Aristotelův Přínos Přírodovědě a Biologii

Všestranný vědec Aristoteles se narodil v makedonském městě Stageira roku 384 před n.l. Jeho otec Níkomachos byl lékařem na dvoře makedonského krále Filipa II.

Jako sedmnáctiletý vstoupil Aristoteles do Platónovy školy Akadémia, v níž setrval až do Platónovy smrti v letech 347/8 před n.l. Po odchodu z Akadémie začal vyučovat v maloasijském Assu a v Mytiléně na Lesbu. Někdy na přelomu let 343 a 342 před n.l. si Filip povolal Aristotela zpět na svůj dvůr, aby zde vedl výchovu prince Alexandra. Tento svůj úkol dokonal se vstupem Alexandra na trůn roku 336 před n.l.

Založení Lykeia a Vědecká Činnost

Asi v roce 335 před n.l. založil v Athénách Aristoteles vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion nebo také škola peripatetická. Svým zaměřením se škola celkem dost lišila od Platónovy Akadémie. Lykeion se stalo vědeckým střediskem a to především díky badatelskému a učitelskému úsilí Aristotela. Na svou dobu byla zajímavé hlavně tím, že byla vybavena kvalitní knihovnou a využívala také učebními pomůckami, např. preparáty rostlin a živočichů.

V Lykeiu strávil Aristoteles zbytek života. Během 13 let, které strávil v Athénách vznikla naprostá většina jeho spisů, často spíše poznámkového charakteru. Po smrti Alexandra Velikého ho obvinili z bezbožnosti a uznali vinným. Vedení školy odevzdal svému žákovi Theofrastovi a odešel do vyhnanství do Chalkidy na Euboiu. Zde také v roce 322 před n.l. zemřel.

Přínos Aristotela pro Vědu a Filosofii

Aristotelův přínos pro vědy i filosofii je obrovský a dodnes velmi dobře patrný. Za jeho patrně největší skutek je považováno vytvoření formální logiky, kterou pokládal za předpoklad vědecké a filosofické činnosti. Díky Aristotelovi přišly na svět také první zákony logiky a popis logických kategorií.

Čtěte také: Pardubice: Ekologie a životní prostředí

Jádrem Aristotelovy filosofie je jeho nauka o jsoucnu, která vzniklá přetvořením Platónovy teorie idejí. Aristoteles tuto teorii nejdříve silně kritizoval a pak ji přetvořil. Liší se od Platónovy popřením existence idejí odloučených od vnímatelných věcí. Ke vzniku konkrétních věcí je podle Aristotela třeba látka, tvar, účel a hybná příčina (za nejvyšší hybnou příčinu považuje Aristoteles boha). Tento dokonalý základní hybatel je také podmínkou správného řádu ve světě.

Aristotelův názor na vesmír měl obrovský vliv na myšlení lidí. Převzal ho od něj Claudius Ptolemaios a geocentrický (Země je středem všeho) systém se pak stal uznávaným až do konce středověku. Aristoteles dále dělí vesmír na pozemskou část, která sahá k Měsíci, kde vše vzniká i zaniká, a oblast nad Měsícem, kde je svět nebeských těles vybudovaný z pátého živlu - éteru.

Aristoteles a Zkoumání Živé Hmoty

Velký důraz věnoval Aristoteles také zkoumání živé hmoty - stal se dokonce zakladatelem několika vědních disciplín. Při výkladu organické přírody důsledně dodržoval teorii o tvaru a látce. U živého organismu je podle něj tělo látkou a duše tvarem. Pro růst rostliny nebo živočicha má mít hlavní význam duše.

Aristoteles se mylně domníval, že nižší živočichové vznikají samoplozením, a to tak, že životoplodná látka působí na bahno, tlející materiál atd. Aristoteles prozkoumal na 500 živočichů, klasifikoval je (chybně) a zkoumal také orgány živočichů. Zde se dopouštěl těžkých chyb, když za centrum myšlení považoval srdce, zatímco mozek jen za ochlazovací orgán pro krev, ale i pře četné omyly je jeho práce úctyhodná.

