Zelený sliz v přírodě: Co to je?

Tento článek vznikl jako stručný přehled problematiky a může být dále rozvíjen. Věnujme se tedy fenoménu zeleného slizu, který se objevuje v různých prostředích a má rozmanité podoby.

Řasy v akváriích

Tam, kde je voda, světlo a živiny, se objevují organismy, které toto prostředí využívají. Při pěstování vodních rostlin využíváme těchto tří faktorů a změnou poměru a zastoupením konzumentů těchto faktorů ovlivňujeme růst rostlin i vzhled akvária.

Při pěstování rostlin dělají největší problémy řasy. Jsou to autotrofní (fotosyntetizující) a některé v menší míře i heterotrofní organismy. Ve všech akváriích se vyskytují a ve většině z nich se jedná o řasy, které jdou vidět už i pouhým okem. Při prvním zpozorováním řasy není potřeba hned panikařit.

Některé mají i estetickou hodnotu a jsou záměrně pěstovány, nutno podotknout, že kdyby se většina řas dala držet na uzdě a v krátké době neexpandovaly na rostliny, byly by krásnou dekorací i v rostlinných nádržích. Je tedy potřeba rozlišovat ty řasy, které mohou mít pro akvárium a rostliny do budoucna škodlivý účinek a ty, které tento malý ekosystém dokonce obohatí. Při výskytu nežádoucích řas je prvních krokem zjištění, o jaké řasy se jedná. „Poznání svého nepřítele je polovina bitvy.“ Pro akvaristické účely není nutností poznání druhů řas, mnohdy stačí pouze skupina.

Nejlepší prevence proti nadměrnému výskytu řas je dostatečné množství zdravých rostlin. Ty dokáží řasám konkurovat a nejspíše je i aktivně potlačovat natolik, že se jejich výskyt omezuje pouze na holé kameny či v menší míře na skle.

Čtěte také: Proč je environmentální odznak důležitý?

Stále více akvaristů používá k boji a k prevenci tzv. řasožrouty. Jedná se o různé druhy krevet, plžů a ryb. Opravdu je tento směr účinný a některé druhy dokáží udržet akvárium řasy prosté. I když dokáží živočichové žeroucí řasu dokáží být účinní, neměly by být hlavní zbraní, ale pouze jako doplněk. V principu totiž zůstává, že nadměrný výskyt řas značí nedostatečný růst rostlin, resp. některý z faktorů prostředí jimi není dostatečně využíván.

Toto ale neznamená, že aby se akvárium mohlo řasám bránit, musí rostliny růst na maximum možného. I při pomalém růstu rostlin, nemusí zbýt pro řasy místo. A v tom je ten fígl, udělat takové prostředí, kde jsou všechny složky plně využívány v rovnováze a ničeho není málo, ale ani nepřebývá.

Řasy nebývají příčinou špatného růstu rostlin. Nýbrž jsou jakýmsi ukazatelem zhoršených životních podmínek pro vyšší rostliny. Většina řas napadá pouze staré či nemocné listy - nemocnými listy se myslí i listy nové, které trpí nedostatkem výživy či světla, a zvláště při napadení těchto listů lze usuzovat na špatné životní podmínky.

Rozsivky

Akvaristy nazývané hnědé řasy (Kdybychom byly úplně přesní, tak je toto pojmenování nesprávné. České označení hnědé řasy je používané pro třídu Fucophyceae. Tato třída jsou výlučně mořské řasy). Jedná se jednobuněčné řasy s buněčnou stěnou vytvářející dvě miskovité poloviny - jednu menší a druhou větší vytvářející víčko. Buněčná stěna je inkrustována oxidem křemičitým dělající schránky pevné, tvrdé a nádherně tvarované.

V akváriích se s nimi setkáváme hlavně jako s hnědými, trochu drhnoucí povlaky na rostlinách, skle a dně. Vyskytují se nejčastěji v nově založených akváriích s nadbytkem fosforu a křemičitanů nebo v nádržích s nedostatkem světla. Z nově založených nádrží většinou sami zanedlouho zmizí. Dá se tomu pomoci přidáním na intenzitě osvětlení a odsáváním, některé ovšem pevně přirůstají, a tak se z rostlin těžko mechanicky odstraňují. Pokud z nádrží povlaky rozsivek nemizí, bývá na vině nízká intenzita osvětlení.

