Význam bažanta v přírodě

Místem původu bažantů je Čína a jihovýchodní Asie, odkud se pomalu šířili až do západních částí Himaláje a Malé Asie. V počátku prvního tisíciletí byli lidmi pomalu rozšiřováni do Evropy, kde jsou nyní nedílnou součástí volné přírody. Vyskytují se od pralesů v tropické Asii až po lesy severní Evropy. Zdržují se nejčastěji na jejich okrajích hraničících s loukami nebo obdělávanými poli, v místech zarostlých bambusovým houštím nebo blízko vody na občasně zaplavovaných územích.

Jsou to ptáci velcí od 30 cm až do 50 cm, přičemž zhruba 45 cm jsou dlouhá ocasní brka. U bažantů je až na rod Crossoptilon silná pohlavní dvoutvárnost, samci jsou zbarveni jinak než samice. Mimo pestřejších barev mají i delší ocasní péra či korunku z peří na hlavě. Zobák mají krátký, ale vždy robustní. Jejich nohy jsou silné s prsty přizpůsobenými k hrabání i chůzi po zemi, mnohdy mají na nohou ostruhy. Křídla mají poměrně krátká a zakulacená, nejsou dobří letci. Převážnou část života prožívají na zemi, některé druhy dokonce na zemi i hřadují.

Jsou to všežravci, jejich hlavní potravou jsou všemožná semena a plody rostlin i stromů, včetně mladých výhonku a pupenů trav, bylin i dřevin. Bažanti v průběhu roku žijí ve volných, různě početných hejnech. Jsou, až na rod Crossoptilon žijící v párech, převážně polygamní, kdy samec se páří se 2 až 8 i více samicemi. Před pářením probíhá obvyklý tok samců, předvádění naparáděného šatu i hlasitého volání, bývají často mezi nimi souboje o území i samice. Po spáření zájem samců upadá, o inkubaci vajec ve trávou vystlaném dolíku a další péči o vylíhlá mláďata se stará výhradně slepice. Bažanti patřili odedávna mezi lovnou zvěř, byli zabíjeni pro maso i pro svá krásná péra.

Bažant obecný (Phasianus colchicus)

Bažant obecný je hrabavý pták vyskytující se po celé Evropě, Asii a Severní Americe. Do Evropy byl dovezen ve středověku z Asie. Bažant obecný je stálý pták, který velmi dobře létá na krátké vzdálenosti. Většinu života tráví na zemi, ale pokud je potřeba, umí velmi rychle vzlétnout a nabrat výšku s rychlostí. Jeho let netrvá nikterak příliš dlouho, ale stačí mu k tomu, aby se ukryl do bezpečí a přelétnul z jednoho remízku do druhého. Právě díky jedné z těchto vlastností se stal velmi oblíbenou lovnou zvěří a jsou na něj pořádány hony s výřady od několika desítek kusů (především volně divoce žijící jedinci) až po tisíce ulovených bažantů za jediný den. Bažantnice mají vlastní chovná hejna bažantů, vlastní líhně a mají uzpůsobeno prostředí tak, abych se v něm vypuštěným bažantům dařilo. Většinou se to týká areálů, které jsou velké několik desítek až stovek hektarů. Bažant obecný je svoji velikostí podobný domácímu kuru.

U bažantů je znatelný dimorfismus pohlaví. Samci jsou větší, nádherně vybarveni do hnědo-červena s různými barevnými prvky a mají dlouhý ocasní klín. Bažantí slepičky jsou menší, zbarvení mají krycí, které je hnědé. U bažanta bývá trofejí dobře rostlý klín, který roste společně s věkem. Pro lovce se jedná o trofej a památku lovu. Ocasní pera lze svazovat do různých tvarů, které mohou zdobit zeď loveckého salonku. Dalším znakem stáří bažantího kohouta jsou ostruhy. Jedná se o výrůstky na pařátech, které směřují dozadu.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

Bažant obecný vyhledává menší remízky, které se střídají s malými políčky. Obývá okraje těchto políček společně, kde se ukrývá v zarostlých mezích. Má rád slunná místa za větrem, která jsou orientovaná na jih. Avšak bažant nesmí být bez vody. Bažant obecný je sice stálý pták, ale mnohdy je označován jako „turista“, který dokáže jít po vodě na vhodné stanoviště. Okolo sebe shromažďuje bažantí slepičky, aby se nerozutekly do světa. Bažant v toku kodrcá na zemi (hlasité vydávání zvuku) a třepe křídly a celý se oklepe tak, že jeho peří je načepířené. Bažantí slepice snáší okolo 12 vajec do snůšky, která je na zemi ve vysoké trávě, aby byla dobře kryta. Zasedne až při posledním sneseném vejci. Takto sedí na vejcích 25 dnů. Jakmile jsou bažantí kuřata opeřená, začínají ve 14 dnech již poletovat.

