Změny klimatu způsobené z velké části lidským vypouštěním skleníkových plynů proměňují planetu a s ní i podmínky pro život. Některé posuny se nejlépe ukazují na mapě: tání ledovců, stoupání hladiny oceánu, posun klimatických pásem nebo hrozba sucha.
Začít je potřeba u teploty. Mezi lety 2006 až 2015 byla průměrně vyšší téměř všude ve srovnání s obdobím 1850 až 1900, jak ukazuje následující mapa. Nejsilněji teplota stoupá v polárních oblastech.
V Arktidě se rychle zmenšuje plocha oceánu pokrytá ledem. A to má masivní dopad na celou planetu. Bílý sníh totiž většinu tepla ze slunečního záření odráží, zatímco tmavý povrch vody ho daleko víc absorbuje. To je jedna z nebezpečných zpětných vazeb ženoucích oteplování do stále rychlejší spirály.
Zmenšuje se také oblast permafrostu, tedy věčně zmrzlé půdy. I tento proces znamená zpětnou vazbu posilující proces změny klimatu. Z permafrostu se totiž uvolňuje metan, což je plyn způsobující skleníkový efekt ještě silněji než oxid uhličitý.
Na opačném pólu - v Antarktidě se zrychluje pohyb ledovců, které se sunou do oceánu. Na některých místech cestují už v řádu kilometrů za rok. I zde existuje zpětná vazba umocňující tento proces. Velká část podloží antarktického kontinentu totiž leží pod současnou hladinou oceánu. A jak led odtává, dostává se relativně teplejší voda pod stále větší část ledovce a zrychluje jeho zmenšování táním zespoda.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
Voda uvězněná v ledu se tak dostává do oceánu. „Růst hladiny moří je jedním ze dvou důsledků změny klimatu, který považuji za nebezpečný. Dopady jsou totiž obrovské a proces by nebyl vratný v žádném časovém horizontu představitelném lidstvem,“ píše klimatolog James Hansen v knize Storms of My Grandchildren. Připomíná, že ledovce se formují sněžením po tisíce let, zatímco roztát mohou v řádu staletí či dokonce desetiletí.
V malé nadmořské výšce přitom žije velké množství lidí. Oblasti jako Bangladéš, Florida nebo severní Evropa jsou bezprostředně ohroženy i při relativně malém tání. Kdyby roztál všechen polární led, zvedla by se hladina oceánu asi o sedmdesát metrů. To by například v Evropě poslalo pod vodu Londýn, Berlín, Stockholm nebo skoro celé Nizozemsko a Dánsko.
Problémem jsou i změny ve srážkách. Už nyní vysychají Himálaje a Tibet, které jsou významným zdrojem vody pro velké řeky v nejhustěji osídlené oblasti Pákistánu, severní Indie a Číny. Sušší se stává také jižní Evropa, už tak nedostatkem vody trpící Blízký východ nebo hustě osídlené pobřeží Guinejského zálivu.
To s sebou nese i hrozbu společenských a politických konfliktů o vodní zdroje. Právě povodí východoasijských veletoků, ale i Nilu nebo Mississippi jsou podle zprávy OSN z tohoto pohledu nejohroženější. Čím jsou místa v mapě tmavší, tím je riziko větší.
Změny v teplotě a srážkách povedou i k posunu klimatických pásů. Hylke Beck z Princetonské univerzity s kolegy namodeloval, jak by se do konce století proměnilo podnebí v případě nejpesimističtějšího scénáře Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC). Konkrétně modelovali, jak by se posunuly takzvané klimatické pásy.
Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled
V Evropě by byl posun docela drastický: klima současné střední Evropy včetně Česka by se posunulo do Finska a severního Ruska a místo něj by tu zavládly subtropy s horkými léty typické nyní pro severní Itálii nebo Chorvatsko. Část Španělska by se proměnila v poušť.
A poušť by ovládla ještě větší části Blízkého východu, střední Asie či jižní Afriky. Rozšířila by se také na západě USA. Ve velkých oblastech Kanady by místo celoročně chladného subpolárního klimatu zavládlo vlhké kontinentální klima s teplými a na jihu země i horkými léty. V části Amazonie by se pak podnebí tropického deštného pralesa proměnilo na klima typické pro savany.
