Mykorhizní houby v přírodě: Vysvětlení a využití

Představte si neviditelného spojence zemědělců a pěstitelů, díky kterému jejich rostliny získají z půdy více živin. Nejedná se přitom o žádné chemické hnojivo, ale o organismy, které rostlinám pomáhají už miliony let. Jsou to houby a procesu se říká mykorhiza. Pojďme si krátce představit jejich vlastnosti a možnosti využití.

Co je to mykorhiza?

V půdě najdeme nejen kořeny rostlin, ale celý ekosystém organismů, ve kterém mají nezastupitelnou roli houby. Některé druhy vytvářejí symbiotický vztah s vyššími rostlinami. Právě tomuto vzájemně prospěšnému soužití, kdy houba dodává rostlině vodu a živiny z půdy výměnou za cukry z fotosyntézy, říkáme mykorhiza. Mykorhiza znamená symbiotický vztah mezi rostlinou a houbou. Houba dodává vodu a živiny, rostlina zase poskytuje houbě cukernaté látky a hormony. Tento vztah je v přírodě zcela běžný, mykorhiza se vyskytuje u naprosté většiny (cca 95%) všech rostlin.

Jak mykorhiza funguje?

Půdní houby propojují vzájemně kořeny rostlin a vytvářejí tak rozsáhlé podzemní sítě. Přispívají k větší odolnosti kořenového systému. Jeden gram půdy může obsahovat až 20 metrů vláken arbuskulární mykorhizy. Jejich klíčovou schopností je, že se napojí na kořenový systém rostliny. Souhrnná délka všech kořenů jednoho dospělého dubu je cca 8 km, přičemž se odhaduje, že mykorhizní vlákna na nich napojená mohou dosahovat až 40 000 km.

Podhoubí je hustou sítí jemných vláken, která několikanásobně zvětšují plochu kořene a umožňují tím efektivnější transport vody a rozpuštěných látek. Houby zase získávají od rostliny produkty fotosyntézy, které samy nejsou schopny vytvářet, protože postrádají chlorofyl. Mohou také přijímat látky podporující růst.

Mykorhiza funguje v jakémkoliv společenství rostlin, například na loukách nebo v lese. Přestože prodloužením kořenového systému se rostlina propojí s ostatními, vzájemně si nekonkurují. „Jedna z nejzajímavějších vlastností mykorhizních hub je to, že fungují jako jeden organismus. Pokusy opakovaně prokázaly, že mezi mykorhizou propojenými rostlinami dochází k látkové výměně. Zjednodušeně řečeno si pomáhají, namísto toho, aby bojovaly o půdní zdroje,” vysvětluje Aleš Látr.

Čtěte také: Význam hub v přírodě

Typy mykorhizy

Rozeznáváme 2 základní typy mykorhizy: endomykorhizu a ektomykorhizu.

• Endomykorhiza (endotrofní mykorhiza): Při endomykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř do kořenových buněk rostlin. Z hlediska hub endomykorhiza zahrnuje výhradně specializované symbiotické houby, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny přežívat. Známe přitom několik druhů endomykorhizy:
  • Arbuskulární mykorhizu (vezikulo-arbuskulární), kdy se v buňkách hyfy větví do stromečkovitého útvaru (arbuskulu).
  • Erikoidní mykorhizu.
  • Orchideoidní mykorhizu.
• Ektomykorhiza (nebo také ektotrofní mykorhiza): Oproti enedomykorhize je ektomykorhiza méně častá, známa je přibližně u 2000 rostlinných druhů (3 až 4%). Většina ektomykorhizních hub jsou zygomycety a houby vřeckaté či stopkaté (do této skupiny patří např. i hřiby a muchomůrky). Ektomykorhizní houby vytváří kolem kořene takzvaný hyfový plášť, který zvyšuje savou plochu soustavy. Vlákna také vstupují mezi buňky primární kůry (nikoli však dovnitř buněk). Hyfy tvoří v intercelulárním prostoru soustavu vláken, které se říká Hartigova síť. Mnoho dalších hyf se přitom dál větví v půdě, čímž se savá plocha ještě zvyšuje. Kořeny rostlin díky ektomykorhize zakrňují, větví se vidličnatě a jsou ztlustlé. Je to způsobeno hormony vylučovanými houbou. Ektomykorhizní houby nejsou na svých hostitelích tak významně závislé, jako je tomu u endomykorhizy. Mohou žít částečně saprotrofně (získávají organické látky z neživého materiálu) a nebo mohou volit mezi saprotrofní a mykorhizní výživou.

