Klimatická změna a migrace

Klimatická migrace je označení pohybu lidí, u něhož hrají významnou roli dopady změny klimatu na životní prostředí a podmínky k životu. Klimatická migrace je často chápána jako zvláštní případ širšího jevu environmentální migrace.

V literatuře a politické debatě se vedle pojmu „klimatická migrace“ používají i termíny jako „environmentální migrace“, „klimatická mobilita“ (angl. climate mobility), „klimatický migrant“ či „klimatický uprchlík“.

Jako hlavní faktory klimatické migrace se označují např. zvedání hladiny moří, sucha, dezertifikace, či přírodní katastrofy (povodně, cyklóny), jejichž frekvence a intenzita je posilována antropogenní změnou klimatu. Změna klimatu = více klimatických uprchlíků.

Řada autorů upozorňuje, že tyto pojmy mohou vytvářet dojem jednoduché příčinné vazby mezi klimatem a migrací, i když ve skutečnosti se klimatické faktory téměř vždy prolínají s ekonomickými, sociálními a politickými příčinami migrace, a je proto obtížné určit, kdo přesně je „klimatický migrant“.

Z tohoto důvodu se v mezinárodních rámcích stále častěji používá neutrálnější označení „lidská mobilita v kontextu změny klimatu“ (angl. human mobility in the context of climate change).

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Mezinárodní organizace pro migraci (angl. IOM) např. Na rozdíl od pojmu uprchlík neexistuje v mezinárodním právu jednotná ani právně závazná definice „klimatické migrace“ ani „klimatického migranta“ a tyto výrazy samy o sobě nezakládají žádnou zvláštní právní kategorii. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (angl. UNHCR)

Migrace obyvatel patří mezi nejdynamičtější procesy v lidské společnosti. Počet mezinárodních migrantů dosáhl r. Migraci obyvatel je možné vnímat jako krátkodobou reakci (coping strategy) na určitou životní situaci - ztrátu zaměstnání či špatnou úrodu, popřípadě jako dlouhodobou adaptační strategii (adaptation strategy) například na významnou změnu prostředí (extrémní sucha) nebo ztrátu možnosti bydlení. Domácnosti či rodiny často vysílají členy svých komunit do zahraničí kvůli zajištění či diverzifikaci příjmů nebo zvýšení vzdělání. Migrace je obvykle součástí populačních strategií přežití a je také zabudována v kulturním vzorci jednotlivých společností.

Důvodů, proč lidé migrují, je pochopitelně celá řada. Nicméně mezi nejčastější se řadí důvody ekonomické. V takových případech migrace převažují dobrovolné motivace. Člověk však také může opustit domov za okolností, které nemůže ovlivnit. Dlouhodobý tlak na životní prostředí nebo přírodní katastrofa mohou zásadně zasáhnout do života lidí. Přinutí je opustit domovy a hledat obživu jinde. Nastává environmentální migrace.

Vymezení pojmu environmentální migrant postrádá jednoznačnou definici a ty nejčastěji používané trpí přílišným zjednodušením:

1. Environmentálně motivovaní migranti opouštějí místo svého bydliště relativně dobrovolně, preventivně, kvůli vážné environmentální hrozbě (např. znečištění životního prostředí). Migrace může být v tomto případě chápána jako strategie pro zvládnutí kritické situace, jako přizpůsobení novým či měnícím se podmínkám nebo jako uplatnění vyšších nároků na kvalitu života.
2. Environmentální přesídlenci jsou nuceni opustit své bydliště kvůli ohrožení života či živobytí vinou environmentálních procesů (půdní degradace, změny srážkového režimu) nebo přírodních katastrof (povodní, hurikánů, zemětřesení), popřípadě i lidské činnosti. Příkladem může být vyschnutí Aralského jezera, havárie jaderné elektrárny Černobyl (1986) nebo zemětřesení, tsunami a následná havárie jaderné elektrárny Fukušima (2011).
3. Plánovaní přesídlenci nuceně opouštějí své bydliště v důsledku plánovaného využití území, na kterém žijí nebo kde vykonávají hospodářskou činnost. Jejich území je využito k jiným účelům - pro stavbu říční přehrady, letiště, postupující urbanizaci ap.

Příkladem megalomanské stavby vodního díla je přehrada Tři soutěsky (dokončena r. Podle neoficiálních zdrojů to mohly být bezmála 2 miliony. Každá z těchto skupin migrantů má svá specifika.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Bangladéš leží na pobřeží Bengálského zálivu v jižní Asii. Rozlohou 144 000 km2) dosahuje téměř dvojnásobku Česka. To vytváří velký tlak na přírodní zdroje, neboť Bangladéš má největší hustotu obyvatelstva - 1120 obyvatel na km2. Velká část země se navíc nachází v deltě řek Brahmaputry a Gangy, takže třetina země bývá při letních monzunech velmi často zaplavována vodou z řek. Téměř 50 % ekonomické produkce země pochází ze zemědělství.

Právě změna klimatu je vnímána jako významný spouštěcí faktor migračních procesů na globální úrovni, tedy včetně jižní Asie. Je jasné, že přírodní katastrofy přinášejí škody na majetku a oběti na životech. V roce 2007 tropická bouře Sidr a související pětimetrová přílivová vlna zničily v jižním Bangladéši stovky vesnic a zabily asi 3500 lidí, dalších 40 000 lidí bylo zraněno. Do humanitárních center či jinam muselo být evakuováno 600 000 lidí. Kromě toho bylo zničeno mnoho domů, úroda i osivo a zabita hospodářská zvířata. Postižení obyvatelé byli značnou část roku odkázáni na humanitární pomoc, zemědělci dokonce celý rok. Celkové škody se odhadují na 450 milionů dolarů.

