Zdravá výživa a dopad na ekologii

Když se řekne geneticky modifikované potraviny, většině lidí se vybaví laboratorní pokusy, varovné titulky v médiích nebo obavy o zdraví a životní prostředí. Tento pojem se za poslední desetiletí stal synonymem pro debatu, která zasahuje do etiky, vědy, zemědělství i globální politiky.

Co jsou geneticky modifikované potraviny?

Geneticky modifikované organismy (GMO) jsou rostliny nebo živočichové, jejichž genetický materiál byl změněn pomocí moderních biotechnologií. Tímto způsobem lze například učinit kukuřici odolnější vůči škůdcům nebo zvýšit výnos sóji v náročných klimatických podmínkách. Motivace k genetické úpravě plodin je jasná: zvýšit výnosy, snížit náklady a omezit dopady na životní prostředí.

Příkladem je „zlatá rýže" - geneticky upravená odrůda rýže obohacená o beta-karoten, který si tělo přeměňuje na vitamín A. V chudších částech světa, kde je nedostatek této živiny běžný, může konzumace takové rýže doslova zachránit životy.

Obavy a rizika spojená s GMO

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé geneticky upravené potraviny odmítají, je strach z neznámého. Obavy se týkají především dopadů na zdraví a životní prostředí.

Zdravotní rizika jsou opakovaně zkoumána a výsledky stovek nezávislých studií v posledních dvou dekádách svědčí o tom, že GMO potraviny nejsou samy o sobě zdraví škodlivé. To však neznamená, že jsou zcela bez problémů. Kritici upozorňují na dlouhodobé ekologické dopady, například vznik tzv. superplevelů.

Čtěte také: Soutěž pro děti z Pardubického kraje

Další vážnou obavou je koncentrace moci - když několik málo nadnárodních korporací kontroluje semena a jejich distribuci, hrozí ztráta potravinové suverenity malých farmářů.

Evropská unie patří k nejpřísnějším regulátorům geneticky modifikovaných potravin na světě. V EU je povoleno pěstovat pouze jedinou GMO plodinu - kukuřici MON810, a to i přes rozsáhlé testování a schvalovací procesy. Přesto se geneticky upravené složky mohou objevit v dovážených potravinách, zejména ve zpracovaných výrobcích nebo krmivech. V EU musí být každá potravina s více než 0,9 % GMO složek řádně označena, což spotřebitelům umožňuje volbu.

Zároveň však platí, že označení „bez GMO" ještě nemusí znamenat, že je daná potravina zdravější nebo ekologičtější. Jakmile se do debaty zapojí média, diskuze o GMO obvykle nabere na obrátkách a emoce často převažují nad fakty. V jedné z nedávných anket v ČR uvedlo přes 60 % respondentů, že by se geneticky modifikovaným potravinám nejraději zcela vyhnuli.

Důležitější je, jaké konkrétní úpravy byly provedeny, jak jsou regulovány, kdo je kontroluje a jaký je jejich skutečný dopad. V konečném důsledku nejde jen o vědu a výnosy, ale i o důvěru, transparentnost a etiku. Geneticky modifikované potraviny nejsou černobílým tématem.

Možná je čas posunout se za hranice emocí a hledat odpovědi v datech, zkušenostech a otevřeném dialogu.

Čtěte také: Česká republika: zdravá příroda

Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli"

Zelená dohoda pro Evropu popisuje, jakým způsobem učinit z Evropy do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent. Ústředním prvkem Zelené dohody je strategie "od zemědělce ke spotřebiteli". Komplexně se zabývá problémy udržitelných potravinových systémů a uznává neoddělitelnou vazbu mezi zdravím lidí, společnosti a planety. Během pandemie COVID-19 se ukázalo, jak důležité je mít spolehlivý a odolný potravinový systém, který bude fungovat za všech okolností a bude schopen zajistit pro občany přístup k dostatečným dodávkám cenově dostupných potravin. Díky této pandemii jsme si rovněž velmi dobře uvědomili vazby mezi zdravím, ekosystémy, dodavatelskými řetězci, spotřebními návyky a omezeními naší planety.

Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" představuje příležitost pro zlepšení životního stylu, zdraví a životního prostředí. Pokud vytvoříme příznivé potravinové prostředí, které usnadní volbu zdravého a udržitelného stravování, napomůže to zdraví a kvalitě života spotřebitelů a sníží se náklady na zdravotní péči v celé společnosti.