Čtěte také: Přeprava odpadu dle nařízení

To se stává v nádržích osvětlených převážně denním světlem, kdy se objevují při krátících či krátkých podzimních a zimních měsících. Nádrže s nízkým redoxpotenciálem a vysokým organickým znečištěním porůstají veškerá místa, včetně rostlin, povlaky hub, bakterií a rozsivek. Vlivem velkého organického znečištění narůstající kolonie bakterií ucpávají filtrační média a při sníženém průtoku filtru se rychlost rozrůstání tohoto povlaku po akváriu ještě zrychluje. Bez rychlého zásahu mohou rychle odumřít všechny rostliny.

Výměna většiny vody několik dnů po sobě, vyčištění filtru a tím zvýšení proudu v nádrži tyto povlaky rychle zničí. Nicméně je nutné zjistit, proč bylo akváriu znečištěné.

Sinice

Akvaristy nazývané „modrá řasa“. Vytváří slizovité zelenomodré kolonie porůstající dno i rostliny, někdy zapáchají po bahně. Barva ovšem může být i jiná. Kromě přisedlých, vyskytují se i planktonní sinice, vytvářející zelené zákaly (tzv. vodní květ), tyto zákaly mohou tvořit i zelené řasy. Zákaly sinic od zelených řas poznáme pomocí jednoduchého pokusu. Odebereme trochu vody, kterou necháme na světle odstát.

Velmi často se vyskytují v nově založených nádržích s ještě nevyváženým příjmem dusíku a fosforu. Na povlaky sinic jsou náchylnější nádrže s tvrdší čerstvou vodou a dobře osvětlená místa. Časté jsou sinice, které dokáží přijímat atomární dusík, a tak nastupují hlavně, když je vysoký obsah fosforečnanů a nízký dusičnanů. Toho je často docíleno jednorázovým zvýšeným obsahem dusičnanů, které rostliny velmi brzy spotřebují a zbude tak vyšší hodnota fosforečnanů. Proto do nádrží nepatří dekorace z kostí!

Velmi častá je sinice rodu Oscillatoria, která se nejprve objevuje těsně pod substrátem na osluněné stěně akvária a poté i na dně a rostlinách. Výskyt v substrátu bývá u starších nádrží často prvním příznakem možného napadení sinic, ale ne vždy se dál rozrůstají. Sinice nepřirůstají k substrátu a dají se velmi snadno oddělit od napadených listů. Mnohdy stačí jen mechanické odsávání z listů a dna, ale to nikdy nemůže být tak precizní, aby se zničily všechny částečky řasy, ale pro napadené rostliny je to velmi důležité. Rostliny se dají podpořit častější výměnou vody a ustálenějším přidáváním dusíku.

Čtěte také: 100l zelený koš na třídění: Názor

Někdy se na potlačení sinic používají nejrůznější antibiotika. Tímto se ovšem řeší pouze následek, ne příčina. D. Walstad (1999) popisuje, že někdy již po prvním použití dochází k rezistenci sinic na antibiotika (erytromycin, kanamycin).

Velmi častá sinice Oscillatoria splendida. Tyto řasy se vyskytují hlavně v těch akváriích, které jsou méně osvětlené, s vyšším obsahem fosforečnanů, přerybněné, některé druhy mají rády i silný proud. Často jsou k rostlinám silně přirostlé ,a tak je ani nelze mechanicky odstraňovat.

Ruduchy

Vytváří krátké, bohatě větvené měkké tmavohnědé polštáře na listech, dekoraci a nejčastěji vývodu či při nasávací trubce filtru. Často se nejprve vyskytne v těch místech v akváriu, kde je silnější proud. Sice se nemusí šířit dále (je to relativně háklivá řasa), ale dá se to brát jako první ukazatel možného dalšího šíření. Jejímu objevení přispívá vysoký stav fosforečnanů, železa a kumulující se nerozložené látky. Nejčastěji se v akváriích vyskytuje rod Chantransia (syn. Audouinella), který se v přírodě vyskytuje v metafytonu (sliz vytvořený různými organismy) sladkovodních tůní. Má 2-15 mm vysoké, nepravidelně rozvětvené stélky, rozmnožuje se pouze monosporami.

