Vztah dětí k přírodě: Studie a dopady na budoucí chování

Pozornost vůči narůstajícímu množství environmentálních problémů se pomalu zvyšuje a stejně tak roste snaha tyto problémy řešit. Na otázky týkající se chování a vztahu člověka vůči přírodě a životnímu prostředí se zaměřuje ekopsychologie. Skutečnost, zda člověk chrání nebo nechrání přírodu, závisí na jeho postojích a následném chování. Jednou z motivací chránit přírodu je bezprostřední kontakt s přírodou. Zážitky a zkušenosti s přírodou v dětství mohou mít vliv na vnímání hodnoty přírodního prostředí. Pobyt v přírodě má řadu blahodárných účinků na zdraví, fyzický a mentální rozvoj dítěte, ale nabízí se i možný přesah do dalšího jednání, které může vést k vyšší míře ochrany přírody a životního prostředí v dospělosti. Podoba, forma a míra kontaktu s přírodou v dětství tak mohou do jisté míry ovlivnit naše budoucí chování.

V rámci svého výzkumu pro diplomovou práci jsem se snažila odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku: Když člověk jako dítě často pobýval v přírodě, znamená to, že ji teď, když je dospělý, bude více chránit? Co v člověku probouzí potřebu chránit životní prostředí, je otázka důležitá pro pochopení toho, jak bude člověk sám jednat a jakým způsobem je možné u něj toto chování dále rozvíjet.

Tuto lavinu spustil v roce 2006 americký novinář Richard Louv svou knihou Last Child in the Woods (Poslední dítě v lesích), která se následně stala bestsellerem. Kniha upozorňuje na to, že zkušenosti s přírodou dětem pomáhají pochopit, jak přírodní svět funguje. V přírodě děti názorně vidí, jaké jsou přírodní zákony a učí se přírodu vnímat jako jedinečný organismus, který se dokáže obnovovat. A to bezprostředně, vlastním přičiněním. Toto poznání je zásadní pro rozvoj tvořivosti, která je základem nejen umění, ale také vědy nebo politiky. Děti, které jsou odpojené od přírody, si ji buď idealizují, nebo se jí bojí. Problém nespočívá v tom, že jim chybí dramatické zkušenosti z divočiny, ale v nedostatku bezprostředního kontaktu s přírodou, se kterou se děti každý den potkávají.

Výzkumy a studie o vztahu dětí k přírodě

Objevují se četné články a studie, jejichž cílem je zjistit, co všechno příroda a pobyt venku dětem, ale i dospělým může přinést a přináší. Řada z nich se snaží pochopit, co vyvolává u člověka tendenci chránit životní prostředí. Prvotní studie byly založeny na výzkumu významných životních zkušeností. Základním předpokladem tohoto konceptu je, že životní události a z nich plynoucí zkušenosti jsou stavebním kamenem zájmu o přírodu a životní prostředí a také potřeby je chránit. Zkoumá se, odkud motivace chránit přírodní prostředí vlastně pramení. Když se autoři studií ptali ochránců přírody a pedagogů se zaměřením na environmentální vzdělávání, co vedlo k volbě jejich zaměstnání, nejčastěji odpovídali, že jako děti často trávili čas v přírodě, ať už s rodiči nebo svými vrstevníky.

Všechny studie se shodují na tom, že podle respondentů samotných měly kontakt a zkušenosti s přírodou v dětství zásadní vliv na jejich chování v dospělosti. Další významné faktory, které uváděli, byly jejich dětské vzory (rodiče, učitelé nebo starší kamarádi), negativní zážitky spojené s degradací přírodního prostředí, vzdělání nebo práce s environmentálním zaměřením. Tento přístup má ale svá zásadní úskalí. Svůj výzkum jsem proto postavila jinak. Inspirací mi byly studie, které nejsou založeny na vlastních interpretacích respondentů. To znamená, že dotazovaní lidé popisují své současné chování a sdělují své zkušenosti z dětství, ale už je nepropojují navzájem. Tuto část následně provádí výzkumník za pomoci některého statistického programu.

Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu

V zahraničí byly publikovány studie, které lze prakticky rozčlenit na dva proudy. Některé se snažily prokázat, že mezi kontaktem s přírodou v dětství a chováním ve prospěch životního prostředí je přímá vazba. Vycházejí tedy z předpokladu, že čím více jsem jako dítě byla venku v přírodě, tím více budu nyní, když už jsem dospělá, jednat v její prospěch. Z jiných studií vyplývá, že to není tak jednoduché. Mým cílem bylo prokázat, že vazba mezi zkušenostmi z minulosti a chováním v současnosti skutečně existuje a přijít na to, zda se jedná o přímé nebo zprostředkované působení. Co by mohlo být možným mezičlánkem? Vybrala jsem tři - vědomosti, emoce a současný čas strávený v přírodě.

Řadu let se předpokládalo, že čím více informací o environmentálních problémech lidem poskytneme, tím více budou životní prostředí chránit. Druhou možností byla emoční náklonnost k přírodě. Emoce, vzniklé na základě zkušeností kontaktu s přírodou v dětství, mohou ovlivňovat postoj k přírodě a chování samotné. A poslední zvolenou možností byl čas, který trávíme v přírodě v současnosti. Výsledky zkoumanou vazbu jasně prokazují. Čím víc času jako děti strávíme v blízkém kontaktu s přírodou, tím větší tendenci chránit životní prostředí v dospělosti máme. A nejdůležitější roli hrají emoce. Pobyt v přírodě má vliv na vybudování emočního pouta s přírodou, které může působit jako motivace pro její ochranu.

Odcizování dětí od přírody

Odcizování přírodě je fenomén, který má zásadní dopad na vzdělávání žáků základních škol a dětí předškolního věku. Ukázalo se, že odcizování přírodě je nejasně vymezený, mlhavý (fuzzy) koncept. Ačkoli se vyskytuje v odborné literatuře často, není jednoznačně chápán ani přesně definován. V analyzovaných článcích se objevují nejčastěji tato témata: 1. kontakt s přírodou a vztah k přírodě a 2. strach ze zvířat a štítivost, kterou vzbuzují. Hlavní zjištění jsou: a) učitelé a rodiče jsou již odcizeni; b) příklady dobré praxe ukazují způsoby, jak přiblížit přírodu dětem; c) postoje dětí k přírodě se mění, více se bojí zvířat a více se jich štítí; d) jistá míra strachu a štítivosti je užitečná; e) rozdíly mezi chlapci a dívkami se projevují až ve vyšším věku.

Potřeba upozornit na možnosti a benefity, které příroda poskytuje, se navíc stupňuje díky tomu, že děti dnes ve volné přírodě prakticky nenajdeme, protože svůj volný čas raději tráví před obrazovkou nebo monitorem. A když už se ven vydají, nemají si s kým hrát. Na tuto potřebu reagují iniciativy z řad environmentálního vzdělávání, které říkají: Jděte ven!

Vliv vzdělání rodičů a trávení času v přírodě

Zásadním faktorem, který ovlivňuje přístup dětí k přírodě, je úroveň vzdělání jejich rodičů. Podle studie se rodiče s vysokoškolským vzděláním rozhodli vypěstovat ve svých dětech pozitivní vztah k zeleni. Celkem 71 procent z nich se snaží brat své děti do přírody alespoň jednou za měsíc, naopak u rodičů s nižším vzděláním to není zdaleka ani polovina.

Čtěte také: Česká republika a nové zákony o odpadech

Dosažené vzdělání hraje důležitou roli také při utváření rodičovských názorů na to, zda je doba, kterou jejich potomci tráví v přírodě, dostatečná. 79 procent rodičů s vysokoškolským vzděláním chce, aby jejich děti trávily více času v lese, s nižším vzděláním je to jen 70 procent. Čas strávený v parku by u svých dětí chtělo prodloužit 83 procent rodičů s vysokoškolským vzděláním, z rodičů bez vysokoškolského vzdělání má takovou touhu pouze 69 procent. Vztah k přírodě si děti vytvářejí od nejútlejšího věku. Protože pobyt na čerstvém vzduchu prospívá jejich fyzické i duševní zdraví, měli by ho rodiče maximálně podporovat.