Evropské potraviny by se nyní měly stát také celosvětovým standardem udržitelnosti. Cílem této strategie je odměnit ty zemědělce, rybáře a další provozovatele v potravinovém řetězci, kteří již přešli na udržitelné postupy, umožnit tuto transformaci i ostatním a vytvořit další příležitosti pro jejich podniky.

Je naléhavě nutné snížit závislost na pesticidech a antimikrobiálních látkách, omezit nadměrné hnojení, rozšířit ekologické zemědělství, zlepšit životní podmínky zvířat a zvrátit úbytek biologické rozmanitosti.

Cíle strategie

• Omezení environmentální a klimatické stopy potravinového systému EU.
• Posílení odolnosti potravinového systému.
• Zajištění potravinového zabezpečení s ohledem na změnu klimatu a úbytek biologické rozmanitosti.
• Vedení globální transformace směrem ke konkurenceschopné udržitelnosti od zemědělce ke spotřebiteli.

Uhlíková stopa dovozu potravin

Zbytečně dovezené potraviny, tedy takové, které je možné vypěstovat u nás, a přesto je dovážíme ze zahraničí mají mnohonásobně vyšší uhlíkovou stopu než ty vyprodukované v tuzemsku. Česká republika v roce 2023 dovezla značné množství potravin, včetně 61,6 milionů kilogramů jablek, 60 milionů kilogramů cibule, 281 milionu kilogramů vepřového masa a 120 milionů kilogramů drůbežího. Souhrnné emise CO2 dopravy veškerého dovezeného zboží těchto čtyř komodit činily za rok 2023 až 131 tisíc tun CO2 při náročné dopravě dovozu (letecky a/nebo menší nákladní auto), což je o 103,6 tisíc tun CO2 více než při využití lokálních potravin.

Čtěte také: Dieta pro lepší život

Příklad: Jablka dovezená z Nového Zélandu letecky v kombinaci s menším nákladním autem mají uhlíkovou stopu až 386násobnou oproti lokálně pěstovaným jablkům, ty z Chile až 260násobnou. Transport jablek lodí v kombinaci s kamionovou dopravou z uvedených zemí vytváří 15 až 21násobek emisí CO2 než doprava lokálních jablek v rámci ČR.

Plýtvání potravinami

Podle Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) se každý rok na světě vyhodí až jedna třetina vyprodukovaných potravin, což je asi 1,3 miliardy tun. Na jednoho Evropana připadá přibližně 96 až 115 kilogramů vyhozeného jídla za rok. Více než polovinu mají na svědomí domácnosti.

V Evropské unii připadá na jednoho člověka 127 kg potravinového odpadu za rok. Problém nastává ve chvíli, kdy se biologicky rozložitelný odpad ukládá spolu se zbylým komunálním odpadem na skládky. Jeho rozkladem bez přístupu vzduchu totiž vzniká kromě CO2 i metan.

Jak snížit plýtvání jídlem?

• Plánování nákupů.
• Správné skladování potravin.
• Vaření přiměřených porcí.
• Využití zbytků jídel.

Environmentální problémy v ČR

Mezi nejpalčivější environmentální problémy ČR označují ekologové sucho, boj s jednorázovými plasty či stav českého průmyslového zemědělství. Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny. Známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry.

K dalším těžkostem se patří degradace půdy způsobená těžkými stroji a chemickým hnojením v masivní míře. Znečišťující látky kvůli průmyslové výrobě, zemědělství a dopravě zaplavují svět. Asi nejhůře je na tom východní a jihovýchodní asie a Latinská Amerika.

Řešení environmentálních problémů:

• Snížení spotřeby fosilních paliv.
• Systémová změna vedoucí k šetrnějšímu hospodaření v lesích a zemědělství.
• Zákaz pesticidů.
• Dbání na znovuvyužití obalů.

Ekologické zemědělství

Podle poslední zveřejněné Ročenky ekologického zemědělství tvořily na konci roku 2020 ekologicky obhospodařované plochy více než 15 procent z celkové výměry zemědělské půdy, a hospodařilo na nich 4 665 farem. Zvýšil se také počet výrobců biopotravin a přibylo i distributorů, respektive obchodníků s biopotravinami.

Doporučení pro zdravé a udržitelné stravovací návyky ve střední Evropě

Světový fond na ochranu přírody (WWF) představil nová doporučení pro zdravé a udržitelné stravovací návyky ve střední Evropě. Udržitelný jídelníček vypracovaný environmentální organizací má nejen odpovídat národním nutričním standardům, ale zároveň efektivně snižuje ekologickou stopu stravování Středoevropanů.