Způsob života

Ve volné přírodě žijí králováci v malých skupinách, které se v období toku rozpadají. Na noc vyletují do korun vysokých stromů, kde zásadně hřadují. Na delší vzdálenosti jsou to však špatní letci, zvláště kohouti mají občas určité problémy se svým dlouhým ocasem. Zvláště za větrného počasí dokáže poryv silnějšího větru poměrně rychle změnit nádhernou aerodynamickou siluetu letícího ptáka v půlkruhovitý útvar připomínající luk. Tristní je také pohled na kohouta snažícího se o vzlétnutí po té, co mu při pastvení konce ocasních per zamrzly do rozmoklého sněhu. Stává se, že se na konci ocasu z roztálého a následně zmrzlého sněhu vytvoří sněhová koule, která jako závaží zabraňuje kohoutu dosáhnout v případě potřeby bezpečí. Na zemi uvíznuvší jedinec se pak poměrně snadno stává kořisti některého z predátorů.

Hnízdění a rozmnožování

kohout obvykle žije polygamním způsobem života. Nejčastěji má u sebe dvě až tři slepice, ale mladí kohouti také někdy jenom jednu. Slepice snášejí sedm až 15 olivovohnědých vajec na nichž pak slepice sedí 24 až 25 dnů, tj. doby potřebné pro vývin zárodku (inkubační doba). Po této době se z vajec začínají klovat kuřata. Ve svatební době se kohout ozývá čiřikavým hlasem nebo také krátkým pípáním. Protože slepice bažanta královského hnízdí poměrně brzy z jara, dříve než slepice bažanta obecného, hrozí, dostaví-li se v období hnízdění silnější přízemní mrazíky, nebezpečí úplného zničení postiženého hnízda. Výchova kuřat je zcela shodná s ostatními druhy této čeledi.

Potravní nároky

Potravní nároky nejsou v podstatě nijak rozdílné od příbuzných druhů. Způsoby odlovu - trofejní znaky: vzhledem k vzácnějšímu výskytu královských bažantů na našem území, byla vždy snaha regulovat jeho odlov takovým způsobem, který by v žádném případě nemohl narušit stávající početní stavy jednotlivých populačních skupin. To znamená - odlovovat se má pouze tolik, kolik bylo reprodukováno (přirozený přírůst). V osmdesátých letech předložil LZ Litovel návrh na nový způsob odlovu králováků, aby tito byli loveni na individuálním lovu kulovou zbraní a to v době od 1. 1. do 15. 2. Ideální by bylo, pokud by se lov mohl uskutečňovat na sněhové pokrývce, kde je kohout dobře viditelným terčem. V takovém případě nedochází k poškození vlastního těla kohouta, které je celé trofejí. S rozstřílenou tělesnou schránkou má preparátor značné problémy. Mimo uvedená období má nýt zachována i možnost lovu na společných honech s tím, že povolený počet stanovený mysliveckým hospodářem nesmí být překročen a musí přesně odpovídat možnostem daného honebního celku. Finanční ohodnocení královského bažanta se rovná dvojnásobku ceny kohouta bažanta obecného. Odlov královských slepic mimo asanačního odstřelu je zcela zakázán.

Chov bažantů

První zmínky o chovu bažantů na našem území pochází ze 14. století. V té době se hojně choval bažant kolchidský, který se od dnešního bažanta vyznačuje chybějícím bílým obojkem okolo krku. Hojnost výskytu chovu bažanta kolchidského byla tak veliká, že tento bažant si vysloužil přídomek bažant český. Dodnes je mnoha myslivci označován bažant kolchidský za původní zvěř našeho území. Výskyt kolchidského bažanta v Evropě je doprovázen legendou, která je z historického hlediska velice atraktivní, bohužel nikoliv však pravdivá. Údajně byl totiž bažant objeven hledači zlatého rouna tzv. Argonauty, kteří se plavili po Černém moři z Řecka směrem do Kolchidy. V naší zemi se první zmínka o výskytu bažantí zvěře datuje k letopočtu 26.2.1330. Za vlády Karla IV. se v Čechách zakládá první bažantnice u loveckého zámečku v Králově Dvoře nedaleko Berouna. Více informací o bažantím chovu je zdokumentováno ve spisech z druhé poloviny 16. století. V té době byl totiž znám hospodářský rozkvět naší země.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