Arbuskulární mykorhiza

Arbuskulární mykorhiza (nebo také vezikulo-arbuskulární mykorhiza) je typem endomykorhizy. Při ní houba proniká buňkami kůry kořene cévnatých rostlin. Charakteristickým rysem jsou unikátní struktury v buňkách, zejména arbuskuly a vezikuly. Jde o oboustranně výhodný (mutualistický) vztah, kdy houba dodává rostlině minerální látky z půdy (např. fosfor, stopové prvky) a rostlina vyživuje houbu organickými látkami, které sama vyrábí fotosyntézou. Právě arbuskulární mykorhiza zřejmě hrála zásadní roli v přestupu rostlin na souš a v evoluci cévnatých rostlin. Je to nejčastější druh mykorhizy a současně i nejčastější druh symbiózy vyšších rostlin. Vyskytuje se přibližně u 80% všech botanických čeledí cévnatých rostlin.

Erikoidní mykorhiza

Erikoidní mykorhiza je zvláštním druhem endomykorhizy a zároveň symbiotickým soužitím mezi houbou a kořeny rostlin z řádu vřesovcotvaré (Ericales), především čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Tato mykorhiza je zásadní pro přežití rostlin v zvláštních půdních podmínkách s nízkým obsahem minerálních látek, vysokým poměrem uhlíku a dusíku a nízkým pH. Je výhodná na rašeliništích a vřesovištích, kde jsou vřesovcovité rostliny na houbě vyloženě závislé. Bez ní nepřežijí. Pomocí houby získávají z půdy anorganické látky. Erikoidní symbiózu tvoří houby takzvaně vřeckovýtrusné, především z řádu Helotiales (např. voskovička vřesovcová). Co se týká rostlin, je tato mykorhiza nezbytná třeba pro vřesy, rododendrony, borůvky, brusinky a nebo klikvy, ale jen v jakkoli extrémním prostředí. Kolonizovány jsou především buňky kůry kořene (rhizodermis). Erikoidní houby jsou vynikajícími saprofyty a dovedou získávat organické látky třeba z odumřelých hyf hub či z mrtvých těl živočichů. V kolonizovaných pokožkových buňkách rostlin se tvoří typické útvary - takzvaná klubka (coils) a smyčky (loops).

Využití mykorhizních hub

Některé z nich se dají využít i při pěstování zeleniny, ovocných stromů a keřů nebo pokojových rostlin. Komerčně se využívá několik univerzálních druhů symbiotických hub, které se dobře navážou na kořeny většiny rostlin,” uvedl Aleš Látr, vedoucí vědeckého oddělení české firmy Symbiom, která se výzkumem mykorhizních hub zabývá.

Mykorhizní houby žijí v bezprostředním okolí kořenů po celou dobu života rostliny. Svojí činností rozvíjejí kořenový systém hostitelské rostliny, čímž výrazně ovlivňují její růst a odolnost. I díky tomu jsou populární mezi zahrádkáři. „Aplikací přípravků s mykorhizními houbami rostliny nehnojíme, ale vlastně jen vracíme do půdy mikroorganismy, které tam přirozeně patří a které z půdy mizí právě častou orbou, chemickým hnojením, používáním pesticidů a podobně,” vysvětluje Aleš Látr a dodává: ”Stejně, jako je pro náš organismus důležitá například střevní mikroflóra, tak je pro rostliny důležitá přítomnost symbiotických hub.

Čtěte také: Aktivity pro děti: Houby a lišejníky

Velkou výhodou mykorhizních hub je skutečnost, že nemají žádné negativní účinky. Na rozdíl od syntetických hnojiv jimi nelze rostliny předávkovat, jsou stoprocentně přírodní a vyskytují se pouze na kořenech rostlin.

Mykorhiza umožňuje zásobení rostliny i hůře dostupnými prvky a vodou, čímž omezuje stres rostliny spojený s nedostatkem vláhy. Mykorhizní přípravky pomáhají rostlinám rychle růst a bohatě plodit.

Jak nám příroda již miliony let dokazuje, mykorhizní symbióza dokáže rostlinám pomoci v situacích, kdy je rostlina vystavena stresu. Ten může nastat například při napadení škůdci, krátkodobém nedostatku potřebné vláhy nebo při přesazování. Toto jsou situace, kdy se mykorhizní houba stává nepostradatelným ochráncem rostliny.