Jídelníček nazvaný Livewell původně vznikl ve Velké Británii, ale experti z WWF ho upravili tak, aby odpovídal středoevropským nutričním, geografickým, kulturním a tržním podmínkám. Poskytuje konkrétní rady ohledně sestavování udržitelného jídelníčku tak, aby se podařilo do roku 2030 splnit cíle pařížské klimatické dohody.

Zpráva Zdravý talíř, Zdravá planeta zdůrazňuje, že individuální volby jídelníčku mají velký dopad na životní prostředí i klima. Přináší doporučení, která mohou výrazně snížit emise a omezit ztrátu biologické rozmanitosti a zároveň podpořit přechod k zemědělským postupům šetrným k přírodě. „Dosažení zdravé a udržitelné stravy je reálné v rámci stávajících společenských zvyklostí, a to bez nutnosti dodatečných nákladů,“ tvrdí autoři.

Jak vypadá jídelníček pro jednadvacáté století

Navrhovaný jídelníček je podle nich flexibilní a zahrnuje pestrou škálu potravin. Obsahuje vysoký podíl rostlinných bílkovin a umírněné množství masa, mléčných výrobků, vajec a ryb. Klade také důraz na konzumaci celozrnných potravin a doporučuje minimalizovat příjem potravin s vysokým obsahem tuku, soli a cukru, stejně jako vysoce zpracovaných potravin.

Argumentem pro vznik nového jídelníčku je fakt, že podle WWF česká populace zatím zdravě nejí. Například konzumuje v průměru trojnásobek doporučeného maximálního množství soli. Přibližně polovina populace uvádí, že nekonzumuje ani jednu porci ovoce nebo zeleniny denně. Je alarmující, že přibližně polovina všech úmrtí v regionu je způsobena rizikovými faktory chování, z nichž nejvýznamnější je strava, upozorňuje zpráva. Při zlepšení zdravotního stavu české populace by se 65letí Češi mohli v budoucnu cítit a užívat si stejně kvalitního života jako dnešní 55letí, dodává.

„Lidstvo čelí trojí výzvě: jak zajistit potravinovou a výživovou bezpečnost pro všechny a zároveň udržet globální oteplování na 1,5 stupně Celsia a zastavit úbytek přírody. Potraviny, které konzumujeme, a jejich náročný způsob výroby, přispívají k úbytku přírody, znečišťování vodních toků, vyčerpávání půdy a zhoršování potravinové a výživové bezpečnosti,” říká Irene Lucius, regionální ředitelka ochrany přírody WWF-CEE. „Zdraví planety je úzce spjato s naším zdravím. Upřednostňování rostlinné stravy a zároveň omezení spotřeby masa je zásadní jak pro nás, tak pro naši planetu,“ zdůrazňuje.

Způsob stravování není jen otázkou osobních preferencí. Výběr potravin je silně ovlivňován tím, co je k dostání, co je cenově dostupné a jakým způsobem se s potravinami obchoduje. Nejúčinnější politické změny jsou podle WWF ty, které se zaměřují na potravinové prostředí a zajišťují, aby měl každý občan přístup ke zdravým a udržitelným potravinám a mohl si je dovolit, nespoléhají se pouze na individuální volbu.

Nemrhat

Stejně důležité jako mít vhodnější jídelníček, je potravinami nemrhat. Na to upozornila nedávno rozsáhlá studie vědců z Mendelovy univerzity v Brně, kteří analyzovali odpad devíti stovek domácností v Brně na sídlištích, ve vilové i venkovské zástavbě a přímo zkoumali množství potravin v popelnicích. Ze studie vyplývá, že jeden Čech vyhodí průměrně 33 kilogramů potravin ročně. Lidé ale při dotazování tvrdili, že vyhazují potravin mnohem méně. Jejich subjektivní odhad byl podle vědců zhruba poloviční - asi 15,4 kilogramu za rok.

Podobně zaměřený výzkum před rokem vydala také Akademie věd. Její výzkumníci množství vyhozených potravin vypočítali na základě průzkumu mezi více než osmi sty respondenty, kteří odpovídali na otázky, jaké množství konkrétních potravin vyhodí za jeden den.

Z těchto výsledků vyplynulo, že jedna osoba ročně vyhodí v průměru zhruba 15,3 kilogramu potravin a domácnost 35,7 kilogramu.

tags: #zdravá #výživa #a #dopad #na #ekologii

Oblíbené příspěvky:

• Emise kotlů na tuhá paliva
• Problém se sousedem a kouřem?
• Výjezdové stanoviště ZZS Jeseník
• Komunální odpad Brno – povinnosti
• Informace o bezinfekčnosti pro školy v přírodě