Dopad změny klimatu na vaření piva: Hrozba pro milovníky zlatavého moku

Změna klimatu představuje vážnou hrozbu pro mnoho aspektů našeho života, a to včetně tak zdánlivě nepodstatné věci, jako je vaření piva. Podle nové studie se totiž kvůli změnám klimatu stane pivo nedostatkovým zbožím, a výrazně proto podraží.

Vinou změn klimatu, za které si my, obyvatelé planety, můžeme sami, se budou stupňovat extrémní vlny veder a sucha, což začne postupem let devastovat úrodu ječmene. Jednu z hlavních pivovarnických surovin, z níž se vyrábí důležitá přísada piva - ječný slad. Nižší úroda ječmene bude znamenat nárůst ceny této komodity. Pivo tak nejen zdraží, ale stane se také nedostupnějším. Podle autorů studie budoucí nedostatek ječmene postihne také pivovarnické velmoci Česko, Německo, Belgii či Irsko.

Problém bude o to závažnější, o kolik postupem času stoupne po této komoditě poptávka. S pokračujícím ekonomickým růstem a bohatnutím chudších států roste totiž také celosvětový zájem o zlatavý mok, který je již tak z hlediska objemu nejoblíbenějším alkoholem na světě.

Dopady na pěstování chmele

Globální oteplování se podepisuje na nižší produkci ječmene i chmele, které ovlivňují chuťový profil piva. O výzvách, kterým nápoj oblíbený nejen u Čechů, čelí, informuje BBC s odkazem na studii Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. „Komplexní chuť piva ovlivňuje nejen chemické procesy v průběhu vaření, ale zejména vstupní ingredience - chmel, ječmen a kvasnice. Produkce prvních dvou komodit je ohrožena klimatickou změnou a větším suchem, podle Miroslava Trnky bude čím dál obtížnější vypěstovat takzvaný ušlechtilý chmel, který se k vaření piva využívá v Evropě po staletí.

Dopady klimatických změn na pěstování chmele zasáhnou nejvíce jižní část Evropy, jako je například Slovinsko, Španělsko a Portugalsko. Česká chmelařská oblast dopadla v průzkumu velmi dobře, stejně tak německá oblast Hallertau,“ uvedl Možný. Chmelařské oblasti, které nebudou podle vědeckých perspektiv natolik zasažené klimatickou změnou, získávají konkurenční výhodu. Česká chmelařská oblast by mohla patřit mezi vítěze v celosvětovém měřítku. Tuzemští chmelaři by tak mohli vydělat, řekl Martin Možný z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Nicméně i Česko se může při pěstování chmele potýkat s problémy v důsledku klimatických změn. Z loňského výzkumu českých vědců totiž vyplývá, že kvůli růstu teplot vzduchu dozrává chmel až o 20 dnů dříve než v minulosti. Dozrávání se navíc posouvá do horkých dnů, což má negativní dopad na obsah alfa látek důležitých pro jeho využití při vaření piva. Pokles množství srážek a epizody sucha mají negativní dopad na výnos. Předpokládaný pokles výnosu do roku 2050 je v rozmezí od čtyř do 18 procent a obsah alfa látek o 20 až 31 procent proti současnosti.

V hlavní roli voda

Dobré výnosy chmele vyžadují dostatek vody. Proto jsou výhodné lokality poblíž vodních toků s vyšší hladinou spodní vody. I mikroklimatické podmínky mohou být rozhodující,“ řekl Možný. „Sice celoevropsky se teploty budou zvyšovat rovnoměrně, střední Evropa bude z hlediska srážek na tom o něco lépe, což je i jeden z dalších důvodů.

Chmel potřebuje určité druhy půdy a umístění. Během staletí podle Možného postupně vynikly lokality, které dlouhodobě dávají nejlepší výnosy a kvalitu, což není možné jednoduše přestěhovat jinam. Proto i přes změnu klimatu je nejlepší stávající polohy pro pěstování v Česku ponechat tam, kde jsou.

Iniciativy a řešení

Expert míní, že si chmelaři i pivovarnický průmysl uvědomují přicházející problém v souvislosti se zvyšujícími se teplotami, suchem a tím, jak velkému tlaku v současné době čelí.„Světový trh je provázaný a myslím si, že celosvětově většina producentů situaci sleduje. Vyvozuji to i ze statistik námi publikovaného vědeckého článku o dopadech klimatických změn na pěstování chmele v časopise Nature Communications, který je jedním z nejčtenějších,“ uvedl Možný. Dodal, že začínají vznikat různé iniciativy největších výrobců piv například ve Spojených státech, iniciativa pro pomoc tuzemským chmelařům už běží i v Česku.

Mezi nabízená řešení současné situace podle Možného patří například šlechtění odrůd chmele nebo užití vhodnější agrotechniky, která je šetrnější a pomáhá zachovávat dostupnou vodu v půdě. „Jsem optimistický a věřím, že se produkce chmele a výroba piva dokáže zachovat.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Ekonomické a sociální dopady

Podle studie zveřejněné v renomovaném vědeckém časopise Nature Plants autoři použili klimatologické modely a různé scénáře vývoje koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. A na základě těchto scénářů spočítali, jak v příštích osmdesáti letech extrémní počasí ovlivní úrodu ječmene. Pro vyhodnocení dopadů na různé státy a části světa autoři studie použili ekonomické modely.

