Klimatická změna představuje největší výzvu současnosti, a společenství se doposud nepodařilo najít efektivní řešení tohoto problému. Roční hodnota člověkem vypuštěných emisí CO2 dosahuje 36 miliard tun, což představuje 45% nárůst.
Dopady Klimatické Změny
Klimatická změna má největší dopad na ty, mezi nimiž panuje paradoxní vztah. Zatímco rozvinuté země produkují nejvíce emisí, ty nejchudší pociťují tyto změny nejvíce a produkují nejméně emisí. Objasním příčiny a dopady tohoto paradoxu, stejně jako potenciální dopady klimatické krize na konkrétní země, které jsou ohrožené nedostatkem potravy. Narušení zemědělství by vedlo ke ztrátám na životech. Dalším dopadem může být enviromentální migrace.
Pro některé státy může globální oteplování znamenat existenční hrozbu. Stěžejním argumentem je dopad na jednotlivce v rozvojových zemích, kde klimatická změna upírá mnoha jedincům právo na důstojný život. Je nutné uvědomit si, jakou roli hraje průmysl v daných zemích. Například v Číně, největším emitorem CO2, je přibližně třetina obyvatelstva zaměstnaná v průmyslu.
Klimatická změna diskriminuje určité státy a připravuje je o právo na rozvoj, protože odepírají rozvojovým zemím toto právo. Je důležité vnímat jako přijatelné v souladu s výše jmenovanými právními normami svrchovanost všech států.
Producenti Emisí
Dnes je jedním z největších producentů CO2 Čína, ale uhlíkové stopy na neekologickou industrializaci mají i státy EU a USA. Důležité jsou také emise na obyvatele, kde vedou USA, Austrálie, Kanada či Německo.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
Mezinárodní Regulace a Suverenita
Často diskutovaným nástrojem jsou mezinárodní regulace, které by měly brát v potaz suverenitu každého státu a jeho hospodářský, kulturní a sociální vývoj. I když by se to mohlo zdát jako neoprávněný zásah do suverenity, není možné, aby jeden stát požíval svých svobod na úkor jiného. Svoboda jednoho národa, začíná svoboda druhého.
Opatření a Odpovědnost
Při přijímání opatření je nutné myslet i na práva sociálního či hospodářského charakteru. Je třeba nalézt kompromisní a spravedlivé opatření. Současný systém postrádá donucovací mechanismy, jako je například uhlíková daň, kterou by odváděly ty státy, jejichž emise by překračovaly smluvené limity. Tyto prostředky by byly využity na pokrytí dopadů klimatické změny v postižených zemích.
Některé organizace dokonce vnímají klimatickou změnu za ohrožení míru a bezpečí, což by umožnilo použití prostředků k čelení takové hrozbě dle kapitoly VII Charty OSN.
Mezera ve vnímání (perception gap)
Žijeme v době nastupující klimatické změny. Při současných opatřeních spěje svět k oteplení o skoro 3 °C, spojenému s extrémními klimatickými jevy jako jsou sucha, bouře a povodně, neobyvatelnosti mnoha oblastí po světě a s tím spojenou masivní migrací. Na druhou stranu to mezi lidmi zdánlivě není zásadní téma. Důvodů je zřejmě mnoho, strukturální, sociologické i psychologické. Jedním z mechanismů je pravděpodobně i takzvaná mezera ve vnímání (perception gap).
Nicméně, a to je asi nejdůležitější sdělení celého článku, zatímco více než dvě třetiny lidí tvrdí, že by byly ochotny darovat procento svého příjmu na opatření zmírňující klimatickou změnu (celosvětově 69 %, v Česku podle této studie 55 %), jsou přesvědčeni, že mezi ostatními by se tolik darujících nenašlo. Odhadují, že obecně by byla ochotna darovat takovou částku méně než polovina lidí (konkrétně 43 %, v Česku 32 %). Takovému rozdílu se říká mezera ve vnímání, a obecně znamená, že lidé vnímají názor jiné skupiny lidí nebo nějaký fakt jinak, než jaký opravdu je.
Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled
Sdílená zkreslená představa o postojích ostatních naše chování upevňuje. Protože svět je velmi složitý a informací, které k nám přicházejí a které bychom mohli vnímat, zpracovávat a pamatovat si, je obrovské množství, zpracováváme jen část z nich. Vybíráme si takovou část, která více vyhovuje našim zkušenostem, přesvědčením a postojům. Skrývá se v tom psychologická zpětná vazba, kdy naše přesvědčení zkresluje naše vnímání, a naše zkreslené vnímání upevňuje naše přesvědčení. Na jednu stranu to může vést k systematickému podceňování klimatické změny, na druhou stranu ale i k jejímu přeceňování a klimatické úzkosti.
Proč bych já měl ve svém životě něco měnit, když ostatní nic nedělají? Příslušnost ke skupině, jako je naše rodina nebo kolektiv v zaměstnání, je hluboce spojena s naší identitou, a vyjadřování jiných postojů než je v této sociální skupině obvyklé, může vést k nedorozuměním a souvisejícímu psychickému tlaku. Mezera ve vnímání může vést i k pocitu malé vlastní kontroly nad situací, účinností toho, co jsme schopni se situací dělat. Pokud nevidíme, že by lidé okolo nás přistupovali aktivně ke klimatické změně, nevidíme jejich přesvědčení o schopnosti s ní něco dělat, zvyšuje to náš pocit, že s ní nic dělat nejsme schopni.
Za prvé, tím, že budeme o změně klimatu a postojích k ní komunikovat, zjišťovat názory ostatních a zprostředkovávat co zjistíme, můžeme snižovat mezeru ve vnímání pro sebe i pro ostatní a posouvat sociální normu. Za druhé, v obecné rovině je vnímání klimatické změny a podpora opatření větší, než si myslíme. Nejde tedy už o přesvědčování lidí o tom, že způsobujeme klimatickou změnu a že je s tím potřeba něco dělat, ale spíš o ukazování konkrétních řešení a zohlednění obav ohledně účinnosti a možných dopadů.
Důsledky sucha a dalších projevů klimatických změn budeme tedy pravděpodobně řešit dlouhodobě a bude potřeba, aby nejmladší generace dobře porozuměla jejím příčinám. Proto je důležité nastínit, jak jsme na tom s výukou o klimatické změně ve školách.
Výuka o klimatické změně ve školách
Podle Veroniky Ambrozyové, která se debaty účastnila jako zástupkyně vzdělávacího programu Varianty, existuje celá řada materiálů, které se týkají dílčích témat souvisejících s klimatickou změnou. Vyučovat o tomto fenoménu je ale třeba v souvislostech. Důležité také je, nesdělovat žákům pouze fakta, ale je třeba s nimi mluvit i o tom, jak se se změnami vyrovnávat. Zatím to ale podle jejích zkušeností začleňují učitelé do výuky nesourodě a především jen ti, kteří se o problematiku klimatické změny aktivně zajímají.
Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR
Je velmi důležité, aby děti a mladí lidé neodcházeli z výuky s depresí a pocitem, že nemůžou nic změnit a nečeká je žádná budoucnost. Měly by odejít s určitou nadějí a s přesvědčením, že se mohou podílet na nějakém řešení. Vedle toho by také měli mladí lidé zůstat otevřeni různým názorům, které se ve veřejném diskurzu na téma klimatické změny objevují.
Podle Michala Žáka, který vyučuje na Katedře fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty UK, by měla být základem pro studium klimatických změn fyzika. Důležitým aspektem výuky by podle Miroslava Peška, pedagoga z Gymnázia Jana Keplera v Praze a jednoho ze zakládajících členů iniciativy Učitelé za klima, nemělo být studenty pouze informovat a předat jim nějaké znalosti, ale stejně jako při jakékoli jiné výuce je vést k tomu, aby si podstatnou část informací vyhledali sami z relevantních zdrojů a zpracovali je.
