Zajíc a jeho význam v přírodě

Kromě latinských názvů zajíců se ve všech světových literaturách setkáme s názvy ekologickými. Ty dostával zajíc většinou v souladu se svým výskytem a životním prostorem. Známé jsou tak názvy zajíců - lesní, bahňák, horský, rašeliništní, vřesovištní, ale třeba i mechový. Ostatně právě tak také vznikl ekologický název toho našeho - zajíce polního.

Rozmnožování zajíce polního

S příchodem jara se v přírodě objevují první mláďata zajíce polního. Na svět přicházejí zajíčci již na přelomu ledna / února. Mládě zajíce se rodí velmi dobře vybaveno k samostatnému způsobu života. Novorozené mládě zajíce je již osrstěné, vidí, má odklopené ušní boltce a je schopné velmi dobře udržovat tělesnou teplotu. Po úspěšném říjném aktu je zaječka plná šest týdnů a následně vrhá 1 - 4 zajíčata. Ty jsou hned při narození osrstěná a vidoucí.

Zajíčci se pohybují v ploše pouze několika metrů čtverečních, ale ihned po narození se rozptýlí, aby eliminovali případné nalezení místa narození predátorem. Další ochranou před predátory jsou zbarvení a neaktivní pachové žlázy. Matka (ramlice) velmi rafinovaně přichází na místo kojení, nejdříve oběhne kruh a poté se dlouhými skoky přiblíží k mláďatům. Zaječí mateřské mléko má v živočišné říši jednu z nejvyšších energetických hodnot, je velmi tučné. Matka tak může mláďata kojit pouze jedenkrát za 24 hodin, to znamená méně časté návštěvy, což je z hlediska ochrany mláďat bezpečnější.

Již od třetího dne po narození začínají mláďata přijímat i zelenou potravu a od mléčné stravy ustupují po dvou týdnech. Zajíc se rozmnožuje po celý rok, vyjma období od září do listopadu. Počet mláďat ve vrhu se pohybuje mezi 1-5. Na jaře a podzim jsou vrhy méně početné. Pozdní jaro a léto přinášejí vrhy nejpočetnější. Doba březosti zajíce je 42-44 dní. U samic zajíce se objevuje tzv. superfetace, kdy děloha, kromě zárodků blížícího se porodu, obsahuje i zárodky nové v počátečním stupni vývoje. Jinak řečeno, u ramlice mohou být po porodu znovu aktivovány vaječníky.

Nutno ale podotknout, že časté srážky zvláště mláďatům nesvědčí (riziko prochladnutí). Pokud naleznete mládě zajíce polního, které není zraněno, nesahejte na něj a neberte si ho domů. Mláďata jsou matkou kojena pouze jednou denně, a proto bývají velmi často sama, nejsou ovšem opuštěná! Dbejte zvýšené opatrnosti i při venčení svého čtyřnohého parťáka. V případě, že naleznete mládě na otevřeném prostranství v blízkosti cest, je vhodné zvíře přemístit (avšak nepříliš daleko od místa nálezu). Mláďata zajíce žijící ve městech nebo v jejich blízkosti je možné přemístit i rukou (na lidský pach jsou zvyklá) a odnést do nejbližšího křoví, kam se nedostane např. Při nálezu zraněného zvířete kontaktujte nejbližší záchrannou stanici.

Čtěte také: Zajíc polní: výživa a ochrana

Životní prostor a chování

Zajíc polní může obývat plochu o výměře až 300 ha, kde je trvale usídlen. Pokud je zajíc ze svého teritoria vyhnán např. predátorem či mechanizací zemědělství, tak jakmile hrozba pomine, vrací se na své staré místo. Od konce léta zajíc ukládá bílý tuk (tzv. běl / bílí) mezi svalovými provazci a uvnitř břišní dutiny. Tyto tukové zásoby plně pokryjí energetickou potřebu během zimního období.

Ohrožení populace zajíce polního

Populace zajíce polního se od 60. let minulého století snižuje. Na poklesu populace se nejčastěji podílejí zvyšující se stavy predátorů. To ovšem nemusí znamenat výraznější zásah do stability populace, kdy kompenzace může být dosaženo imigrací, sníženou mortalitou nebo zvýšenou produkcí potomstva. Kromě predačního tlaku je podstatným faktorem snižování populace také intenzifikace zemědělství, která zvyšuje výměru jednotlivých polních bloků a snižuje krajinnou diverzitu.

Díky zvýšení rozlohy polních lánů zajíc obtížněji nachází vhodnou potravu, místa vhodná k úkrytu před predátory a také klimatickými vlivy. Zaječí zvěř velmi intenzivně využívala polní okraje jako místa k odpočinku během neaktivní části dne a jako zdroj pestré přirozené potravy. Větší nabídka potravy snižovala dobu potřebnou k pastvení, která minimalizuje riziko ulovení predátory.

