Změna ekologických postojů: Studie a výzkumy

V posledních letech se objevuje čím dál silnější imperativ, aby se výzkum zabýval velkými společenskými výzvami (grand challenges). V zahraničí bývá obvyklé, že se výzkumníci ve svých studiích hlásí k řešení některého z cílů udržitelného rozvoje (SDGs). Podle zaměření výzkumu, projektů i publikací se hodnotí i výzkumné instituce, což třeba čeká i nás na VŠE, až budeme obhajovat mezinárodní akreditaci AACSB, kde se toto hledisko také nově objevuje. SDG zaměření výzkumníka dle jeho publikací nově nabízí třeba i databáze Scopus. Je přirozené, že pokud se udržitelností a velkými výzvami obecně zabývá společnost, firmy, vlády jednotlivých zemí i mezinárodní organizace, že se tato témata nevyhýbají ani výzkumu.

Studie zaměřené na udržitelnost a spotřebitelské chování

Studie, na níž spolupracoval Tomáš Kincl z Vysoké školy ekonomické v Praze, ukazuje, že i mladí lidé v rozvojových zemích řeší, co nakupují. Studie se snažila zjistit, jak udržitelný maloobchod, obaly, cenové vnímání a dostupnost ovlivňují záměr spotřebitelů chovat se udržitelně. Záměrem bylo porozumět, jak tyto faktory vedou ke skutečné udržitelné spotřebě, a to v kontextu rozvojových zemí, kde je tlak na ekologické chování stále výraznější. Data byla sesbírána v Pákistánu, konkrétně mezi mileniály ve věku 18-39 let.

Ukázalo se nicméně, že byla-li cena vnímána jako nižší, bylo to spojeno s vyšší pravděpodobností nákupu udržitelných produktů. Stejně to platilo i pro dostupnost produktů. Jsou-li dostupné, lidé je kupují častěji. Ukazuje se tak, že leckdy je za nákupními rozhodnutími obyčejná lidská pohodlnost.

Udržitelné spotřebitelské chování lze podpořit „maličkostmi”, jako např. zajištění dostupnosti ekologických produktů - lidé je častěji kupují, pokud jsou snadno k nalezení. Používání udržitelných obalů rovněž přispívá k pozitivnímu vnímání značky. Ne všichni zastávají pro-ekologické postoje, které významně ovlivňují jejich nákupní chování. Zároveň se tyto techniky již v řadě zemí používají - např. vyšší zdanění nezdravých či neekologických produktů, ať se již jedná o alkohol nebo cigarety, ale třeba i slazené nápoje a nezdravé potraviny, či nucená recyklace neekologických obalů a podobně.

Definice udržitelného maloobchodu

Zde je potřeba vnímat definice v kontextu výzkumného designu - jednalo se o dotazníkové šetření, tzn. data odrážejí vnímání či postoje spotřebitelů. Obecně lze říci, že udržitelný maloobchodník je takový, který nabízí ekologické produkty, podporuje recyklaci, používá šetrné procesy a informuje zákazníky o ekologickém chování.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Postoje k adaptačním opatřením v krajině

Letošní rekordně teplé léto a začátek září, následované katastrofálními povodněmi, naléhavě nastolují téma adaptace krajiny na projevy klimatické změny. Drtivá většina občanů České republiky si dle výzkumů veřejného mínění uvědomuje probíhající změnu klimatu. Navzdory tomu však téměř polovina respondentů našeho výzkumu spíše nebo vůbec nezaznamenala v uplynulém roce v okolí svého bydliště konkrétní projevy změny klimatu. Stejný podíl lidí se domnívá, že si krajina s dopady klimatické změny poradí sama, bez zásahů člověka.

