Zelení ptáčci v naší přírodě v zimě: Jak správně přikrmovat kosy a další

Zima je pro ptáky náročným obdobím. Krátké dny, mráz a nedostatek potravy znamenají, že každá kalorie se počítá. Správně připravené krmítko může být pro mnoho ptáků doslova záchranou života. Pozorování a přikrmování ptáků se věnuje stále více lidí, ale ne každý ví, co mají ptáci v zimě nejraději a co v žádném případě do krmítka nepatří.

U zimního přikrmování ptáků je důležité, aby mělo krmítko dostatečně velkou stříšku, aby do něj nepršelo a připravená potrava nevlhla a neplesnivěla. Krmítko se musí pravidelně čistit od zbytků potravy. Občas je dobré jej vydezinfikovat například octem pomocí rozprašovače.

Kos černý a jeho specifické potřeby

Kos černý patří k našim nejhojnějším ptákům. Úspěšně se urbanizoval snad ve všech městech a vesnicích. Lidská přítomnost mu přitom nijak nepřekáží, ba naopak. Nakrátko střižené trávníky využívá jako lovecký revír, kde se snadno dostane k žížalám lezoucím v půdě. Husté okrasné keře mu poskytují bezpečný úkryt pro hnízdo a na podzim pak ozobává jejich bobule. S velkou oblibou také přijímá zimní i celoroční přikrmování.

Tyto a mnohé další faktory umožnily kosům vytvořit v parcích a zahradách často hustší populace, než v původních lesních a pokřovních biotopech. Přesto máme v poznání kosího života četné mezery. K opomíjeným tématům patří i zmíněné využívání krmítek. Ačkoli čím dál více z nás v zimě či dokonce celoročně vydatně krmí sýkory, vrabce, stehlíky a další, na černého elegána z trávníku téměř zapomínáme. V dnešním článku si proto povíme, jak to napravit a kosa náležitě pohostit. Nevyužitého potenciálu je opravdu hodně.

Navíc kos patří k druhům, kterým se zatím vyhýbá největší nebezpečí spojené s přikrmováním- šíření infekčních chorob. Je takřka imunní vůči smrtící „krmítkové nákaze“ (trichomonoze), ale i ptačím neštovicím, pěnkavím bradavicím a dalším patogenům, běžně přenášeným v okolí krmítek. Dnešní rady a tipy se budou týkat převážně zimního krmení. Kosi ve městech zůstávají celoročně a celoročně mohou také přijímat nabízenou potravu.

Čtěte také: Budoucnost zelené energie

Krmte na zemi!

První a zcela zásadní rada zní: krmte ptáky (také) na zemi! Právě tam totiž kos získává drtivou většinu své přirozené potravy, když pročesává trávník, hrabe se v hlíně či starém listí. Ve větvích není příliš obratný (i typické ozobávání bobulí je pro něj náročné). U výše položených krmítek se proto cítí značně nekomfortně a často je využívá až v krajní nouzi. Na malých, nestabilně zavěšených zásobnících pak ani nedokáže přistát. Na většině míst si tak kos zvykl paběrkovat zbytky potravy spadané pod krmítko.

I tato nuzná strava mu však bývá odepřena, a to z hygienických důvodů. Spolu s masivním šířením trichomonozy (a epidemií zvonků, čížků a pěnkav) totiž odborná i laická veřejnost klade čím dál větší důraz na čistotu krmiva. Úmysl rozhodně dobrý, avšak pravidla typu: „potrava nesmí přijít do styku se sněhem či deštěm“ jsou v mnoha případech silně přehnaná. A vedou mimo jiné k zatracování otevřeného, zemního krmení.

K udržení základní hygieny přitom často stačí nasypat krmivo pod hustý keř, túji či smrček (kam tolik neprší a nesněží) a větší množství slupek či trusu pravidelně odklízet např. lopatkou. Kosi (ale i červenky a pěvušky) tento způsob servírování milují. Pokud tedy chcete kosům opravdu prospět, přineste jim něco na zem- ideálně do blízkosti křoví.