V neposlední řadě je ohrožujícím faktorem pro drobnou zvěř tzv. fragmentace krajiny pozemními komunikacemi a silnější provoz na těchto silnicích. Nejde jen o přímé ohrožení, tedy srážku s vozidlem, ale také o další negativa spojená s dopravou - jako je hluk, prašnost a světelný efekt projíždějících vozidel. Krajina je pro zvěř méně prostupná, což omezuje migraci a může se to podepsat i na snížené genetické variabilitě, která má přímý vliv na fitness celé populace.

Predátory jsou například zdivočelá kočka domácí, stále častěji se vyskytující krkavec velký nebo dravci jako moták, poštolka, káně, invazivní druhy predátorů (šakal zlatý, psík mývalovitý), z malých šelem liška obecná a další.

Čtěte také: Výzvy pro zajíce polního

Legislativní zmínku o zajíci polním můžete najít ve vyhlášce č. 245/2002 Sb. Ministerstva zemědělství o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu. Přesnost údajů o populaci zajíce polního se těžko stanovuje vzhledem k nespolehlivým metodám a velké diverzitě populace v různých částech sčítání. U lovného druhu jako je zajíc polní, studie o populaci často vycházejí z odlovu.

Výběr stanoviště zajícem polním

Jedním z hlavních faktorů, který ovlivňuje populaci zajíce polního v intenzivně obdělávané zemědělské krajině, je výběr stanoviště. V dnešní době intenzivního zemědělství se možnosti výběru kvalitního stanoviště pro zajíce polního značně snížily. Výběru biotopu se věnuje studie z Velké Británie, která porovnává stanoviště obhospodařovaná orbou s plochami určenými pro pastvu hospodářských zvířat. Na plochách s travními porosty byla zjištěna nejen menší hustota populace, ale také menší tělesná hmotnost, která se také projevuje již u čerstvě narozených zajíců a s tím souvisí následná zvýšená úmrtnost.

Jedním z faktorů, který způsobuje sníženou tělesnou kondici, je nedostatek větší různorodosti bylinných druhů a absence polních plevelů na pastevních plochách. Pastevní krajina však zajíce limituje z hlediska kvality pícnin pouze na podzim, kdy by měli získat dostatek tukových zásob před zimou. V ostatní části roku zajíce toto stanoviště kvalitou píce v porovnání s ornou půdou neomezuje a výhodou je její přibližně stejná dostupnost během celého roku. V pastevní krajině zajícům chybí krytové možnosti a jsou proto mnohem více vystaveni nepříznivým povětrnostním podmínkám.

S kvalitou biotopu souvisí také domovský okrsek, jehož výměru porovnává polská studie, která se zaměřila na velikosti domovských okrsků podle rozlohy jednotlivých obhospodařovaných celků. Všechny dosavadní studie zkoumaly domovský okrsek v krajině s výměrou polí od 6 do 50 hektarů. V tomto projektu byla průměrná plocha obhospodařovaných celků pouze 3,1 hektaru. Malá výměra jednotlivých polních lánů zvyšuje různorodost krajiny a zároveň je na těchto plochách pěstováno více druhů plodin. Dále je zde mnohem větší podíl polních okrajů, které nejsou zemědělsky obdělávané. Na polních okrajích rostou různé druhy bylin a plevelů, které zajíc vyhledává.

Ke zjištění velikosti domovského okrsku bylo odchyceno devět zajíců, kterým byly před opětovným vypuštěním nasazeny obojky s GPS technologií. Pozorování probíhalo v období od května do září.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

Porovnání domovských okrsků s ostatními studiemi je uvedeno v přiložené tabulce, z které je patrné, že nejmenší velikost domovského okrsku byla zjištěna v této studii, a to na stanovištích s průměrnou velikostí jednotlivých zemědělských celků 3,1 hektaru. Dále bylo zjištěno, že se velikost domovského okrsku výrazně neliší během aktivní části dne, kdy zajíc vyhledává potravu a během odpočinku. Z toho vyplývá, že malá výměra polí s velikým podílem polních okrajů zajícům poskytuje také dostatek krytu.

Další polská studie v krajině s výměrou jednotlivých polních lánů kolem jednoho hektaru se zaměřila na populační hustotu zajíce polního a její stagnující tendenci. Dosavadní počet zajíců zde činil asi 25 až 30 kusů na hektar s mírnou převahou zaječek. Ve studii se porovnávaly dva typy stanoviště a to zemědělská krajina obohacená o menší lesní pozemky a krajina bez lesů. Bylo zjištěno, že hlavním limitujícím faktorem je mortalita dospělých jedinců v období reprodukce, tedy v jarních a letních měsících, která činila 15 procent v krajině s drobnými lesními prvky a 36 procent v zemědělské krajině bez lesů. Autoři studie se domnívají, že v krajině obohacené o lesíky malých výměr nalézá zajíc stanoviště, kterých se netýká intenzivní zemědělská výroba, chemizace a jsou zde vhodné podmínky poskytující úkryt před nepřízní povětrnostních podmínek. Na druhé straně je na lesních stanovištích zvýšený predační tlak.

