Zabíjení ohrožených zvířat: Důvody a dopady

Už jste si někdy položili otázku, proč vůbec zvířata chránit a proč někteří lidé věnují této problematice svoje úsilí a třeba i životy ať už jako profesionálové anebo jako dobrovolníci? Tito lidé mají zvířata a přírodu rádi, stejně jako mnoho ostatních lidí, stejně třeba jako i Vy, ale oni na rozdíl od ostatních s tím něco i dělají. Nestačí jim jenom se dívat, jak mizí každý den 100-150 živočišných nebo rostlinných druhů, jak se denně vykácí a vypálí přes 50 000 ha tropického lesa. Jen pro zajímavost 50 000 ha se rovná 500 km² a to je zhruba rozloha Prahy. Než jste dočetli sem, tak opět nenávratně vyhynul minimálně jeden druh z naší planety Země, kterou nazýváme planetou Života. Myslíte si, že takhle by měla vypadat planeta "Života"? Zcela určitě neměla.

Je také nezbytně nutné si uvědomovat, že zejména velcí savci jsou schopni emocí. Prožívají radost i smutek podobně jako my, jak dokazují i různé studie a není tedy možné je vraždit a zabíjet tak, jak se to na mnoha místech stále děje. Zvířata nejsou stroje, neřídí se pouze instinkty a každé z nich je originál, stejně tak jako my. Je nutné přírodu i zvířata uchovat pro další generace. Nikdo z nás snad nemá zájem zanechat po sobě dalším generacím pouze mrtvé kusy betonu, které se v podobě měst neustále rozrůstají. Jen v ČR denně mizí pod betonem 15 hektarů = 150 000 m² zemědělské půdy - zdroj. Pokud vyhubíme jakýkoli zvířecí druh, připravíme přírodu o její nenahraditelnou součást, kde navíc nemáme představu co udělá vymizení různých zvířecích druhů z celého ekosystému (viz např.

Odpověď na otázku proč chránit zvířata je jednoduchá. Sebrali jsme zvířatům prostor, kde mohla žít, migrovat, lovit a rozmnožovat se. U velkého množství druhů jsme vyhubili již více jak 90% z původních populací. Zvířata se sama o sebe neumí postarat tak jako lidé a proto je nutné, abychom jim pomáhali a snažili se zmírnit často nevratné škody, které jsme již napáchali.

Největší zásluhu na postupném mizení velkých počtů zvířat má samozřejmě člověk a jeho touha po penězích a majetku. Pokud se současným stavem nezačneme něco dělat a nezačneme zvířatům pomáhat, tak se naše další generace dožije toho, že ve volné přírodě v Africe už nepotkáte žádné zvíře. Tato hrozba je reálná a nejedná se o žádné příslovečné "plácání prázdné slámy". Již dnes ve volné přírodě v Africe zvířata prakticky nežijí. Zbývá jen několik větších oblastí, kde najdeme některé druhy zvířat, která žijí mimo parky. Bohužel zvířata začínají pomalu mizet i z parků a rezervací.

Alarmující statistiky

Čísla hovoří jasně. Například počet slonů v Africe byl v první polovině minulého století odhadován na 10 milionů kusů a dnes jich pdle některých vědců přežívá něco přes 400 000 tisíc. Stavy nosorožců byly odhadovány až na 1 milion jedinců, dnes jich zbývá několik tisíc a tak bychom mohli pokračovat i s jinými, všem dobře známými druhy zvířat. Ve velké krizi jsou například lvi, psi hyenoví, gepardi, ale i třeba žirafy nebo zebry.

Čtěte také: Počet ohrožených živočichů

Například žirafa je mnohdy zabita jen kvůli ocasu, který je následně prodán k odhánění much. Mnoho žiraf je usmrceno jen kvůli svému ocasu. Používá se jako plácačka na mouchy. Statistiky hovoří jasně. Například počet slonů v Africe byl v první polovině minulého století odhadován na 10 milionů kusů a dnes jich podle vědců přežívá něco přes 400 000. Během posledních 100 let jsme tedy vyhubili 90 %. V případě lvů je situace ještě horší, za posledních 60 let jich bylo zabito více než 95 % a například v Senegalu přežívá jen dvacet jedinců. Podobně jsou na tom také nosorožci, psi hyenovití, lidoopi, žirafy nebo zebry.

Za posledních 100 let jsme vyhubili více než 90 % původní populace slonů, nosorožců a dalších druhů. Divoká zvířata ve volné přírodě téměř nežijí a mizí i z parků a rezervací. Každý den zmizí z naší planety 100 až 150 rostlinných či živočišných druhů a vykácí nebo vypálí se přes 50 000 hektarů tropického pralesa (zhruba rozloha Prahy).

