Význam biodiverzity a její ochrana

22.11.2025

Ochrana jednotlivých druhů a celých společenstev organismů se stává s nástupem nového tisíciletí jednou z priorit lidské společnosti a kromě odborné stránky začíná mít i politický charakter. Důvodem je prudký pokles biologické rozmanitosti a rychlé vymírání druhů ve světovém, evropském i našem národním měřítku.

Pod pojmem biodiverzita chápeme biologickou rozmanitost na úrovni genetické, druhové a stanovištní. Biologická rozmanitost je na Zemi moderním způsobem studována 250 let. Za východisko jejího vědeckého studia je považováno vydání Linnéovy „Systema Naturae“ (1758). Politické aspekty získalo hodnocení a ochrana biodiverzity teprve v posledních 20 letech (viz Úmluva o biologické rozmanitosti, Rio de Janeiro, 1992, Strategie udržitelného rozvoje EU, 2001, Usnesení vlády ČR č. 620 ze dne 25. května 2005 aj.).

Na našem území se biologická rozmanitost studuje s rostoucí intenzitou zhruba od počátku 19. století, ale úroveň poznatků o jednotlivých skupinách organismů je velmi různorodá, s intenzivnějším výzkumem některých se začíná teprve nyní. Z našeho území je známo skoro 60 tisíc druhů organismů (živočichů, rostlin, hub, baktérií a dalších), což je vzhledem k naší rozloze a počtu obyvatel biodiverzita poměrně vysoká. Druhové bohatství a obecně biologickou rozmanitost můžeme považovat za součást našeho národního bohatství a měli bychom udělat všechno pro jeho zachování. Ochrana biodiverzity má etické a estetické aspekty, je nutné respektovat mezinárodními závazky i státní legislativu.

Proč chránit biodiverzitu?

Vysoká druhová pestrost může mít pozitivní vliv na celou řadu procesů v přírodě i v produkčních ekosystémech a tím může hrát přímou praktickou roli. To může být dalším pádným argumentem pro její ochranu. Vyšší počet druhů v prostředí vytváří složitější a pevnější potravní sítě, což umožňuje lepší a stabilnější fungování autoregulačních mechanismů (řízení některých procesů necháváme na přírodě), dobré fungování dekompozičních procesů a zachování úrodnosti půdy (bohatá půdní biota je předpokladem vyvážené mineralizace a dekompozice, podporuje dostatek humusu) a koloběhů látek v prostředí. Četné organismy poskytují nejrůznější suroviny, mohou sloužit také jako genetické zdroje.

Vyšší druhová rozmanitost má pozitivní vliv na vodní režim, snižuje nebezpečí větrné i vodní eroze a ovlivňuje mikro- a mezoklima. K hodnocení úrovně biodiverzity se využívá celá řada ukazatelů. Je to např. vývoj početnosti a rozšíření vybraných druhů organismů, rozloha vybraných biotopů a chráněných území, genetická diverzita domácích druhů zvířat a pěstovaných plodin, rozloha zemědělských a lesních ekosystémů obhospodařovaných udržitelně, počet invazních druhů a jimi působené ekonomické ztráty, kvalita vody ve vodních ekosystémech nebo spojitost/roztříštěnost ekosystémů.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

Jako prvotní ukazatel kvality prostředí se stále častěji využívá výskyt některých skupin organismů, přičemž se sleduje počet druhů i jedinců, stejně jako zastoupení druhů citlivých a ohrožených. Za tímto účelem jsou nejčastěji monitorovány cévnaté rostliny, pavouci, střevlíkovití brouci, denní motýli a ptáci. Cévnaté rostliny jsou dobře probádané, jsou dostatečně známé jejich ekologické nároky, citlivost i míra ohrožení. Na rozdíl od živočichů zůstávají na místě, což výrazně usnadňuje průzkum a zkracuje nutnou dobu jeho trvání. Pozitivní je i relativně snadná rozpoznatelnost důležitých druhů a dostatek odborníků.

Využívání pavouků může být poněkud překvapující, ale snadno vysvětlitelné. Jde o skupinu velmi důležitých a užitečných predátorů, jednotlivé druhy obývají různá prostředí, vyskytují se často v poměrně vysokých počtech jedinců a na případné změny rychle reagují. Je propracována standardní metodika jejich odchytu i determinace je relativně snadná. Více méně totéž platí pro střevlíkovité. Jde o skupinu brouků často s vyhraněnými nároky na prostředí a citlivé na jeho změny. K jejich odchytu opět existuje standardizovaná metodika a také dostatek odborníku pro jejich determinaci. Navíc jde o skupinu důležitých predátorů s významnou bioregulační funkcí.