Znepokojujícím trendem současnosti je prohlubující se generační mezera mezi rodiči a dětmi, co se týče jejich vztahu k zeleni. 65 procent rodičů ve studii uvádí, že jejich děti dnes tráví v přírodě mnohem méně času, než trávili v tom samém věku oni sami. Rodiče se ale snaží proti tomuto negativnímu trendu bojovat. Někteří jsou ochotni obětovat své pohodlí, jen aby dětem mohli poskytnout častější kontakt s přírodou. Tato ochota ale závisí na věku dětí.

Největší skupinu představují rodiče s dětmi mladšími osmi let, z nich by se dále od města a vyžití, které nabízí, odstěhovalo celých 57 procent. Problémem by ani nebylo delší dojíždění autem do práce, každý pátý rodič by dokonce ze stejného důvodu platil větší daně. Odstěhování z města by oproti tomu volilo jen 44 procent dospělých bez dětí. Rodiče, kteří ve městě žít zůstávají, se snaží i v této betonové džungli najít kousek přírody pro své děti. Chtějí se podílet nejen na vytváření, ale také udržování veřejných prostranství. Uvědomují si totiž, že parky a zelená dětská hřiště jsou ideálním místem, kde trávit s dětmi volný čas, a proto se aktivně zajímají o okolí, ve kterém žijí.

U rodičů a dětí, kteří chodí do přírody často, se objevuje efekt takzvané pozitivní spirály. Pokud tráví čas v zeleni pravidelně, mají běžně tendenci chodit tam častěji a také pobyt v zeleni aktivně vyhledávají.

Vliv přírody na vývoj dítěte

Když se někoho zeptáte, zda je podle něj pobyt v přírodě prospěšný pro zdraví dítěte, samo sebou automaticky kývne na souhlas. V odborné literatuře se můžeme dočíst, že naše potřeba kontaktu s přírodou je s velkou pravděpodobností evolučně geneticky zakotvená. Lépe se cítíme v prostředí, ve kterém jsme se po deseti tisíce let vyvíjeli. V minulosti byli lidé už od narození v přímém propojení s okolním prostředím. To, jakým způsobem dokázali naši předkové v přírodě existovat, zajišťovalo jak jejich přežití, tak do velké míry utvářelo jejich osobnosti. Proces identifikace s přírodou probíhá i dnes, ale změnily se vnější podmínky. Procesem socializace se napojení na přírodu zmenšuje a poznávání sebe sama se stává od přírody odděleným procesem. Úplné oddělení dítěte od přírody může mít dokonce vážné následky.

Čtěte také: Projevy krize ve vztahu

Americký spisovatel Richard Louv reaguje na informace, že děti dvacátého prvního století tráví výrazně méně času v přírodě oproti minulým generacím. Ve své knize (Last Child in the woods) mluví o nemoci z nedostatku přírody. Snížení množství času stráveného venku v přírodě a zvýšení času u elektronických obrazovek dává do souvislosti se snížením smyslového vnímání dětí, problémy se soustředěním a nárůstem fyzických a mentálních onemocnění. Přírodní prostředí je svým charakterem do značné míry specifické. Poskytuje optimální míru smyslových podnětů, ne příliš mnoho, aby zahlcovaly, ani příliš málo, aby nudily. Tím nabízí adekvátní prostor pro odpočinek od běžných vztahů, každodenních závazků a povinností.

V environmentálních publikacích můžeme nalézt, že kontakt s přírodou je pro dítě důležitý, protože umožňuje rozvíjení představivosti a kreativity, podporuje kognitivní a intelektový vývoj a zlepšuje sociální vztahy. Dosavadní empirické studie se snaží ověřit, že přírodní prostředí představuje pro děti příhodný prostor, který je přirozeně vtahuje a umožňuje jim volně zkoumat a objevovat, což pozitivně přispívá k jejich dlouhodobé duševní pohodě. Výzkumy ukazují, že aktivní zapojení dětí v přírodním prostoru souvisí s řadou vývojových benefitů. Venkovní hra v přírodě zvyšuje míru dětské fyzické aktivity, zvyšuje mentální zdraví snížením stresu a úzkosti, podporuje kognitivní a sociální kompetence a má pozitivní dopad na přírodu samotnou, protože děti rozvíjejí senzitivitu a hodnoty spojené s péčí o přírodu jako výsledek svých zkušeností s přírodou.