V rámci programu Strategie AV21 Záchrana a obnova krajiny byl proveden výzkum postojů k adaptačním opatřením v krajině, jehož cílem bylo zmapovat postoje veřejnosti k různým typům opatření v různých oblastech krajiny. Sběr dat pro dotazníkové šetření probíhal 17. až 28. května 2024 kombinací metod CAPI (osobní dotazování) a CAWI (online dotazování) prostřednictvím Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Výzkum byl zaměřen na adaptační opatření v oblasti lesů, zemědělské půdy, vody v krajině a ekosystémů. Jak je vidět z Grafu 2, lidé se pozitivně staví k obnově mokřadů; s tím, aby jejich obnovu stát podporoval, spíše nebo určitě souhlasí 87,8 % respondentů. 83,5 % respondentů se klaní ke zvýšení podílu suchu odolných dřevin a 75,5 % k ponechávání zbytků po těžbě k zetlení a k příspěvkům státu na ekosystémové funkce lesů. Na druhou stranu, dlouhodobý a zásadní problém českých lesů - přemnožená spárkatá zvěř - není veřejností chápán jako problém tak jednoznačně: 58,5 % respondentů souhlasí s vyšším odlovem. Nejmenší podíl respondentů (48,7 %) souhlasí se zákonným omezením umělé výsadby sazenic.

Adaptační opatření na zemědělské půdě jsou vesměs přijímána pozitivně. Stejně jako v lesích mokřady jsou u respondentů nejvíce populární zelené biopásy; s povinností vlastníků je vytvářet souhlasí 87,4 % respondentů. Téměř stejný podíl (86,4 %) respondentů se staví za omezení výstavby hal ve volné krajině, s tím že je zde výrazně vyšší podíl těch, kteří s tímto opatřením rozhodně souhlasí (55,2 %). Podobné míře podpory se těší šlechtění odolných odrůd a vysazování stromořadí na zemědělské půdě (82,7 % a 81 %). Zvýhodnění ekologického zemědělství podporuje 73,8 % respondentů. Nejnižší podporu z představených adaptačních opatření pro zemědělství mají vyšší tresty za nesprávným hospodařením způsobenou erozi na polích; s nimi souhlasí 68,4 % respondentů.

O nutnosti revitalizace vodních toků se ve veřejném mediálním prostoru dozvídáme dlouho a je to opatření, které se těší v této skupině zdaleka nejvyšší podpoře; souhlasí s ním 87,5 % respondentů, z toho 40,2 % souhlasí rozhodně. Stejně jako mokřady v lesích mohou podle veřejnosti mokřady na zemědělských pozemcích plnit svoji adaptační funkci; s jejich obnovením souhlasí 79,5 % respondentů. Zákonná povinnost nakládání s dešťovou vodou u nových staveb se jako potřebná jeví 73,4 % respondentů. Omezení spotřeby pitné vody v období sucha vnímá jako prospěšné už jen 62 % lidí. Rovněž intenzivní chov ryb v rybnících, který podle odborníků výrazně zhoršuje kvalitu vody v krajině, není vnímán palčivě. K jeho omezení se přiklání 57,1 % respondentů. Co se týče výstavby přehrad, je česká veřejnost rozdělená tak, že 42,1 % respondentů s podporou výstavby nesouhlasí a naopak 40,2 % se k ní přiklání.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Státní podpora obnovy poškozených ekosystémů se podle očekávání těší drtivé podpoře veřejnosti (91,4 %). Propojení krajiny, tak aby byla prostupná pro biologické druhy, je rovněž většinově podporováno stejně jako zvýšení počtu státem chráněných mokřadů (88 % a 80,7 %). Významné podpoře se těší rovněž vyhlašování nových chráněných území (80,4 %). S finančními náhradami vlastníkům pozemků za mýcení invazních druhů rostlin souhlasí 63,6 % respondentů.

Česká veřejnost v prezentovaném výzkumu vyjádřila vysoké preference přírodním adaptačním opatřením v lesní a zemědělské krajině, stejně jako v oblasti vodního režimu a ekosystémů. Zároveň nebyly identifikovány jednoznačné obecné souvislosti postojů k opatřením se sociodemografickými charakteristikami, jako je věk, vzdělání či pohlaví, nicméně u některých položek můžeme na závislost postoje na sociodemografickém zázemí respondenta usuzovat.

