Světelné znečištění: Ztráta tmy a její dopady na život a vědu

Světelné znečištění ruší přirozenou noční tmu a biorytmy všech živých organismů (včetně člověka), které tmu potřebují k efektivnímu spánku. Pokud se dlouhodobě zajímáte o problematiku světelného znečištění, nebude pro vás novinkou, že v České republice již nenajdeme přírodně tmavou oblohu.

Dopady světelného znečištění

Světelné znečištění zvyšuje jas a šum pozadí. Znemožňuje tak pozorovat slabé objekty a vede k menší přesnosti při pozorování jasnějších objektů. Jde nám o zachování unikátních vědeckých pozorování z observatoře Ondřejov (pozorování planetek, aktivních galaktických jader, nestabilních hvězd, meteorů atd.). Výzkum v Astronomickém ústavu AV ČR je financován ze státního rozpočtu a má vynikající mezinárodní ohlas.

Situace v Ondřejově

Světelné znečištění v oblasti Ondřejova se v posledních letech znatelně zhoršuje. Souvisí to s rozšiřováním zástavby kolem dálnice, v obcích a především s velkými průmyslovými areály a se zaváděním osvětlené reklamy.

Mapy světelného znečištění

Za mapy světelného znečištění se často (a mylně) vydávají družicové snímky s viditelným umělým nočním osvětlením. Z těchto snímků je patrné kolik světla jde z daného místa na zemi směrem vzhůru, ale snímky už nevypovídají nic o tom, jak tmavá noční obloha je v daném místě. Tyto snímky jsou nejčastěji pořízeny z družic Suomi-NPP a DMSP, případně z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).

Nyní máme tedy k dispozici nové mapy a díky nim můžeme lépe vybírat lokality vhodné k pozorování. Níže uvedená mapa České republiky je jednou z map, které nabízí Martin ke stažení ve vysokém rozlišení v tiskové kvalitě.

Čtěte také: Bretaň: Nedotčená příroda a mýty

Zde je podrobná mapa umělého jasu noční oblohy nad Českou republikou, která vychází z Falchiho atlasu. Kromě podrobného měřítka má mapa dvakrát jemnější stupnici jasu oproti originálu. S pomocí stupnice v legendě si můžete povšimnout, že nad Českou republikou se již nenachází přírodně tmavá obloha, a to ani nad Šumavou.

Náhled mapy jasu noční oblohy nad ČR.

Motivací k napsání článku bylo nejen poukázat na to, že některé mapy světelného znečištění nejsou vhodné, ale také to, že u nás vznikly aktuální mapy, které situaci vystihují celkem přesně, byť to není pozitivní pohled. V článku se budeme opírat o práci Martina Maška z liberecké pobočky České astronomické společnosti, který se celou problematikou nyní zabýval velmi podrobně v rámci práce na vysoké škole. Zpracovával při tom měření přístrojů SQM, fotografie noční oblohy i snímky z družic.

Z atlasu především vyplynulo, že světelné znečištění je globální problém. Nikoho jistě nepřekvapilo, že tzv. pokrok je vykoupen nadměrným svícením, ale že je situace vážná i v jiných částech světa se tak úplně nečekalo. Krom toho zastoupení populace, která nezná Mléčnou dráhu, nebo hvězdnou oblohu obecně, je překvapivě velké.

Ve studii z roku 2001 se uvádí, že 97 % obyvatel USA a 96 % EU žije v oblastech, kde je obloha světlejší, než když je v přírodních lokalitách nasvícena Měsícem v první čtvrti. Situace se pochopitelně dále zhoršovala a tak bylo na čase vydat atlas nový, na kterém se podílel i jeden z autorů toho původního. Data pro nové mapy byla sbírána díky družici Suomi-NPP (z přístroje VIIRS - Visible Infrared Imaging Radiometer Suite), dále z pozemních měření z SQM.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Výhoda nových dat je především ve vysokém rozlišení, které dosahuje až 750 m. Podobně, jako starší atlas z roku 2001, i nový počítá také s rozptylem světla v ovzduší, takže poskytuje mnohem přesnější výsledky, než pouhá interpretace dat z družicových snímků, kde vidíme především světlo jdoucí přímo nahoru. Jak ukázala analýza dat z celooblohových snímků a z nového atlasu, korelace mezi kvalitou oblohy a realitou je perfektní.

Porovnání Jizerky a Los Leones

Ukázka dvou stanovišť Jizerka (nahoře) v ČR a Los Leones v Argentině (dole). Vlevo máme celooblohové snímky nočního nebe, vpravo jsou noční družicové záběry obou lokalit.

Když se podíváme na ony družicové snímky (konec bílé šipky - poloha stanoviště), tak vidíme že, obě pozorovací místa jsou v černých oblastech. To značí jediné: v daném místě se nenachází žádný významný umělý zdroj osvětlení, který byl z družice viditelný. Přesto se jas oblohy, při porovnání obou celooblohových snímků nočního nebe, na obou lokalitách liší. Obloha na Jizerce je nápadně světlejší než obloha nad Los Leones.

Výše uvedené srovnání Jizerky s Observatoří Pierra Augera nemá za cíl něco záměrně zkreslovat, on je ten stav skutečně takto alarmující. Světlo z měst se totiž díky rozptylu světla v ovzduší šíří desítky nebo i stovky kilometrů daleko. Proto jsou u nás sice oblasti, kde se v zenitu také setkáme s tmavě modrými či fialovými odstíny (na celooblohovém snímku převedeném do speciální barevné škály), ale nikdy ani zdaleka ne v takovém rozsahu, v jakém je vidíme na příkladu z argentinské pampy. Navíc u nás toho nedosáhneme za každé noci. Jen výjimečné podmínky, jako je vliv horských masívů a počasí, například inverzní poklička z nízké oblačnosti, to jsou situace, kdy některé lokality, jinak v ne příliš tmavé oblasti, mohou někdy být srovnatelné s těmi tmavšími.