Hlavní hrozby pro africká zvířata

• Nárůst lidské populace
• Pytláctví
• Trofejní lovy

Mezi největší hrozby, kterým dnes africká zvířata čelí, patří nárůst lidské populace, pytlačení a trofejní lovy. S nárůstem populace toho moc neuděláme, druhé dvě hrozby můžeme zcela eliminovat. Opravdu nejen vymýcení nelegálního pytláctví, ale i okamžitý zákaz zcela zákonných trofejních lovů by pro africkou přírodu znamenal obrovskou úlevu.

Obchod se slonovinou nebo obecně obchod s částmi zvířecích těl, je dnes jedna z nejvýnosnějších nelegálních činností. Organizované skupiny, které se na něm podílejí, jsou často ty stejné skupiny, které obchodují s drogami nebo se zbraněmi. Tito lidé jsou napojeni také na politiky. Není nic neobvyklého, že v Africe jsou vládní politici zapojeni přímo do pašování slonoviny. Proto se s ochranou zvířat a přírody stále jakoby nedaří hnout.

Trofejní lovy: Zábava nebo zločin?

Lov kvůli trofejím je v dnešní době zcela nepřijatelný a neomluvitelný. Dnes již nežijí statisíce nebo miliony zvířat, na jejichž celkovém stavu se několik stovek ulovených jedinců ročně prakticky neprojeví. Zbývají pouze zlomky. V drtivé většině případů jsou takto zabíjena zvířata, která jsou na lidi zvyklá a mají sníženou útěkovou vzdálenost. Mnozí lovci a společnosti, kteří jim tuto „zábavu“ umožňují, se hájí tím, že za peníze, kterými hradí náklady na lov, jsou chráněna ohrožená zvířata. Samotná ochrana je ale sotva jejich cílem, to by mohli rovnou přispět na ochranu zvířat bez „nutnosti“ střílet mnohdy i kriticky ohrožené druhy. I když přijmeme tuto pokroucenou logiku, nezbývá než konstatovat, že peníze, které firmy od lovců vyberou, končí z velké části právě v jejich rukou.

Čtěte také: Ochrana ještěrek

Lovci trofejí jsou často přirovnáváni k sériovým vrahům, protože mají stejná nutkání jako sérioví vrazi - zabíjí opakovaně, smrt oběti si natáčí nebo fotí a uschovávají si trofeje. Zvrácený vztah ke zvířatům vyniká v trendu takzvaných rodinných safari. Pod tímto pojmem si člověk představí dovolenou zasvěcenou pozorování divoce žijících zvířat. Pravda ovšem může být mnohem méně nevinná. Lovci trofejí se totiž často rozhodnou potěšit zabíjením zvířat nejen sami sebe, ale rovnou celou rodinu. Z odsouzeníhodné záležitosti se stává rodinná zábava. Víkendové safari, jehož cílem je zabití žirafy, vyjde v přepočtu na stovky tisíc korun. Oproti sumě, kterou firmy chtějí za lov na lva nebo slona, je to však stále ještě málo.

Tragický a odsouzeníhodný je i způsob, jakým se farmy, jež chovají zvířata určená k odstřelu, navenek prezentují. Staví se do role ochránců přírody a tvrdí turistům, že zvířata jsou chována tak, aby mohla být později vypuštěna do volné přírody. To je jasná lež. Predátoři, kteří se narodili v zajetí a byli odchováni lidskou rukou, nemohou být jen tak úspěšně vypuštěni do volné přírody. Množství mladých zvířat nejprve slouží jako turistická atrakce. Návštěvníci si můžou prohlédnout jejich ohradu, pohladit si je, fotografovat se s nimi a jít s nimi na procházku. V dobré víře, že pracují pro záchranu šelem, se v těchto zařízeních často lopotí dobrovolníci z celého světa. I oni často zaplatí spoustu peněz, aby mohli během šesti týdnů svého pobytu pomáhat v tzv. „záchranné stanici“ nebo „rezervaci zvířat“. Ve věku 4-7 let jsou lvi staří natolik, aby se stali trofejemi, a jsou lovcům nabízeni jako cíle. Logicky nemají před lidmi strach. Ani život mláďat ovšem není nijak idylický. Lvíčata jsou od matky odebírána často jen tři dny po narození, což má fatální následky. Když jsou lvíčata odebrána, samice jsou hned připraveny znovu zabřeznout a jsou okamžitě oplodněny. Jsou zneužívány jako „porodní stroje“ a vystaveny neustálým traumatům ze ztráty mláďat. Ve volné přírodě lvice odchovávají mláďata přibližně každé dva roky. Na chovných farmách by měly porodit dvakrát ročně. Už po dvou letech jsou lvice zcela vyčerpané a extrémně slabé.