Pokud se emise skleníkových plynů nesníží, klesne spotřeba piva v Česku o jednu třetinu a podobně na tom budou Irsko a Belgie. V Británii to bude o jednu čtvrtinu a ve Spojených státech o čtrnáct procent. V Číně, která je největším světovým spotřebitelem piva, klesne spotřeba o devět procent. Austrálie bude jednou ze zemí, v níž se díky změně klimatu v některých částech kontinentu zlepší pěstební podmínky ječmene, proto pokles bude jen o sedm procent. Celosvětově pak podle vědců klesne spotřeba piva o šestnáct procent.

Kdyby se naplnil nejoptimističtější scénář vývoje koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, které vznikají pálením uhlí, ropy a zemního plynu, klesne spotřeba piva v Česku, Irsku a Belgii „pouze“ o devět až třináct procent.

Z hlediska ceny na tom bude nejhůře Polsko. Tamější pivo v případě nejtemnějšího scénáře vývoje emisí v atmosféře podraží až pětinásobně. V Česku, Belgii a Irsku to bude zhruba dvojnásobně. Tyto státy budou v pivovarnictví změnou klimatu postiženy nejvíce, protože spotřebovávají nejvíce piva a většinu ječmene dovážejí.

Z celkové světové produkce ječmene se na vaření piva používá pouze jedna šestina, většina slouží jako krmivo v živočišné výrobě. Vědci ovšem zjistili, že v časech nedostatků dostávají zvířata přednost před pivem. To může v budoucnu nerovnoměrně ovlivnit pivovarnický průmysl po celém světě a vyústit v pokles spotřeby piva a nárůst jeho ceny v různých částech světa. „Budoucí změny klimatu a rostoucí ceny můžou stovky milionů lidí po celém světě připravit o pivo,“ říká profesor Steven Davis z univerzity v kalifornském Irvine.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Autoři studie zároveň zdůrazňují, že nevyhnutelnou součástí nově zveřejněného výzkumu jsou předpoklady a nejistoty. Proto je nutné brát ceny a výpočty budoucích poklesů úrody a nedostatků piva jako ilustrativní, nikoliv jako přesné výpočty. I přesto je ale jisté, že vlivem globálního oteplování bude pivo dražší a nedostatkovější. Podle jednoho z autorů studie je dokonce možné, že rozkolísání cen piva může mít dopad na stabilitu jednotlivých společností. Podobně jako tomu bylo v éře prohibice ve Spojených státech, kdy kvetl organizovaný zločin s ilegálním vařením alkoholu. Nahradit ječmen jinými surovinami, jako například pšenicí, nebude možné, protože také jiné druhy obilí budou následkem extrémního počasí postiženy neúrodou. A jak ukázaly jiné studie, týž osud čeká další luxusní statky a potraviny: čokoládu, kávu a čaj.

Podle profesora Richarda Ellise z univerzity v britském Readingu tento výzkum podceňuje dopady změny klimatu na úrodu ječmene. Odkazuje se přitom na nedávné propady výnosů ječmene na britských polích, které následovaly po mírně vyšších teplotách. Zároveň dodal, že změna klimatu může kvůli dopadům na chmelovou produkci ovlivnit také chuť piva.

Globální oteplování a skleníkové plyny

Ve vědecké komunitě se dnes všeobecně přijímá, že současná změna klimatu je způsobena zvyšováním koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, a to zejména oxidu uhličitého. Země je stejně jako ostatní planety obklopena vesmírným vakuem, kterým se energie může šířit pouze ve formě záření. Planety od Slunce energii ve formě záření přijímají a současně také samy energii vyzařují. Sluneční záření vidíme, tepelné záření planet je však v infračervené oblasti a je pro naše oči neviditelné.

Atmosféra může způsobit rozdíl mezi tepelným zářením, které vyzařuje povrch planety, a tepelným zářením vycházejícím z horní vrstvy atmosféry (TOA, top-of-atmosphere) tím, že část záření pohltí a odrazí zpět k povrchu. Teplota povrchu planety se pak ustálí na vyšší hodnotě, než jakou by planeta měla bez atmosféry. Vliv skleníkových plynů na výměnu energie mezi Zemí a okolním vesmírem (neboli radiační působení skleníkových plynů) lze vypočítat pomocí fyzikálních modelů. Je to možné díky tomu, že známe fyzikální vlastnosti jednotlivých skleníkových plynů a známe také jejich koncentraci v atmosféře.

Protože skleníkové plyny část infračerveného záření odráží zpět k Zemi, zesilování skleníkového efektu vede ke snižování množství infračerveného záření, jež uniká do vesmíru, a naopak zvyšování množství infračerveného záření, které přichází k Zemi.

