Každá doba si při výkladu živé přírody vybere ze široké „samoobsluhy jevů“, ty, jež potvrzují základní principy jejího fungování.
Název výstavy odkazuje k původnímu starořeckému pojmu „éntomos“, jehož latinský význam „insectum“ poprvé použil Plinius starší.
Autor Knih o přírodě navazuje na Aristotela, jemuž šlo o zkoumání jednoty duše u „rozkrojeného hmyzu“, který žije dále, přestože jej rozdělíme na části.
Italští archeologové věří, že už brzy budou moci ověřit identitu ostatků, které s velkou pravděpodobností patří Pliniovi staršímu, proslulému historikovi a filozofovi, a také římskému vojevůdci, který před dvěma tisícovkami let po smrtonosné erupci Vesuvu řídil evakuaci Pompejí a dalších zasažených lokalit.
Gaius Plinius Secundus, který se do historie zapsal spíše jako Plinius starší, byl blízkým přítelem císaře Vespasiána. V roce 79 našeho letopočtu kotvil se svojí flotilou v Neapolském zálivu. Když Plinius dostal zoufalý vzkaz od rodiny z města Stabie poblíž Pompejí, začal Plinius jednat.
Čtěte také: Zkoumání ekologie
Nařídil svým vojákům vyrazit k pobřeží a dopravit co nejvíce lidí do bezpečí. Sám ale zemřel při řízení záchranných operací, zřejmě po nadýchání se jedovatého sopečného plynu. Jeho poslední hodiny jsou dobře zdokumentované. Katastrofu důkladně popsal jeho synovec, právník a spisovatel Plinius mladší, který osudnou noc strýce doprovázel.
A do dnešních dnů přežila i část rozsáhlého a velmi pestrého díla Plinia staršího. Podle všeobecného mínění je jeho nejdůležitější práce Naturalis Historia. Mezi zahrnuté obory patří astronomie, matematika, geografie, ale také třeba farmakologie, sochařství a třeba i broušení drahokamů.
Fakt, že se listy rostlin řídí tímto schématem, zpozoroval již ve starověku Theofrastos (373 - 288 př. n. l.) a popisuje jej ve svém spise De causis planatarum (O rostlinách). K podobnému závěru dospěl i Plinius Starší (24 - 79 n. l.) ve svém díle Historie přírody (Naturális historia).
Dannemannův Přehled dějin přírodních věd je rozsáhlým projektem dějin vědecké literatury ve velkém historickém rozmezí.
Antologie textů začíná Aristotelovým úryvkem z jeho zoologického díla Περὶ τὰ ζῷα Ἱστορίαι, pokračuje Archimédovým spisem o mechanice a jeho slavným Ψαμμιτής neboli O počtu písku, k úryvku z gigantické „encyklopedie“ Plinia Staršího Naturalis historia.
Čtěte také: Zkoumání klimatu ve třídě
Zde se ukazuje mez tak extenzivního přístupu k literárnímu dědictví antické vědy. Vzhledem k tomu, co všechno obsahovala latinská natura a že šlo o nejobsáhlejší antické dílo shrnující poznatky z desítek oborů a navíc je zde uvedeno velké množství pramenů, z nichž Plinius čerpal, nelze si ze sebedelšího úryvku vůbec učinit přiměřenou představu o tomto díle, jež po řadu staletí spoluutvářelo profil „přírodních věd“ až do novověku.
Je zde stoicky pojatý mundus, svět v ohromné mnohosti svých projevů, jejichž zkoumání pozdější doba rozdělila do dnes známých oborů.
Projevy slapové síly jsou lidstvu známy už od starověku. Nejstarší dochované poznámky o jejich původu nám ve svých Zápiscích o přírodě zanechal Plinius st. Z téhož díla pocházejí i nejstarší zmínky o pravidelném kolísání hladiny vody ve studnách. Tento jev nemusí nutně souviset s blízkostí moře.
Manifestations of the tidal force have been known to humanity since antiquity. The oldest extant remarks on the origin of the tidal force are in the Natural History of Pliny the Elder. He also left us remarks on periodic changes of water-level in wells.
V tomto ohledu jsem byl trochu jako Plinius starší, velký římský přírodovědec a autor první encyklopedie, který nám dal jeden z nejstarších dochovaných popisů pyramid viděných očima turisty. Publikoval svou encyklopedii krátce po extravagantní vládě Nerona v prvním století našeho letopočtu a Plinius popsal pyramidy jako marnotratné projevy bohatství.
Čtěte také: O metodách v krajinné ekologii
tags: #zkoumani #prirody #plinius