Změna klimatu v kenozoiku: Charakteristika

Oddělení environmentální geochemie a geologie je zaměřena na studium dynamiky chemických prvků v životním prostředí, hornin a procesů probíhajících zejména v kenozoiku a v nejmladší geologické minulosti. Základní pozornost je věnována studiu klimatických oscilací, změn prostředí a ochraně krajiny, především ve středoevropském prostoru.

Důležitou součástí studií jsou zejména současné změny a trendy v oběhu vybraných ekologicky významných prvků vyvolané činností člověka a klimatickými oscilacemi. Hlavními metodami studia je kvalitativní a kvantitativní popis interakcí základních složek prostředí (horninového podloží, půdního pokryvu, povrchových a podzemních vod, sedimentů, bioty a atmosféry).

Pro komplexní vyhodnocení získaných údajů a syntézu procesů je využívána celá řada biostratigrafických a analytických metod včetně metod izotopové analýzy, geochronologie, paleobiologie, a další. Cílem prací je získat široký syntetizující pohled na chemické aspekty vývoje středoevropského přírodního prostředí a jeho současný stav.

Vývoj savců v kenozoiku

Savci se začali vyvíjet již v juře (195 až 141 mil. let) a jejich diverzita se zvýšila koncem křídy. Savci se rychle rozvíjeli v paleocénu (65 až 55 mil. let) a eocénu (55 až 37 mil. let), kdy se objevily první skupiny pro dnešní savce.

Vačnatí a placentální savci

Existovalo velmi mnoho druhů, např. Metatheria, syn. Didelphia (vačnatí). Eutheria, syn. Placentalia (placentálové). Vačnatí se omezují na období pleistocénu (2 mil. let). Živorodých [Theria] se živí mlékem.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Vačnatí se vyvinuli ze svrchní křídy (100 až 65 mil. let) z nadčeledi Didelphoidea. Placentálové se objevili v terciéru (64 mil. let) v pokročilém stádiu vývoje. Embryo se nachází v obalu allantois, kde se hromadí exkret embrya.

Hmyzožravci a letouni

Hmyzožravci [Insectivora] jsou považováni za předky všech ostatních placentálů. Letouni [Chiroptera] se vyvinuli v eocénu (55 - 42 mil. let). Vyvinuli se, aby se vyhýbali překážkám a lovili hmyz.

Primáti

Primáti se vyvinuli z hmyzožravců. Jejich vývoj je paleontologicky doložen v Evropě a Severní Americe. Vývoj primátů vedl ze savců malého mozku. Došlo ke zvětšení mozku pouze u primátů.

Hlodavci a zajícovci

Hlodavci [Rodentia] a zajícovci [Lagomorpha] jsou početnější než počet druhů všech ostatních savců. Mají stálý počet řezáků v horní a spodní čelisti, které jim dorůstají po celý život zvířete. Špičáky, typické pro mnohé savce, jsou u hlodavců potlačeny.

Kytovci

Kytovci [Cetacea] jsou zvláštní skupinou savců. Podřád Archaeoceti se vyvinul v eocénu (55 až 50 mil. let). Delfíni [Delphinidae] se vyvinuli zhruba před 22 milióny lety. Je u nich pozorován jev zvětšení a bohatého rýhování mozku, podobně jako u vývoje člověka.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Šelmy a kopytníci

Šelmy [Carnivora] a kopytníci (Ungulata) směřovali do nejrůznějších směrů. Jsou řazeny do skupiny zvané Ferungulata. Vývoj šelem vedl v paleocénu (65 až 55 mil. let) od hmyzožravců. Jejich diverzita byla menší a poměrně nízká. Na konci eocénu (45 mil. let) se objevují první zástupci Fissipedia. V miocénu (22,5 až 5 mil. let) se objevuje rod psů [Canis].

Chobotnatci

Chobotnatci [Proboscidea] prošli řadou změn. Chyběl jim chobot a kly. Došlo k prodloužení nohou a k jejich zesílení. V eocénu se vyskytoval rod Deinotherium. Sloni osídlili všechny kontinenty kromě Ameriky a Austrálie, ale koncem pleistocénu v Euroasii a Severní Americe vymizeli.