Již více než 50 let jsou na oběžné dráze Země satelity vybavené spektrometry, které dokáží měřit spektrum záření odcházejícího od Země. Jedním z prvních takových satelitů byl Nimbus 4 americké agentury NASA (vypuštěn v roce 1970). Od té doby proběhla řada podobných misí, jejichž cílem bylo pozorování naší planety a měření jejích charakteristik. Od vypuštění japonského satelitu ADEOS v roce 1996 pak máme k dispozici měření z nejvyšších vrstev atmosféry téměř nepřetržitě, díky využití různých instrumentů na mnoha dalších satelitech (tím nejnovějším je NOAA-20, vypuštěný v roce 2017).

Zajímavým faktem je, že každý skleníkový plyn zachycuje trochu jiné vlnové délky záření. Které přesně, to záleží na tvaru jeho molekul. Díky tomuto poznatku je pak snížení unikajícího záření na jednotlivých vlnových délkách možné připsat na vrub konkrétním skleníkovým plynům.

Zatímco množství odcházejícího záření klesá, pozemní stanice naopak zaznamenávají více infračerveného záření přicházejícího k povrchu. Na většině světových stanic byl mezi lety 1973 a 2008 naměřen nárůst infračerveného záření. Z těchto měření plyne, že se celosvětově zvyšuje množství infračerveného záření dopadajícího k Zemi.

Při popisování vlivu jednotlivých skleníkových plynů je třeba zmínit také roli, kterou hraje vodní pára. Ta totiž způsobuje největší část skleníkového efektu, přestože nejde o antropogenní skleníkový plyn - na její množství v atmosféře nemá lidstvo přímý vliv. Kolik vodní páry v atmosféře je, záleží hlavně na teplotě, protože vyšší teplota znamená vyšší výpar a teplejší vzduch dokáže vodní páry zadržet více. Jinak řečeno, teplejší atmosféra do sebe dostává více vodní páry z evapotranspirace rostlin a povrchu vodních ploch a oceánů. Když se vzduch ochladí, přebytečná vodní pára zkondenzuje a vyprší.

Se znalostí zvýšení koncentrací skleníkových plynů v atmosféře můžeme fyzikálními výpočty zjistit, že přímé lidské emise jsou celkově zodpovědné za zvýšení záření přicházejícího k Zemi zhruba o 3 W/m2 a že 2 W/m2 z toho způsobily emise CO2. Nedávno se podařilo tyto hodnoty i experimentálně změřit za pomoci satelitů: mezi lety 2003 a 2018 se toto člověkem vyvolané radiační působení zvýšilo zhruba o 0,5 W/m2.

Rostoucí množství přicházejícího záření musí zákonitě způsobit zvýšení teploty. Jak vysoké toto zvýšení bude, lze celkem jednoduše vypočítat - je to stejné, jako když zapnete troubu s určitým výkonem a chcete vypočítat teplotu, na které se ustálí její vnitřek. Ve skutečnosti však v klimatu fungují ještě zpětné vazby - např. zvýšení teploty vede k většímu množství vodní páry v atmosféře a dalšímu oteplení, jak jsme zmínili výše. Jiná zpětná vazba spočívá v tom, že zvýšení teploty způsobuje roztátí sněhu a ledovců, které dříve odrážely velkou část slunečního záření zpět.

Klimatické modely se používají k predikci působení skleníkových plynů na globální teploty již od 70. let minulého století. Během této doby se průběžně zlepšovaly s tím, jak se zdokonalovala výpočetní technika a zvyšovalo se množství naměřených dat, které byly k dispozici. V současnosti se ukazuje, že výstupy klimatických modelů se shodují se skutečností, tedy že pozorované oteplení je v rámci odchylky stejně velké jako předpovězené oteplení, jež je způsobeno skleníkovými plyny.

Experimentální důkazy vlivu CO2 na globální oteplování tedy máme dnes již na několika úrovních: máme změřeno, že méně záření opouští planetu a více záření dopadá na povrch, a tato měření souhlasí s modely radiačního přenosu v atmosféře a na jejich základě klimatologické modely správně předpovídají vývoj globálních teplot. Nejistoty v našem poznání skleníkového efektu tak souvisí už v podstatě jen s detaily zesilujícího efektu vodní páry a přesnými procesy vzniku oblaků.

Satelitní měření i pozorování in-situ nezávisle ukazují zdvojnásobení energetické nerovnováhy Země (EEI, Earth‘s Energy Imbalance) mezi roky 2005 a 2019. Nárůst energetické nerovnováhy probíhá tempem přibližně 0.5 W m−2 za dekádu a přispívají k tomu jak antropogenní skleníkové plyny, tak zpětné vazby v klimatickém systému.

tags: #změna #klimatu #dopad #vaření

Oblíbené příspěvky:

• Vliv klimatu na hrozny
• Srovnání ekologičnosti dopravy
• Likvidace vozidel v ČR
• Postupy kontroly kanalizace
• Katalog odpadů v ČR