Obnova pozornosti a hra v přírodě

Nejvíce probádanou oblastí je vliv bezprostředního kontaktu s přírodou na obnovu pozornosti. Charakter přírody umožňuje pozornosti volně klouzat a přesouvat se z jednoho podnětu na druhý. Stejné doklady prospěšného vlivu přírody na mentální obnovu platí i u dětí s diagnostikovanými poruchami pozornosti. Už dvacetiminutová procházka v parku měla prokazatelný vliv na snížení symptomů u dětí s diagnózou ADHD.

Hra je s pobytem dítěte v přírodě úzce spjata a je těžké od sebe tyto dva fenomény oddělit. Experimentování, hra a volný čas jsou pro děti základními prvky objevování, socializace a poznávání sebe sama. Dítě se skrze hru vyvíjí, učí se o sobě a okolním světě. Podněty venkovního prostředí poskytují různorodé herní možnosti, které mohou být stěží napodobitelné uvnitř. Příroda je otevřené a neustále se měnící prostředí, kde je možné zažívat svobodu, nespoutaný pohyb a kontakt s přírodními prvky, které podněcují dětskou představivost a naplňují dětskou potřebu neustálého objevování. Nestrukturovanou hrou se děti učí jak pracovat ve skupině, jak se podělit, jak vyřešit konflikt a jak se dohodnout, nebo obhájit sebe sama. Pokud je dětem dovoleno samostatně řídit hru, trénují dovednosti potřebné pro rozhodování, mohou se posouvat vlastním tempem, objevují oblasti svého vlastního zájmu.

Další oblastí, ve které hraje příroda svou roli, je emoční prožívání. Čas strávený v přírodě, na hřišti s převahou přírodních prvků nebo už jen výhledem z okna do zeleně, má pozitivní vliv na snížení hladiny stresových hormonů i subjektivně vnímanou míru stresu.

Využití přírody ve vzdělávání a vnímání rizika

Aktivity, které využívají přírodní prvky, lze využít pro výuku v souvislostech. Výzkumy dokumentují, že školy využívající své okolí jako přirozený rámec pro učení, dosahují lepších vzdělávacích výsledků nejen v přírodních vědách a matematice, ale také ve čtení a psaní či společenských vědách. Velkým benefitem a zároveň bariérou v kontaktu dětí s přírodou je vnímaná míra rizika. Přitom právě dovednost čelit riziku a správně vyhodnotit rizikovou situaci je zásadní pro dětský kognitivní a fyzický vývoj, který dítěti umožňuje ochránit sebe sama v měnícím se okolním prostředí.

Přírodní hřiště je jedinečným prostorem, kde může dítě zažívat riziko měnícího se prostředí s možností různé míry nezávislosti na ostatních. Zažívá nejen překonávání výzev, ale i důsledky svého jednání: pocity úspěchu a štěstí, kdy je výzva zdárně překonána a došlo k osvojení nové dovednosti, případně poučení o vlastních limitech a rozvíjení smyslu pro to, co si může dítě dovolit. Pokud budeme minimalizovat rizikové situace, děti nebudou vědět, jak si s nepředvídatelným prostředím poradit a nebudou mít dostatečnou důvěru, že dokážou překonat překážky vlastním způsobem.

