Vyvlastnění podle zákona o ochraně přírody a krajiny: Podmínky a proces

Možná jste se domnívali, že pojem vyvlastnění náleží do právního řádu bývalého režimu a v současnosti k němu nemůže dojít. Ale opak je pravdou. Vyvlastnění náleží k nejzávažnějším zásahům do vlastnického práva, které náš právní řád zná. Proto se také připouští jen za výjimečných okolností.

Vlastnické právo je samozřejmě chráněno Listinou základních práv a svobod a zákony, takže vyvlastnění se neděje nějakým nahodilým, svévolným způsobem, kdy by vám někdo „ukradl” váš majetek bez náhrady. Právní řád znemožňuje zneužití institutu vyvlastnění stanovení okruhem podmínek, jež musejí být splněny.

Základním právním východiskem je tedy Listina základních práv a svobod, podle níž je vyvlastnění majetku možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Konkrétní právní úpravu nabízí především zákon o vyvlastnění a stavební zákon. Ani jejich kombinace ovšem neposkytuje úplnou právní úpravu, neboť daná problematika je mnohem složitější.

Zákon o vyvlastnění stanoví přesné podmínky, za kterých lze vlastnické právo omezit nebo odebrat ve veřejném zájmu. Zákon o vyvlastnění do české právní úpravy přinesl novum, kdy je právnímu institutu vyvlastnění věnován samostatný zákon. Bohužel se nejedná o úpravu komplexní, která by umožnila při realizaci vyvlastnění postupovat pouze podle jednoho právního předpisu - zákona o vyvlastnění - a poskytla tak jistotu, že již v dalších zákonech není potřeba zkoumat a hledat podmínky pro vyvlastnění a jeho právní úpravu.

V souvislosti s touto skutečností je nezbytné si při řešení problematiky vyvlastnění klást otázku - dle jakého jiného zákona než zákona o vyvlastnění se vyvlastňuje a který jiný zákon než zákon o vyvlastnění stanoví podmínky vyvlastnění? S ohledem na to, že vyvlastnění se vždy musí dít za určitým účelem, jsou to právě tyto zvláštní zákony, které tyto účely definují.

Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad

Právní úprava vyvlastnění prošla v minulosti výraznými změnami jak v oblasti ústavní, tak v oblasti upravené zákony. Ne vždy bylo právní pojetí vyvlastnění vůči vlastníkům správně a spravedlivě aplikováno. Základem právní úpravy je především zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) a zákon č. 283/2021 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Specifickým zákonem je pak zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, tzv. liniový zákon, jehož cílem je urychlit výstavbu strategické infrastruktury.

Vyvlastněním se rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku či stavbě. Jde o značný zásah do základního (Listinou základních práv a svobod zaručeného) práva vlastnit majetek, proto zákon stanovuje zvlášť přísné podmínky, za jakých k vyvlastnění může dojít. K vyvlastnění by se mělo přistupovat jen v krajních případech, kdy jiné možnosti neexistují a veřejný zájem na realizaci určitého záměru převažuje nad zájmem soukromým.

Vlastnictví v právním slova smyslu představuje právními normami regulovaný vztah vlastníka k předmětu vlastnictví působící vůči všem ostatním osobám. Vlastnické právo je nejvýznamnějším věcným právem. K obsahu vlastnického práva patří souhrn konkrétních oprávnění, příslušejících vlastníkovi věci. Komplex oprávnění je tradičně označován jako tzv. vlastnická triáda, obsahující právo věc užívat a požívat její plody a užitky, právo s věcí disponovat a právo věc držet.

Z hlediska vyvlastnění je toto ustanovení důležité proto, že věci, které mohou být ve vlastnictví určitých osob, nemohou být vyvlastněny tak, aby se staly vlastnictvím osob, které je vlastnit nesmí. Věci pro potřebu vyvlastnění je vhodné třídit na věci movité a nemovité.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jako „občanský zákoník“) ve svém ustanovení § 498 odst. 1 definuje nemovité věci jako pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis (zákon), že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Pozemek je většinou definován jako přesně vymezená část zemského povrchu. Nemusí být určován pouze plošně, ale v souvislosti s jeho užíváním i jako prostor pod a nad zemským povrchem. Pro účel vyvlastnění jsou stavby definovány jak občanským zákoníkem, tak stavebním zákonem.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Právní řád stanoví nejen vlastníkova práva a povinnosti, ale poskytuje mu také ochranu k jejich nerušenému výkonu jeho vlastnického práva. Poskytuje vlastníkovi konkrétní právní prostředky, kterými je vlastníkovi umožněno bránit své vlastnické právo proti neoprávněným zásahům jiných osob. Právu vlastníka většinou odpovídá povinnost všech ostatních osob nezasahovat do jeho vlastnické sféry.