Panovníci si lahodnou bažantí zvěřinu oblíbili a často je v historických pramenech zmínka o zákazu lovu a rušení bažantí zvěře. Všichni, kdo se v lese pohybovali si museli dát velký pozor na ochranu bažantí zvěře. Sekáči trávy museli dávat pozor na bažantí snůšky, nalezené hnízdo oplotit a chránit. Bažantíci zase museli hojně tlumit zvěř myslivosti škodící. Hojně se také zakládaly umělé chovy bažantů a v druhé polovině 16. století již bylo známo v Čechách 68 bažantnic a na Moravě 6. Na chov bažantů nezapomíná ve svých Miscellancích český literát, historik a kněz, Bohuslav Balbín. Ten v celé kapitole vystihuje podrobný soupis českých bažantnic v 17. století. Bažant se původně choval polodivokým způsobem. V zimě byli bažanti komorováni a na jaře vypouštěni zpět do volného prostranství. V té době takřka až do 18. století byla u bažantí slepice jen jedna odchovaná snůška. Právě koncem 18. století přichází modernizace chovu v podobě krůty, jako bažantí pěstounky. První bažantí snůšky se dávaly vysedět pod krůty a druhou snůšku už si bažantí slepice vychovala sama. Tak se zajistila vyšší produkce bažantích vajec a rostoucí stavy celého chovu.

Jarní péče o bažanty

Jarní období znamená pro většinu myslivců ukončení péče o bažanty ve volné přírodě vyčištěním a desinfekcí zásypů po zimním přikrmování. Nastává období rozmnožování jarního kmenového stavu v přirozených lokalitách a dostatek přírodních zdrojů budí dojem, že bažant je zaopatřen přírodou v potravních nárocích až do žní, kdy paběrkuje na strništích obilovin. Zvýšená péče především v jarním období však může přinést překvapivé výsledky v početnosti odchovu letošních kuřat a posílení stavu bažantů před podzimními hony a ve svém důsledku i posílení jarních kmenových stavů bažantí zvěře v dalším roce .

Záměrem tohoto článku je pozvednutí vědomí myslivců, že bažant potřebuje péči po celý rok, zvláště však v jarním období rozmnožování, chceme-li mít výsledky v jeho chovu ve volné přírodě dostačující k tomu, aby bažanti byli předmětem lovu na podzimních honech na drobnou zvěř. A aby třeba také v podhorské honitbě zůstal vyšší kmenový stav bažantí zvěře před zimním obdobím, kdy očekáváme zásadní ztráty vlivem nepříznivých zimních podmínek, škodné zvěře nebo jinými, např. negativními antropogenními vlivy, které jsou uvedeny příkladně v Myslivosti 3/2006 str. 5 - 7 v článku doc. Zabloudila.

Jak jsem již uvedl ve svém článku ve 12. čísle Myslivosti z roku 2005, zaměřuji se především na oblast České republiky, kde lze posílit stavy bažantů zvýšenou mysliveckou péčí v honitbách ve středních a vyšších nadmořských výškách, kde se také myslivecky vyžívám. Tato zemědělská produkční území v naší vlasti převažují nad nížinami a lužními oblastmi, ve kterých má bažant dostatek vhodných podmínek daných přírodou. Ale i v těch oblastech, které poskytují bažantům dostatek přírodních zdrojů potravy i příznivější klima než v podhůří, lze podle mého mínění jejich stavy stálou celoroční mysliveckou péčí zvýšit. Z dřívějších výzkumů výskytu bažanta v různých přírodních podmínkách je možno se poučit, které oblasti jsou pro zvýšení denzity populace důležité.

Takto uvádějí hustotu populace bažanta obecného v oblastech s různou nadmořskou výškou Pikula a Beklová (1987):

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

• nadmořská výška do 200 m - 10,92 ks/10 km2
• nadmořská výška 200 až 400 m - 13,25 ks/10 km2
• nadmořská výška 400 až 600 m - 7,80 ks/10 km2

Nejcharakterističtější oblasti výskytu bažanta jsou v podmínkách České republiky v nadmořských výškách mezi 200 až 400 m nad mořem. V těchto oblastech s největší intenzitou výskytu podle nadmořské výšky jsou převážně soustředěny i ukazatele ostatních nejvyšších hodnot denzity bažanta obecného (viz tabulky dále). Je vidět, že i v nadmořských výškách nad 400 m n.m. je možno bažanta zdárně chovat a cíleně se zaměřit na posílení populace. Na první pohled se může zdát, že téměř 8 ks bažantů na 1000 ha honební plochy je málo pro pořádání honů, ale uvědomíme-li si, že bažant není po celé ploše honitby rozmístěn rovnoměrně, ale jen v určitých krajinných formacích nebo remízech, tak uvedená plocha v tabulce zahrnuje honební plochy celkem, včetně lokalit pro bažantí zvěř nevhodných. Naším cílem v myslivecké péči o bažanta v honitbě je posouzení všech výše zmíněných ukazatelů.