Mortalita zajíce polního

V neposlední řadě ovlivňuje zaječí populaci mortalita, a to nejen z důvodu predace. Na vhodných stanovištích dosahují zajíci dobré tělesné kondice a s tím se zvyšuje šance před predátory uniknout, v dnešní zemědělské krajině je však těchto biotopů značný nedostatek. Jako hlavní predátor zajíce polního je mezi myslivci často zmiňována liška obecná. Vliv lišky na zaječí populaci zkoumal ve své práci J. Goszczynski.

Hustota populace zajíce polního byla v této studii v rozmezí 25 až 29 zajíců na 100 hektarů v závislosti na ročním období. Dle předpokladů byl zjištěn největší predační tlak lišky na zajíce během jarních měsíců, tedy v důležitém období reprodukce. Studie uvádí, že z celkového podílu 470 gramů potravy, které liška denně zkonzumuje, tvoří ulovení zajíci v jarních měsících až padesát procent. Během léta se podíl zajíce v potravě lišky snižuje na pouhých deset procent a významný je znovu v zimních měsících, kdy činí přibližně třicet procent. Malý podíl zajíce v potravě lišky během letních měsíců je zastoupen vysokým podílem malých savců. V zimních měsících závisí úspěšnost predace zajíce liškou na povětrnostních podmínkách. Při nízkých teplotách a vzrůstající sněhové pokrývce klesá fyzická kondice zajíce a ten se stává snáze ulovitelným. Liška je však úspěšná pouze asi v 7 procentech případů.

V této studii bylo také pomocí stopování zjištěno, že na jeden úspěšný útok musí liška ujít přibližně 263 kilometrů. Dále se ukázalo, že liška uloví v zimě průměrně jednoho zajíce za 19 dnů. Zajímavé je také hmotnostní rozdělení ulovených zajíců. Ti byli rozděleni v časovém horizontu od začátku jara do konce podzimu do tří hmotnostních skupin. V první skupině byli zajíci o střední průměrné hmotnosti 4 kg, v druhé skupině kolem 2 kg a třetí skupina zahrnovala zajíce o průměrné hmotnosti 0,5 kg. Podíl jednotlivých ulovených skupin byl 2:4:12, což jasně ukazuje vysokou úspěšnost při lovu nedospělých zajíců.

Dále je zajímavé vyhodnocení lokalit, na kterých je zajíc loven. Liška nejčastěji volí taktiku kradmého postupu k odpočívající kořisti, anebo sprint na krátkou vzdálenost. Ze studie vyplývá, že je pro lišku obecnou snazší ulovit zajíce v lesním prostředí než v otevřené krajině. Autor uvádí dva hlavní důvody. Za prvé zde zajíc ztrácí svou výhodu rychlosti, protože je nucen kličkovat mezi stromy. Dalším výrazným faktorem mortality jsou v dnešní době stále častější srážky zvěře s vozidly.

Výzkum mortality savců byl zpracován v také v České republice v letech 2006 až 2010. Vyplývá z něj, že každoročně dochází přibližně k 146 000 až 162 000 srážek vozidel se zajíci a zajíc je bohužel nejčastěji vozidly usmrcovanou zvěří. Jak zdrcující vliv na zaječí populaci má kolize s dopravními prostředky zkoumal také Haerer ve Švýcarsku. V této studii bylo zjištěno, že nejčastější příčinou úmrtí zajíce polního je právě úhyn na pozemních komunikacích. Dle Haerera způsobuje predace úmrtí zajíce pouze v 16 procentech případů. Data byla sbírána v pětileté periodě 2006 až 2010. Získáno bylo 573 dat o sražených savcích. Dle přepočtů se zjistilo, že každý rok dochází ke srážkám přibližně 146 000 až 162 000 krát se zajíci.

Osvětlení příčin mortality je velice důležité a může pomoci vysvětlit klesající trendy početnosti populace zajíce polního ve Švýcarsku. Zjišťoval se zdravotní stav a reprodukční stav u 167 uhynulých zajíců. Z příčin zranění se zjistilo, že 80 procent zajíců umírá kvůli zranění. Nejčastěji se jednalo o zajíce usmrcené na dopravních komunikacích. Usmrceno predátory bylo pouze 16 procent nalezených jedinců zkoumaných v této studii, mezi predátory zde byli zařazeni psi, domestikované kočky, rys, káně, orel, liška a kuna. Predace byla zjištěna mnohem častěji u nedospělých jedinců oproti dospělcům. V patnácti procentech zajíci zemřeli na následky infekčních nemocí. V pěti procentech se nepodařilo zjistit přesnou příčinu úmrtí.

tags: #zajíc #význam #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa a trhání výhonků
• Recyklace pneumatik: nápady
• Vhodné stanoviště pro včely
• Vše pro kempování a turistiku v Táboře
• Návod na demontáž sprchového koutu