Pro ochranu vlastnického práva jsou rovněž použitelná ustanovení § 1040 až § 1042 občanského zákoníku, které upravují instituty tzv. reivindikační žaloby, tj. žaloby na vydání věci a tzv. V neposlední řadě připadá v úvahu rovněž ochrana vlastnického práva svépomocí (§ 14), pokud je právo vlastníka ohroženo a současně je zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.

Jak již bylo uvedeno, vlastníkovi je právními a jinými prostředky poskytována ochrana, aby mohl nerušeně vykonávat své vlastnické právo. Nejzazším zásahem do vlastnického práva a jeho nejzávažnějším omezením je právě vyvlastnění. Vyvlastnění může být provedeno na základě ustanovení § 1038 občanského zákoníku, vycházejícího z Listiny základních práv a svobod, ve kterém se praví, že věc lze vyvlastnit jen ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak, a to pouze na základě zákona a za plnou náhradu. Důsledkem vyvlastnění je stav, kdy vlastník, jehož právo je vyvlastňováno, ztrácí úplnou moc nad vlastněnou věcí.

Může ovšem nastat i situace, kdy ve veřejném zájmu dochází pouze k omezení vlastnického práva. Při omezení vlastnického práva pak nedochází přímo ke změně osoby vlastníka, dochází pouze k redukci vlastníkových práv, ne k jejich odebrání, což se realizuje prostřednictvím zřízení věcného břemene. Je důležité rozlišovat vyvlastnění a jiná omezení vlastnických práv. K vyvlastnění dochází pouze na základě rozhodnutí příslušného orgánu, a to buď ve vyvlastňovacím správním řízení, nebo následným rozhodnutím soudu. Současně vyvlastnění (odnětí vlastnického práva) je možné pouze tehdy, pokud k naplnění účelu vyvlastnění postačí pouhé omezení vlastnického práva.

Ostatní omezení vlastnického práva, která nejsou vyvlastněním, mohou vznikat různými způsoby, a to např. Stěžejním právním východiskem, na základě kterého může být vyvlastnění realizováno, je již zmíněný čl. 11 odst. V současné právní úpravě nenajdeme ustanovení, které by přesně stanovilo, co je „veřejným zájmem“, přestože se tento pojem vyskytuje v celé řadě právních předpisů.

Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR

Neurčité právní pojmy se týkají jevů nebo skutečností, které nelze zcela jednoznačně právně definovat. Obsah a rozsah takových pojmů nebývá stejný, mění se často v závislosti na aplikaci normy dle času, místa a konkrétních okolností případu. To s sebou přináší určitou flexibilitu, neboť se veřejný zájem, respektive jeho výklad, může v průběhu času vyvíjet a měnit, aniž by bylo nutné měnit příslušné právní předpisy. Zákonodárce tak poskytl veřejnoprávním orgánům při aplikaci právní normy obsahující pojem veřejného zájmu určitou volnost.

Často se můžeme setkat se situací, kdy zákonodárce pro použití neurčitého právního pojmu vytvoří vodítko tím, že se snaží vyjmenovat co nejvíce charakteristických znaků nebo jevů, které má takový pojem zahrnovat. Při vyvlastnění je navíc třeba pamatovat i na skutečnost, že Česká republika je vázána nejen právními předpisy České republiky, ale také mezinárodními smlouvami a některými akty práva Evropské unie.

Na úpravu vyvlastnění pamatuje také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy. Článek 1 Dodatkového protokolu k uvedené úmluvě stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek a že nikdo nemůže být zbaven svého majetku, s výjimkou záležitostí veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.

Dalším důležitým zákonem pro problematiku vyvlastnění je zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon Ustanovení § 170 odst. Stavební zákon však není jediným předpisem, který upravuje účely vyvlastnění. Dalšími relevantními předpisy jsou např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, dále zákon č. V neposlední řadě stojí za zmínku také zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Tento zákon se mimo jiné zabývá vyvlastněním za válečného stavu nebo za stavu ohrožení.