Souhlas s opatřeními

• S omezením umělé výsadby častěji souhlasí lidé v kategorii 30 až 39 let.
• Se zvýšením odlovu spárkaté zvěře častěji souhlasí lidé s vysokoškolským vzděláním a lidé ve věkové kategorii od 55 let výše.
• Naopak významně méně s vyšším odlovem souhlasí mladí lidé od 15 do 39 let a lidé se základním vzděláním či vyučení.

Vnímání klimatické krize v Praze

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) zpracoval studii, která se věnuje spokojenosti a kvalitě života Pražanů. Průzkum zaměřený na různé aspekty života v metropoli mj. ukázal, jak se změnilo chování lidí ve městech vlivem protipandemických opatření či jak Pražané vnímají klimatickou krizi. Studie také představuje, jak si stojí Praha ve srovnání s jinými evropskými městy.

Jedním ze závěrů studie je také vnímání klimatické změny jako reálné hrozby podle výrazné většiny Pražanů (75 %). Pouze malá část ji za hrozbu nepovažuje (12 %). Tento podíl je o něco vyšší než celkově u obyvatel Česka, přičemž hrozbu vnímají více ženy, mladší lidé a studenti. Výrazná většina obyvatel je také ochotna udělat v životě změny pro zmírnění dopadů změny klimatu. Mezi nejpopulárnější opatření patří recyklace, omezení jízd automobilem nebo snížení spotřeby vody.

Ekologická motivace byla rovněž významným faktorem v otázce rozhodování o nákupu elektromobilu. Pražané, kteří změnu klimatu jako hrozbu vnímají, zvažují nákup elektromobilu výrazně více než ti, kteří ji takto nevnímají. Mluvíme zde o 54 % lidí, kteří nákup zvažují, oproti 22,6 % obyvatel, kteří o pořízení elektromobilu nepřemýšlí.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Studie o znalostech a postojích studentů ke klimatické změně

Tato studie analyzuje povědomí o změně klimatu u českých dospívajících studentů a zabývá se jejich souvisejícími postoji. Šetření odhalilo extrémně nízkou úroveň znalostí studentů. Byla nalezena úzká spojitost mezi množstvím studentům dostupných informací a jejich hodnocením závažnosti klimatických změn. Důvěra studentů ve vědecké poznatky a jejich snaha se neopírat pouze o jediný zdroj informací korelují s jejich povědomím. Studenti, kteří velmi dobře rozumí změnám klimatu, jsou většinou post-materialisté.

Na druhé straně, dobře informovaní studenti necítí větší obavy a nejsou více globálně orientovaní než ostatní. I když jasná korelace mezi vědomím a úrovni spotřeby nebyla nalezena, platilo, že čím lépe jsou studenti informováni, tím více se cítí osobně zodpovědni za změnu klimatu. Ženy nemají v průměru lepší informace než muži, ale pocit osobní odpovědnosti je mnohem silnější u žen.

Postoje sociálních pracovníků k řešení dopadů klimatické změny

Cílem textu je zodpovědět otázku „Jaký postoj zaujímají vybraní sociální pracovníci k významu sociální práce při řešení dopadů klimatické změny?“ a přispět k otevření diskuse na toto téma. Většina participantů výzkumu uznává propojení environmentálních a sociálních problémů a uvědomuje si jejich vliv na nejzranitelnější skupiny, zároveň ale upozorňuje na překážky pro zapojení sociální práce do této problematiky. Participanti zdůrazňují hodnoty lidských práv a sociální spravedlnosti, roli vzdělávání a osvěty v této oblasti.