Geologický vývoj a sedimentace

Charakter pevninských mas byl přemístěný přes jinou, kterou pokryje. Kontinent na jižní polokouli, jehož jsme byli součástí. probíhala také sedimentace v mořském prostředí. se vyvinula příkrovová stavba. Intenzita přeměny hornin stoupala od západu k východu. fylity s vysokým obsahem jílových minerálů. intenzitou metamorfózy vznikaly svory. vytaženy do menších hloubek zemské kůry.

tanvaldskou žulou se středně zrnitou strukturou. výrazně liší svým vnějším vzhledem. vyvřelých (magmatických) hornin. stupně metamorfózy. tektonických desek tvořících jednotlivé části Českého masívu. kyselých vyvřelých hornin a arkózových sedimentů granulity. začleněny do komplexů pararul. moldanubika. k jejich úplnému roztavení. vystupovala zemskou kůrou směrem blíže k zemskému povrchu. granodioritů. moldanubiku jsou durbachity. draselného živce, tmavou slídu biotit a amfibol. prvohor (545 milionů let). Gondwanu od ostrovního oblouku.

sedimentace doprovázená sopečnou činností. sedimentace a vulkanizmu. deformacím spojených s metamorfózou. proterozoika jsou droby, prachovce a břidlice. jsou bazalty a silicity (česky buližníky). tehdejší souši rychle erodovalo. hrubě zrnité slepence. kambro-ordovického riftingu. kyselého charakteru - vznikly granity. hladiny (transgrese) a zaplavení mořem. pískovce. usazovaly hlubokovodní jílovité břidlice. útesotvorné organismy. ortocerový vápenec).

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

prostředí se usadily fosiliferní vápence. nacházíme tyto sledy mořských sedimentů se nazývá Barrandien. miliony let znamenal ukončení sedimentace. deformovány a částečně i metamorfovány. tonalitů. proterozoiku kadomskou orogenezí. podobě křemenných slepenců a arkóz. metamorfózou. okolních jednotek na oblast brunovistulinika. sledu. jednotek moldanubika, saxothuringika a bohemika vůči brunovistuliniku ve spodním karbonu. jsou například tělesa bítešské ortoruly. sekvence rytmicky se střídajících vrstev prachovců, drob a slepenců. ukončení horotvorných pochodů. během permu (posledního období prvohor). postihovala silná eroze. transportován a usazován v prostředí jezerních a říčních pánví. kontinentálním podnebím.

začala sílit ve svrchní křídě tektonická činnost, která s projevila aktivitou zlomů. pánve, která vyplňuje centrální část Českého masívu. usazovaly sladkovodní říční a jezerní sedimenty. (transgresi) mořské hladiny. nízko položené oblasti Českého masívu. živočišných hub (tvořících jejich vnitřní „kostru“) - opuky. stavu. nezasáhla. starých zlomových linií. ker vůči sobě. kde se usazovaly uhlonosné sedimenty. povrchu vylévaly ve formě bazanitů, trachytů a fonolitů. V prostředí platformního pokryvu se založila říční síť.

Geologie a horolezectví

Geologie je s horolezectvím velice úzce spjata. I tady může výstup ovlivnit skalní podklad. Skála vznikla zvrásněním zemské kůry při horotvorných procesech. Důležitá je znalost geologických podmínek výstupu z hlediska prevence úrazů.

Horolezec by se měl zabývat geologií, aby znal vliv geologických okrajových podmínek. Pokud znalost chování horniny zabrání i jedinému úrazu, bude to stát za to.

Typy pohoří

• Vrásková pohoří: Mohou se značně měnit, ale přesto odpovídají základnímu typu. Alpy, Karpaty a Himálaj tvoří největší vráskový horský řetěz na světě.
• Kerná pohoří: Jsou tvořena velkými zlomovými strukturami. Kerná hora mohla vzniknout buď hlubokým zlomem, nebo výjimečně velkou hrástí, kterou potom modelovala eroze.
• Dómy: Vznikají zdvihem souvrství, např. intruzí granitového magmatu. S pokračujícím výzdvihem je povrch obrušován erozí a vyvřelina vychází na povrch.
• Vulkanická pohoří: Vznikají erupcemi sopek s následným ukládáním popela a lávy. Uvnitř kontinentů jsou vulkanická pohoří poměrně vzácná.

Vrásková pohoří jsou ze všech nejvýznamnější, protože vytvářejí tisícikilometrová pásma. Jsou často spojena s pohořími kerními a vulkanickými. Vrásková pohoří se vytvořila pohyby a srážkami velkých desek, které vytvářejí zemskou kůru. Tyto desky mají ohromný rozsah, takže mohou nést celé kontinenty.