Možnost sledování denních motýlů přímo v terénu, většinou bez nutnosti odchytu a pozdější determinace, řadí tuto skupinu mezi velmi často využívané bioindikátory. Jednotlivé druhy mají různé stanovištní nároky, jsou různě citlivé k zásahům do prostředí a jejich ekologické nároky jsou většinou dostatečně známé. Ptáci jsou značně pohybliví a často i přizpůsobiví, což je sice v této souvislosti znevýhodňuje, ale zato jsou nejlépe poznanou a nejdéle studovanou skupinou živočichů. V posledních desetiletích byl podobně jako u motýlů zaznamenán výrazný úbytek ptáků zemědělské krajiny, u většiny druhů máme k dispozici dostatek údajů o jejich výskytu a početnosti dlouho do minulosti, což umožňuje zachytit změny i trendy.

Jak přispět k ochraně biodiverzity?

K ochraně biologické rozmanitosti je možné přispět zhruba na třech úrovních. Vhodná struktura krajiny, tj. poměr produkčních a neprodukčních ploch, jejich velikost a rozmístění, může k podpoře biodiverzity přispět zásadním způsobem. Přítomnost nejrůznějších prvků, které zvyšují různorodost krajiny (skupiny keřů a stromů, vhodně vytvořené a udržované břehové porosty, ozelenění komunikací, meze, náspy, cíleně tvořené biokoridory apod.), podporuje nejen rozvoj biodiverzity, ale má také významnou estetickou funkci, snižuje půdní erozi a pozitivně ovlivňuje klima a vodní režim krajiny.

Každý z druhů organismů má určité nároky na charakter obývaného prostředí. Proto heterogenní krajina s nabídkou nejrůznějších biotopů umožňuje existenci mnohem většímu počtu druhů, než krajina jednotvárná. Zbytky přírodních biotopů, často v chráněných územích, jsou pro přežití populací mnoha druhů nedostačující. Jejich populace jsou malé, hrozí nebezpečí příbuzenského páření a následná genetická degenerace i další rizika vyplývající z omezeného počtu jedinců. To je jednou z významných příčin vymizení celé řady druhů z našeho území v posledních desetiletích, i když zdánlivě byly jejich populace v chráněných územích dostatečně chráněny.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

Způsob hospodaření na jednotlivých pozemcích má na uchování biologické rozmanitosti zásadní vliv. Důležitý je zvláště v blízkosti přírodních biotopů, které jsou hospodařením ve svém okolí vždy poměrně výrazně ovlivněny. Například za jednu z příčin výrazného úbytku ohrožených druhů hmyzu v přírodních rezervacích Pavlovských vrchů je považováno masivní užívání pesticidů ve vinohradnictví všude v bezprostředním okolí rezervací v 70. a 80. letech 20. století. K šetrnému hospodaření nemusí stimulovat jen snaha o ochranu přírody, ale spíše případné dotace podporující biologickou produkci.

Při péči o zbytky přírodních biotopů je nutné dobře zvážit, zda a jakým způsobem do nich zasahovat, zda při ochraně preferovat určité druhy nebo skupiny druhů, nebo se snažit chránit biodiverzitu území jako celek. V mnoha chráněných i nechráněných zbytcích přírody probíhá nežádoucí sukcese, území postupně zarůstají, ztrácejí rozmanitost a význam. Naprosto zásadním negativním faktorem je nadměrné obohacení prostředí dusíkem, které zarůstání a změnu druhového spektra rostlin a následně i živočichů výrazně urychluje. Regulační zásahy ve zbytcích přírodních biotopů jsou proto naprosto nezbytné, ale musí být prováděny velmi citlivě a s dokonalou znalostí daného území, druhového složení rostlinného i živočišného společenstva i citlivosti jednotlivých druhů k plánovaným zásahům.

