Základní emise pro Evropskou unii: Co to je EU ETS?

Evropský systém obchodování s emisemi (European Union Emissions Trading System, zkráceně také jako EU ETS), představuje klíčový nástroj, který Evropská unie používá k regulaci emisí skleníkových plynů v rámci svého území.

Základní princip EU ETS spočívá v stanovení limitů pro emise skleníkových plynů pro určené sektory a podniky v Evropské unii. Každá firma, která podléhá tomuto systému, musí mít dostatečný počet emisních povolenek, které jí umožňují emitovat určité množství skleníkových plynů.

V případě, že firma neprodukuje emise nad svůj přidělený limit, má možnost nepoužité emisní povolenky prodat jiným firmám, které potřebují více povolenek ke krytí svých emisí. S postupem času dochází k postupnému snižování emisních limitů, což vede ke generálnímu poklesu emisí v rámci Evropské unie.

Historie a vývoj EU ETS

EU ETS byl spuštěn Evropskou unií v roce 2005 jako první velký systém pro obchodování s emisemi skleníkových plynů (a do začátku roku 2021, kdy začal fungovat národní ETS v Číně, byl největším systémem svého druhu na světě).

Tento systém, který byl zaveden v roce 2005, se postupně vyvíjel a rozšiřoval, zahrnujíc další odvětví, včetně letecké dopravy v rámci Evropského hospodářského prostoru.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Jak funguje EU ETS?

Elektrárny a průmyslové závody vypouštějící skleníkové plyny dnes musí prokázat, že mají na tyto emise povolenky v příslušném rozsahu. Každý rok vydává EU určité množství těchto povolenek, přičemž toto množství (tzv. emisní strop) se v průběhu let rovnoměrně snižuje - v souladu s emisními cíli EU.

Elektrárny a další provozy zapojené do systému si povolenky nakupují v aukci (nebo je mohou obdržet zdarma, viz dále) a následně s nimi volně obchodují na burze. Množství povolenek nabízených v dalších letech (tj. maximální množství povolených emisí) EU postupně snižuje.

Zároveň možnost volného obchodování s povolenkami zaručuje, že ke snižování emisí dochází nejdříve ve firmách, kde je realizace nejlevnější.

Systémy pro obchodování s emisemi jsou tržním mechanismem, který je založen na principu, že znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli platit. Tyto platby motivují elektrárny a další provozy ke snižování vlastních emisí a zároveň lze získané prostředky alespoň částečně využít k napravení způsobených škod.

Ekonomové tento princip nazývají tzv. internalizací externalit (zde je externalitou vypouštění skleníkových plynů, jimiž znečišťovatelé dosud zatěžovali přírodu a celou společnost, aniž by za to museli zaplatit). Právě existence externalit, které se v modelu ideálního trhu nevyskytují, vede k neférovému zvýhodnění znečišťovatelů.

Čtěte také: Úvod do krajinné ekologie

K redukování množství emisí však přesto dochází, neboť emisní strop Evropská unie postupně snižuje. Méně povolenek v oběhu rovněž znamená, že jejich cena roste.

Od doby zavedení systému byla v některých letech cena povolenek velice nízká, často jako důsledek oslabení ekonomiky (např. při propadu ekonomické produkce během finanční krize v letech 2008-2009 nebo na počátku koronavirové pandemie v roce 2020, ale i v období 2013-2017 kvůli přebytku povolenek).

V roce 2020 se za tunu CO2 průměrně platilo 25 €, na začátku roku 2023 pak cena evropské povolenky v důsledku vysoké poptávky překonala hodnotu 100 €.

Kromě toho zahrnuje 371 provozovatelů letadel v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP). Souhrnně pokrývá přibližně 36 % emisí skleníkových plynů v EU.

V letech 2013-2020 bylo bezplatně přiděleno cca 43 % povolenek, především pro emisně intenzivní průmyslová odvětví. Zbylých 57 % bylo určeno k vydražení (množství skutečně vydražených povolenek však bylo nižší).

Čtěte také: Úvod do tropické ekologie

Bezplatné emisní povolenky jsou určeny takovým odvětvím hospodářství, ve kterých by bylo snadné přesunout výrobu do zemí, kde nejsou emise skleníkových plynů omezovány. Při důsledném uplatnění dražby povolenek by tak mohlo docházet k odlivu výrobních závodů z EU a navýšení emisí v jiných zemích.

