Vývoj Emisí Znečišťujících Látek v Kraji Vysočina

06.03.2026

Kvalita ovzduší je zásadním faktorem, který ovlivňuje životní prostředí. Čistota vzduchu navazuje na dva pilíře udržitelného rozvoje (sociální - sledování zdravotního stavu populace, a ekonomický - zdravotní stav populace má vliv na ekonomickou výkonnost pracovníků a celé ekonomiky kraje).

V této tematické oblasti se zaměříme na znečišťování ovzduší přímo ze zdrojů znečišťování (emise), ale i na úroveň koncentrace znečišťujících látek v ovzduší - imise. Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4). Velké stacionární zdroje (REZZO 1-2) jsou sledovány jako jednotlivé bodové zdroje. Zdroje stacionární malé (REZZO 3) jsou sledovány hromadně jako plošné zdroje na úrovni obcí: v roce 2001 byla provedena aktualizace na základě dat ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001, údaje za REZZO 3 byly přepočteny od roku 2000 podle nové metodiky, která změnila způsob výpočtu tepla pro vytápění bytů. Mobilní zdroje (REZZO 4) jsou sledovány liniově a plošně.

Regionální ukazatele pro všechny kraje společné

Pro popsání situace v oblasti znečištění ovzduší byly pro všechny kraje vybrány dva indikátory. Prvním indikátorem jsou emise NOx (REZZO 1-4), mezi které patří široká škála znečišťujících látek: oxid dusnatý NO, oxid dusičitý (NO2) - ty se vyskytují nejčastěji, dále pak oxid dusitý N2O3, tetraoxid dusíku (N2O4) a oxid dusičitý N2O5. Podstatným zdrojem emisí oxidů dusíku jsou obecně mobilní zdroje.

Druhým indikátorem jsou emise SO2 (REZZO 1-3), které jsou v případě tohoto indikátoru měřeny ze zdrojů stacionárních. Zdrojem těchto emisí jsou zejména výroba elektrické a tepelné energie, rafinerie ropy či zpracování kovů.

Čtěte také: Vývoj znečištění moří v Evropě

Emise ze stacionárních zdrojů

Stacionární zdroje emisí se podle druhu a výkonů člení na:

REZZO 1 (velké zdroje znečišťování) - zahrnují stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů
REZZO 2 (střední zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek
REZZO 3 (malé zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší

Ve srovnání s ostatními regiony ČR v produkci emisí ze stacionárních zdrojů patří Kraj Vysočina k oblastem s nadprůměrnými emisemi. U všech znečišťujících látek došlo ve srovnání s výchozím rokem 1994 ke značnému snížení hodnot emisí. K nejvýraznějšímu poklesu však došlo v devadesátých letech a po roce 2000 již meziroční poklesy nejsou pravidelné a můžeme spíše vývoj hodnotit jako stagnaci na dosažených hodnotách.

Emise z mobilních zdrojů

REZZO 4 (mobilní zdroje znečišťování) - zahrnují mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla.

Imise a kvalita ovzduší

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Kromě nich jsou do informačního systému zahrnuty i výsledky měření na stanicích dalších organizací (např. SZÚ). Stanice měří hodnoty koncentrací znečišťujících látek, např. oxidu siřičitého SO2, oxidu dusnatého NOx, oxidu dusičitého NO2, prašného aerosolu PM10, benzenu nebo těžkých kovů (As, Cd, Hg, Ni, Pb).

Pro sledování kvality ovzduší byl pro porovnání krajů vybrán ukazatel zachycující celkovou situaci a to Podíl oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší v %. Povinnost vymezovat oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vyplývá ze zákona č. 86/2002 Sb, od roku 2005 se vymezení provádí také podle zón a aglomerací. Tyto oblasti vymezuje odbor ochrany ovzduší MŽP.

Čtěte také: Český dluhopisový trh: Přehled

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek, je velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí.

Data o imisích jsou získány z ČHMÚ z Informačního systému kvality ovzduší. Údaje o imisích jsou měřeny v miligramech na m3 a jedná se o průměrné roční hodnoty spočtené na základě 24 hodinových hodnot. Jsou poměřovány vůči imisním limitům. Od roku 2002 se používají nové limity, které plně reflektují požadavky Evropské unie.

V textu jsou imisní hodnoty porovnávány vůči limitům stanoveným v nařízení vlády č. 597/2006 Sb. po celé období z toho důvodu, aby bylo zajištěno srovnání imisí vůči stejné hladině a byly zmenšeny výkyvy plynoucí ze změn imisních limitů. Imisní hodnoty jsou porovnávány pouze vůči imisnímu limitu, bez meze tolerance. Imisní limit pro roční průměr PM10 je podle tohoto nařízení stanoven na 40 µg/m3 a i pro NO2 je limit stanoven pro roční průměrnou hodnotu na 40 µg/m3.

Podílu stanic, kde došlo k překročení určených limitů koncentrace těchto dvou vybraných znečišťujících látek v průběhu sledovaného období značně kolísá. Tyto výkyvy jsou ovšem ovlivněny i tím...