Biodiverzita neboli druhová pestrost je definována jako rozmanitost života na Zemi. Každý živý organismus je součástí ekosystému a dohromady tvoří náš svět. Bakterie rozkládají organickou hmotu na živiny a zúrodňují tím půdu. Tu potřebují rostliny, které díky fotosyntéze přeměňují oxid uhličitý na kyslík. Kyslík spotřebovávají organismy ke svému životu. Rostliny jsou součástí potravního řetězce. Hmyz pomáhá rostlinám v rozmnožování. Vše do sebe zapadá. Převážně z antropogenních důvodů dochází k rapidnímu úbytku biologické rozmanitosti, což může významným způsobem ovlivnit fungování ekosystémů.

Zpráva IPBES (Mezivládní vědecká platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby) z roku 2019 informuje o tom, že až 1 milionu druhů organismů z odhadovaného počtu 8 milionů hrozí vyhynutí. Mnohým z nich již v řádu následujících desetiletí. Velký podíl na ztrátě biodiverzity má intenzivní zemědělství, změna klimatu či doprava.

Návrh nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law, NRL)

Návrh nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law, NRL) je jedním z právních předpisů, které byly navrženy v rámci naplňování strategie pro biodiverzitu v rámci Evropské zelené dohody (EU Green Deal, GD). Jde o zcela nový a dá se říct průlomový návrh - neboť se poprvé v historii nesnaží biodiverzitu chránit tím, že ji nějakým způsobem oddělí, vymezí území ve kterém se kvůli ochraně přírody omezí či upraví jiné činnosti a tím vznikne nějak definované území ochrany přírody - ať už je to přísná rezervace, národní park nebo volněji chráněná území v rámci NATURA 2000.

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

Obnova přírody je naopak především směřována do krajiny či do prostoru, které jsou člověkem primárně využívány - ať už zemědělsky, lesnicky, nebo třeba pro sídla a ekonomické aktivity. Nenavrhuje se zřízení dalších chráněných území, předmětem je obnova přírodních prvků v krajině tak, aby se odvrátila ztráta nebo se navrátily už ztracené funkce ekosystémů, které jsou právě pro dlouhodobé a udržitelné využívání krajiny klíčové - ať už jde o schopnost krajiny zadržovat vodu, půdní úrodnost, hospodaření se živinami, prostupnost a samočistící schopnost vod, nenahraditelné služby opylovačů nebo třeba management mikroklimatu v sídlech.

Princip je jednoduchý: zjistit a zmapovat, které z těchto a dalších ekosystémových služeb v krajině ztrácíme kvůli degradaci jejich přirozených prvků - říkejme tomu zcela obyčejná příroda - a začít tuto degradovanou část přírody obnovovat. Samozřejmě, že ekosystémové funkce závisí na kvalitě ekosystému a ta zase na stavu populací druhů které je tvoří - a tedy biodiverzitě, a že tedy toto snažení má biodiverzitě a ekosystémům pomoci. Nicméně tím cílem je dostat do krajiny zpět to, co nám byla po staletí schopna dodávat zadarmo a co nyní kvůli degradaci přírody ztrácíme a musíme s velkým úsilím a za hodně peněz nahrazovat, dodávat sami. V některých případech (například nadměrná eroze) jde dokonce o ztráty, které nahradit v podstatě nedokážeme.

Z uvedeného by mělo plynout, že subjekty, které v krajině působí, budou jak důležitost, tak urgenci takového postupu vnímat a dokonce vítat - nejde totiž o nic jiného, než o dlouhodobou perspektivu zemědělství, rybářství či lesnictví a o obrovské objemy financí, které je možné takovým postupem ušetřit, a to jak v kontextu rostoucích škod (povodně, sucha, neúroda), tak rostoucích nákladů (hnojiva, pesticidy, využití drahé techniky a lidské práce atd.) v kontextu krize biodiverzity a zejména klimatických dopadů.

Jistě, i obnova přírody není zadarmo - bude stát hodně úsilí a vyžádá si nemalé náklady. Jde ale o investici, která se vrátí v ušetření pravidelných, každoročních a stoupajících nákladů na zajištění ztracených funkcí ekosystému člověkem. S ohledem na probíhající, velmi intenzívní úsilí v oblasti mitigace a adaptace na klimatické změny, společenské i finanční náklady krizí jako byla pandemie covidu, energetická krize nebo samotná válka způsobená ruskou agresí na Ukrajině, je pochopitelná diskuse o tom, kolik kapacit - ať už lidských nebo finančních - jsme v EU či u nás doma schopni do úsilí o obnovu přírody vložit a jak ambiciózní mají být cíle.