Bažant obecný se zdržuje v řidších lesích, které mají křovinatý podrost, remízcích a rákosinách, v pestré krajině podhůří. V místech, kde byl vysazen, žije v nížinách i pahorkatinách, ve svých původních domovech však i v horských oblastech. V podstatě divoký bažant není tak náročný na životní prostředí ani ve své domovině. Jen mu nevyhovují velké lány monokultur, které neodpovídají jeho životním potřebám.

Smyslem chovu divokého bažanta ve volnosti není v žádném případě snaha o dosažení rekordních výřadů, také jím nemůže být snaha o zásobení domácností zvěřinou, ale základní pohnutkou k vynaložení finančních prostředků a obětování volného času celé záležitosti divokého chovu musí být především snaha o udržení této atraktivní zvěře v naší přírodě v takovém počtu, který je únosný pro danou lokalitu z hlediska zdárného prospívání bažantí zvěře i zvýšení atraktivnosti honitby. Vždyť za poslední léta známe mnoho lokalit, kde divoká populace bažanta prosperovala, ale díky především antropoidním činnostem se vytratila. Pokud se podaří v každém vhodném prostoru o výměře 100 ha dosáhnout odchovu 30 až 50 divokých bažantů pocházejících z původního kmene (bez vypouštění), je to asi hranice našich současných možností vzhledem k pracovní zátěži a kapacitě volného času. Podle charakteru krajiny v honitbě v podhůří Vizovických a Hostýnských vrchů, kterou zde prezentuji, je v honitbě o rozloze 1500 ha asi pět až šest takových vhodných biotopů na 600 ha honební plochy vhodných k chovu bažantí zvěře.

Výskyt bažanta v oblastech podle různých genomických typů hodnotí výzkumná práce doc. Pikuly a Beklové z roku 1987:

Řepařský výrobní typ se jeví jako nejvhodnější pro volný chov bažantů v přírodě. Nevýhodu této oblasti lze spatřovat ve velkých obhospodařovaných lánech, kde bažant převážně trpí monodietou. Tato oblast odpovídá lesnímu vegetačnímu stupni dubovému s cérem a bukovo- dubovému. V tomto článku však mám na mysli krajinné formace luhů a teras, sušších a teplejších chlumů nebo typických chlumů a podle všech předpokladů se bažant může rozšířit i do oblastí chladnějších chlumů a sušších a teplejších hor, kde žije i ve své původní domovině.

Základní a prvotní podmínkou pro zdárný odchov bažantů ve volnosti je přírodní prostředí, ve kterém bažant bude trávit veškerý čas svého života, kde bude sbírat potravu a bude se zdárně množit. Toto prostředí se nazývá biotopem a mělo by být ideální pro život bažantů. Také kukuřičné lány sklízené na zrno jsou prostředím, kde ale až na podzim nachází dorůstající hejna mladých bažantů dostatek vydatné potravy sběrem kukuřičných zrn a hmyzu. V oblasti kukuřičné (dříve obilnářské) jsou tedy rezervy a ideální by bylo, kdyby výskyt bažanta v této oblasti "dohonil" výskyt v oblasti řepařské. Po sklizení těchto ploch kukuřice teprve potkáme bažanty v původních lokalitách a u zásypů, mnohdy v překvapujícím množství. Zvýšenou mysliveckou péči musíme věnovat bažantovi ve výrobním typu bramborářském (dříve obilnářsko-bramborářská oblast), který odpovídá lesnímu vegetačnímu stupni bukovo-dubovému. Pokud se týká zabezpečení pestrosti potravy a rozšíření potravní nabídky bažantům v obdobích, kdy začíná strádat, poukázal bych na metodiku plynulého pásu krmení pro bažanty a koroptve, která byla již uveřejněna (Myslivost 18/5/2000, Libosvár).

Pro zachování a zvýšení populace v honitbě je nejdůležitějším obdobím z celého mysliveckého roku období hnízdění slepic, které začíná podle geografických a meteorologických podmínek v bramborářsko-obilnářských oblastech zpravidla kolem poloviny dubna, kdy slepicím dozrávají vaječníky a po oplodnění začíná snůška. Jiná situace nastala v letošním roce díky neobvykle dlouho přetrvávající sněhové pokrývce na tokaništích a celý tok kohoutů se zpozdil. Zde hovořím o předchozích "obvyklých" povětrnostních podmínkách v České republice.