Aby bylo dosaženo emisních cílů, které si EU stanovila pro roky 2020 a 2030, docházelo od roku 2013 k rovnoměrnému snižování maximálního množství povolenek.

Kromě toho od 1. 1. 2019 množství alokovaných povolenek ovlivňuje ještě mechanismus tzv. Rezervy tržní stability (Market Stability Reserve, MSR), který má za cíl regulovat množství povolenek v oběhu. Je-li jich v oběhu nadbytek (tj. některé byly vydraženy, ale nebyly spotřebovány), pak část z nově alokovaných povolenek místo do dražby míří do MSR. Při nedostatku povolenek v oběhu se naopak část povolenek z MSR přesouvá do dražby.

Tento mechanismus byl zaveden, protože kvůli hospodářské krizi v letech 2008-2009 byla produkce skleníkových plynů v následující dekádě nižší, než se původně předpokládalo. V důsledku toho trpěl systém EU ETS nadbytkem povolenek v oběhu, což tlačilo jejich cenu dolů. Díky tomuto mechanismu se do konce roku 2022 v MSR nashromáždily přes 3 miliardy povolenek, což je více, než kolik v současnosti představují dvě roční alokace.

Výnosy z dražby většiny povolenek plynou jednak do rozpočtů členských států - tato část může být od roku 2024 využívána už pouze pro účely spojené s ochranou klimatu (dosud takto stačilo využívat 50 % prostředků získaných z dražby). V roce 2021 vynaložily členské státy na klimatické a energetické účely v průměru 76 %, a to především na energii z obnovitelných zdrojů a udržitelnou dopravu.

Od roku 2021 je pak část z výnosů dražeb určena rovněž pro Modernizační fond a Inovační fond.

Fáze fungování EU ETS

Fungování EU ETS je rozděleno do několika fází. První fáze od roku 2005 byla především testovací a jejím účelem bylo ověřit fungování celého systému a získat spolehlivá data o emisích jednotlivých zařízení.

V navazujících fázích docházelo k rozšiřování o další sektory (např. letecké dopravy v rámci EHP) a k úpravě stropu emisních povolenek v souladu s emisními cíli EU.

V návaznosti na vyšší klimatické ambice EU došlo v roce 2023 v rámci balíčku Fit for 55 k dalším úprávám stávajícího systému.

• Zrychluje phase-out povolenek alokovaných zdarma (ty úplně skončí v roce 2034).
• Vznikne nový systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor silniční dopravy a sektor budov (tzv. EU ETS 2) od roku 2027.
• Vznikne Sociální klimatický fond, z jehož prostředků budou podporovány zranitelné skupiny obyvatel (například nízkopříjmové domácnosti) a malé a střední podniky, pro které dekarbonizace představuje největší výzvu. Fond bude financován výnosy z prodeje povolenek v tomto systému.

Výhody a nevýhody EU ETS

EU ETS je tržní mechanismus, tj. rozhodování o emisích skleníkových plynů je z velké části ponecháno na samotných producentech. Elektrárny a další zařízení se podle aktuální ceny rozhodují, zda nakoupí emisní povolenky, nebo investují do snížení vlastních emisí.

Finanční prostředky získané z dražeb povolenek je možné využít k podpoře inovací a k účelům spojeným s ochranou klimatu a rozvojem energetiky. Dobře nastavené ETS systémy umožňují propojování s dalšími zeměmi (např. EU ETS je dnes propojen s obdobným systémem ve Švýcarsku a v budoucnu by měl být napojen i na nově vznikající britský systém).

Mezi nevýhody patří:

• Přidělování bezplatných povolenek některým provozům. Během počátečních fází EU ETS nebyla k dispozici přesná data o skutečných emisích jednotlivých provozů, v některých případech tak mohl daný provoz zdarma obdržet více povolenek, než kolik potřeboval (a přebytek následně se ziskem prodat).
• Budoucí ceny povolenek jsou nepředvídatelné, což elektrárnám a průmyslovým závodům, které jsou do systému zahrnuty, komplikuje dlouhodobé plánování.

V reakci na nízkou cenu povolenek po finanční krizi v letech 2008-2009, která byla způsobena přebytkem povolenek v systému, zavedla EU tzv. Rezervu tržní stability (viz výše). Jinou možností, jak bránit přílišným výkyvům ceny, je stanovit minimální a maximální cenu povolenek.