Klíčovým faktorem v politické diskusi bylo, že po dlouhém lavírování a opakovaných změnách akcentů v diskusi se nakonec největší evropská parlamentní frakce - EPP (European Peoples Party), reprezentující pravicové a konzervativní síly z EU, rozhodla jít proti návrhu a prosazovat jeho úplné zamítnutí a vrácení komisi.

Výsledkem bylo, že hlasování ve výboru skončilo „remízou“, a návrh nebyl ani doporučen, ani odmítnut. Výsledek plenárky byl ostře sledován a je známý: návrh nařízení o obnově přírody nakonec, poměrně těsnou většinou, prošel.

Biodiverzita v zemědělské krajině

Smutné je, že z některých oblastí naší republiky, především z těch s nadmořskou výškou do 350 m n. m., téměř vymizely tradiční remízky a dokonce i letité polní cesty. S rozoráváním začal komunistický režim a bohužel v tomto „nenechám neobdělanou ani píď“ přístupu zdárně pokračují i velké zemědělské společnosti, včetně některých soukromě hospodařících středních subjektů. Základní funkcí zemědělství je sice produkce potravin, ale, a na to nesmíme zapomínat, také tvorba krajiny! Tvorba druhově pestré, životu příznivé krajiny.

Remízek je část pozemku (krajiny), která měla v prvé řadě oddělovací, značicí funkci. Každým remízkem bylo jednoznačně vymezeno moje políčko od sousedova. Šlo vlastně o postupně zarůstající větší travnaté meze, oddělující jednotlivé lány polí, na kterých se dařilo přirozeným druhům dřevin českého venkova: trnkám, šípkovým keřům, hlohům, bezům. Postupem let se porost záměrně či samovolně doplnil i o stromové druhy, jako je jeřáb, bříza, jasan, plané ovocné stromy, ve vlhkých půdách i vrba, olše. Zkusme se na remízky podívat blíž.

Remízek v české venkovské krajině slouží coby úkryt i zdroj potravy pro hmyz (kvetoucí dřeviny = zdroj pylu, nektaru, plodů a semen). Přezrálé šťavnaté plody lákají vosy a jiný hmyz, včetně ptáků. Ti mají v houští remízků hnízdiště i schovávačky, zob jim poskytují plody jako bezinky, šípky, jeřabiny, hložinky, trnky, plané třešně, švestky, jablka, hrušky, mirabelky, … Drobným hlodavcům a zajícům slouží remízky jako úkryt a zároveň zdroj žíru, vysoká zvěř zase s chutí okusuje mladé jarní větvičky a v zimě kůru a konce větví.

Biopásy na orné půdě přispívají k rozmanitosti zemědělské krajiny a zvyšují biodiverzitu na obhospodařovaných polích. Jedná se v podstatě o úhorové hospodaření na přesně definované ploše, s vysetím stanovené směsi. Takovýto „ostrůvek“ nerušené zeleně má velký význam zejména pro bezobratlé živočichy, kteří mají v dnešní zemědělské krajině často problémy s migrací. Biopásy poskytují hmyzu záchytná místa, přes která se může pohybovat. Zvýšení počtu bezobratlých živočichů spolu s vhodným složením směsi pro biopás pak tvoří lákavou potravní nabídku pro ptáky. Biopás poskytuje rovněž úkryt i pro další drobné polní živočichy.

Nektarodárné biopásy jsou složením směsi orientovány na opylovače. Poměrně klíčové pro správnou funkci biopásu je jehoumístění. Má-li sloužit jako funkční biokoridor, pak je účinnější založit ho napříč polem než pouze na okraji. Dotační podmínky samotné umístění popisují poměrně volně. Biopás je víceletý květinový (nektarodárný) či jednoletý plodinový pruh o šíři 6-24 m, délky alespoň 30 m, vysetý kolem nebo napříč půdního bloku.

Jelikož polní zvěř (zajíci, bažanti, koroptve) bývá v sousedství silnic často usmrcena dopravními prostředky, platí pro biopásy ochranné pásmo 50 m. Tedy sousedí-li vaše pole s dálnicí či silnicí I. nebo II. třídy, nesmíte založit biopás blíž, než na vzdálenost 50 metrů od těchto komunikací. Více podrobností si nastudujte v Dotačních programech pro daný rok.