Vědecký tým z USA, Evropy a Číny se na základě dostupných dat a modelů pokusil vytvořit mapu, na níž zaznamenal změnu v podmínkách pro život lidí. „V závislosti na scénářích populačního růstu a oteplování se v příštích padesáti letech ocitne jedna až tři miliardy lidí mimo klimatické podmínky, které lidstvu dobře sloužily posledních šest tisíc let,“ píší autoři studie Future of the human climate niche publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Čím jsou v mapě oblasti červenější, tím méně vhodné pro lidstvo se podle modelu stanou.
Zatímco Španělsku nebo Portugalsku hrozí, že se postupně promění v poušť, obyvatelé anglického či italského pobřeží se zase budou potýkat se stoupající hladinou moře. Očekávané dopady změn klimatu na kontinentu přehledně ilustrují nové mapy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), které zveřejnila na svém webu.
Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR
Mapy ukazují předpokládané změny ve frekvenci sucha (počet událostí za desetiletí) do poloviny století (2041-2070 ve srovnání s lety 1981-2010) pro dva různé emisní scénáře. Oba scénáře ale počítají s nástupem období extrémního meteorologického sucha na jihu Španělska, Itálie, v částech Francie nebo třeba v Řecku. Další mapa pro změnu zobrazuje zvýšené ohrožení lesními požáry.
Agentura také zveřejnila mapu dopadů klimatických změn na výnosy v evropském zemědělství, ze které vyplývá, že bude záležet zejména na tom, jak se zemědělci adaptují na nové podmínky. Pokud správně přizpůsobí volbu plodin, změní dobu setby a vylepší zavlažování, můžou na vyšších teplotách vydělat a zajistit si vyšší příjmy z prodeje svých produktů skoro v celé Evropě.
Mapa zobrazuje značný dopad na obydlené části pobřeží na západě Anglie nebo v Benátském zálivu na severovýchodě Itálie. Celkově se ale týká níže položených měst u pobřeží Belgie, Německa a Nizozemska, které ovšem buduje systém hrází a přehrad, který by měl zemi ochránit. Moře by v případě nárůstu o jeden metr rovněž zaplavilo řadu míst na jihu a západě Francie nebo Dánsku.
Česká republika se nemusí bát stoupající hladiny moře, bude zde ale vyšší riziko lesních požárů.
Jedna z map se také přímo věnuje střední Evropě a počítá s nárůstem silných dešťů a častějšími bleskovými povodněmi v poslední třetině tohoto století na celém území. Místy má být intenzita vyšší až o 35 procent. Týká se to hlavně severu Moravy, části Středních Čech nebo skoro celého Slovenska, Maďarska a východního Polska.
Všechny zmíněné mapy se nachází na stránkách agentury EEA. Agentura také zdůrazňuje, že skutečné dopady v podobě, sucha, požárů nebo záplav v nadcházejících desetiletích budou záležet na tom, jak se budou jednotlivé země a regiony adaptovat na postupující změny a jestli se podaří zvrátit celosvětový nárůst emisí skleníkových plynů, který zatím rok od roku láme rekordy.
Lidská činnost v čele se spalováním fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu) vede ke zvyšování koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře. Ročně se ho v energetice, dopravě a průmyslu vyprodukuje asi 35 miliard tun, odlesňování přidá dalších 5 miliard tun. Na průměrného obyvatele planety tedy připadá asi 5 tun CO2 ročně.
Lidská činnost tak vede k nárůstu koncentrací CO2 v atmosféře. Vyšší koncentrace CO2 a dalších skleníkových plynů v atmosféře vedou k silnějšímu skleníkovému efektu. Tepelné záření, které by jinak planeta Země vyzářila do vesmíru, je skleníkovými plyny pohlceno a vráceno zpět k povrchu. Zesílený skleníkový efekt vede k oteplování vzduchu i vody v oceánech. Od průmyslové revoluce narostly teploty vzduchu v průměru o 1,2 °C, ale většinu tepla pohltila voda v oceánech, jejíž teplota také dlouhodobě narůstá.
Atmosférický CO2 se částečně rozpouští v oceánu, kde vytváří kyselinu uhličitou. To vede k poklesu pH, neboli okyselování oceánů. Vyšší teploty mořské vody způsobují zmenšování plochy a tloušťky mořského zámrzu v Severním ledovém oceánu. V září 1979 byl objem ledu v Severním ledovém oceánu asi 17 000 km3, v září roku 2017 již jen 5 000 km3. Hladina světových oceánů se zvyšuje rychlostí 3,3 cm za desetiletí. Zvyšující se teploty stojí rovněž za táním horských ledovců v Alpách, Himalájích, Andách a dalších světových pohořích.
Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.
Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme. Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.
tags: #změna #klimatu #světa #mapa #dopady