Nicméně koncentrace některých znečišťujících látek se závažnými dopady na lidské zdraví stále překračují zákonem stanovené imisní limity v některých částech České republiky (ČR). V roce 2023 se jednalo zejména o karcinogenní benzo[a]pyren (0,9 % území ČR). K překročení imisního limitu přízemního O3 došlo ve tříletém období 2021-2023 na pouhých 0,1 % území ČR.

Čtěte také: Vliv prostředí na vývoj

V případě suspendovaných částice frakce PM10 a PM2,5 překročila zákonem stanovené imisní limity modelovaná 36. nejvyšší 24hodinová koncentrace PM10 a modelovaná roční průměrná koncentrace PM2,5.

Oblasti s překročením imisních limitů bez zahrnutí přízemního ozonu v roce 2023 představovaly 0,9 % území ČR, kde žije přibližně 5,9 % obyvatel (Obr. 6). Vymezení těchto oblastí je v naprosté většině zapříčiněno překročením ročního imisního limitu pro benzo[a]pyren. V minimální míře se na zařazení území do těchto oblastí podílelo v roce 2023 překročení 24hodinového imisního limitu pro suspendované částice PM10 a ročního imisního limitu PM2,5.

Po zahrnutí přízemního ozonu bylo oblastí s překročením alespoň jednoho imisního limitu v roce 2023 vymezeno 1 % území ČR, kde žije přibližně 6 % obyvatel.

Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakcí PM10 a PM2,5 zůstává jedním z hlavních problémů, které je třeba řešit při zajišťování kvality ovzduší ČR. Suspendované částice (neboli atmosférický aerosol) jsou tvořeny směsí pevných a kapalných atmosférických částic o aerodynamickém průměru menším než 10 µm (PM10), resp. 2,5 µm (PM2,5). Označení PM vychází z anglického Particulate Matter.

V roce 2023 byla v rámci SVRS z důvodu překročení prahových hodnot O3 vyhlášena jediná smogová situace, a to pro území Ústeckého kraje ve dnech 12.-13. 9. Její celková délka činila 16 h. Dále byly v rámci SVRS 7. 12. vyhlášeny celkem tři smogové situace z důvodu překročení prahových hodnot suspendovaných částic PM10, a to pro Třinecko a zónu Moravskoslezsko (v těchto oblastech trvala smogová situace do 8. 12.) a pro území aglomerace O/K/F-M bez Třinecka (kde smogová situace trvala do 9. 12.). Jejich souhrnná délka činila 105 h.

V rámci ČR existují značné regionální rozdíly v kvalitě ovzduší, které lze charakterizovat populací váženou koncentrací znečišťující látky. V roce 2023 po čtvrté v řadě průměrné roční koncentrace suspendovaných částic PM10 a PM2,5 vážených populací v regionech nepřekročily nikde imisní limit.

Vyhodnocení emisí za rok 2023 (předběžná data) ukazuje meziroční pokles u všech emisí. K ještě většímu procentnímu snížení došlo u průmyslových zdrojů, mj. v souvislosti s poklesem produkce u energeticky a emisně náročných komodit. Podle předběžných údajů se výroba železa, oceli ale také cementu snížila meziročně o cca 20 %. Snížení početních stavů prasat a drůbeže i nižší spotřeba minerálních hnojiv jsou příčinou poklesu emisí NH3. V roce 2023 došlo k nejnižší produkci všech sledovaných emisí v hodnoceném období 2013-2023.

Sektor Domácnosti: Vytápění, ohřev vody, vaření se i nadále významně podílel na znečišťování ovzduší, konkrétně na emisích primárních částic PM2,5 (83,1 %), PM10 (67,3 %), TZL (59,6 %), benzo[a]pyrenu (97,1 %), kadmia (51,7 %), arsenu (33,4 %), oxidu uhelnatého (71,5 %), a NMVOC (55,2 %). Sektor Veřejná energetika a výroba tepla je převažujícím zdrojem emisí oxidů síry (40,2 %) a oxidů dusíku (20,2 %) a niklu (49,7 %). Sektory silniční nákladní dopravy, osobní automobilové dopravy, nesilničních vozidel a ostatních strojů např. v zemědělství a lesnictví se v součtu podílejí nejvýznamněji na emisích oxidů dusíku (41,7 %).

Celková depozice dusíku na plochu ČR dosáhla v roce 2023 hodnoty 41 472 t. Ve srovnání s rokem 2022 (39 375 t) se jedná o nárůst o 5 %. Vyšších hodnot bylo dosaženo v oblasti Jizerských a Orlických hor, Krkonoš a Jeseníků.

Oddělení emisí a zdrojů (OEZ) se zabývá vedením registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO) v členění REZZO 1-4. Na jeho základě vypracovává pravidelnou roční emisní bilanci České republiky jak v celostátním, tak i regionálním měřítku. Tyto údaje jsou významnou součástí Zprávy o životním prostředí ČR a jsou přejímány příslušnými statistickými orgány.