Černá štětičkovitá řasa - rod Chantransia. Typ řasy napadající rostliny v akváriích se neměněnou vodou a vysokou rybí osádkou.

Ruducha rodu Compsopogon také zvaná jako jelení paroh. Velmi pevně přichycená ruducha připomínající jelení paroh. Má šedavou až bělavou barvu (čím tmavší, tím je na tom hůře). Nejčastěji roste na listech rostlin, nejdříve napadá ty nejstarší. Vyskytuje se v dobře osvětlených nádržích při vyšším pH a vyšší rybí osádkou.

Občas se v akváriu objeví i různé přisedlé ruduchy. Rostou na všech pevných předmětech. Nerostou příliš rychle, tak zdravé širokolisté rostliny neohrožují. Skla nádrží mohou sice trochu hyzdit, ale při běžné údržbě se snadno odstraní, a ani zde nepředstavují problém. Nejčastější je Hildenbrandia rivularis, která je jediným sladkovodním druhem z řádu Hildebrandiales. V přírodě se vyskytuje na mírně zastíněných kamenech v pomalu tekoucích vodách, kde vytváří ploché porosty.

Zelené řasy

Tato skupina patří mezi nejproblémovější, ale zároveň obsahuje i řadu velmi dekorativních zástupců a dokonce i záměrně pěstované druhy řas, jako tzv. řasokouli (Cladophora aegarophila) a pro vytíračky různé parožnatky. Do nádrží se dostávají hlavně pomocí fragmentů stélek zanesených na rostlinách a s rybami. Sice se v přírodě i v akváriu většinou rozmnožují vegetativně pomocí fragmentů stélek, vytvářejí i mikroskopické spóry.

Jsou vzhledově velmi různorodé, od planktonních jednobuněčných řas, přes dlouhé vláknité řasy až po velmi složité stélky char, které jsou velmi podobné vyšším rostlinám. Zelené řasy mají ze všech ostatních řas k vyšším rostlinám nejblíže, a tak jejich výskyt signalizuje dobré světelné podmínky pro růst akvarijních rostlin. Vyskytují se pouze v dobře osvětlených nádržích. Rostou na dekoraci, sklech a rostlinách, k nimž některé silně přirůstají a nedají se mechanicky odstranit. Jejich potlačení za pomoci rostlin je zdlouhavé a ne vždy účinné, nicméně je to nejcitlivější a dlouhodobě nejlepší prostředek. Většině druhů vyhovují nádrže s nedostatkem živin a intenzivnějším osvětlením.

Jsou důležitou součástí potravy pro řasožravé ryby, jako jsou živorodky, ale některé jsou velmi tvrdé, dokonce tvrdší než listy pěstovaných rostlin. Přispívají k odbourávání odpadních látek a k okysličování nádrže.

Zelené přisedlé řasy pokrývají dobře osvětlená místa na listech rostlin, dekoraci i sklu. Tato řasa jako jedna z prvních osidluje stěny akvárií a staré osvětlené listy. Rostliny přímo neohrožuje, ale slouží jako podklad pro jiné druhy zelených řas a také snižuje estetickou hodnotu akvária. Z předního skla jde s trochou síly odstranit houbičkou nebo škrabkou, ale opravdovým problémem je na starých listech, např. na druzích rodu Anubias a Echinodorus či listech nových na pomalu rostoucích rostlinách.

Přisedlá krátká zelená řasa (Oedogonium capillare, který je běžný v metafytonu rybníků a tůní) dokáže vytvářet příjemně vypadající svěže zelené koberečky. Je velmi vítaným zpestřením jídelníčku živorodek. Často se na ní pasou různé druhy krevetek - vybírají z ní detrit. Vytváří na povrchu listů a na předmětech v akváriu jemné a velmi krátké trávníčky. Při větší invazi nepěkně zarůstá i ty nejjemnější listy rostlin. Jedná se o poměrně neškodné řasy, většinou přichycené na dekoraci (hlavně dřevě) a ulitách šneků. Vyrůstají z jednoho místa a následně se stromečkovitě větví a tím připomíná některé druhy ruduch.

