Jako každé léto, i to letošní spousta míst po světě hoří. Očekává se přitom, že pod vlivem změny klimatu budou požáry stále častější, delší a závažnější a ohrozí nejen přírodu, ale také lidský blahobyt.
Četnější extrémy počasí (nerovnoměrnost srážek, silný vítr, vlny veder) vedou k delší požárové sezóně, tj. k vyššímu počtu dní s vysokým rizikem vzniku požáru. Vztah lesních požárů a klimatické změny je oboustranný - klimatická změna zvyšuje množství požárů a požáry přispívají ke klimatické změně. Při větších požárech jsou do ovzduší uvolňována významná množství oxidu uhličitého.
Co do četnosti Česko bylo a stále je pozadu v porovnání třeba se Středomořím. I tady ale riziko vlivem klimatických změn narůstá. Krajina vinou desítky až stovky let dlouhého špatného hospodaření a pod vlivem klimatických změn rychle vysychá a lesy kvůli špatné druhové skladbě chřadnou. Není těžké odhadnout, že zchřadlý, suchý les lépe zahoří. Potřeba je tak nejen naše obezřetnost a opatrnost, ale také ochota přetvářet krajinu tak, aby požárům lépe odolávala.
Změnu klimatu způsobuje energetická nerovnováha na svrchní vrstvě atmosféry. Na první pohled není velká (cca +0,5 W na m²), jenže v součtu jde o energii, která se rovná zhruba výbuchům čtyř jaderných bomb každou vteřinu. V našich planetárních systémech - atmosféře, hydrosféře či kryosféře - se tak kumuluje víc energie, než z nich odchází, což se mj. projevuje nárůstem globální teploty, táním ledovců a větší intenzitou meteorologických jevů.
Nejhůře se to projevuje v subpolárním pásu, kde se každý kubík vzduchu, vody, svrchní vrstvy půdy ohřívá v průměru až o 4 °C, v menší míře se totéž děje ale i u nás, kde průměrná teplota roste o cca 0,3 °C za dekádu. A kumulovaná energie způsobuje celou řadu fyzikálních procesů v prostředí, z nichž je pro vznik požárů nejdůležitější výpar.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
S postupující změnou klimatu se vody bude vypařovat víc a víc. Rizika požárů strmě narůstají při teplotách nad 35 °C. Míříme do klimatické nejistoty a počet požárů podle statistiky hasičů narůstá. Dokud však planeta nedosáhne energetické rovnováhy, trendová šipka bude neúprosně mířit špatným směrem.
Zda se výhledově podaří zastavit globální změny klimatu, je otázka, na kterou zatím nedokážeme odpovědět. Její dopady už dnes můžeme zmírňovat rozumnými adaptačními opatřeními. V Česku je například třeba změnit druhovou skladbu lesů. To však bude trvat roky.
Smrkový porost má u nás opodstatnění pouze ve vrcholových partiích příhraničních hor. Přesto se v minulosti především smrčiny začaly sázet pro rychlý růst a vysokou hustotu na hektar, zejména v počátcích rozmachu českého průmyslu (např. sklářství), který byl závislý na dřevu z lesů. Za minulého režimu se proces dovršil - co se dělalo v menším, začalo se dělat ve větším, a naše země se zaplnila velkými lány smrčin.
Kvůli změně klimatu máme větší extremalitu větrných událostí. Když se po holoseči úseku lesa do porostové stěny opře orkán, mělké kořeny stromů se poměrně snadno vyvrátí a lesní porost popadá k zemi. Optimální podmínky pro smrčiny budou navíc stále dál na severu. Druhová skladba českých lesů se proto změní ať chceme, nebo nechceme. A můžeme jí v tom pomoci a proces urychlit.
V minulosti u nás přirozeně tu rostly, a i pro dnešní podmínky mají opodstatnění dubohabrové nebo dubobukové lesy. Ty jsou dnes jedním z hlavních klíčů přizpůsobení se změnám klimatu.
Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled
V Českém Švýcarsku oheň přeskočil kolem čtyřiceti metrů takového průseku. Malé hořící kousky materiálu se totiž ve vznosu mohou přenést až kilometry daleko. Pomůže naopak udržovat přístupnost požární techniky do lesů a rozumnou síť hlásných bodů, jakkoli se v době GPS ve smartphonech jejich využití snižuje.
Adaptace krajiny by ale měla jít dál. Rozumná opatření v krajině, která díky nim zadrží více vody, mají zásadní ochlazující efekt. A vlhko navíc nezahoří. Velice žádoucí je obnova mokřadů, vytváření tůní, meandrování v minulosti narovnaných toků, vysazování remízků uprostřed sluncem rozehřátých lánů.
