Zákon o ochraně přírody a krajiny v České republice

Evropská unie má několik směrnic v oblasti ochrany přírody a krajiny, které Česká republika implementuje do svých zákonů. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zajišťuje naplňování především směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích, které obě ukládají vytvořit síť evropských chráněných území pod názvem soustava Natura 2000 a sledovat stav druhů a stanovišť.

Směrnice o ptácích

Směrnice Rady č. Směrnice o ptácích představuje jeden z prvních právních předpisů Evropské unie na ochranu přírody a je jednou ze dvou směrnic na ochranu biologické rozmanitosti (biodiverzity) na území Evropské unie, které ukládají vytvoření soustavy území známé jako Natura 2000. Tato směrnice se týká ochrany populací všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na území členských států EU.

Cílové druhy ptáků, kterých se tato ochrana týká, jsou vyjmenovány v Příloze I Směrnice o ptácích. Členské státy pak mají na základě této směrnice za úkol vytvořit soustavu zvláště chráněných území (tzv. ptačích oblastí) určených pro ochranu druhů uvedených v této příloze. Česká republika implementovala směrnici o ptácích do zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.) a jednotlivé ptačí oblasti (anglicky Special Protection Areas - SPA) jsou v ČR vyhlašovány samostatně formou nařízení vlády.

Směrnice o stanovištích

Směrnice Rady č. Tato směrnice představuje jednu ze dvou směrnic na ochranu biodiverzity na území Evropské unie, které ukládají vytvoření soustavy území zvané Natura 2000. Typy stanovišť a druhy rostlin a živočichů, kterých se tato Směrnice týká, jsou uvedeny v jejích Přílohách I, II a IV.

Zvláštní důraz je kladen na prioritní typy stanovišť a prioritní druhy, které mají pro Evropskou unii zvláštní význam vzhledem k podílu jejich přirozeného výskytu na území EU. Česká republika implementovala směrnici o stanovištích do zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.) a jednotlivé evropsky významné lokality (anglicky Special Areas of Conservation - SAC) jsou v ČR vyhlašovány samostatně formou nařízení vlády.

Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad

Rámcová směrnice o vodách

Směrnice č. Rámcová směrnice o vodách pokrývá celou oblast životního prostředí. Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických, pobřežních a podzemních vod (vztahuje se tedy na veškeré vodstvo).

Nařízení o invazních druzích

Jedním z nejvýznamnějších právních aktů v rámci EU, který sjednocuje přístup EU v boji proti invazním druhům je od ledna 2015 účinné nařízení Evropského parlamentu EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Nařízení se vztahuje na druhy v seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (tzv. "unijní seznam"), který byl publikován v roce 2016 jako Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1141.

V roce 2017 byl doplněn navazujícím prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/1263 (doplněno 12 druhů) a v roce 2019 pak bylo přidáno dalších 17 druhů. Dalším významným dokumentem je také nařízení Rady č. Obsah těchto nařízení byl implementován do naší legislativy, konkrétně do novely zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších dotčených předpisů (zákon č. 246/1992 Sb, na ochranu zvířat proti týrání, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, zákon č. 99/2004 Sb.

Omezení a zákazy činnosti

Zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje na několika místech možnost omezit, event. zakázat činnost fyzických i právnických osob, pokud tato činnost narušuje či ohrožuje zájmy ochrany přírody a krajiny a může způsobit nedovolenou změnu chráněných částí přírody. Mezi základní nástroje dané zákonem o ochraně přírody a krajiny (dále ZOPK) patří to, že orgán ochrany přírody má možnost již probíhající činnost, která by byla v rozporu se zájmy chráněnými zákonem, omezit formou stanovení podmínek pro tuto činnost, případně tuto činnost zakázat.

Orgán ochrany přírody naopak nemá pravomoc uživatelům krajiny (zejména vlastníkům a nájemcům pozemků) jakoukoli činnost ve prospěch zájmů ochrany přírody přikazovat, tedy nemůže vynucovat aktivní konání ve prospěch ochrany přírody a krajiny. Vlastníka (nájemce) může pouze k takovému aktivnímu prospěšnému konání vyzvat, popřípadě se s ním o něm dohodnout, tedy sjednat veřejnoprávní smlouvu, či jej vykonat namísto něj, přičemž vlastník či nájemce je povinen takové jednání (po předchozí výzvě) strpět (zejména podle § 68 odst.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Všechny druhy rostlin a živočichů (tedy obecně chráněné i ty, které požívají zvláštní druhové ochrany) jsou chráněny před ničením, poškozováním, sběrem a odchytem, které by mohly vést k ohrožení těchto druhů na bytí, k jejich degeneraci či narušení schopnosti rozmnožování anebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Jde o ochranu druhu jako celku, ale též o ochranu jednotlivých populací. Orgán ochrany přírody v případě takového ohrožení může stanovit závazné podmínky pro výkon činnosti, jejichž cílem je ochránit ohrožené populace.