V letech 2009-2013 byly celkové ověřené emise nižší než množství alokovaných povolenek, které mohla zařízení uplatňovat také v následujících letech. K problému s nadměrnou alokací přispěla i možnost využívat mezinárodní kredity podle Kjótského protokolu namísto emisních povolenek, proto došlo v následujících letech k propadu ceny evropských emisních povolenek. Odstranění části povolenek ze systému vedlo k opětovné stabilizaci cen.

Globální dopad a budoucí trendy

Od svého spuštění se EU ETS stal inspirací pro mnoho dalších států a regionů ve světě. Obdobné systémy se dnes používají například v Číně (v některých městech ETS funguje od roku 2013, celonárodní systém byl spuštěn v roce 2021 a dnes je největším ETS na světě zahrnujícím zhruba 30 % čínských emisí).

Některé státy zpoplatňují emise skleníkových plynů pomocí tzv. uhlíkové daně (carbon tax), která je dalším efektivním tržním mechanismem pro snížení emisí a může vhodně doplňovat ETS zahrnutím jiných sektorů (např. dopravy).

Nový systém emisního obchodování ETS2

V rámci revizí směrnice o ETS z roku 2023 byl vytvořen nový systém obchodování s emisemi nazvaný ETS2, který je oddělen od stávajícího systému EU ETS. Systém ETS 2 se vztahuje na emise z vytápění budov, silniční dopravy a malých průmyslových podniků, na které se nevztahuje stávající systém EU ETS. V tomto případě se bude vztahovat na emise v předvýrobní části dodavatelského řetězce. Monitorovat a vykazovat své emise budou muset spíše dodavatelé paliv než koneční spotřebitelé, jako jsou domácnosti nebo uživatelé automobilů. Regulované subjekty v rámci systému ETS 2, dodavatelé fosilních paliv, si budou moci nakupovat povolenky z dražeb.

Komise 21. října 2025 na jednání Rady EU navrhla členským státům úpravu systému ETS 2, která spočívá ve výrazném posílení cenové stabilizace a ochrany nízkopříjmových domácností. Navrhla posílení již existujícího ochranného mechanismu tak, aby se při překročení ceny 45 eur/t CO2 uvolnilo na trh více povolenek než byl původní předpoklad. Tisková konference z 21. Fáze monitorování a vykazování emisí začala již od 1. Svou úlohu při snižování emisí tak budou moci sehrát všichni občané i podniky.

Povinnosti dodavatelů paliv v rámci ETS2

V rámci nového systému emisního obchodování ETS2, který zahrnuje spalování paliv v sekotru vytápění budov, silniční dopravy a ostatních průmyslových činností ještě nezahrnutých ve stávajícím EU ETS1, vznikají dodavatelům paliv některé nové povinnosti. Jde především o povinnost dodávat paliva pouze s povolením Ministerstva životního prostředí, monitorovat emise skleníkových plynů z paliv, které dodavatel uvedl do volného oběhu nebo dodal konečnému spotřebiteli a tyto emise každoročně vykázat. Pravidla pro monitorování a vykazování emisí jsou harmonizovaná v rámci EU přímo použitelným nařízením Evropské komise č.

Podle novely zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, funguje systém EU ETS2 od 1. ledna 2025 pouze v režimu monitorování emisí dodavateli paliv. Povinnými osobami v ETS2 nejsou koneční spotřebitelé jako je tomu ve stávajícím ETS1, ale dodavatelé paliv.

Nový systém emisního obchodování ETS2 se vztahuje na:

• kapalná paliva, která jsou předmětem spotřební daně,
• pevná paliva, která jsou předmětem daně z pevných paliva
• plynná paliva, která jsou předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů

používaná ke spalování v sektoru budov, silniční dopravy a ostatních činností ještě nezahrnutých ve stávajícím ETS.

Výjimku z ETS2 mají ti dodavatelé, kteří dodávají paliva výhradně pro některý z níže uvedených účelů. Ti tedy nemusí žádat o vydání povolení k dodávání paliv ani plnit žádné další povinnosti v rámci ETS2. Jde o dodavatele dodávající výhradně:

• biomasu nebo paliva vyrobená výhradně z biomasy, které splňují kritéria udržitelnosti podle zákona o podporovaných zdrojích energie a zákona o ochraně ovzduší,
• letecké pohonné hmoty benzinového typu uvedené pod kódy nomenklatury 2710 12 31 nebo 2710 12 70 a tryskové palivo uvedené pod kódem nomenklatury 2710 19 21,
• paliva spotřebovaná jiným způsobem než spálením,
• paliva spotřebovaná provozovateli zařízení v rámci činnosti uvedené v příloze č.