Na tuto potřebu v Česku zareagovala už celá řada vládních snah i nevládních organizací. Mapuje se krajina, vznikají plány její regenerace, sází se, kope se, meandruje. Člověk v tísni nedávno spustil projekt LIFE WILL - Voda v krajině a půdě, díky kterému za pomoci místních obyvatel a s využitím místních zdrojů zavedeme ve třech pilotních lokalitách přírodě blízká adaptační opatření. Pokud se projekt osvědčí, může být do budoucna realizován na dalších místech Česka a Slovenska.
Je nabíledni, že pokud naši krajinu nezačneme rychle a rozsáhle léčit, postupně se prosuší na troud a přijdeme o mnoho z toho, co je na ní krásné a jedinečné.
Stále častěji se mluví o tzv. win-win opatřeních. Ty fungují ve dvou rovinách - ochlazují i adaptují. Bílý asfalt, zelené nebo vybělené střechy, zateplení, dobré stínění zajistí lidem v domě lepší teplotní komfort, ale působí i mitigačně, protože se méně energie v planetárním systému kumuluje. Proti požárům obydlí ale nejvíce pomůže prostě nestavět poblíž lesa. Když v blízkosti domu zaplane lesní porost, nepomůžou ani požární hlásiče.
Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR
O rizicích vzplanutí požáru jsme dnes informováni poměrně rychle a rozsáhle. Například Český hydrometeorologický úřad, který obyvatele Česka varuje pomocí systému výstražných informací. Ústav výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe se stal tahounem projektu Clim4Cast, který se zaměřuje na zlepšení předpovědí extrémních meteorologických jevů ve střední Evropě, tedy především sucha, vlny veder a požárů. Vzniknout má dosud chybějící nástroj pro vícedobou předpověď extrémních meteorologických jevů, který bude integrován do systémů pro předpověď počasí stávajících národních platforem pro monitorování sucha sedmi zainteresovaných zemí.
S tím by měla být spojena rychlá hlášení, pročež bude třeba vylepšovat IZS. Čeští hasiči jsou navíc po dekády specializovaní spíše na hašení sídel, protože požáry vegetace nebývaly tak časté. Dnes už je to ale fenomén, kterému se budeme muset přizpůsobit, včetně vybavení a techniky. CENIA navrhuje posílení hlásné služby, která by požáry dokázala identifikovat v době, kdy jsou zvládnutelné. Bývalou leteckou hlásnou službu mohou nahradit drony, nebo satelitní systémy. Snímají každých 5-10 minut v infračerveném spektru a už od příštího roku budou schopny zachytit požáry do 30 metrů velikosti.
Základem příslušné infrastruktury jsou ale i staré dobré požární nádrže, které má pro hasiče k dispozici téměř každá obec a které musí být řádně naplněné. Nepochybně je ale ku prospěchu věci i prostá všímavost a aktivita lidí, kteří se nachází v jejich okolí. Populaci je třeba vzdělávat, připravit ji na rizika, která s postupující klimatickou změnou budou přibývat a prohlubovat se. Lidé často nejsou schopni riziko dostatečně posoudit, podhodnocují ho, a tak často vznikají požáry. Nevěřme si, že máme situaci pod kontrolou v případech, kdy si hrajeme s ohněm.
Člověk v tísni se na zvýšené množství živelných katastrof v budoucnu připravuje. Okamžitá humanitární pomoc ihned po katastrofách je nezbytná, pro samosprávy zasažených obcí i pro nás se však jedná jen o začátek procesu obnovy, který trvá mnoho let i desetiletí.
Za účelem práce v krajině jak po zásahu živelných katastrof, tak i za účelem jejich prevence a prevence sucha a degradace půd v naší organizaci vznikl klimatický tým pod vedením Magdaleny Davis.
Celosvětový nárůst počtu lesních požárů v posledním desetiletí je často připisován teplejším a sušším podmínkám způsobeným změnou klimatu. Podle studie Kalifornské univerzity v Riverside za větší a častější lesní požáry může oxid uhličitý, a to tím, že podporuje růst rostlin. Spalování fosilních paliv pro výrobu tepla, elektřiny a dopravu zvyšuje množství CO2 v atmosféře. Rostliny využívají dodatečný CO2 k tvorbě sacharidů, které jim pomáhají růst, což vede k nárůstu biomasy.
Vlny veder a sucha se v dnešním klimatu vyskytují častěji než před 50 lety. To jsou podmínky, které způsobují chřadnutí a odumírání rostlin. Když uschnou a odumřou, snadněji shoří. Oteplování a vysychání jsou stále důležitými faktory požáru. Roční období jsou stále důležitým faktorem pro vznik požárů. Požáry stále častěji vznikají v „období požárů“. Suché a větrné počasí napomáhá rychlejšímu šíření plamenů a zvětšuje velikost spáleniště. To znamená, že k megapožárům může často dojít i mimo období lesních požárů.