Činí tak formou opatření obecné povahy pokud jde o blíže neurčený okruh adresátů anebo správním rozhodnutím, vydaným v řízení zahájeném z moci úřední, pokud mají být stanoveny podmínky pro výkon činnosti konkrétního subjektu. Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích a národních přírodních památkách a dále v 1. zóně CHKO anebo poškození jeskyně, může orgán ochrany přírody omezit nebo zakázat do těchto území nebo jejich částí přístup veřejnosti.

Jde zejména o ochranu těchto území před hrozícím poškozením způsobeným nadměrnou návštěvností. Omezení vstupu spočívá například v tom, že území je uzavřeno pro návštěvníky jen po část roku. Orgán ochrany přírody může stanovit správním rozhodnutím konkrétnímu subjektu podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně či zvláště chráněných částí přírody, popřípadě může takovou činnost zakázat.

Česká inspekce životního prostředí

Česká inspekce životního prostředí jako kontrolní správní orgán dozírá, jak subjekty (s výjimkou ústředních orgánů státní správy) dodržují právní předpisy a rozhodnutí v oblasti ochrany přírody. Při zjištění ohrožení zájmů ochrany přírody je oprávněna nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění nedostatků a jejich příčin.

Toto ustanovení zákona je poměrně stručné a jeví se jako neúplné. Není vyloučeno, že původně měl zákonodárce na mysli operativní neformální opatření při zjištění akutního ohrožení zákonem chráněných zájmů, avšak nestanovil žádný mechanismus, kterým by bylo umožněno důvodnost takového operativního opatření v následném řízení přezkoumat (jak je tomu např. u stráže ochrany přírody podle § 81 odst. 9 anebo při odebírání nedovoleně držených jedinců podle § 89 odst. 2 ZOPK).

Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR

Z důvodů ochrany práv fyzických a právnických osob před zásahy státní moci a také s ohledem na to, že v § 90 odst. 1 ZOPK (ve znění účinném do 30. 11. 2009)1 nebylo toto ustanovení vypočteno mezi ustanoveními vyloučenými z použití správního řádu, bylo třeba § 80 odst. 2 ZOPK vyložit tak, že nařídit omezení event. stanovit zákaz může ČIŽP pouze správním rozhodnutím. Současně v devadesátých letech s postupným rozšiřováním kompetencí inspekce stanovenými v § 80 odst. 1 ZOPK byla inspekci dána i pravomoc ukládat opatření podle § 66 ZOPK.

Stráž přírody

Strážce přírody je fyzickou osobou, která je pověřena výkonem státní správy v ochraně přírody v rozsahu vymezeném zákonem. Stráž přírody je zvláštním subjektem státní správy, jehož úkolem je být nápomocen orgánům ochrany přírody tím, že provádí dohled na fyzické a právnické osoby, aby dodržovaly předpisy o ochraně přírody a krajiny.

Vedle jiných veřejnoprávních oprávnění je strážce přírody rovněž oprávněn v případě bezprostředního ohrožení zájmů chráněných zákonem rušivou činnost pozastavit. Ustanovení vymezuje, že se musí jednat o ohrožení zájmů chráněných v částech druhé až páté zákona, což ovšem zahrnuje všechny chráněné části přírody. Opatření strážce je neformálním úkonem, faktickým pokynem2, se kterým zákon spojuje právní důsledky.

O svém opatření je strážce povinen bezodkladně vyrozumět územně příslušný orgán ochrany přírody; ten opatření strážce potvrdí, změní nebo zruší nejpozději do 15 dnů od jeho vydání. Územně příslušným orgánem ochrany přírody je orgán ochrany přírody se zbytkovou působností, tj. na obecně chráněném území obecní úřad obcí s rozšířenou působností, ve zvláště chráněných územích je to správa národního parku, Agentura ochrany přírody a krajský úřad pro území přírodních rezervací a památek.

Strážce přírody ustanovený Krajským úřadem Libereckého kraje zjistil, že fyzická osoba podnikající v oblasti poskytování rekreačních služeb provádí zásahy do břehu a dna Máchova jezera spočívající v terénních úpravách, prohlubování dna odtěžováním nánosů, odstraňování porostu (rákosiny i dřevin). Záměrem podnikatele bylo rozšířit místo pro koupání rekreantů ubytovaných v jeho rekreačním zařízení, a to na úkor nedotčeného litorálního pásma rybníka.

Strážce jednání podnikatele vyhodnotil jako bezprostřední ohrožení zájmů ochrany přírody a rušivou činnost pozastavil. Městský úřad v České Lípě podle § 81 odst. 9 zákona toto opatření strážce svým rozhodnutím potvrdil. Následně pak tento orgán ochrany přírody vedl i řízení o uložení pokuty za protiprávní jednání (provedení škodlivého zásahu do VKP v souběhu s nedovoleným zásahem do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin) a rovněž uložil opatření k nápravě podle § 86 odst.