Astronomové u nás bohužel tmu nemají a se současným přístupem k rozvoji civilizace a ke svícení v noci, ani nebudou mít.

Čtěte také: Aktuální ohrožení v USA

Oblasti tmavé oblohy v ČR

Jsou to samozřejmě horské oblasti, ale jsou to i odlehlejší lokality na pomezí kraje Plzeňského a Karlovarského, kde se nachází Manětínská oblast tmavé oblohy, což je tedy zatím jediná taková oblast, kde je obloha celkem tmavá.

Na druhé mapě jsou také vyznačeny oblasti tmavé oblohy založené do roku 2016: Jizerská (JOTO), Beskydská (BOTO) a Manětínská (MOTO).

Jizerská oblast tmavé oblohy (zkráceně JOTO, polsky: Izerski park ciemnego nieba, anglicky: Izera Dark Sky Park) je první mezinárodní park tmavé oblohy na světě. Nachází se v téměř neobydlené části Jizerských hor a leží z poloviny na české a polské straně Jizerských hor.

Park slouží především k informování široké veřejnosti o problematice světelného znečištění, a také k ochraně přírody a životního prostředí. Iniciativa o vytvoření parku tmavé oblohy v Jizerských horách přišla z Astronomického ústavu Univerzity ve Vratislavi v Polsku. K ní se přidaly další instituce - Astronomický ústav AV ČR, v.v.i., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR - Správa CHKO Jizerské hory, Nadleśnictwo Świeradów Zdroj, Nadleśnictwo Szklarska Poreba a Lesy ČR, krajské ředitelství Liberec. Tyto instituce 4. listopadu 2009, v rámci Mezinárodního roku astronomie, společně vyhlásily Jizerskou oblast tmavé oblohy.

Řešení a snahy o zlepšení

Astronomové jsou zastánci udržitelného rozvoje naší civilizace a do něj spadá i problematika správného svícení. To zahrnuje především používání svítidel správně směrovaných případně regulovaných a svítidel se správnou teplotou chromatičnosti (tedy vyzařujících v co nejteplejších odstínech, ideálně s teplotou chromatičnosti pod 3000 K). Ale to už je jiné téma a tím se zabývá i meziresortní komise několika ministerstev mimo jiné i za účasti zástupců astronomů.

Možná budeme opět průkopníky k nové, lepší cestě za tmavou oblohou a pojem oblast tmavé oblohy tak nezůstane jen jako zdroj posměšků těch, kteří se domnívají, že světlo v noci nám neškodí.

Astronomická observatoř Ondřejov

V Ondřejově se nachází největší dalekohled v České republice o průměru dvou metrů a řada dalších přístrojů. Hvězdárna je umístěna nad obcí Ondřejov, v nadmořské výšce 520 m. Je to jedno z nejvýše položených míst v oblasti.

Ochranná zóna

Hranice ochranné zóny byla stanovena tak, že prochází po hřebenech, které při pohledu z Ondřejova tvoří nejbližší obzor. Světelné zdroje umístěné uvnitř zóny poblíž její hranice tak jsou většinou z Ondřejova přímo viditelné, zatímco zdroje vně vymezené zóny jsou již alespoň částečně skryty. Hranice vytyčená podle tohoto pravidla má nepravidelný tvar a je znázorněna na mapce. Na severu prochází hranice zóny mezi obcemi Struhařov a Svojetice. Uvnitř zóny dále leží Mnichovice, Mirošovice, Senohraby, Čerčany, Ostředek a Stříbrná Skalice. Na severovýchodě hranice prochází západně od Konojed a jižně od Jevan. Obě tyto obce leží vně zóny. Vzdálenost hranice zóny od hvězdárny kolísá mezi 6 až 10 km. Nejvzdálenější obcí jsou Čerčany, které jsou z Ondřejova přímo viditelné. Proto jsou do zóny zahrnuty na rozdíl od podobně vzdálené Sázavy. Ochranná zóna zahrnuje i úsek dálnice D1 zhruba mezi 17. a 34. kilometrem a úsek silnice 1. třídy č. 3 mezi Mirošovicemi a Poříčím nad Sázavou.

Co nám to naše Slunce tropí?

Téměř dva roky po slunečním maximu a my tu máme „jednu polární záři za druhou“, byť je to řečeno trochu nadneseně.

Tabulka: Porovnání světelného znečištění v různých oblastech

Situace je tedy neradostná a mnoho lidí si ji ani neuvědomuje. Řada lidí nikdy neměla možnost vidět přírodně tmavou oblohu a tudíž nemají s čím srovnávat. Martin k tomu výstižně říká: „Často slýchávám věty typu: "bydlím na vesnici kde zhasínají veřejné osvětlení, světelné znečištění u nás žádné není", nebo "město je schované v údolí, oblohu mám zcela temnou" apod. V rámci boje proti podobným mýtům ohledně tmavosti oblohy v České republice jsem sestavil následující kompozici. Jde o dva celooblohové snímky noční oblohy + mapy z družicových dat ze dvou různých lokalit.“ První lokalita se nachází na Jizerce, v srdci Jizerské oblasti tmavé oblohy, druhou lokalitou je Observatoř Pierra Augera v argentinské pampě poblíž města Malargüe.

tags: #zeme #z #vesmiru #svetelne #znecisteni

Oblíbené příspěvky:

• Pěstování fíkus benjamín: Průvodce
• Elektrické sloupy a životní prostředí
• Ochrana ovzduší v ČR
• Mapy znečištění ovzduší
• Ekologie duše podle Benedikta XVI.