Vědci doufají, že jejich výsledky inspirují ostatní vědce k dalším studiím faktorů, které způsobují nárůst počtu požárů. Musíme skutečně zavést lepší kontrolu požárů a provádět více předepsaných vypalování, abychom spotřebovali rostlinné palivo. Fatální rizika dýmu, který se z nich valí, ale zatím nikdo moc neřešil. Američané si bohužel museli začít zvykat na rozsáhlé požáry, které jsou častější a ničivější než v minulosti. Dvacet největších požárů se tam událo v posledních dvaceti letech.
Nedávná studie publikovaná v magazínu Nature přinesla alarmující zjištění a neotřesitelný důkaz o tom, že klimatické změny opravdu zabíjejí. Zaměřila se na negativní vliv kouře z lesních požárů na naše zdraví, který se dosud silně podceňoval. Vyšla ze statistických dat a pomocí umělé inteligence předpověděla, že ve Spojených státech amerických do roku 2050 stoupne počet úmrtí způsobených kouřem z lesních požárů na 71 tisíc ročně oproti současným 40 tisícům. Nejvíce bude postižena Kalifornie.
Podle jejích výpočtů to do roku 2050 bude znamenat roční škody 608 miliard dolarů. Při posuzování znečištění vzduchu se vědci obvykle zaměřují na jemné částice o velikosti 2,5 mikrometru a méně, které se nazývají PM2,5. Představují vážné zdravotní riziko, protože dokážou proniknout do plic a krevního oběhu a mohou tak zhoršovat třeba astma nebo rakovinu plic. Vdechování kouře z hořících lesů přitom může být desetkrát toxičtější než vdechování vzduchu znečištěného spalováním fosilních paliv.
Podle jiné studie do konce tohoto století v důsledku něj přijde ročně na planetě o život 1,4 milionu lidí, to je šestkrát víc než v současnosti. Většina obětí bude v Africe.
Pokud se tedy pokusíme zbrzdit globální oteplování, můžeme tím zachránit spoustu životů. Musíme se zaměřit jak na snižování aktivity lesních požárů, tak na vlastní ochranu při kontaktu s kouřem. Pomoct může používání respirátorů nebo vzduchových filtrů.
Při lesních požárech do atmosféry uniká oxid uhličitý, který se během života stromů uložil v jejich těle. Podle čerstvé studie publikované v časopise Science se množství emisí oxidu uhličitého z lesních požárů od začátku našeho století globálně dramaticky zvýšilo, a to o 60 procent. Významnou měrou se na tomto nárůstu podílely severské lesy. Právě tyto mimotropické lesy v posledních letech přispívají k až půl miliardě tun emitovaného CO2 za rok. Zajímavé je, že současně dochází k přesunu těžiště zdrojů při požárech vzniklého CO2 z tropických oblastí do lesů mírných a vyšších zeměpisných šířek.
V mimotropických oblastech pak hlavní příčinou nárůstu požárů je změna klimatu. Poměrně významně přibývá dnů s počasím vhodným pro šíření požárů. Jde především o častější výskyt sucha vedoucí k poklesu půdní vlhkosti, ale i vlhkosti ve vegetaci. Přispívá i spojení s vlnami veder a výrazně nadprůměrných teplot. Současně ale roste i množství dřevní hmoty sloužící jako palivo pro ohně. Připomeňme, že právě ve vysokých zeměpisných šířkách je tempo oteplování zhruba dvojnásobné oproti globálnímu průměru, což urychluje růst vegetace (a částečně k tomu přispívá i nárůst koncentrace CO2 v ovzduší, který rostliny zabudovávají do svých těl).
Kromě nárůstu počtu požárů a zejména pak plochy lesů pohlcené plameny dochází rovněž k nárůstu závažnosti, respektive extremity lesních požárů, kterou je možné charakterizovat jako množství uhlíku uvolněného z jednotky spálené plochy. Tato míra za posledních 22 let vzrostla o polovinu. Lesy přitom mají celosvětový význam při ukládání uhlíku a jejich růst pomáhá odstraňovat CO2 z atmosféry a tím snižovat míru globálního oteplování.
Zajímavé je, že z globálního pohledu se plocha spálená všemi (tedy nejen lesními) přírodními požáry zmenšuje, za což může hlavně pokles požárů savan a stepí. Nicméně lesní požáry mají závažnější dopady nejen na produkci uhlíku, ale i na obyvatele - kouř z nich totiž proniká do značných vzdáleností, až tisíce kilometrů od ohnisek, a přitom může významně snížit kvalitu ovzduší a prokazatelně vést ke zdravotním problémů obyvatel v zasažených oblastech.