Environmentální politika Číny

Čínská lidová republika představuje od roku 2005 největšího emitenta skleníkových plynů na světě. Postupný nárůst významu přikládaného enviromentální politice ze strany Pekingu je možné pozorovat od začátku druhé dekády 21. století, kdy se do jeho pětiletých plánů začaly dostávat první konkrétní environmetální cíle. V roce 2020 pak Čína překvapila na Valném shromáždění OSN svět závazkem, že dosáhne uhlíkové neutrality do roku 2060. A co víc, mezi současné čínské ambice zařadila transformaci země z průmyslové na ekologickou civilizaci, což lze označit za koncept dalece přesahující udržitelný rozvoj.

Velký důraz klade konstantě např. na snižování míry znečištění ovzduší. V této oblasti lze pozorovat výrazný progres, jelikož v předešlé dekádě došlo k poklesu míry znečištění ovzduší v Číně přibližně o 63 %. [7] Velkého pokroku bylo doposud dosaženo rovněž ve snižování uhlíkové náročnosti ekonomiky, v programech spojených se zalesňováním krajiny a v oblasti zelených technologií a energetické transformace. Čína se postupně stala předním světovým investorem do obnovitelných zdrojů energie. V současnosti produkuje výrazně více solární energie než kterákoli jiná země světa. Dominantní postavení zastává také ve vývoji elektromobilů.

Mezi současné závazky Číny se řadí především dosažení maxima emisí oxidu uhličitého do roku 2030 a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2060. K jejich splnění, ale také k celkovému zlepšení stavu životního prostředí a zachování biologické rozmanitosti, je výrazně spoléháno na investice do obnovitelných zdrojů energie, restrukturalizaci průmyslu, rozsáhlé zalesňování krajiny, četné vládní předpisy o vypouštění emisí a znečišťování krajiny a přísný kontrolní systém jejich dodržování podniky i samotnými občany.

Nový průzkum o obavách z klimatické krize

Podle nového průzkumu brněnské Fakulty sociálních studií rychle narůstá podíl lidí, kteří se obávají klimatické krize. Většina Čechů a Češek nezpochybňuje změnu klimatu, ani to, že je důsledkem lidské činnosti. Na mentální mapě si také propojí změnu klimatu s lokálními přírodními problémy jako sucho nebo kůrovcová kalamita. Výrazněji se liší až v postojích, jak reagovat.

„Tři čtvrtiny české veřejnosti si uvědomují, že změna klimatu způsobená lidskými aktivitami reálně probíhá a představuje závažnou hrozbu,“ vysvětluje vedoucí výzkumného týmu Jan Krajhanzl. „Dezorientovaně ovšem Češi působí v oblasti možných řešení. „Planeta hoří, lesy umírají, stále více se otepluje a ledovce tají rychleji než jsme čekali. Zvířata a rostliny po celém světě vymírají rekordní rychlostí. Žijeme na dluh budoucích generací. O klimatu se mluví již přes třicet let, ale mluvit nestačí! Pokud se něco nezmění, dají se do pohybu stamiliony lidí, budeme čelit chudobě, válkám a smrti. Už máme dost nejistoty. Máme dost nečinnosti. Máme dost pokrytectví, popírání a populismu.

„Více než polovině české veřejnosti se nelíbí životní způsob, kterým žije většina současné společnosti,“ upozorňují. „Přes šedesát procent se také domnívá, že děti narozené v těchto letech budou žít v horším světě než žijeme my.“

„Nadpoloviční většina navíc dává poněkud překvapivě najevo, že by byla ochotná kvůli ochraně klimatu změnit svůj životní styl. To všechno vytváří prostor pro dialog, jak chceme změnit svůj život: v jakém světě, v jakém socioekonomickém uspořádání společnosti chceme žít. Testování narativů nicméně ukazuje, že antikapitalisticky laděný protisystémový narativ tyto hlubší potřeby oslovit nedokáže,“ píší autoři studie.

Tabulka: Postoje k adaptačním opatřením v krajině

tags: #změna #ekologické #postoje #studie

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost bavlněné vaty
• Školní stravování a dotace
• Sociální vyloučení: Česká republika
• Jak obnovit ikonu Koše ve Windows
• Diskuze o obnovitelných zdrojích