Trofejní lov je provozován v mnoha afrických zemích jako způsob uchovávání přírody. Jeho přínos je ovšem minimální a negativní dopad obrovský. Navzdory prohlášením o přínosu trofejního lovu pro lokální komunitu nejsou pro tato tvrzení žádné důkazy. Dokonce i organizace podporující lov, jako je CIC, přiznává, že drtivá část peněz končí v rukou politiků nebo zahraničních provozovatelů. Finance, které se do Afriky dostávají díky trofejnímu lovu, jsou tedy zanedbatelné. Neobstojí ani ve srovnání s běžnou turistikou a safari, které je zaměřená pouze na pozorování zvířat. Přínos těchto aktivit je mnohonásobně vyšší.

Ochrana zvířat v praxi

Zvířata po celém světě jsou různě chráněna po několik desítek let. Výsledky ochrany vyjádřené vývojem jejich populací jsou ovšem často tragické. Je to zejména proto, že lidé a organizace, kteří mají na ochranu zvířat vliv, jsou propojeni podobně, jako jsou propojeny buňky mafiánských struktur. Mezi politiky je spousta těch, kteří jezdí do Afriky zabíjet zvířata pro radost. Proto není jednoduché zastavit lov ohrožených zvířat pro zábavu.

Častokrát jsou divoké šelmy v turistických oblastech pouhým lákadlem pro cizince. O pár měsíců později už je však jejich majitelé nabízejí jako trofej vášnivým lovcům. Mnoho farem se lvy i dalšími divokými zvířaty se turistům prezentuje jako ochránci přírody a tvrdí, že zvířata chovají tak, aby mohla být později vypuštěna do volné přírody. To je však pouhou zástěrkou pravého důvodu chovu. Nejdříve mláďata slouží jako turistická atrakce a poté, co dosáhnou určitého věku, jsou lovcům nabízena jako cíle. Z lidí nemají strach a často jsou navíc pod vlivem sedativ a drog - tzv. Canned hunting.

Čtěte také: O projektu Klokánek

Pomoci můžete už tím, že při exotických zájezdech odmítnete navštěvovat takové farmy ani se zúčastňovat dobrovolnictví na „záchranných“ stanicích.

Konflikty mezi lidmi a zvířaty a možnosti řešení

Konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty jsou stále častější v mnoha oblastech světa. V důsledku úbytku přirozeného prostředí a potravních zdrojů jsou zvířata nucena hledat si náhradní prostor, a tak stále častěji pronikají do blízkosti lidských obydlí a na zemědělskou půdu, kde jsou lidmi označována za škůdce, pronásledována a zabíjena.

Organizace The Kukang Rescue Program v reakci na tento problém vytvořila zcela novou, unikátní brožuru, která má indonéským farmářům ukázat, jak mohou svá pole chránit před divokými zvířaty, aniž by je museli zabíjet. Kromě stručného popisu každé z klíčových lokalit, na kterých žijí oslovení farmáři, brožura představuje jednotlivé druhy zvířat, důvody jejich ohrožení, ale také jejich přínos pro celý ekosystém i samotné farmáře. Především však uvádí jednoduché tipy a triky, pomocí nichž mohou farmáři bránit divokým zvířatům v ničení úrody, aniž by je zranili či zabili. Upozorňuje také na to, jaké postihy lidem hrozí v případě zabití či odchycení chráněných zvířat. Příručka je vyhotovena ve třech jazycích, tj. češtině, angličtině a indonéštině, a doplňují ji originální kresby prezentovaných druhů zvířat.

Několik tipů, jak chránit úrodu bez zabíjení zvířat

• Použijte výkaly domácích prasat a udělejte z nich roztok, který poté nastříkáte na půdu ve vzdálenosti 30 cm okolo plodin.
• Rozšiřte po okolí lidské vlasy, získané například od kadeřníků.
• Použijte kokosová vlákna společně se sušenými kokosovými listy.
• Dělejte hluk (například pomocí bambusového děla) - tím prasata vystrašíte a odeženete.
• K vystrašení prasat použijte domácí psy.

Brožura je výsledkem spolupráce anti-konfliktního týmu organizace The Kukang Rescue Program s 67 indonéskými farmáři a jejich rodinami žijícími v různých lokalitách na hranicích chráněného pralesa v provincii Severní Sumatra, jejichž farmy jsou často navštěvovány divokými zvířaty, která ničí jejich úrodu. Členy anti-konfliktního týmu byli jak čeští dobrovolníci a členové organizace, tak i její indonéští zaměstnanci. Jejich úsilím bylo předcházet konfliktům farmářů s divokými zvířaty. Pomocí dotazníků zjišťovali, jaké mají farmáři o zvířatech znalosti, jaký k nim mají vztah i jaké druhy a jak často jejich pole navštěvují.

tags: #zabíjení #ohrožených #zvířat #důvody

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa pro rozpouštědla
• Vše o emisích LPG
• Psáry: Skládka zeminy a svoz odpadu
• Příroda v díle Williama Wordswortha
• Objemný odpad Nový Jičín a okolí