Vyvlastnění je v takových situacích možné provést ve zkráceném řízení a týká se nejen nemovitých věcí, což je typické pro ostatní zákony, ale i věcí movitých, a to z důvodu zajištění obrany státu, nelze-li je získat jinak. Ve zkráceném řízení se rozhodnutí musí vydat do sedmi dnů od zahájení řízení. Odvolání zde, opět na rozdíl od jiných zákonů, které se vyvlastnění týkají, nemá odkladný účinek. Návrh na vyvlastnění ve zkráceném řízení může podat jen správní úřad. Nárok na náhradu za vyvlastnění se nepromlčuje.

Podmínky vyvlastnění

1. Vyvlastnění je možné uskutečnit pouze pro účel vyvlastnění a za podmínky, že veřejný zájem na dosažení takového účelu převáží nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Možné účely vyvlastnění jsou vymezeny ve zvláštních zákonech, zejména ve stavebním zákoně. Jako příklad lze uvést nutnost prokázat při stavbě dálnice a získávání pozemků pro její stavbu vyvlastněním, že stavba dálnice uleví zatěžovanému tranzitnímu místu v blízkém městě, kde přes památkové centrum se školami a školkami nyní proudí tisíce aut a kamionů denně.
2. Přednost před vyvlastněním mají jiné způsoby dosažení téhož účelu, tedy uzavření smlouvy, dohody a podobně. Pakliže je možné získat práva k pozemku či stavbě uvedeným způsobem, pak není vyvlastnění přípustné. Pokus o dohodu musí být řádně doložen předložením smlouvy v písemné podobě vlastníkovi, spolu s účelem stavby a informací o tom, že pokud k uzavření smlouvy nedojde, je možné práva získat i vyvlastněním.
3. Je třeba sledovat účel vyvlastnění a provést vyvlastnění jen v rozsahu, který je k danému účelu nezbytný. Tím je míněn jak územní rozsah, tak také rozsah omezených práv. Pokud pro výstavbu dálnice stačí využít pozemek o určité výměře, pak není třeba vyvlastňovat i okolní pozemky.
4. Nezbytnou podmínkou vyvlastnění je rovněž poskytnutí náhrady, a to ve výši obvyklé ceny pozemku nebo stavby nebo ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu (variantou může být i poskytnutí jiného pozemku či stavby, pokud s tím vyvlastnitel souhlasí). Výše náhrady za vyvlastněný pozemek či právo se určuje na základě znaleckého posudku.

Vyvlastňovací řízení

K vyvlastnění může dojít pouze na základě vyvlastňovacího řízení. Zahajuje se na žádost vyvlastnitele, která se pořádá k vyvlastňovacímu úřadu, jímž je obecní úřad obce s rozšířenou působností v jehož obvodu je daný pozemek nebo stavba. Po zahájení řízení o vyvlastnění nesmí být s pozemkem či stavbou nadále nakládáno, tedy nesmí být prodány, darovány a neuplatní se ani předkupní práva k nim.

Pokud se prokáže, že je vyvlastnění pozemku či stavby ve veřejném zájmu a jsou splněny veškeré výše uvedené podmínky, rozhodne úřad samostatnými výroky jednak o vyvlastnění práv (tedy odejmutí vlastnického práva, případně zřízení věcného břemene) a jednak o náhradě za vyvlastnění. Pokud je rozhodnutí o vyvlastnění vydáno, vyvlastňovaný má možnost podat proti němu odvolání a domáhat se soudního přezkumu. Nesouhlasí-li vyvlastněný s celým rozhodnutím, je třeba napadnout oba výroky.

Tip: Zkrácené vyvlastňovací řízení lze provést podle zákona o zajišťování obrany České republiky v případě válečného stavu nebo za stavu ohrožení. Ke zrušení může dojít pouze na žádost vyvlastňovaného, je tedy na něm, aby si dané lhůty a další skutečnosti sám ohlídal.

Vyvlastnění je mimořádný zásah do vlastnického práva, který je možný pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Právní rámec vyvlastnění stanoví zákon o vyvlastnění a související právní předpisy. Proces zahrnuje vyvlastňovací řízení, v němž je rozhodováno o splnění zákonných podmínek, přičemž rozhodnutí o vyvlastnění lze napadnout opravným prostředkem či soudní cestou.

tags: #zákon #o #ochraně #přírody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Současná česká poezie
• Vývoj odznaků ochrany přírody
• Domácí čističe bez chemie
• Statistiky vývozu odpadu z Evropy
• Největší dobro: Žít podle přírody