Chomáče vláknité řasy Cladophora glomerata bývají bezproblémové a velmi dekorativní. Jsou podobné a příbuzné pěstovanému druhu Cladophora aegagrophila.

Nejproblémovější skupina vůbec. Delší druhy řas, jako je žabí vlas, můžeme namotávat na špejli a mechanicky odstraňovat. Pomáhá snížení intenzity osvětlení, např. plovoucími rostlinami či rychle rostoucími rostlinami. Často způsobují usazování vápence na místech, kam přisedají a tím nám ulehčují boj. Značí, že v nádrži je nízký či kolísavý obsah volného oxidu uhličitého a často i makroživin, jejich přidáním velmi podpoříte rostliny.

V akváriích se vyskytuje spoustu druhů těchto řas. Jedním z velmi hojných jsou různé druhy rodu Cladophora, která jsou v přírodě hojné v prokysličených tekoucích vodách, kde pevně přirůstají na kameny. Vlákna jsou drsná a bohatě větvená. Dále kratší přirostlé řasy téhož rodu. S tropickými rostlinami se do akvárií dostal i tropický rod Pithophora, který zarůstá spíše neudržované, slaběji osvětlené nádrže s tvrdší vodou.

Zelené vláknité řasy jsou velmi časté a boj s nimi není jednoduchý. Některé ale dokáží akvárium zpestřit. - a: Některé vláknité řasy jsou kratší a nedají se namotávat špejlí. Při dostatečném prostoru vytvářejí dekorativní polštáře. b: největší problémy vláknité řasy dělají při zarůstání do mechů a játrovek. c) Cladophora dokáže být nepříjemným protivníkem. Obzvláště v dobře osvětlených nádržích. d) Mikroskopická fotografie vláknité řasy rodu Oedogonium. e): Mikroskopická fotografie dlouhé vláknité řasy Cladophora, zvanou žabí vlas. Je velmi často porůstána rozsivkami a je na omak drsná.

Při nedostatku makroživin a vysoké intenzitě osvětlení se na špatně rostoucích rostlinách objevuje hustý povlak z vláknitých řas. Nejvíce jsou zastoupeny zelené vláknité řasy jako Claophora či Oedogonium, ale spolu s nimi rostou i ruduchy a rozsivky. Odedna odtržená Limnophila sessiliflora vyfocená v nádrži s minimem dusičnanů těsně pod světlem. Ta samá rostlina pod mikroskopem. Povlak řas je tvořen minimálně čtyřmi na první pohled odlišitelnými zelenými řasami a ruduchou rodu Compsopogon.

V nádržích s nízkým obsahem makroživin se mohou objevovat křehké chomáče našedlé řasy.

Parožnatky

Parožnatky v čistých vodách vytvářejí husté porosty. b) Některé druhy jsou typické pro tvrdé mělké vody. Jako např. Tyto řasy jsou nejpodobnější vyšším rostlinám, mají vzpřímené, v substrátu rhizoidy přichycené stélky, dosahující i více jak 50 cm. Stélka nese v pravidelných intervalech přesleny bočních větví. Většina druhů patří do rodů Nitella a Chara. Rostou ve sladkovodních nádržích s měkčí vodou.

V tůních a jezerech mohou vytvářet husté porosty poskytující úkryty a potravu rybám. V akváriích se vyskytují pouze jako pěstované, nikdy nejsou kalamitní, byť se mohou stát plevelem. Dají se s úspěchem použít jako rostliny do vytíraček.

Zákaly vody

Projevují se zeleným až hnědým zakalením vody. Způsobují je hlavně zelené řasy, sinice a nálevníci (hnědé či béžově-zelené zákaly). Nejčastěji se objevují v nově založených akváriích, ale pozor, neplést se zákalem vzniklým při napouštění a zvíření dna. =) Tento první zákal velmi často během 5-10 dnů sám zmizí, ale mnohdy může dlouho přetrvávat a stát se nepříjemným soupeřem. Časté výměny vody dočasně pomohou, ale po opětovném namnožení řasy se voda opět stane neprůhledná. Čerstvá voda obsahuje množství zárodků mikroorganismůa dostatek živin pro jejich rozvoj, a tak zákalu spíše pomáhá.

