Skleníkový efekt a změna klimatu: Vysvětlení

01.12.2025

Skleníkový efekt je zažitý, byť ve svých obrysech poněkud nepřesný termín, kterým popisujeme proces ohřívání atmosféry planety Země. Třeba proto, že ohřívání uvnitř skleníku funguje na docela jiném principu. Obal naší planety, atmosféra, není pevný. Rovněž proto, že tento jev je pak chápán jako něco umělého, vyvolaného člověkem.

Jenže skleníkový efekt tady byl už dávno před lidmi, a vděčíme mu za to, že je pro nás planeta dnes obyvatelná. Něco jiného ovšem je, že tento přirozený jev negativně ovlivňujeme, zejména uvolňováním tzv. skleníkových plynů do atmosféry. Tím totiž zesilujeme jeho působení až tak, že jeho různé negativní projevy velmi silně pociťujeme.

Jak funguje skleníkový efekt?

Začít musíme u Slunce, hvězdě naší vesmírné soustavy, která k planetě Zemi vysílá energii ve formě elektromagnetického záření o různých vlnových délkách. Spadá sem záření krátkovlnné ultrafialové, infračervené, viditelné. Část z těchto dopadajících „paprsků“ se odrazí zpět do vesmíru, přibližně 26 %, případně je absorbuje zemská atmosféra a oblačnost (asi 19 %). Zbytek, zhruba 55 % z tohoto balíku energie, ale „prorazí“ až k povrchu planety. Ten jej pohltí a ohřeje se. Teplo z něj pak sálá a uvolňuje se do okolí.

Od Slunce k povrchu Země míří (spíš) krátkovlnné a viditelné záření, které se z povrchu zpět do planetární atmosféry pak uvolňuje jako dlouhovlnné, infračervené. Tepelné. Pokud by kolem Země neexistovala stávající atmosféra, ono tepelné záření by se záhy vysálalo do vesmíru. Planeta (tedy kromě toho, že by tu nebylo k žití) by tak byla dost nevlídným tělesem, s teplotou okolo -18 °C.

Máme velké štěstí, že atmosféru máme. A navíc plnou skleníkových plynů, které ono unikající tepelné záření zachytí. Díky tomu totiž činí průměrná roční teplota celé planety komfortních 14 °C. Skleníkový efekt je tedy jev, který umožňuje život na planetě Zemi ve stávající podobě.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

A skleníkové plyny - například vodní pára, oxid uhličitý, metan nebo ozón - přitom sehrávají zásadní roli. Mají schopnost pohltit infračervené záření. Bez skleníkového jevu (a skleníkových plynů) bychom tu nebyli. Skleníkový jev ani skleníkové plyny tedy nejsou nositeli žádného zla. Problémy nastanou v případě, že se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře z nějakého důvodu zvýší.

Protože to zesílí efekt onoho zadržování tepla v atmosféře. A na planetě Zemi se tak může zvýšit průměrná teplota nad limit, který nám momentálně vyhovuje. Zesílit skleníkový jev dokážeme. A minimálně od 18. století jsme v tom vážně dobří. Například industrializací průmyslu, skrze zemědělskou praxi nebo vypalováním deštných pralesů.

Role rostlin a odlesňování

Proč jsou stromy a rostlinstvo vlastně tak důležité? Rostliny při svém růstu do svých těl ukládají oxid uhličitý, který vytáhnou z atmosféry. Tím vlastně regulují koncentraci silného skleníkového plynu v atmosféře. Když je pokácíme, snižujeme sílu tohoto regulačního mechanismu. Sami mezitím do atmosféry skleníkové plyny vydatně přidáváme, uvolňujeme je ve velkém zejména spalováním fosilních paliv.

Způsobů, jakými zvyšujeme koncentraci skleníkových plynů v atmosféře a narušujeme i přirozené opravné mechanismy, je předlouhá řada a není na ně teď prostor. Bavíme se o skleníkovém efektu a o tom, že jej jako lidé umocňujeme. Projevuje se to tím, co nazýváme globálním oteplováním. A co je zásadní problém.

Poněkud sobecky, tedy z hlediska přežití našeho druhu v „našem“ světě. Skleníkový efekt a skleníkové plyny patří k mechanismům, které tu fungovaly dávno před příchodem lidí a zajišťovaly na planetě Zemi podmínky pro život. Rozmezí klimatických podmínek, v němž dokáže existovat náš živočišný druh, je ale poměrně úzké.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Skleníkové plyny a jejich vliv

Mezi běžné skleníkové plyny, které se přirozeně vyskytují v atmosféře a zachycují určitou část slunečního tepla, patří vodní páry, CO2, metan a oxid dusný. Jednotlivé skleníkové plyny se přepočítávají na tzv. CO2eq (CO2 ekvivalent), tedy na množství oxidu uhličitého, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu atmosféry jako množství těchto ostatních vypuštěných plynů.

Vzhledem k různému poločasu života jednotlivých plynů v atmosféře se tento příspěvek uvažuje za určitou standardizovanou dobu, zpravidla uvažujeme horizont 100 let a používáme tzv. GWP (Global Warming Potentital) koeficienty.

Mezi hlavní skleníkové plyny patří:

Oxid uhličitý (CO2): Jeho množství v atmosféře stoupá zejména vlivem spalování fosilních paliv.
Metan (CH4): Uvolňuje se rozkladem biomasy, např. v mokřadech či žaludcích zvířat. Také je produkován průmyslem.

Pro jednotlivé plyny se udává tzv. GWP (global warming potential), neboli schopnost ovlivňovat skleníkový efekt za určitý čas ve srovnání s oxidem uhličitým. Skleníkové plyny vytvořené člověkem vznikají při výrobě, transportu i odstraňování statků (např. zboží, potravin).

Tabulka: Podíl jednotlivých sektorů na emisích skleníkových plynů v Česku

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Sektor	Podíl na emisích
Výroba elektřiny a tepla	33 %
Průmysl	28 %
Doprava	16 %
Zemědělství	8 %

Klimatická změna způsobuje tání ledovců, což výhledově povede ke zvyšování hladiny oceánů. Vlivem klimatické změny dochází k proměnám ekosystémů. Velké ekosystémy jsou schopné snášet jen určité rozpětí podmínek.

Příkladem překročení bodu zlomu je odumírání korálových útesů při zvýšení teploty o více než 1,5 °C, což dále povede např. ke snížení počtů ryb a ohrožení rybolovu.

Mitigace a adaptace

Opatření s cílem snížení emisí skleníkových plynů (či zmenšení jejich množství v atmosféře) se označují jako mitigace. Lze řešit příčiny emisí, např. zmenšením spotřeby, výrobou energie bez spalování fosilních paliv (obnovitelné zdroje, jaderná energetika, v budoucnu snad termojaderná fúze). Co se týče stravování, méně skleníkových plynů produkuje výroba rostlinné stravy (ve srovnání s produkcí masa a mléčných výrobků). Hromadná doprava produkuje méně skleníkových plynů než doprava individuální.

Přizpůsobení se (např. klimatickým změnám) se označuje jako adaptace. Formou přizpůsobení může být např. zajišťování protipovodňových opatření či včasného varování před extrémním počasím, zlepšování hospodaření s vodou, zvyšování odolnosti infrastruktury či pěstování odolnějších plodin.

Důležitou roli hraje informovanost a odpovídající vzdělání lidí (umět pochopit data popisující klimatickou změnu a uvědomovat si přírodní zákonitosti, které s ní souvisejí).

Emise skleníkových plynů v roce 2022: