | 49 = 26+23 |
| 1999 | 69 = 36+33 | 14 = 5+9 | 83 = 41+42 |
| 2000 | 55 = 27+28 | 30 = 11+19 | 85 = 38+47 |
| 2001 | 45 = 22+23 | 58 = 18+40 | 103 = 40+63 |
| 2002 | 60 = 30+30 | 20 = 5+15 | 80 = 35+45 |
| 1998-2002 | 278 = 141+137 | 122 = 39+83 | 400 = 180+220 |
Tab. č. 2: Umělý odchov tetřevů v ČR v období 1994-1997 a v letech 1998-2002
| Organizace | Ukazatel | 1994-1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 1998-2002 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| KRNAP | A | 8 | 3 | 5 | 6 | 1 | - | - |
| B | 18 | 7 | - | 3 | 4 | 2 | 5 | |
| C | 5 | 1 | 6 | 1 | 4 | 4 | 25 | |
| D | 15 | - | - | 7 = 3+4 | - | - | - | |
| LČR, Mlynářovice | A | 11 | 14 | 14 | 15 | 10 | - | - |
| B | 17 | 24 | 62 | 44 | 84 | 97 | 4241 | |
| C | 8 | 4 | 38 | 15 | 37 | 33 | 154 | |
| D | 7 | 7 = 11+16 | 12 = 8+4 | 32 = 19+13 | 24 = 13+11 | 21 = 9+12 | 116 = 60+56 | |
| LČR, Vidly | A | 6 | 13 | 16 | 19 | 19 | - | - |
| B | 5 | 4 | 40 | 31 | 68 | 16 | 8168 | |
| C | 2 | 4 | 10 | 15 | 22 | 44 | 66157 | |
| D | 8 | 8 = 4+4 | 13 = 8+5 | 9 = 3+6 |
tags: #vytvareni #sekundarnich #stanovist #tetrivek Oblíbené příspěvky:
KontaktZelaná Hrebová, z.s. [email protected] 
Bc. Jana Veclavaková, DiS. tel. 774 454 466 
Jaena Batelk, MBA tel. 733 595 725 |