Začátkem května pokračují kohouti stále ještě v toku. Netokají všichni, pouze ti, kteří mají u sebe dvě nebo tři slepice, popřípadě žádnou. Vládci větších harémů se vůbec neozývají, pouze když se vyplašené slepice rozletí, kohout je svolává. V našich podhorských oblastech, kde není výskyt bažantů v omezené oblasti tak hustý, kohouti často "vodí slepice" na pastvu a zdá se, že se o ně starají i tím, že lákají na sebe pozornost predátorů, hlavně pernatých. Slepice se chovají nenápadně a více se kryjí v zemědělských plodinách, takže je při pozorování nevidíme u kohouta všechny. Při ostruhování se zdá, jako kdyby slepice, které jsou ve snůšce, přicházely ke kohoutovi samy z místa hnízdění v ranním a večerním období pastvy a kohout je v té době pojímá. Po pevném zasednutí všech slepic z hejnka, které tvoří v našich oblastech většinou dvě až pět slepic, výjimečně i více, se kohout usadí v oblasti hnízdění a projevuje o slepice zdání starostlivosti hlídáním okolí v době inkubace, tedy pevného sezení slepic. Slepice až do období pevného sezení navštěvují zásyp s krmením.

Výživou a krmením bažantů ve volnosti se podrobně zabývá jen velmi málo odborníků a omezují se více na zjišťování potravy v obsahu volete u volně žijících ptáků v určitém období roku, ze kterého lze usuzovat na potravní nároky bažanta ve volnosti a z toho odvozovat jeho potřeby zabezpečení výživy chovaného hejna mysliveckými opatřeními v honitbě. Pro dobrou orientaci nám poslouží výsledky sledování výživy bažantů v bažantnicích.

Slepice zakládá hnízdo na zemi, zpravidla v krytu křovin nebo podrostu maliní a ostružin, v trsech travin nebo na okrajích mezí nebo u paty stromu. Sedne si na zem a vyhrabává důlek za neustálého otáčení kolem své osy, a proto bývá jamka pravidelně kruhová. Důlek hloubí asi hodinu, potom nasbírá trochu listí, nebo utrhává části trávy a stařiny. Během tří dnů začne slepice se snáškou vajec, což je u nás v první polovině dubna, někdy i dříve podle počasí. V tomto období slepice zmizí, zneviditelní a pozorovat jsem je proto chodil na starou kazatelnu v lokalitě Hrtán (biotop č. 2, Myslivost 12/2005, str. 24), kde z hustého porostu kopřiv a plevelů vycházely v podvečer a ráno na pole s osením. Po snesení vejce sedí ještě chvíli na hnízdě, pak vstane a zkušenější často přehrne snůšku vystýlkou. Staré slepice bývají pečlivější než mladé, které někdy vejce nepřekryjí vůbec. Vejce snášejí zpravidla obden. Zasednou až je snůška úplná. Při dobré snůšce tedy můžeme počítat, že slepice trvale zasedne až za 25 - 35 dní od zahájení, tedy v našich podmínkách koncem dubna, začátkem května.

Během sezení opouští slepice hnízdo jen v době, kdy se jde napít a nazobat, což bývá nejčastěji dopoledne nebo k večeru na 30 - 40 minut, někdy až 2 hodiny. Vypozorovali jsme, že toto poznání je důležité, protože pokud slepice má k dispozici krmení v blízkém dosahu, neopouští hnízdo na delší dobu než je nezbytně nutné k nasycení a nehrozí proto zachlazení části nebo celé snůšky a slepice vyvádí zpravidla více kuřat. Proto jsme si ověřili, že rozhazování zrnin kolem okrajů hnízdišť také přispívá k dřívějšímu nasycení sedících slepic. Po polovině inkubační doby, kdy se už zárodky hýbou, sedí slepice mnohem pevněji. Tuto dobu poznáme také podle stavu krmení v zásypu. Slepice přestávají brát kukuřici. Kohouti se zpravidla pohybují v blízkosti svých slepic, které zasedají nedaleko sebe i...

tags: #význam #bažanta #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Obnova Komunikace a Životní Prostředí
• Charakteristika alpínské a polární ekologie
• Podnikatelský ekosystém: Definice a význam
• Možné zdroje znečištění vody
• Vše důležité o žampionech