Zákaly tvořené řasou a sinicí jsou jasně zelené. Známe je i z eutrofních vodních nádrží v přírodě, kde v pozdním létě vytváří vodní květ. Původce těchto dvou zákalů poznáme při jednoduchém pokusu. Planktonní sinice obsahují specializované buňky sloužící k nadnášení. Nabereme vodu a necháme na světlém místě odstát. Vytvoření zákalu napomáhá vyšší koncentrace makro ... cenobiální bičíkovce, řasy s kapsální (gleomorfní) a kokální stélkou.

Zelený sliz v půdě

Už jste někdy po větším dešti potkali vrstvy „bahna“ z pole spláchnuté na silnici nebo třeba i ve vesnici? A všimli jste si také, že půda na zvlněném poli už často není černá, ale světle hnědá nebo i žlutá? Velká část půdy totiž bohužel není zdravá. A nejsou to jen žížaly, ale i všemožná další „havěť“, kterou většinou ani okem nespatříme: roztoči, bakterie, řasy, vláknité houby a další. Jejich spolužitím vzniká důležitý sliz a vytváří typickou drobtovitou strukturu, která je plná vzduchu.

Jedním z ničitelů půdy je zemědělská chemie: pesticidy zabíjí nejen „škůdce“, ale i ty prospěšné organismy v půdě. Umělá hnojiva „nakrmí“ jen pěstované plodiny, naopak klasický hnůj nebo zelené hnojení je výživné i pro všechny půdní organismy. Další doslova zátěží pro půdu je těžká technika. Pokud je půda zhutňována těžkou technikou, vznikne pod oranou vrstvou jakási krusta, utužená vrstva, která brání vodě vzlínat při suchu nahoru i pronikat po dešti hlouběji do podzemí a doplňovat zásoby vody.

Na velké části polí se pěstuje převážně kukuřice, pšenice a řepka. Tato silná trojka se nejlépe prodává a slouží k nakrmení lidí, zvířat, bioplynek a traktorů. Pokud se ale na jednom poli střídá více tradičních plodin, třeba vojtěška, hrách nebo prostě zelenina, tak se na něm uživí mnohem více prospěšných organismů a půda se ozdravuje. Tzv. zelené hnojení neboli meziplodiny, rostliny pěstované s cílem je před další sezónou zaorat, také pomáhají navracet do země živou složku půdy - půdní organismy zbytky rostlin sežerou a vytvoří přírodní hnojivo - humus.

Zelený sliz jako zdroj ropy

Neobnovitelné ropné zásoby se v přírodě hromadily pravděpodobně po miliony let. Na samotném začátku procesu stojí vodný roztok, který obsahuje pouze 10-20 hmotnostních procent řas a připomíná jakýsi řídký zelený sliz. Tento sliz vědci uzavřeli do vysokotlaké varné nádoby a zahřáli na teplotu 350 stupňů Celsia. Tlak zde zároveň dosáhl opravdu vysokých hodnot - přes 200 zemských atmosfér.

Uvnitř vysokotlaké varné nádoby nejdříve proběhlo vyloučení rostlinných olejů a některých minerálů, jako je např. fosfor, z vody. Asi po hodině gravitace přirozeně separovala z řas vzniklé surové ropné látky od vody a bylo je možné z nádoby odčerpat jedním koncem ven. Po jejich vyčištění z nich inženýři připravili už standardní kapalné uhlovodíky, které mohou posloužit jako pohonné látky. V další fázi se z řasového zbytku dokonce podařilo získat i jisté množství metanu. Zbývající voda, bohatá na dusík, byla po přidání fosforu opět použitelná na vypěstování další dávky řas. Celý postup odborníci publikovali v časopise Algal Research pod názvem “Technologie hydrotermální liquefakce”.

tags: #zelený #sliz #v #přírodě #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Podmínky pro slevu na odpad v Jihlavě
• Průvodce ekoznačením pro spotřebitele
• Výlety do přírody jižní Morava
• Kde Příroda Ubírá, Tam I Dává
• Kam s odpadem v Šumperku?