Správní orgán opatření strážce potvrdí, jestliže dospěje k závěru, že pozastavená činnost skutečně znamenala bezprostřední ohrožení zájmů ochrany přírody. Může též opatření strážce změnit, zejména v těch případech, kdy dojde k závěru, že pozastavená činnost byla v době učiněného opatření skutečně ohrožující, avšak subjekt, proti němuž opatření směřovalo, jí může dále konat za určitých podmínek, stanoveným v rozhodnutí.

Orgán ochrany přírody také může opatření strážce zrušit, a to zejména v těch případech, kdy vyhodnotí, že činnost neohrožuje zájmy chráněné zákonem anebo například v těch případech, kdy si subjekt již opatřil od orgánu ochrany přírody potřebné povolení. Pokud územně příslušný orgán ochrany přírody zůstane nečinný, pozbývá 16.

Možnost omezit činnost

Možnost omezit činnost stanovením podmínek pro její výkon je jedním z nejsilnějších preventivních nástrojů v rukou orgánů ochrany přírody. Takto lze činnost omezit kterýmkoli fyzickým či právnickým osobám, jestliže by jejich činnost mohla způsobit nedovolenou změnu obecně či zvláště chráněných částí přírody.

Omezení spočívá v tom, že pro výkon takové ohrožující činnosti jsou stanoveny podmínky, jejichž cílem je činnost regulovat tak, aby se předešlo vzniku poškození částí přírody. Pokud by k dostatečné prevenci vzniku poškození částí přírody nepostačilo stanovení podmínek pro výkon ohrožující činnosti, je možné takovou činnost zakázat. Vždy platí, že subjekty by ve výkonu své činnosti měly být omezeny v co nejmenším rozsahu, který je ovšem dostatečný k dosažení účelu.

Podle judikatury správních soudů pro použití tohoto nástroje vůbec není podmínkou, aby hrozba zájmům chráněným ZOPK byla již naplněna, tedy k poškození částí přírody již došlo, nýbrž postačí reálná hrozba nedovolené změny. Tu pak je orgán ochrany přírody povinen prokázat. Podmínkou pro to, aby mohl orgán ochrany přírody použít tento nástroj, nezbytně není ani protiprávnost jednání omezovaného subjektu.

O omezení, event. zákazu činnosti podle § 66 ZOPK rozhoduje orgán ochrany přírody ve správním řízení zahájeném z moci úřední. Podstatné je, že zákon v § 90 odst. Použití ustanovení § 66 ZOPK poněkud zproblematizovala novelizace zákona, provedená s účinností od 1. ledna 20134.

K ustanovení § 66 byl připojen další odstavec, který vylučuje uplatnění odstavec 1 v případě již vydaného platného pravomocného rozhodnutí. Záměrem novelizace zřejmě bylo vyloučit možnost omezit či zakázat podle § 66 činnost, která byla povolena, a to včetně povolení vydaných jiným správním orgánem (např. stavebním, vodoprávním či báňským úřadem). Hlavním argumentem pro takové doplnění zákona byl požadavek právní jistoty subjektů a zamezení ekonomických ztrát investorů.

Text důvodové zprávy k této novele je velmi stručný a nedává žádná výkladová vodítka. Ustanovení odstavce 2 § 66 je obtížně vyložitelné a nesrozumitelné a vyvolává pochybnosti, o jaké „platné pravomocné rozhodnutí“ se má jednat, který orgán ho měl vydat a v jaké věci.

Při použití všech výkladových pravidel pak můžeme (dle systematiky zákona a při použití logického výkladu) dospět k závěru, že zákonodárce stanovuje, že omezení použití §66 odst. 1, tj. vyloučení možnosti omezit či zakázat činnost, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, se vztahuje na povolující rozhodnutí vydaná orgánem ochrany přírody podle ZOPK.

Nelze si představit, že by zákonodárce mohl předem a pro všechny případy dospět k závěru, že zájem na zajištění právní jistoty subjektů (byť ho lze nepochybně označit za zájem obecný a veřejný), event. zájem na zabránění ekonomických ztrát subjektů (investorů), měl vždy a za všech okolností být prioritní ve vztahu k veřejnému zájmu ochrany přírody na udržení a obnově přírodní rovnováhy krajiny a ochraně rozmanitosti forem života. Sama skutečnost, že byl nějaký záměr jiným správním orgánem (např. Stejným způsobem toto nesrozumitelné ustanovení novelizovaného § 66 vyložilo Ministerstvo životního prostředí - viz výklad č. 2/2014 výkladové komise ministra životního prostředí, publikovaný ve Věstníku MŽP č.

tags: #zakon #o #ochrane #prirody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Mcely a zemědělská nařízení
• Informace o obci Košťálov
• Kdo musí podávat hlášení o odpadech?
• Legislativa odpadů z úpraven vody
• Dopady znečištění ovzduší