Zdravotní Postižení a Ekologický Model

12.03.2026

Tématem publikace je každodennost života osob s chronickým onemocněním a zdravotním postižením. Teoretická východiska (konceptualizace chronického onemocnění, zdravotního postižení, jejich percepce a dopad na osobnost jedince, gramotnost, pojetí osob s postižením ve filmové tvorbě apod.) doplňují výsledky partikulárních výzkumných šetření. Využívala především konceptu životní spokojenosti (osoby s mentálním postižením, osoby se zrakovým postižením, osoby abstinující v následných programech) a dále kvalitativního výzkumu percepce dopadu roztroušené sklerózy u dospělých.

Chápání Postižení v Současnosti

Pojem „postižení" je v současnosti chápán spíše jako neutrální fenomén. To znamená, že teprve postoje a hodnoty společnosti z něj vytvářejí sociální znevýhodnění, tedy hendikep. Jak dochází ke změnám v chápání postižení, jsou aktualizovány definice postižení.

Definice Mentálního Postižení

Světová zdravotnická organizace například definuje mentální postižení jako: „Stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje‚ který je charakterizován zvláště porušením dovedností‚ projevujícím se během vývojového období‚ postihujícím všechny složky inteligence‚ to je poznávací‚ řečové‚ motorické a sociální schopnosti.

Americká asociace pro intelektová a vývojová postižení (AAIDD - American Association on Intellectual and Developmental Disabilities) definuje mentální postižení takto: „Mentální postižení je snížená schopnost charakterizovaná výraznými omezeními v intelektových funkcích a také v adaptačním chování, což se projevuje v pojmových, sociálních a praktických adaptačních dovednostech. Toto postižení vzniká před dosažením věku osmnácti let“.

V této definici je patrná snaha chápat mentální postižení jako proměnnou veličinu. Nezávisí totiž pouze na nedostatečnosti jedince, ale je zde zohledňován i vliv vnějšího prostředí.

Čtěte také: Více o Zdravotním Postižení

Přístupy k Vymezení Mentálního Postižení

V současnosti se při snaze vymezit mentální postižení uplatňuje více přístupů, které reflektují (berou v úvahu) různé úhly pohledu na problematiku mentálního postižení. V rámci staršího medicínského modelu byl kladen důraz zejména na zkoumání a diagnostikování rozumové nedostatečnosti. Tento přístup je dnes kritizován především proto, že postiženému člověku určoval jeho životní cestu a ospravedlňoval jeho sociální vyloučení.

Sociální (Ekologický) Model

Na kritiku medicínského přístupu reaguje model sociální (někdy též označován jako ekologický), dle kterého to není výlučně tělesné, smyslové nebo mentální postižení, které zneschopňuje, oslabuje nebo znevýhodňuje jedince. Oliver tento proces označuje jako sociální model postižení.

Poskytovaný servis by se měl zaměřit spíše na odstraňování diskvalifikujících (vylučujících) bariér ve vnějším prostředí. Tentýž člověk proto může být v určitém prostředí chápán jako člověk s mentálním postižením, zatímco v jiném prostředí o mentálním postižení hovořit nelze. Hodnocení v tomto pojetí nezohledňuje rozumovou úroveň, ale míru podpory, kterou jedinec potřebuje k životu v daném prostředí. Toto pojetí je v současnosti reflektováno i v postoji AAIDD.

Hlavním kritériem této klasifikace zůstává inteligenční kvocient (IQ). Pro život člověka s mentálním postižením je však důležité i hledisko tvůrčí a praktické, či takzvaná emocionální inteligence (Valenta, 2003 In Šiška, 2005). Ta zahrnuje uvědomění si sebe samého, sebemotivaci, vytrvalost, regulaci nálad, kontrolu impulzů, empatii (vcítění se do druhých) a naději nebo optimismus (Ruisel, 2000 In Švarcová).

Znaky Mentálního Postižení v Různých Stupních

V následujících kategoriích jsou popsány některé znaky společné pro jedince s daným stupněm mentálního postižení. Tyto děti dovedou respektovat některá pravidla logiky, ale v jejich projevu chybí většina abstraktních pojmů, užívají spíše konkrétní označení. Většina dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči a praktických domácích dovednostech, i když je vývoj proti normě pomalejší. Učení je u těchto dětí limitováno na mechanické podmiňování. K zafixování čehokoli je třeba častého opakování. Zvládnou běžné návyky a jednoduché dovednosti, především v oblasti sebeobsluhy. Děti s tímto stupněm mentálního postižení jsou v dospělosti schopny chápat jen základní souvislosti a vztahy. Omezení je zřejmé i v oblasti řeči. Osvojí si několik špatně artikulovaných slovních spojení, která navíc používají nepřesně. Někdy nemluví vůbec. Jejich učení je značně limitováno a vyžaduje dlouhodobé úsilí. Často se jedná o kombinované postižení. Poznávací schopnosti se téměř nerozvíjejí, stejně jako artikulovaná řeč.

Čtěte také: Ekologické aspekty nanotechnologií

Čtěte také: Zdravotní rizika 3D per

tags: #zdravotní #postižení #ekologický #model