Možnosti podpory biodiverzity i v malém měřítku

Kolem koní si můžete velmi snadno vyset a vysázet takové malé „domácí“ biopásy také. Nemusíte dodržovat žádná dotační nařízení, stačí si udělat představu, oč se jedná, jaké jsou principy a aplikovat si to na vaše vlastní prostorové možnosti. Je jasné, že ne každý majitel koní má hektary ploch, ovšem kouzlo aplikace obecného principu spočívá právě ve variabilitě a fantazii, se kterou si poradíte u sebe doma, v podmínkách malých i úplně speciálních.

Kolem výběhů a treků můžete vysadit i vyset „zahradní“ biopásy - vhodná kombinace zeleniny, ovocných keřů a stromů plus okrasných medonosných květin vytvoří podomácku pojatý biopás. Vytvořte ve výběhu malý oddělený koutek s tzv. hmyzím hotelem - úkrytem pro hmyz na plochách s nedostatkem křovinatého porostu. Stačí svazečky různě velkých větviček nastrkat do bedýnek, snopečky slámy uchytit pod obrácený květináč zavěšený na stromě (ideální domov pro škvory, skvělé hubitele mšic) nebo navrtat špalek či starý pokácený kmen různě velkými otvory.

Zakopejte do země květináč odtokovým otvorem vzhůru a v rovině se zemí. Dírka ve dně musí být alespoň 15 mm v průměru, aby se jím čmeláčí maminka protáhla. Jako stříšku použijte špalíky nebo cihlami podložený kámen. Čmelák hledá dutiny, kde by mohl hnízdit.

Na vypasených pastvinách a ve vydupaných výbězích chybí jedna veledůležitá součást přírody - divoké houští. Místečko, které je tak bokem, nepřístupné a zapomenuté, že se na něm nikdo nenamáhá posekat kopřivy, uklidit spadané větve a pohrabat listí a starou trávu. Vytvořte ho! Odhraďte roh výběhu od koní nebo využijte princip stavby Benjes-plotů (Ploty z proutí a větví aneb co příroda dá…). Vytvořením divokého koutku dáte nové šance k životu alespoň hrstce volně žijících živočichů, kteří jinak mezi koňmi nemají šanci. Bezpečný úkryt a klidné místo k rozmnožování a přezimování, víc nepotřebují.

Výsadba alespoň pár metrů živého plotu je obrovský vklad do biodiverzity vašeho stanoviště!

Kdo si netroufá na hadník - v podstatě hromadu klackovatého kompostu, na který nesaháte - a neumožní tak skvělým hadím lovcům (hlodavci prominou) obsadit ho, může si postavit zídku nebo alespoň navršit hromadu kamení (více v článku Kamenné zídky u koní).

Nekácejte všechny stromové stařenky a stařečky! Některé ptačí druhy závisí na přítomnosti doupných stromů v krajině, přičemž jen datlovití si dutinu zvládají sami vytesat. Ostatní jsou odkázáni na dutiny vzniklé samovolně přírodními procesy, především ve starých stromech. Trhliny a pukliny (po zásahu blesku třeba), uvolněná kůra - to vše je vzácný domov pro netopýry, kuny, plchy a myšice. A také pro mnoho druhů brouků. Padlé staré kmeny nechte ležet někde bokem, umožníte tak larvám střevlíků nerušený vývoj. Na oplátku nám dospělci budou pomáhat od slimáků. Pařezy nevykopávejte, jen ať si hezky na místě tlejí! Brouci si rádi rozpadávající se dřevo obsadí, obzvláště navrtáte-li jim ho alespoň pár děrami.

Nebuďte úplné pečlivky! Nechávejte někde v koutech koním nepřístupným hromádky listí zatížené větvemi a chvojím. Takový úkryt před zimou ocení nejrůznější druhy hmyzu, pavouků, obojživelníků i malých savců. Tyto hromady jsou ideálním úkrytem také ježků, na jejichž jídelníčku jsou námi tolik neoblíbení slimáci. Mulčujte listím zatíženým kůrou (aby vám ho vítr nebral) záhony, nechávejte část listí i pod stromy a keři, stejně jako nějakou tu trošku úrody na stromech a pod nimi - ne vše je správné uklidit!

Velmi užitečná jsou zahradní jezírka a napajedla pro ptáky, kteří s přístupem k vodě pak tolik neozobávají pupeny stromů a plody.

k realizaci biopásů a remízků doporučuji skvělou publikaci „Zvyšování přírodní hodnoty polních honiteb, Petr Marada a kolektiv, Granada Publishing.

tags: #význam #meze #biodiverzita