S postupným vývojem dítěte a zvyšujícími se schopnostmi pohybu se způsoby využívání prostoru v přírodě mění. Pro předškolní děti je nejdůležitější rozvíjet vnímavost vůči přírodnímu prostředí a pocit, že příroda je bezpečné místo plné zajímavých podnětů. Mimoděk se rozvíjí jejich hrubá i jemná motorika. Děti školou povinné mají přírodu jako všudypřítomnou nekončící encyklopedii. Mohou v ní hloubat, zkoumat, objevovat, schovávat se. Zdolávají výzvy a testují vlastní hranice. Pro dospívající příroda skýtá jedinečnou možnost hledání odpovědi na existenciální otázky.

Důležitost postoje rodičů a vliv technologií

Zároveň když dva dělají totéž, není to totéž. Výsledný efekt závisí jak na typu prostředí a zastoupení vegetace, tak na způsobu jeho využití. Vliv má to, jak děti čas trávený venku vnímají, roční období, jak dlouhý čas venku tráví, a jakou činnost venku dělají. Kromě věku, kterému je potřeba přizpůsobit typ aktivity, hraje svou roli také pohlaví. Chlapci preferují větší skupinky a hry s jasně danými pravidly, zatímco dívky dávají větší prostor své fantazii a nestrukturovaným hrám. Zaručeně největší vlivem je ale postoj rodiče, případně pedagoga. Rodič je dítěti vzorem a průvodcem, dítě přejímá jeho postoje a vzorce chování minimálně do doby, než je připraveno vytvářet si své vlastní. Pokud dítě vnímá, že příroda je pro rodiče příjemným prostředím, i ono má chuť se do ní vydat a začít objevovat.

Strach rodičů je jednou z největších bariér, které stojí mezi dítětem a jeho volným pohybem v přírodě. Vnímání (ne)bezpečnosti pro dítě, strach z jeho zranění a další faktory vedou rodiče často k omezování toho, co dětem dovolí venku dělat. Současné technologie nabízí řadu simulovaných prostředí, které umožňují zažívat přírodu přímo doma. Přestože přinášejí řadu zážitků a osvojených dovedností, postrádají zapojení všech smyslů, které je možné zažívat pouze v reálné přírodě venku. Často také odkazují na exotické oblasti, nebo přírodu různě modulují. Dítě si pak není vědomo toho, jaké rostliny může vidět běžně za domem a jak vypadá jeho nejbližší okolí.

Podle reprezentativního výzkumu u nás dítě tráví v přírodě průměrně 2 h denně. Příroda má na lidskou psychiku prokazatelně blahodárný vliv bez ohledu na to, zda jsme malí nebo velcí. Nabízí nám dostupné prostředky, které můžeme využívat a je jen na nás, zda tomu tak opravdu bude.

Výsledky výzkumu a doporučení

Výzkum byl proveden formou kvantitativní srovnávací studie. Srovnávala jsem, jakým způsobem to, zda se děti učí venku, nebo vevnitř, ovlivňuje jejich pozornost, náladu a sociální chování. Nicméně v přímé závislosti na množství zeleně i tak u dětí prokazatelně vzrostly pozitivní emoce a negativní naopak klesly. Děti jsou dle výsledků venku uvolněnější, veselejší a nadšenější. Navíc, když se učí venku, mnohem déle si udrží zvědavost a soustředění na učivo. Jakýkoliv čas strávený v přírodě je smysluplný, stačí jít ven i na jednu či dvě vyučovací hodiny. Čím déle ale děti venku v přírodě jsou, tím větší benefity to přináší.

Ukázalo se, že pozornost je vyšší v případě prostředí s vyšší listovou pokryvností. V podstatě jde o to, že v hodně otevřeném prostoru mají děti tendenci se víc rozbíhat a hrát si, s výhledem do okolí se mohou častěji objevovat různé rušivé vlivy. V momentě, kdy nad nimi listy vytvářejí jakousi přirozenou stříšku nebo baldachýn, dokážou se na zadaný úkol více soustředit a mohou mít i lepší výsledky.