Aristotelovy Spisy

Aristotelovy spisy lze rozdělit na spisy, které psal pro veřejnost a spisy psané pro vnitřní potřebu. První druh děl psal většinou formou dialogu a většina se jich nedochovala. Těch druhých, které vůbec nechtěl Aristoteles uveřejnit, se nám zachovala podstatná část. Tato část jeho tvorby je psána podivným jazykem a ne vždy zcela srozumitelně, s častým opakováním, vsuvkami a nemůžeme vyloučit dokonce ani pozdější redakční zásahy.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje energie - žebříček zemí

Spisy:

• Určené pro veřejnost (esoterické) - z Aristotelova mládí se nám zachovalo 19 platónovských dialogů (např. O duši); dalšími díly z této doby jsou pak drobné traktáty (např. O bohatství, O rozkoši, O výchově aj.).
• historické a přírodovědné spisy
  1. Didaskalie - obsah divadelních her s údaji o roku uvedení na scénu
  2. Sbírka 158 ústav řeckých měst, z nichž se však našla jen Ústava Athéňanů.
• esoterické (akroamatické) spisy určené k poslechu při přednáškách
  1. logické spisy - všechny Aristotelovy spisy jsou sebrány do díla zvaného Organon (Nástroj).

Ten obsahuje spisy:

• Categoriae - definice deseti základních kategorií poznání
• De interpretatione - pojednání o větě a soudu
• Analytika první a druhá - zkoumání procesu sylogismu

Aristotelovy spisy měly obrovský vliv jak ve starověku, tak i ve středověku, zvláště pak Organon. Jeho dílo byla přeloženo již ve starověku do latiny, syrštiny, hebrejštiny a arabštiny. Učení Aristotela stálo na počátku teologického myšlení, takže pohanský filosof stojí na počátku scholastiky.

Aristotelova Teorie o Vzniku a Vývoji Živáčků

Aristotelova teorie o vzniku a vývoji živáčků je velmi komplexní, pojímá i rostliny a nižší živočichy včetně hmyzu, ale také spontánní rození z bahna nebo - jako v případě motýlů - z kapek rosy. Chceme-li zmapovat Aristotelovy představy o rozmnožování, musíme začít u příjmu potravy dospělým živočichem zvnějšku a jejím dalším zpracování. Trávení podle Aristotela představuje primárně tepelnou úpravu (pepsis), v zásadě blízkou kuchařským postupům, jako je vaření nebo pečení. S mírnou nadsázkou lze tedy říci, že živočich díky vitálnímu teplu ve svých útrobách vaří, co předtím pozřel.

Tento zpracovatelský proces má také své nevyhnutelné vedlejší a odpadní produkty (žluč, exkrementy), ale pro nás je v tuto chvíli důležité, že na jeho nejvyšších stupních se tvoří tělní tekutiny sloužící k rozmnožování: z té nejlépe a nejdůkladněji provařené krve vzniká sperma. Aristotelés ovšem hledá funkční analogii mužského spermatu i u ženských protějšků, a nachází menstruační krev - ta vzniká z potravy zpracované o stupínek méně dokonale a je materiálním nositelem ženské plodnosti. Ženská menstruace je pak v Aristotelově chápání analogií spontánní ejakulace: vznikající tekutina se postupně hromadí, a když je jí příliš, samovolně odteče.

Čtěte také: Hodnocení ekologické situace zemí

V případě ženských jedinců zkoumá především dělohu a její umístění v tělní dutině. Aby došlo k početí, musí mužský jedinec vypustit sperma. Tento moment, spolu s již zmíněným těsně předcházejícím zadržením dechu, také generuje vyvrcholení libých pocitů, které jsou s kopulací spojené. Aristotelés ujišťuje, že také u jedinců ženského pohlaví může během koitu docházet k sekreci tekutiny, dokonce i značného množství, ale tato sekrece není podmínkou početí, jako jím u ženského pohlaví není ani dosažení onoho vyvrcholení libých pocitů - byť k němu podle Aristotela i ženy příležitostně dospívají.