Eroze pohoří

Pohoří jsou modelována a rozrušována vnějšími geologickými silami, jako je mráz, voda (v podobě sněhu, ledu a deště) a vítr. Řeky si razí cestu z pohoří do nižších poloh. Eroze pohoří je neustálé rozrušování hornin a jejich postupný sestup způsobený gravitací. Větrná eroze dokáže přeměnit vrchy v holou poušť pokrývající parovinu.

Horniny

Kámen či skála jsou nehomogenní, tvořené různými asociacemi minerálů. Horniny na zemském povrchu můžeme rozdělit na tři typy: vyvřelé, metamorfované (přeměněné) a sedimentární (usazené). Vyvřelé horniny vznikly utuhnutím žhavého magmatu. Metamorfované horniny vznikly přeměnou (tepelnou a tlakovou) starších hornin. Sedimentární horniny vznikly usazováním na zemském povrchu.

Schéma horninového cyklu ukazuje vztahy mezi jednotlivými typy hornin. Téměř každý sediment je nakonec odnášen do hlubokých mořských pánví. Například Mississippi přinesla za posledních 150 miliónů let do Mexického zálivu přibližně 500 miliiónů tun sedimentů za rok.

Voda, jež při svém koloběhu prochází pískem, ukládá mezi jeho zrna oxidy železa, oxid křemičitý nebo oxid vápenatý a sypký písek zpevňuje v pískovec. Vrstvy sedimentů stlačuje, až se všechna voda vytlačí, a vzniká jílovitá břidlice. Sedimentární horniny největší mocnosti se hromadí v dlouhých úzkých sníženinách mořského dna zvaných geosynklinály.

Geosynklinály jsou vytvářeny sestupnými konvenčními proudy, které celé milióny let odnášejí hmotu zemské kůry do zemského nitra, do oblasti vysokého tlaku a teploty. Při klesání horniny do svrchního pláště teplota i tlak ještě stoupají, takže se hornina taví. Roztavená hornina je lehčí než pevná a nadložená horninou vystupuje k povrchu. Vyvřelé horniny se dělí na extruzivní (výlevné) a intruzivní. Extruzivní horniny byly vyvrženy sopkami a na zemském povrchu se ochladily jako lávy. Intruzivní horniny utuhly pod zemským povrchem.

Výskyt hornin

Z eruptiv jsou nejznámější a nejrozšířenější žuly - granity. Výlevné horniny se vyskytují tam, kde je činný vulkanismus. Nejzastoupenější a nejznámější sedimentární horniny jsou především pískovce, slepence, prachovce a jílovce. Pískovce mají převahu klastických (křemenných, živcových) zrn o průměru 0,03 až 2 mm. Vápence zastupují tzv. neklastické (biochemické) sedimenty.

Sedimentární horniny

Sedimenty vznikají vysrážením nerostů a solí z vody. Z písku a z velmi jemných úlomků vzniká kal. Většinu úlomků řeky odnášejí a ukládají v deltách při ústí nebo na mořském dnu. V deltách řek nebo na pobřežích a jsou stmeleny v horninu zvanou slepenec. Písek se usazuje blízko pobřeží nebo na kontinentálním šelfu a posléze vytváří pískovec.

Organické sedimentární horniny mohou být vytvořeny z rostlinných zbytků (uhlí) nebo z tvrdých schránek či kosterních částí mořských živočichů. Z pevných schránek korálů a ze schránek drobných živočichů, které moře postupně proměnilo v úlomky, vznikne vápenec. Tento proces se nazývá diageneze. Dříve byla mnohem rozsáhlejší, vápenec vznikal ve větších oblastech. Křída je vytvořena z nespočetných vápnitých schránek, které se dají vidět jen v mikroskopu.

Metamorfované horniny

Metamorfované horniny obvykle bývají mnohem tvrdší než horniny sedimentární. Jestliže do sedimentárních hornin vnikne roztavená hmota magmatu, přeměňují se. Je to forma metamorfózy termální (tepelné) nebo kontaktní.

Horniny obklopující vyvřelou intruzi mohou být podle stupně přeměny rozděleny do zón. Blízko intruze v nich vzniknou nové nerosty, například andalusit.

tags: #změna #klimatu #v #kenozoiku #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Seznam národních parků
• Úrodná zahrada s kompostem
• Ochrana přírody a památek v ČR
• Účinky šanty kočičí
• Světelné znečištění a Evropa