I když následky působení hurikánu z roku 1991 byly horší (v Bangladéši zemřelo více než 143 000 obyvatel), Společné centrum pro varování před hurikány (The Joint Typhoon Warning Center - JTWC) oznámilo, že r. Nejvíce devastují Bangladéš povodně, které vznikají především táním sněhu v Himálaji. Dokážou tuto nízce položenou zemi zaplavit až do vzdálenosti 60 kilometrů od pobřeží.

Nedávný výzkum upozornil na skutečnost, že současné povodně, především do vzdálenosti 20 kilometrů od pobřeží, dosahují o 30-40 % výše ve srovnání s minulostí. Vlivem vodní eroze během každoročních povodní jsou často zaplaveny říční ostrovy v Brahmaputře. Každým rokem nějaké ostrovy zaniknou, jiné naopak vzniknou a lidé podle toho migrují. Ne vždy však ostrovy vzniknou a obyvatelé těch zaniklých se musí přesunout jinam. Každoročně je takto postiženo zhruba 60-80 tisíc lidí.

Většina migrantů tu vykonává podřadné práce či méně placená zaměstnání v textilním průmyslu (jehož produkty jsou kvůli extrémně nízké ceně vyváženy i do Číny), jako řidiči rikš a v domácnostech. Zatímco řidiči rikš jsou muži, 80-90 % zaměstnaných v textilním odvětví tvoří ženy. Dalším problémem je zvyšující se hladina moře. Například jihozápadní bangladéšská provincie Khulna zaznamenává od začátku minulého století vzestup hladiny moře v průměru o víc než 5 milimetrů ročně. Roku 2050 by nárůst dosáhl celkové hodnoty 85 centimetrů a moře by trvale zaplavilo významnou část regionu. Studie Světové banky zabývající se dopadem zvýšení hladiny moře na Bangladéš poukazuje na fakt, že nárůst hladiny moře o jeden metr do konce tohoto století způsobí trvalé zaplavení 15-17 % země (22 až 26,5 tisíce km2).

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Právě environmentální faktory (společně s ekonomickými) hrají v Bangladéši nejvýznamnější úlohu při rozhodování, zda migrovat, či nikoliv. Pohyby migrantů hledajících nový prostor pro život a uplatnění jsou však složitější než v minulosti. Nejvíce obyvatel Bangladéše proto směřuje do Indie, s níž Bangladéš sdílí drtivou většinu hranice. Výsledkem jsou konflikty s místními obyvateli nebo další znehodnocování prostředí (odlesnění, zábor posledních zbytků úrodné půdy ap.). Navíc Bangladéšané v severovýchodním indickém Ásámu tvoří dnes již třetinu šestadvacetimilionové populace. Někteří indičtí geografové hovoří o „demografické agresi“.

Přestože Bangladéšané v Ásámu nemají lehký život, proudy migrantů v posledním desetiletí ukazují, že podmínky v Indii jsou pro ně v mnohém příznivější. Bangladéšané se nejčastěji usazují opět v oblastech, jimiž protéká Brahmaputra. Stále je tedy ohrožuje vodní eroze, povodně, ztráta půdy a navíc i sezonní nedostatek vody. Protože jsou Bangladéšané méně majetní než Indové, často si nemohou dovolit nákup potřebných technologií vhodných pro zvýšení efektivity své zemědělské práce (např. vybudování zavlažovacích zařízení, obr. 5) a zpravidla pracují na málo úrodné, nelegálně obsazené a dosud nevyužívané půdě. Přesto se jejich migrační strategie jeví jako úspěšná, což potvrzuje i stálý nárůst jejich počtu.

Vzhledem k neexistenci identifikačních karet (občanských průkazů) v obou zemích nejsou k dispozici žádné přesné statistiky umožňující stanovit počty migrantů překračujících každý den hranice. Hranice mezi oběma státy jsou navíc prakticky otevřené vzhledem k velkému množství ramen Brahmaputry i jejích přítoků, a tak se obyvatelé obou států mohou téměř volně pohybovat tam i zpět.

Přes veškerou snahu bangladéšské vlády a rozvojových agentur o zavedení preventivních i adaptačních programů je vysoce pravděpodobné, že bude nadále pokračovat migrace obyvatel do sousední Indie a dalších zemí. Řešení situace environmentálních migrantů je v nedohlednu nejen v Bangladéši.

Role klimatických změn v migraci obyvatel je v podstatě na začátku výzkumu a dosavadní odhady rozsahu environmentální migrace nemají mezi vědci všeobecnou podporu. V této chvíli se jeví jako nejdůležitější stanovení obecně přijatelných metod, na jejichž základě by se mohly mnohem přesněji zjistit nejohroženější oblasti (zdrojové i cílové) i počet jednotlivých typů environmentálních migrantů (citované odhady se pohybují mezi 25 miliony v roce 2010 až 200 miliony pro rok 2050).

tags: #změna #klimatu #a #migrace

Oblíbené příspěvky:

• Zimní strava z přírody
• Jan Koutný a jeho pohled na sucho
• Emise České Budějovice
• Historie a Budoucnost Nádraží Knížecí
• Srovnání ekologických nik