Najdeme studie, které říkají, že už dvacet minut má vliv na obnovu pozornosti a celkovou regeneraci. Už i dvacetiminutová přestávka, kdy děti vyběhnou ven a nemusí nic řešit, jen si hrají a dýchají čerstvý vzduch, má tedy přínos. Nicméně odborníci říkají, že hodina denně venku je naprosté minimum. Jednou týdně je pak vhodné, aby děti vyrazily například do lesa nebo lesoparku, kde je mnohem víc zeleně než na běžné ulici nebo školní zahradě. Jednou za měsíc bychom měli strávit víkend někde mimo město, mimo zástavbu. A jednou za rok bychom na týden měli vyjet někam úplně do divočiny, mimo civilizaci.

U dospívajících výrazně zvyšuje pocit wellbeingu, když tráví čas v přírodě s vrstevníky, protože v rámci tohoto životního období jsou právě vrstevnické vztahy důležité. Takže je ideální, pokud se dospívajícím vytvoří prostor, kde mohou tyto vztahy posilovat. Podle jednoho nedávného výzkumu má na dospívající největší vliv, když jsou v přírodě právě s kamarády. Moje doporučení je vytvářet venku příležitosti, kdy tam není nuda. Když se jim ukáže, že čas venku je zábavný a hodnotný, tak budou i ochotnější k tomu, jít ven.

Proto je důležité, aby v předškolním a mladším školním věku vzniklo emoční pouto k přírodě. To znamená, že cítíme, že příroda je pro nás blízké a zajímavé místo, kde se cítíme bezpečně. Pak ani nevadí, že v dospívání dojde k tomu zmíněnému propadu. Protože ta vazba a pouto tam zůstávají a lidé mají v dospělosti znovu tendenci přírodu vyhledávat. Berou ji jako něco hodnotného a cenného, k čemu je potřeba se vztahovat. A je dokázáno, že dospělí, kteří si jako malé děti vytvořili vztah k přírodě, ji potom jsou ochotni mnohem víc opatrovat a chránit.

Stále více dětí a mladých lidí vyrůstá bez kontaktu s přírodou. Například 35 procent dotázaných dětí si nebylo jistých, na jaké světové straně vychází slunce. Pouze 12 procent žáků si s úlohou vědělo rady, když měli vyjmenovat tři druhy jedlých plodů, které rostou v německých lesích. A podobný trend je pozorovatelný také v Rakousku. Necelých 26 procent dětí z venkova si myslí, že les lidem poskytuje potravu. Bezmála 80 procent britských osmiletých dětí umí rozlišit všechny druhy Pokémonů, ale jen 53 procent z nich je schopných pojmenovat obvyklé živočišné druhy. Mnohé výzkumy dokazují, že pobyt v přírodě má blahodárný vliv. Snižuje krevní tlak nebo zklidňuje puls. Sociolog Brämer zase zdůrazňuje, že důležité je působit pomocí výuky, kdy by děti měli mnohem více času trávit třeba v lese.

Výzkum provedený na 1100 párech britských dvojčat zjistil shodu v potřebě pobývat v přírodě, anebo naopak zůstávat ve městech. Čím ale byla starší, tím více převažovaly nad geny sociální faktory. Pobyt v přírodě má pozitivní vliv na duševní zdraví lidí. O tom, zda to člověka táhne do přírody, nebo zda se mu více líbí ve městě, rozhoduje široká škála vlivů.

Lidé z města čelí ve srovnání s obyvateli venkova až o 40 procent vyššímu riziku duševního onemocnění a pravděpodobnost propuknutí schizofrenie je u nich dvakrát vyšší.

Umožňujme tedy dětem, aby si mohly volně hrát v přírodě. A to jak samostatně, tak společně s námi. Ukazujme jim, jaká příroda doopravdy je a že se jí nemusí bát. Odměnou nám bude nejen zdravější a samostatnější dítě, ale i příslib odpovědnějšího jednání vůči prostředí, ve kterém žijeme.

Tabulka: Vliv vzdělání rodičů na vztah dětí k přírodě (podle studie Husqvarna Global Green Space Report 2013)

tags: #vztah #deti #k #prirode #studie

Oblíbené příspěvky:

• Wellness hotely
• Spoluvlastnictví v domě
• Ekologická Adaptace: Morfologie
• Test odpadkových košů Potten Pane a Wesco
• Princip Dopplerova jevu