Základy ekologie PRF UK Sylabus

Předmět je rozdělen na tři logicky navazující celky: 1) základy ekologie, 2) úvod do problematiky životního prostředí a 3) úvod do aplikace těchto znalostí do praxe (průřezové téma environmentální výchova a jeho postavení v RVP ZV).

Obsah jednotlivých bloků

1. Základy ekologie: biotické a abiotické faktory ž.p., koloběhy látek, energetická kaskáda, ekosystém, dělení ekosystémů, dominanty, klíčové druhy, rovnováha, ekologická nika, konkurence, strategie, biomy světa, adaptace na podmínky životního prostředí, disturbance, ekologická sukcese.
2. Úvod do problematiky životního prostředí: největší problémy ž.p. (velikost lidské populace, migrace a přenos druhů, klesání biodiverzity, znečištění, změny klimatu, odcizení od přírody), trvale udržitelný život - co může udělat jednotlivec nebo organizace, historie environmentalistiky ve světě, vládní a nadvládní strategie a dokumenty.
3. Úvod do environmentální výchovy: RVP ZV a jak lze průřezové téma EV zařadit do jednotlivých předmětů resp. oborů, historie EV v ČR, metody a inspirace, environmentální senzitivita, pobyt v přírodě, zážitková pedagogika.

Cíl předmětu

Cílem předmětu je poskytnout základní informace o ekologii, environmentalistice a environmentální výchově budoucím učitelům (nebiologům), a to tak, aby byli motivováni a schopni průřezové téma environmentální výchova ve svých předmětech a oborech vyučovat.

Požadavky

Zkouška bude písemná. Zápočet bude uznán za seminární práci, která bude zpracována v týmu optimálně tříčlenném (2-5 povoleno) - více v rubrice Základní informace pro všechny mé studenty.

Základní literatura a studijní materiál

• JANČAŘÍKOVÁ, K. Ekologie čtená podruhé. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2013.

Literatura rozšiřující

• JANČAŘÍKOVÁ, K. Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Úvod do předmětu [online]. Enviwiki On-line zde.
• ČINČERA, J. Environmentální výchova : od cílů k prostředkům. 1. vyd. Brno : Paido, 2007. 116s.
• MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno : Rezekvítek a Lipka, 2000. 205s.
• MÁCHAL, A. [ed.]. Malý ekologický a environmentální slovníček. Brno : Rezekvítek, 2006. 56s.

Literatura pro nadšence

• WILKE, R. J. (ed.) Environmental education : Teacher Resource Handbook : A practical Guide for K ? 12 Environmental Education. Thousand Oaks, California : Corwin press, First Printing, 1993.

Přednášky

1. Úvodní přednáška: Vymezení tématu zimní ekologie, definice hlavních abiotických a biotických faktorů zimního prostředí, základní strategie živých organismů k přežívání zimy, chionofóbní a chionofilní organismy, historie kurzu zimní ekologie. Petr Sklenář
2. Glaciální a periglaciální prostředí: Zaledněné oblasti světa, glaciální geomorfologie, primární sukcese ekosystému po ústupu ledovce, periglaciální geomorfologie hor a tundry ve vztahu k vegetaci, význam permafrostu a formy zemního ledu, periglaciální procesy a půdní typy. Petr Sklenář
3. Sníh a jeho vlastnosti: Vlastnosti sněhu a diageneze sněhové pokrývky, distribuce sněhu, specificita prostředí pod a nad sněhovou pokrývkou. Petr Sklenář
4. Vegetace a sněhová pokrývka: Význam sněhové pokrývky pro přežívání a rozšíření rostlin, typy vegetace ve vztahu ke sněhové pokrývce, anemo-orografický systém hor, alpínská hranice lesa. Petr Sklenář
5. Zimní ekologie a ekofyziologie rostlin: Růstové formy rostlin Arktidy a horských oblastí, vliv nízkých teplot na růst a vývoj rostlin, adaptace a mechanismy přežívání nízkých teplot. Petr Sklenář
6. Zimní ekologie a ekofyziologie bezobratlých: Kategorie bezobratlých živočichů podle vztahu k zimnímu prostředí, vliv nízkých teplot na růst a vývoj, adaptace a mechanismy přežívání nízkých teplot. Vladimír Košťál (katedra zoologie, PřF JU České Budějovice)
7. Zimní ekologie a ekofyziologie savců: Vztah savců k zimnímu prostředí, vliv nízkých teplot na růst a vývoj, adaptace a mechanismy k přežívání nízkých teplot, behaviorální ekologie savců. Pavel Stopka (katedra zoologie, PřF UK Praha)
8. Zimní ekologie a ekofyziologie ptáků: Vztah ptáků k zimnímu prostředí, ekologické, fyziologické a behaviorální adaptace a mechanismy k přežívání zimního období. David Hořák (katedra ekologie, PřF UK Praha)
9. Zimní hydrobiologie: Dynamika vodního prostředí v zimě, stojaté a tekuté vodní tělesa, adaptace vodních organismů. Martin Černý (katedra ekologie, PřF UK Praha)
10. Ekologie kryofilních organismů: Životní strategie a ekologie kryofilních organismů, populační cykly sněžných řas. Linda Nedbalová
11. Zimní ekologie člověka: Vztah člověka k zimnímu prostředí, reakce lidského organismu na podchlazení a nízké teploty. Ladislav Sieger (Fakulta elektrotechnická, ČVUT Praha)
12. Volná karta: Přednáška pozvaného hosta s tématem konkrétního ekologického výzkumu v oblasti Arktidy (Antarktidy) nebo vysokých hor. Různí přednášející
13. Metodika terénních měření: (přednášeno na úvod terénní části kurzu) Seznámení s terénními úlohami, základní metodické pokyny. Kolektiv