Mykorhizní přípravky

Mykorhizní houby jsou již na trhu běžně dostupné ve formě mykorhizních přípravků. Ty obsahují živé spory, které se přimíchají do pěstebního substrátu, nebo se rozředí ve vodě a do vzniklého roztoku se kořeny rostlin namočí například při přesazování. Vždy je důležité, aby se houby dostaly do kontaktu s kořeny rostlin, případně byly v zemině už při výsadbě.

Mykorhiza rozšiřuje kořenový systém rostliny po celou vegetační dobu, tedy do doby sklizně v případě výsadby jednoletek, nebo po celý život například stromů, keřů a trvalek obecně. Produkty pro podporu pěstování s obsahem mykorhizních hub jsou certifikovány pro použití v ekologickém zemědělství. Díky lepšímu hospodaření rostliny s půdním potenciálem můžete omezit další hnojení na minimum.

Čtěte také: Pěstování hub v kompostu

Výrazně jednodušší a spolehlivější je zakoupení mykorhizních přípravků. Ty obsahují správné druhy hub podle toho, k čemu je přípravek určen, a navíc v dostatečném množství. Lze je aplikovat zálivkou nebo ve formě gelu nebo roztoku při sázení přímo na kořeny rostlin.

Nejvhodnější okamžik pro aplikaci mykorhizního přípravku je při výsevu semen, konkrétně aplikací pod semeno nebo vmícháním do výsevného substrátu. Také je vhodné přípravek aplikovat do výsadbové jamky při výsadbě sazenic, kdy se přípravek dostane do těsné blízkosti nově formovaných kořenů. Jednorázová aplikace mykorhizního inokula je ve většině případů dostačující.

Obecně lze doporučit mykorhizní houby jak pro pěstování v nádobách, tak ve volné půdě. Mykorhizní houby neslouží jako náhrada za hnojivo, ale mohou pomoci snížit potřebu jeho aplikace. Mykorhizní houby je obecně možné aplikovat s minerálními hnojivy, nicméně je třeba dát pozor, aby koncentrace dostupných živin (zejména fosforu) nepoškodily rozvoj mykorhizní sítě a nezamezily tak růstu a vývoji houby.

Kde se mykorhizní houby vyskytují?

Symbiotické houby se v přírodě vyskytují běžně. Mykorhizní houby se běžně vyskytují v nenarušených přírodních ekosystémech, včetně extrémních stanovišť, jako jsou půdy zasolené či kontaminované těžkými kovy. Obecně jsou citlivé k disturbanci. Narušení vlivem nevhodného půdního managementu nebo odstranění vegetačního krytu může vést až k úplnému vymizení symbiotických hub (např. u holoseče).

V dnešní době jsou však podhoubí často ničena používáním chemických přípravků, minerálních hnojiv, orbou a udusáváním půdy. Houby jsou na tyto činitele velmi citlivé a intenzivní obdělávání nepřežijí. Je třeba myslet na to, že mykorhiza je také houba, i když prospěšná. Mykorhiza není vhodná do úplně všech prostředí.

Alternativní metody získání mykorhizních hub

Jednou z možností, jak tyto houby získat, je přenést trochu zeminy od rostliny v přírodě k té na Vaší zahrádce. Úspěšnost však není příliš velká, navíc si můžete spolu s prospěšnými houbami přinést i nějaké škodlivé. Podobný postup je umístění pilin k rostlině, u které mykorhizu předpokládáme - podhoubí by mělo do pilin prorůst a my si je můžeme odnést na zahradu.

Symbiom: Český specialista na mykorhizu

Symbiom je ryze česká firma, která se již dvacet let zabývá kultivací mykorhizních hub a jejich využitím v zemědělském a lesnickém průmyslu. Zhruba 75 % produkce je určeno pro export do celého světa. Symbiom zaměstnává 11 pracovníků a díky vlastním laboratořím drží několik patentů. Mykorhizní houby se pěstují v Lanškrouně v uzavřených sklenících o celkové ploše 600 metrů čtverečních. Roční produkce je zhruba 200 tun přípravků na podporu pěstování.

tags: #mykorhizní #houby #v #přírodě #vysvětlení

Oblíbené příspěvky:

• Instalace odpadu u dřezů
• Ochrana životního prostředí s Veronica
• Svoz komunálního odpadu
• Dopad světelného znečištění na přírodu
• Kam volat, když je dítě v nebezpečí?