Planetu máme jen jednu a její zdroje jsou omezené. Lidstvo svou spotřebou výrazně překračuje její biokapacitu a je jasné, že pro přežití budeme muset udělat výrazné změny ve způsobu, jakým žijeme. Jaké přístupy volí lidé, jimž životní prostředí a osud Země nejsou lhostejné?
Ekologické organizace a hnutí se snaží prosadit, hájit a uskutečňovat veřejný zájem na zdravém prostředí pro život a na ochraně přírody. Usilují o legislativní změny, které povedou k ochraně zdraví všech lidí před znečištěním, pečují o vzácné části přírody, budují a provozují naučné stezky, zajišťují ekologickou výchovu a vzdělávání a spolupracují s obcemi při zavádění ekologicky šetrných projektů.
Hnutí ekologické je jedním z typických hnutí 2. poloviny 20. století, které je zaměřeno na péči o životní prostředí, resp. ochranu životního prostředí a jeho tvorbu v širokém slova smyslu, na ekologické problémy. Jeho kořeny sahají do poloviny 19. století, kdy vznikaly první spolky ochránců fauny, flóry, přírody.
Bezprostředním impulsem k formování a rozvoji vlastního hnutí v 50. a 60. letech 20. století bylo výrazné zhoršení kvality jednotlivých složek životního prostředí i jeho celku a nespokojenost obyvatelstva s dosavadním systémem a způsobem jeho ochrany. Zprvu byly cíle i akce dílčí, lokální, jejich organizovanost a koordinovanost byla nízká. Hnutí mělo spíše osvětové a manifestační zaměření, bylo politicky indiferentní.
Postupně se okruh zájmů hnutí rozšiřoval, stoupal počet jeho členů i rozsah a význam akcí, zvyšovala se míra koordinace a organizace. Na přelomu 70. a 80. let se hnutí stalo významnou součástí masových sociálních hnutí, a to především díky procesu tzv. politizace hnutí. Velkou roli sehrály demonstrace v 70. letech proti jaderným elektrárnám a vojenským základnám ve Francii, SRN, Rakousku, Švédsku. Teprve tyto velké masové akce učinily z ekologie politické téma a proměnily ji v nástroj hlubší a všestrannější kritiky civilizace.
Čtěte také: Objevte přírodní krásy Iránu, Iráku a Arabského poloostrova
Kam až můžeme vystopovat počátky environmentálního hnutí u nás za minulého režimu? Co všechno bylo tehdy myslitelné a jak se environmentální hnutí proměnilo po revoluci?
Určitě, hlavně když budeme mluvit o konci 70. a 80. letech, protože tehdy vrcholila ekologická krize. Ve velkých průmyslových městech, na hřebenech hor, kde umíraly lesy, ale hlavně v Podkrušnohoří, kde byla situace opravdu fatální.
V průběhu 80. let v Československu od 1969 působila organizace Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny, která měla v Českých Budějovicích asi 80 členů. Pracovali v terénu při označování rezervací a pečovali o chráněná území i památky (např. tvrz Žumberk). Mnozí z nich byli zároveň členy tzv. aktivu ochrany přírody při českobudějovickém Okresním národním výboru.
Koncem 70. let byl Tis státní mocí zrušen a vznikl Český svaz ochránců přírody. V 80. letech v Českých Budějovicích pořádal jeho okresní výbor a základní organizace dětské tábory, zásahy v chráněných územích, exkurze a 1987-1989 úspěšnou kampaň na zabránění regulace říčky Stropnice.
V 80. letech působila ve městě při Socialistickém svazu mládeže také komise pro životní prostředí Brontosaurus, která organizovala praktické akce na pomoc přírodě (např. orty v Borku) a ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody a Domem kultury ROH pravidelné besedy, tzv. Ekofóra.
Čtěte také: Zajímavosti o znečištění ovzduší
Strana potřebovala mít hnutí pod kontrolou. Lidé z TISu se přelili do Českého svazu ochránců přírody, což byla státem mnohem lépe kontrolovatelná organizace, s řadou regionálních, lokálních poboček, které mohly v řadě případů mít docela autonomii.
Po roce 1989 se ekologické hnutí rozvíjelo v nových podmínkách. Roku 1991 vznikla z Informačního střediska Českého svazu ochránců přírody organizace Rosa, zaměřená na informace pro veřejnost, kampaně za zlepšení městského prostředí a ekologickou výchovu. Od poloviny devadesátých let se Rosa profiluje jako informační a poradenské centrum v oblasti životního prostředí a rozšiřuje svou spolupráci s venkovskými regiony (Borovansko).
Hnutí Jihočeské matky (vznik v roce 1991) je orientováno na zastavení či omezení rizikových technologií, zvláště jaderné energetiky. Důležitou součástí její činnosti byly veřejné kampaně, osvěta týkající se dopadů jaderné energetiky a účast ve správních řízeních týkajících se Jaderné elektrárny Temelín.
Calla (vznik 1992) se zabývá péčí o chráněná území, podporou trvale udržitelné energetiky a ekologickým poradenstvím. Pomáhá také občanům v zapojování do rozhodovacích procesů a sleduje některé jihočeské ekologické kauzy.
Na jednu stranu ekologická témata ta hrála v zásadní roli na podzim 1989. Sametová revoluce z jistého úhlu pohledu začala v Teplicích už před 17. listopadem. A bezprostředně po revoluci vzniká ministerstvo životního prostředí. První ministři životního prostředí byli významné osobnosti environmentálního hnutí. Bedřich Moldan, Ivan Dejmal, Josef Vavroušek. Díky nim se velmi rychle se přijímají různá opatření, která jsou úplně zásadní pro ochranu životního prostředí.
Čtěte také: Příroda: fakta a zajímavosti
Na druhou stranu - a to je z hlediska ekologie právě ta smutnější část příběhu - je pozoruhodné, že se hnutí postupně rozpadá. A není to důsledek toho, že by se všechny problémy vyřešily. Mnoho environmentálních témat přetrvává nebo se dokonce prohlubují.
tags: #česká #ekologická #hnutí #zajímavosti