Letošní sezóna lesních požárů v Kanadě je nejničivější, jaká kdy byla v zemi zaznamenána. Doposud bylo spáleno více jak 15,3 milionů hektarů - oblast dvakrát větší, než Česká republika - od začátku roku bylo zaznamenáno více jak 5500 požárů. S požáry byly spojeny nejméně čtyři přímé oběti a ze zasažených oblastí bylo dosud evakuováno téměř 200 tisíc lidí, což je nejvyšší počet evakuovaných při lesních požárech nejméně od roku 1980.
Ze studie vyplývá, že horké, suché a větrné podmínky, které způsobily požáry v kanadském Quebecu mezi květnem a červencem, byly kvůli klimatické změně nejméně dvakrát pravděpodobnější a o 20-50 procent intenzivnější. V dnešním klimatu lze očekávat, že podobné povětrnostní podmínky nastanou jednou za 25 let, což znamená, že mají asi 4procentní šanci, že se vyskytnou každý rok. Analýza také ukazuje, že pokud se planeta bude nadále oteplovat, riziko ještě větších požárů dále poroste.
Podle ředitele organizace Fakta o klimatu Ondráše Přibyly v současnosti přibývá meteorologických situací, které vedou k požárům, na všech kontinentech.
Většina českého území v posledních 60 letech vykazuje rostoucí počet dnů s počasím příznivým pro vznik a šíření požárů vegetace, přičemž po roce 2000 došlo u tohoto trendu k výraznému zrychlení,“ uvádí Přibyla. Řešením je podle něj nutná změna strategie řízení požáru a navýšení investic. Za klíčové Přibyla považuje snižování emisí skleníkových plynů.
Klimatická změna, která přináší oteplování planety a na většině míst větší sucho, hraje značnou negativní roli ve změnách výskytu a šíření požárů. Potvrdily to tři na sobě nezávislé vědecké studie, na něž upozornil Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR - CzechGlobe ve svém časopise.
Největší nárůst byl v subtropických oblastech, kde je klíčovým hybatelem podnebí, přičemž počet požárů mírně poklesl v tropických oblastech, kde je hlavním hybatelem lidská činnost. Až ztrojnásobení množství emisí z požárů bylo způsobeno počasím, které bylo vhodnější pro šíření požárů. Naopak pokles plochy požárů v tropech byl způsoben zejména fragmentací a využitím lesů pro zemědělské a jiné účely. Celkově za posledních 23 let došlo ke zvýšení emisí z lesních požárů až o 60 procent, jelikož ze všech ekosystémů právě lesy uskladňují nejvíce nadzemní biomasy na jednotku plochy.
Maximální rychlost šíření požárů se od roku 2001 více než zdvojnásobila. Lesní požáry jsou stále rozsáhlejší a v současnosti spalují nejméně dvakrát více stromového pokryvu než před dvaceti lety.
Organizace The World Resources Institute (WRI) zjistila, že plocha spálená lesními požáry se v tomto období zvyšovala přibližně o 5,4 % ročně. Lesní požáry mají nyní za následek téměř o 6 mil. ha větší ztrátu stromového pokryvu ročně než v roce 2001, což je plocha přibližně o velikosti Chorvatska. Požáry mají také větší podíl na celosvětovém úbytku stromového pokryvu než jiné faktory, jako jsou hornictví a lesní hospodářství.
Zhruba 70 % ztrát stromového pokryvu způsobených požáry v letech 2001-2023 připadá na boreální oblasti. V roce 2023 spálily rekordní požáry v Kanadě téměř 7,8 mil. ha stromového pokryvu, což je přibližně šestinásobek ročního průměru v zemi v letech 2001-2022. Do atmosféry se tím uvolnily téměř 3 mld. Na rozdíl od boreálních lesů nejsou požáry v tropických lesích běžnou součástí ekologického systému. Přesto jich i v této oblasti přibývá.
Stejně jako v případě boreálních lesů je zde změna klimatu hlavním faktorem zvyšující se požární aktivity. Dominantní roli v podněcování požární aktivity v celém Středomoří hrají vlny veder a letní sucha. Ve Spojených státech se přírodní oblasti rychle mění na „wildland-urban interfaces“, tedy místa prolínání divočiny a zastavěných oblastí, což riziko vzniku požárů zvyšuje.
Klíčem k prevenci častějších a intenzivnějších požárů je zvyšování odolnosti lesů zastavením odlesňování a jejich degradace. Stejně tak je třeba omezit úmyslné vypalování v okolí, kde oheň může snadno proniknout do lesů, zejména v obdobích sucha.
Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny. oteplení světa od druhé poloviny 19. Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety. Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C - tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje.
Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme. Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.
tags: #změna #klimatu #dopad #na #lesní #požáry