Čím krmit kosy

Většina textů věnovaných krmení ptáků vykresluje kosa jako nenáročného oportunistu, který sní v podstatě cokoli, co mu nabídnete. Tato představa je ovšem daleko od pravdy. Vznikla tak, že černý elegán je velice hojný, a proto sem-tam zavítá téměř ke každému většímu krmítku. Ovšem sýkora koňadra také ochutná pšenici i kukuřici, ale výrazně preferuje slunečnici či tučné krmivo. A úplně stejné je to i u kosů!

Při krmení kosů zapomeňte na celá semena- v té formě, v jaké je sypeme sýkorám a vrabcům. Kos (stejně jako drozdi a červenky) totiž nedokáže vylouskat slunečnici či oves, ani efektivně strávit její slupku. V přírodě se vždy živí měkčí potravou- bezobratlými a ovocem. Zkrmování výhradně černé slunečnice je tedy další zvyk, jímž mnoho lidí kosy nevědomky vyřazuje ze hry.

Čtěte také: Jak rozpoznat malé ptáky

Zde také přichází na řadu vysvětlení jednoho zvláštního chování. Občas se kos nacpe do krmítka a v něm se dlouhé minuty přehrabuje zobákem, přičemž doslova vysypává celé hrsti semen po okolí. „Strašně plýtvá“, řeklo by mnoho lidí. Nejde ale o zábavu ani sílu zvyku, nýbrž o nouzové chování. Frustrovaný kos se snaží v hromadě tvrdých semen najít něco (pro něj) jedlého. Pokud mu tedy přichystáte jeho oblíbené lahůdky někde pod smrčkem, na oplátku vám příště nevyhází půlku krmítka na zem.

Když už kos vyletí na výše položené krmítko (zde krmnou desku nabízející dostatek prostoru i větším a neobratnějším druhům), obvykle tam nemá co jíst. Tento měl štěstí. Spolu s „nejedlou“ černou slunečnicí ho uvítala i slunečnice loupaná a nadrobená tučná směs. Za jablky kos vyletí i výše na strom. Běžně ozobává i bobule keřů na koncových větvích, u nichž se třepotá ve vzduchu.

Ovoce ano, ale s mírou

V zahradách jsou kosi právem známí jako milovníci jablek. Proto vás nejspíš překvapím, když řeknu, že ovoce NENÍ jejich nejoblíbenější zimní potravou! Jen při typicky českém stylu krmení (slunečnice v krmítku+lůj na větvi) jde o nejpřijatelnější způsob obživy. Jablka spadaná či cíleně přichystaná na trávníku jsou totiž 1) měkká a dobře stravitelná a 2) pohodlně dostupná na zemi.

Avšak ovoce složené převážně z vody a trochy cukru má nízkou energetickou hodnotu a neobsahuje téměř žádný tuk. Přitom právě tukové zásoby jsou zásadní podmínkou přežití zimujících ptáků. Z nich získávají energii k udržení tělesné teploty během dlouhých zimních nocí. I mohutný kos může za jedinou mrazivou noc ztratit téměř 10% hmotnosti právě v podobě tukových zásob, které potřebuje rychle zase doplnit! Cukr z jablek nenabízí efektivní pomoc. Jen část z něj lze v těle přeměnit na tuk, a to pouze když ho pták zkonzumuje více, než potřebuje na aktuální spalování.

Proto když země zmrzne či zasněží a kosi přijdou o zdroje živočišné potravy (kterou vyhrabávají z půdy), musí denně zkonzumovat tolik ovoce, kolik sami váží, aby pokryli svou energetickou spotřebu. Pak jim nezbývá, než trávit téměř všechen čas krmením- a přesto mají stále problém uložit do večera dostatek tuku! To samozřejmě zvyšuje celkový stres, výdej energie i riziko predace. Proto není dobré kosy krmit pouze jablky.

Čtěte také: Ptactvo ČR

Vhodné krmivo pro kosy: Tuk a bílkoviny

Kvalitní zimní krmivo pro kosy musí obsahovat hlavně hodně tuků (kvůli doplnění podkožních zásob), a také bílkovin (kosi se po většinu roku živí hmyzem a žížalami). Základní požadavky tedy kopírují požadavky sýkor či strakapoudů. Právě jejich oblíbené lahůdky si rád vychutná i kos. Samotné obilí není vhodné, zato vločky (semena předem nadrcená či zcela zbavená slupky) již kos dokáže snadno strávit. Na výběr máte z několika druhů, zejména ovesných, pšeničných a jáhlových.