Sperma vejde do kontaktu s menstruační krví, „šťouchne do ní“, a tím ji uvede do pohybu - zde jeho úloha končí. Sperma je zvláštní tělesná část, už tím, že díky své funkci prostředníka mezi otcem a matkou dokáže započít vývoj nového jedince. Fyzikálně se dá toto uvedení po pohybu popsat též jako předání tepla: sperma zahřeje, a tím jaksi dovaří ne zcela dokonale zpracovanou ženskou zárodečnou tekutinu. Jakmile sperma takto pohyb předá dál, tedy oplodní mateřskou zárodečnou látku, rozloží se a zaniká. Tímto okamžikem startuje embryologický vývoj: vzniká zárodek, ze kterého se s pomocí materiálu i nadále poskytovaného matkou postupně vyvine nový živáček.

Aristotelská Teorie Epigeneze

Aristotelés se rozhodně staví proti „tvrdé“ verzi preformismu, která nám už dnes může připadat extravagantní: jde o představu, že v zárodečném materiálu jsou fyzicky přítomny všechny části budoucího dospělce, jenom mnohem menší. Aristotelés nějakou takovou teorii podsouvá Empedokleovi: podle něj prý totiž každý z rodičů dodá polovinu tělesných součástí potomka a embryogeneze, kopírující zoogenezi, spočívá v tom, že se tyto části v zásadě nahodile skládají dohromady, až vytvoří funkční celek.

Aristotelés odmítá výše načrtnutou „tvrdou“ verzi preformismu, bylo by chybné si představovat, že podle jeho pojetí je v okamžiku početí zárodečná matérie zcela nevymezená a veškerou svou určitost získává až během vývoje. Forma budoucího živáčka je v čerstvém zárodku již jaksi přítomna - nikoli ovšem aktuálně, nýbrž potenciálně.

Potence zde znamená, že zárodek má vnitřní dispozici k tomu, aby se vyvinul do určité formy, aby nabyl jistého tvaru. Na tom je mezi současnými specialisty na aristotelskou biologii v zásadě shoda. Z mnoha možností, v co všechno se může zárodek vyvinout, se pak vybírá až během vývoje, v reakci na vnější i vnitřní podněty. Aristotelův text není v tomto bodě zdaleka jednoznačný, ale existují náznaky, že zejména pro počátky ontogeneze se klonil spíše k prvnímu uvedenému pólu.

V jisté chvíli však nezbytně nastává moment, kdy zárodek musí tak říkajíc převzít pohyb do vlastních rukou, musí se sám stát příčinou vlastního pokračujícího vývoje - živáčka totiž v aristotelském pojetí vyznačuje mimo jiné právě samopohyb. Tento klíčový moment ve vývoji jedince vyznačuje vznik první diferencované tělní části, která bude nadále řídit postupný vývoj jeho dalších částí.

Aristotelova Klasifikace Živočichů

Aristotelés chápe živou přírodu jako jednotnou, včetně člověka. Vidí v tom jakousi přirozenou škálu. Prostě scala naturae, jak říkali za dob renesance. Také zohledňuje ontogenezi, i z hlediska proměn morfologie taxonomických znaků. Navíc Aristotelés u všeho sleduje účel, myslí teleologicky.

Aristotelova Klasifikace Živočichů:

• Krevnatí živočichové (enhaima) - obratlovci
• Bezkrevní živočichové (anhaima)
  • Článkatí (entoma)

Níže je uvedena tabulka shrnující klíčové aspekty Aristotelovy klasifikace živočichů:

Aristoteles a Pokrok Poznání

Aristotelés měl k dispozici skalpel a zápisník (asi destičky s vrstvou vosku), nevíme, jestli používal lupu, technicky by to bylo možné. Inteligentní byl mimořádně a procovitý taky. Je tedy příležitostí nejen ke studiu Aristotelovy zoologie, ale i k obecnému zamyšlení nad problémy pokroků přírodovědy.

tags: #zebricek #prirody #aristoteles #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Koš na odpadky ve skříňce
• Pohyb v přírodě
• Příroda Vrané nad Vltavou
• Ekologická taška Reisenthel: Test a zkušenosti
• Instalace odpadních trubek