Dodavatelé paliv budou moci od roku 2025 dodávat paliva pouze s povolením Ministerstva životního prostředí. Nedílnou součástí žádosti o povolení k dodávání paliv je zpracování monitorovacího plánu. Náležitosti, které má tento plán obsahovat, jsou uvedeny v příloze I oddílu 4 prováděcího nařízení Komise 2018/2066 („Minimální obsah plánů monitorování pro regulované subjekty“). Pro porozumění požadavkům na zpracování monitorovacího plánu jsou k dispozici pokyny k tomuto prováděcímu nařízení.

Monitorovací plán slouží k určení postupů, podle kterých dodavatelé budou zjišťovat emise z paliv, která dodají nebo spotřebují. Tyto zjištěné emise budou dodavatelé vykazovat jednou ročně v rámci ročního výkazu emisí, poprvé do 30. dubna 2025 za tzv. historické emise z paliv dodaných nebo spotřebovaných v roce 2024.

Spotřebitel paliva žádné povinnosti nemá. Podrobná pravidla pro monitorování emisí jsou stanoveny v prováděcím nařízení Komise (EU) 2018/2066 v kapitole VIIa - monitorování emisí regulovaných subjektů (dodavatelů paliv).

Závazky EU ke snížení emisí

Členské státy EU schválily ve středu klimatický závazek ke snížení emisí pro rok 2035 (NDC), se kterým Evropská unie pojede na nadcházející klimatickou konferenci COP30. Evropská komise původně navrhovala, že do roku 2035 EU omezí celkové emise oxidu uhličitého o 72,5 procenta proti hodnotám z roku 1990. Příspěvek má kvůli rozdílným názorům členských států volnější rozpětí 66,25 až 72,5 procenta. Informovala o tom ve středu Rada EU, která zastupuje členské státy.

Shody na novém klimatickém cíli EU pro rok 2040 dosáhli ministři životního prostředí po více než 18hodinovém jednání ve středu ráno. Cílem je stále snížení emisí o 90 procent do roku 2040 oproti roku 1990, jak navrhovala Evropská komise, nicméně některé státy včetně Česka si vyjednaly určité ústupky. Česko v souladu se svou dlouhodobou pozicí hlasovalo proti. Pro přijetí návrhu však stačila kvalifikovaná většina.

"Přijetím závazku NDC vysíláme před COP30 jasný signál, že jsme i nadále plně odhodláni dodržovat cíle Pařížské dohody," uvedl dánský ministr pro klima a energetiku Lars Aagard, jehož země nyní jednáním rady předsedá. Vnitrostátně stanovené příspěvky (NDC) jsou nedílnou součástí Pařížské dohody, která vyžaduje, aby všechny strany informovaly o svých opatřeních v oblasti klimatu po roce 2020, a to počínaje rokem 2020 a poté každých pět let.

Monitorování a vykazování emisí v EU ETS 1

Mezi základní povinnosti provozovatelů zařízení v EU ETS 1 patří monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů (tzv. „cyklus dodržování“). Jeho pravidla určují dva přímo použitelné právní předpisy EU: Nařízení Komise č. 2018/2066, o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů, a Nařízení Komise č. 2018/2067, o ověřování výkazů emisí skleníkových plynů a o akreditaci ověřovatelů.

Každý provozovatel, který žádá o povolení k provozování svého zařízení podle zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, předloží MŽP Roční plán pro monitorování emisí (dále jen „monitorovací plán“), vyplněný podle šablony ve formátu xls. Schválený monitorovací plán zůstává platný do té doby, dokud nedojde ke změně v užívání, provozu nebo kapacitě zařízení. Všechny změny, které mohou vyžadovat aktualizaci monitorovacího plánu, je provozovatel povinen neprodleně nahlásit MŽP.

Po skončení daného kalendářního roku provozovatel vypracuje Roční výkaz emisí a zajistí jeho ověření akreditovaným ověřovatelem, který vydá Ověřovací zprávu. K ověřování emisí jsou oprávněny subjekty uvedené na webu Českého institutu pro akreditaci (ČIA). Závazný časový harmonogram celého cyklu dodržování najdete mezi soubory ke stažení.

tags: #základní #emise #pro #Evropskou #unii #co

Oblíbené příspěvky:

• EIA a životní prostředí v ČR
• Černý bez: stanoviště a využití
• Znečištění životního prostředí
• Globální ochrana přírody
• Rozměry a vlastnosti košů Triplex