Musíme trochu vyjít vstříc jeho pozemnímu životu a hmyzožravému zobáku, který nedokáže rozbíjet semena. Proto zde přináším tři základní suroviny upravené „na kosí způsob“- tedy bez slupek a obalů; ve formátu 0,5-1 cm velkých soust. Těmi potěšíte i mnoho dalších druhů zaměřených na měkkou či drobnou potravu, např.

• Loupaná slunečnice: obsahuje 50% tuku a 20% bílkovin, výtečné! Špinavě bílá jadérka kos s radostí hltá jedno po druhém. A jakoby si byl vědom kvality (a ceny 😉 tohoto krmiva, rozhodně ho marnotratně nerozhází po okolí.
• Drcené arašídy: další skvělá volba, složením blízká slunečnici. Abyste z „olejnatých kamenů“ udělali ptačí lahůdku, kupte ořechy již nasekané (ve specializovaných e-shopech žádný problém), popř. je doma rozdrťte v sekáčku či vhodném mixéru. Snažte se vytvořit spíše menší, ale pevné kousky (cca.
• Drcená lojová koule: kvalitní tučná směs kosa přímo nadchne. Opět však narážíme na problém v oblasti servírování. Zavěsit na větev mřížový zásobník s lojovými koulemi= znemožnit kosům krmení. V prvé řadě musí potrava ven z klícky a dolů na zem. Tím ovšem problémy nekončí. Většina lojových koulí v chladu ztvrdne jak beton (schválně si sáhněte!). Proto se vyplatí (nejen) kosům trochu pomoci. Vezměte kouli do pokojové teploty a pak ji nadrobte do podoby mastné směsi. Šikovné prsty postačí, ale můžete ji také rozbít např. Za mrazivého počasí (kdy je země ztvrdlá) postačí lojovou kouli přímo na místě rozšlápnout botou.

Je paradoxní a smutné, kolik metráků vhodné potravy u nás mají ročně kosi a (ale i např. červenky, pěvušky či králíčci) v krmítkách pár metrů od sebe- a přesto nevyužité. Nabízíme ji totiž ve formě dostupné pouze sýkorám, vrabcům a pěnkavovitým.

Zemní krmení a hygiena

Při zemním krmení je lepší vytvořit více hromádek potravy pod různými keři, nebo posypat větší plochu (např. 3×4 metry) více menšími hromádkami. Kosi jsou totiž agresivní a malou hromádku krmiva si bude uzurpovat jediný dominantní pták, který k ní nepustí žádné konkurenty. Rozptýlením krmiva zdostupníte svou podporu i pro slabší kosy a také menší, ostýchavější druhy (např.

Další tipy pro přikrmování ptactva

Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítcích nevyužita. Kosi, kvíčaly a brkoslavi mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci i sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule.

Tam kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, tak jim můžete přilepšit strouhankou z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí, a proto je nutné před strouháním rohlíků sůl důkladně odrolit.

Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka, střízlík a strakapoud velký.

Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek ochránci ptáků považují brkoslava severního nebo čečetku zimní. Nezvanými hosty krmítek se občas stávají zdivočelí holubi domácí, hrdličky zahradní, straka nebo havrani a kavky.

Čím pestřejší jídelníček lidé ptákům nabídnou a čím je přírodě bližší okolí krmítka, tím více druhů mohou pozorovat. Krmítko můžete zavěsit, nebo připevnit na stabilní podstavec, vysoký alespoň 1,5 metru.

Tabulka: Oblíbené krmivo pro různé druhy ptáků

Důležité: Nikdy nepoužívejte tukové koule v plastových síťkách! Ptáci se do nich mohou zamotat nožkou a uhynout.

tags: #zeleni #ptacci #v #nasi #prirode #zima

Oblíbené příspěvky:

• Těžba zlata
• Zpracování odpadu v ČR
• Tipy na zimní výlety
• Podrobný přehled Evidence Odpadu XML
• Co je to skládka Nové Město?