Emise spalovacích motorů a jejich složení

05.03.2026

Doprava je v dnešní době jeden z hlavních zdrojů znečištění životního prostředí, na pomyslném žebříčku předběhla i průmysl.

Celkový počet motorových vozidel ve světě se pohybuje kolem jedné miliardy a neustále se zvyšuje.

Vidátor a doktor geologie Václav Vávra popisuje, jakou souvislost má automobilová doprava, emise oxidu uhličitého a skleníkové plyny.

Zatímco u nových motorových vozidel se produkce emisí razantně snižuje, průměrné emise CO2 z automobilové dopravy se zatím stále zvyšují.

V roce 2018 se v České republice podílela doprava na emisi skleníkových plynů téměř 15 %, z toho 2/3 tvoří osobní automobilová doprava.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Spalovací motory při své činnosti neprodukují pouze už zmíněný oxid uhličitý, ale také jiné skleníkové plyny jako jsou oxidy dusíku, oxidy síry a vodní páru.

Celkový počet motorových vozidel ve světě se v roce 2018 pohyboval kolem 1,3 miliardy a do roku 2040 se odhaduje nárůst na 2 miliardy.

Motorových vozidel je tedy zhruba 10krát méně než obyvatel planety Země.

Nejvyšší úroveň motorizace je v USA a v některých zemích západní Evropy (např. Velká Británie, Německo, Itálie, Francie).

V zemích, jako je Bangladéš, Burundi nebo Mosambik, připadá na tisíc obyvatel pouze jeden automobil.

Čtěte také: Úvod do krajinné ekologie

Roční celosvětová produkce automobilů obnáší 91 milionů vozů nejrůznějších kategorií.

V Evropě se ročně vyrobí téměř 20 milionů automobilů, z toho 1,3 milionu v České republice.

V roce 2020 bylo ve 27 zemích Evropské unie v provozu 229 montážních závodů automobilového průmyslu, kde pracovalo 2,6 milionu zaměstnanců.

Složení zemské atmosféry je významným faktorem, který určuje teploty na naší planetě.

Průměrná celosvětová teplota atmosféry těsně nad zemským povrchem je 15 °C.

Čtěte také: Úvod do tropické ekologie

Kdyby byla atmosféra bez skleníkových plynů, snížila by se tato teplota na pouhých -18 °C.

Jde o zcela přirozený proces, ve kterém hlavní roli „skleníkového plynu“ hraje vodní pára, jakožto přirozená součást atmosféry.

Z ostatních plynů jsou do určité míry přirozenou součástí atmosféry ještě oxid uhličitý, metan, oxid dusný a troposférický ozón.

Některé syntetické látky jako freony byly do atmosféry dodány lidskou činností.

Účinek jmenovaných skleníkových plynů není stejný.

Během čtvrtohor, tedy posledních asi 2,5 milionů let, kolísal obsah oxidu uhličitého v atmosféře mezi 200 a 280 ppm (0,020 - 0,028 %).

V dobách ledových to byla nižší hodnota, v dobách meziledových vyšší hodnota.

Je změřeno, že za posledních asi 200 let (od začátku průmyslové revoluce) narostl obsah CO2 v atmosféře z 280 ppm na současných 410 ppm.

Je prakticky jisté, že nárůst hodnot je v současné meziledové době přirozený proces, ale je také pravda, že tak rychlý růst jeho obsahu v atmosféře způsobuje lidstvo svojí nešetrnou a často bezohlednou činností.

Pokud by vás zajímalo, jak se tyto hodnoty měří, tak od roku 1958 se jako referenční hodnoty používají velmi přesná měření na stanici Mauna Loa na Havajských ostrovech.

Hlavní příčinu zvyšujících se obsahů CO2 v atmosféře představuje spalování fosilních paliv (ropa, uhlí, zemní plyn), některé průmyslové činnosti produkující oxidy dusíku, metan a dříve také freony a samozřejmě i doprava.

Objektivně změřeným důsledkem našeho bezohledného počínání je nárůst teploty na planetě, který představuje od poloviny minulého století v celosvětovém průměru jeden stupeň, ale např.

Atmosféra má ve změnách globálního klimatu nezastupitelný význam.

Je to médium, které velmi rychle (řádově hodiny a dny) absorbuje nebo uvolňuje teplo a transportuje ho na velké vzdálenosti.

Dopad zvyšujících se teplot atmosféry v globálním měřítku je velmi široký, uveďme jen několik příkladů.

Teplejší atmosféra více ohřívá mořskou vodu, což negativně ovlivňuje nejen vodní organismy (např. korály), ale teplejší oceánská voda umožňuje snazší vznik tropických cyklón nebo může narušit přirozený běh mořských proudů.

Změna distribuce tepla v atmosféře způsobuje v určitých oblastech úbytek srážek, jinde zase vzniká nadbytek srážek a jsou zde častější povodně.

V přírodě probíhá velké množství chemických reakcí mezi živou a neživou přírodou a uhlík je prvkem, který se na těchto procesech podílí velkou měrou.

Jednotlivé procesy jsou propojeny do uhlíkového cyklu a probíhají v určitém pořadí a s různou rychlostí.

Součástí tohoto cyklu je i vznik a spotřeba oxidu uhličitého.

Celý cyklus probíhá na planetě prakticky od jejího vzniku, tak jak ho známe dnes, funguje asi 3,5 miliardy let, kdy se objevily první fotosyntetizující organismy.

Uhlík je prvek, který je zcela zásadně obsažen v živých organismech, velké množství je uloženo v litosféře a nezanedbatelně je obsažen také v atmosféře a hydrosféře.

Nás zajímá především jeho obsah v atmosféře, budeme tedy sledovat procesy, které obsahy uhlíku snižují (tzv. sinky) a procesy, které naopak obsahy oxidu uhličitého v atmosféře zvyšují.

Na kontinentech jsou molekuly CO2 odebírány z atmosféry rostlinami při fotosyntéze a vznikají z nich složitější uhlíkaté sloučeniny (bílkoviny, cukry, tuky).

Rostliny pak slouží jako potrava živočichům, kteří tyto energeticky bohaté uhlovodíky dále zpracovávají.

Všechny organismy dýchají, takže část uhlíku se vrací do atmosféry jako CO2.

Pokud rostlina nebo živočich odumře, mikroorganismy jejich tělo rozloží a na konci vznikne voda a oxid uhličitý.

Do tohoto cyklu však vstupuje člověk, který do atmosféry přidává oxid uhličitý především spalováním fosilních paliv.

Celou situaci ještě komplikuje skutečnost, že člověk má stále vyšší nároky na prostor a potravu, takže intenzivně redukuje rostlinné porosty na planetě.

Pro úplnost ještě dodejme, že obrovské množství uhlíku se vyměňuje na hranici atmosféra - půda.

Jiná část uhlíkové cyklu probíhá na hranici atmosféra - oceán.

Obrovská množství CO2 se rozpouští ve studených vodách povrchových částí oceánů ve vyšších zeměpisných šířkách, aby se pak v teplejších rovníkových oblastech zase uvolňoval zpátky do atmosféry.

Do atmosféry se ale vrací jen menší část, protože velké množství oxidu uhličitého je využíváno mořským fytoplanktonem (řasy a sinice).

Ten je základem potravního řetězce směrem k vyšším živočichům.

Významný může být v některých případech i tok uhlíku z litosféry do atmosféry.

Děje se tak při každé sopečné erupci.

tags: #zakladni #emise #spalovacich #motoru #slozeni