Za největší problém považuje nefungující spolupráci mezi učiteli. Dalším problémem podle něj je, jak se vyrovnat s tím že změny klimatu jsou stejně jako řada jiných fenoménů společenským konfliktem. Třetí věcí podle něj je, že pro řadu škol představuje bariéru už jen to, že by měly zapojit participativním způsobem do rozhodování samotné žáky a překročit hranice školy směrem k širší komunitě.
Panelisté se shodli na tom, že s výukou o klimatické změně je dobré začít až na druhém stupni základních škol. Pro samotnou výuku o změnách klimatu to podle jeho názoru ale chce už trochu starší, alespoň 12leté děti, aby tomuto problému dokázaly porozumět a nevytvořily si představy, které budou falešné a mohou vést například k apatii.
Vědecký konsensus versus realita
Ve vědecké komunitě klimatických vědců panuje naprostý konsensus (nejčastěji uváděnými údaji jsou 97-98 %), že člověk přispívá svou činností k oteplování planety. Na tento konsensus se často odvolávají ekologové, politici či aktivisté, avšak mnozí členové vědecké komunity ten výraz nemají rádi.
"Konsensus nemá s vědou nic společného. Konsensus znamená asi tolik, že někteří lidé spolu souhlasí, ale neříká vůbec nic o tom, jestli mají pravdu. Konsensus je ve skutečnosti typičtější pro armádu nebo pro církev, než pro vědeckou komunitu. Historie vědy je podle něj historií konsensů, které neobstály v čase. Rozbila je totiž nesourodá skupina, které říkáme velcí vědci.
Od bezhlavého vzývání vědeckého konsensu odrazuje i psycholog a expert na masovou komuniklaci Matthew Nisbet. "Mainstreamová média si tvoří svou vlastní realitu. Kloužou po povrchu, žehlí různé nerovnosti v předkládaných studiích, nerespektují obezřetný a víceznačný jazyk vědců, z možných scénářů si vybírají ty nejkalamitnější. Média podle něj pomáhají vytvářet komunikační prostředí, v němž panuje přehnané očekávání od klimatologů.
Radikální propaganda doktríny klimatického alarmismu debatu vyhrála. Bez jakýchkoli nových vědeckých objevů, hypotéz či teorií a bez nových statistických dat, která by ukazovala změnu trendu, jsme svědky nové vlny radikálních veřejných proklamací blížící se apokalypsy. Jsme svědky dosud neznámých ústupků dospělých politiků, respektovaných akademiků, obvykle arogantních novinářů a sebevědomých byznysmenů vůči šestnáctileté aktivistce. Mladá a naivní švédská dívka vyučuje starší generace a ty se tváří, že to akceptují.
Ideologové tohoto nového náboženství rádi používají silná slova a my bychom měli reagovat stejným způsobem. Jinak nebudeme slyšet. Oni nás považují za popírače klimatických změn, i když naše myšlení je založeno na historickými fakty potvrzeném předpokladu, že se klima mění nepřetržitě. Proto nepovažujeme dnešní klima a jeho změny za něco zvláštního. To oni jsou popírači klimatických změn. Průměrnou teplotu a klima prvních šesti-sedmi desetiletí minulého století považují za fixní bod, který bychom měli udržet „ať to stojí, co to stojí“. To je nehistorický a nevědecký přístup.
Evoluce vlivem klimatické změny
„Klimatická změna vytváří u rostlin a živočichů podmínky pro rapidní změnu, v přímém přenosu tak dnes můžeme pozorovat, jak se odehrává evoluce. Reakce druhů je důležitá, protože nám toho hodně prozrazuje o budoucnosti. A přesně to vidíte i u klimatické změny, kterou zažíváme dnes. Teplota se zvyšuje, rapidní změny nabírají jeden směr a my biologové registrujeme stále častější „zaměřenou“ selekci. To vše se děje velmi rychle.
Myslím si, že klimatická změna představuje tak komplikované téma, že nad ní potřebujeme přemýšlet několika různými způsoby. Rostlinám a živočichům ale na podmínkách záleží a jejich reakce na změnu je důležitá, protože nám hodně prozrazuje o budoucnosti. A jejich příběhy navíc mohou ovlivnit i naši reakci. Jsme jen jeden další druh.
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]