Terénní úlohy

1. Odolnost rostlin vůči mrazu: Petr Sklenář

   Ekofyziologická úloha zaměřená na studium tolerance cévnatých rostlin k mrazu. Úloha zahrnuje měření teploty pletiv pomocí Cu-Co termočlánků, terénní odběr a přípravu vzorků k podchlazování a experimentální podchlazování pletiv.

2. Distribuce sněhové pokrývky: Jaroslav Vojta

   Úloha zaměřená na studium prostorového rozložení sněhové pokrývky v závislosti na reliéfu terénu. Výsledky jsou zpracovány pomocí nástrojů GIS. S využitím GIS možnost korelovat získané údaje s prostorovým rozmístěním společenstev rostlin (návaznost na letní fytocenologický kurz).

   Čtěte také: Krajinná ekologie: úvod

3. Zimní mikroklimatologie a vlastnosti sněhové pokrývky: Petr Sklenář

   Úloha zaměřená na měření specifických podmínek zimního mikroklimatu a vlastností sněhové pokrývky. Úloha zahrnuje instalaci mikroklimatických staniček s dataloggery a popis specifických vlastností sněhové pokrývky (index teplotní izolace, obsah vody, textura a struktura, apod.).

4. Etologie a ekologie ptáků v zimě: David Hořák

   Cílem úlohy je vyhodnotit kvantitu, druhové složení a chování ptáků využívajících umělých potravních zdrojů (krmítek) v různých typech zimní krajiny (jehličnatý les, smíšený les, otevřená krajina).

5. Zimní ekologie stojatých a tekoucích vod a složení společenstev vodních organismů pod ledem: Martin Černý

   Úloha zaměřená na studium abiotických parametrů vodního prostředí a společenstev vodních organismů a jejich vývojových stadií v zimním období. Studenti si osvojí techniky správného odběru a zpracování vzorků a mikroskopické determinace objektů.

6. Ekologie kryofilních organismů (sněžných řas): Linda Nedbalová

   Úloha zaměřená na studium ekologie vybrané skupiny kryofilních organismů.

Odborná literatura: HALFPENNY J.C., OZANNE R.D. 1989. Winter: An Ecological Handbook. Johnson Books. MARCHAND, P.J. 1996. Life in the Cold. An Introduction to Winter Ecology. 3rd Edn.

Čtěte také: Krajinná ekologie – Kadlecova cvičení

Zápočet se uděluje za aktivní absolvování terénní části kursu v podobě řešení zadané úlohy a závěrečné prezentace výsledků.

Čtěte také: Ekologické zajímavosti

tags: #zaklady #ekologie #prf #uk #sylabus

Oblíbené příspěvky:

• Klimatická změna a Česká republika
• Kompostování v regionu Český Krumlov
• Příčiny chyb měření emisí
• Výtvarná Činnost
• Co je CIS emise IP adresy?