Krajská Správa Ochrany Přírody a Památek v České Republice

V České republice existuje řada institucí a kategorií ochrany cenných území z hlediska přírody a krajiny. Právní úprava je zakotvena v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb.).

Územní Ochrana Přírody a Krajiny

V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ):

• Velkoplošná zvláště chráněná území
• Maloplošná zvláště chráněná území

Se vstupem do Evropské unie vznikla povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000.

• Do velkoplošných zvláště chráněných území spadají dvě kategorie.
• Do maloplošných čtyři.
• Do soustavy Natura 2000 dvě kategorie chráněných území.

Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci.

S ohledem na různorodost území a specifické potřeby jejich ochrany umožňuje zákon orgánu vyhlašujícímu zvláště chráněné území stanovit při jeho vyhlašování další, tzv. bližší ochranné podmínky.

Čtěte také: KHS a kvalita ovzduší

Výjimky ze zákazů je možné povolit pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. Rozhodnutí o povolení výjimky obsahuje podmínky, za nichž je předmětnou činnost možné uskutečnit a důvody k tomu vedoucí.

Pro zabezpečení zvláště chráněných území (s výjimkou CHKO) před rušivými vlivy z okolí slouží ochranné pásmo (viz § 37 zákona). Pokud se ochranné pásmo vyhlašuje, děje se tak zpravidla současně s vyhlášením území za zvláště chráněné. Pokud se ochranné pásmo nevyhlásí, vzniká tzv. ze zákona a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od zvláště chráněného území. V takovém pásmu jsou na souhlas orgánu ochrany přírody vázány pouze některé činnosti vymezené příslušný paragrafem zákona o ochraně přírody a krajiny.

K označení zvláště chráněných území v terénu se podle vyhlášky č. 45/2018 Sb. používá pruhové značení hranic na sloupcích či hraničních stromech u NPR, NPP, PR, PP a I. zóny NP - jedná se o dva červené pruhy 5 cm široké a oddělené 5 cm širokou mezerou.

Přehled zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 v ČR i detailní právní, správní a odborné informace o jednotlivých územích určené zejména pro pracovníky státní správy najdete v Digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

Významný Krajinný Prvek (VKP)

Hodnotnou část krajiny je možné chránit jako významný krajinný prvek (VKP). VKP je zákonem definován jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability (§ 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb.).

Čtěte také: Tipy pro bezodpadovou domácnost od Krajské knihovny Zlín

Jako VKP je vhodné registrovat například mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy, odkryvy, území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území, hodnotné dřeviny či skupiny dřevin včetně stromořadí, které nenaplňují podmínky pro vyhlášení památného stromu.

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich ekologicko-stabilizační funkce. Zásahem, který by mohl vést k poškození, zničení nebo ohrožení VKP, může být např. umisťování a povolování staveb, ale může jít např. i o pokácení stromořadí nebo terénní úpravy. Vždy půjde o posouzení činnosti ve vztahu k definici krajinného rázu v rámci určitého místa či oblasti.

Příslušným orgánem ochrany přírody je obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na pozemcích, které tvoří součást objektů důležitých pro obranu státu mimo vojenské újezdy a mimo územní správní obvody správ národních parků je příslušným orgánem AOPK ČR. Na území ZCHÚ je registrace VKP méně obvyklá, ochrana by měla být zajištěna režimem daného zvláště chráněného území. Není ale vyloučená.

Příslušným orgánem v ZCHÚ je AOPK ČR - příslušné regionální pracoviště - na území CHKO (vyjma CHKO Labské pískovce a CHKO Šumava), popř. NPR, NPP a jejich ochranných pásmech, nebo krajský úřad na území PP a PR a jejich ochranných pásem. Podnět k registraci VKP může podat kdokoliv. Podnět by měl splňovat náležitosti podání podle § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, a musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká, co navrhuje a žadatel musí uvést svou identifikaci.

Přírodní Parky a Přechodně Chráněné Plochy

Náležitosti podnětu budou obdobné jako v případě podnětu na registraci významného krajinného prvku (viz výše). Příslušným orgánem ochrany přírody je kraj, který přírodní park zřizuje formou právního předpisu (nařízení kraje).

Čtěte také: Táborová Škola v Přírodě: Program pro aktivní seniory

Pokud víte o území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných nebo živočišných druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů, můžete dát podnět na příslušný orgán ochrany přírody, který je může vyhlásit za přechodně chráněnou plochu, a to formou opatření obecné povahy. Přechodně chráněná plocha se vyhlašuje na předem stanovenou dobu nebo na opakované období (např. po dobu hnízdění).

Území, které může mít trvalou hodnotu zejména z přírodního hlediska, může být vyhlášeno jako zvláště chráněné území. Velkoplošná ZCHÚ: národní parky se vyhlašují zákonem č. 114/1992 Sb.

Agentura Ochrany Přírody a Krajiny ČR (AOPK ČR)

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je organizační složka státu s působností na území celé České republiky. Její ředitelství se sídlem v Praze a 36 regionálních pracovišť. AOPK ČR zaměstnává v současné době více než 600 zaměstnanců. Od 1. ledna 2003 je AOPK ČR organizační složkou státu, zřízená Ministerstvem životního prostředí (opatření č. 2/2009).

Krajská střediska jsou odbornými pracovišti pro zpracování odborných posudků a stanovisek a zajišťují podporu státní správy ochrany přírody pro kraje a obce, resp. jejich úřady. Odbornou činnost AOPK ČR dále doplňují aktivity, jako jsou například spolupráce s jinými organizacemi, vydávání informačních materiálů pro veřejnost, koordinace akcí pro veřejnost či poskytování informací veřejnosti.

Činnost AOPK ČR a jednotlivých regionálních pracovišť vychází z velkého množství zákonů, vyhlášek a nařízení.

Hlavní činnosti AOPK ČR:

• Zajišťování odborných činností v ochraně přírody a krajiny.
• Vytváření, získávání, zpracovávání, správa, interpretace, zpřístupňování a poskytování dat a dokumentace na úseku ochrany přírody a krajiny na národní i mezinárodní úrovni.
• Zajišťuje zpracování návrhů plánů péče pro CHKO a MZCHÚ na území CHKO, taktéž pro NPR a NPP mimo CHKO a poskytuje metodické vedení, příp. zpracovává odborná stanoviska a vyjádření k žádostem o výjimky ze zákazů v ZCHÚ.

Jako organizace státní správy se řídí správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.) a je povinna poskytovat informace podle zákona 106/1999 Sb.

Historie Ochrany Přírody v Českých Zemích

Počátky historie československé a později české státní ochrany přírody jsou spojeny se založením samostatné republiky v r. 1918. Usnesením ministerské rady nově vzniklého Ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO) v Praze z 20. 11. byla působnost tohoto úřadu i podřízených orgánů rozšířena také na přírodní památky. Tento významný krok byl učiněn z iniciativy Zdeňka Wirtha, významného historika umění, povolaného na MŠANO na pozici sekčního ředitele, odpovědného za organizování a řízení památkové péče.

Už v roce 1919 byli jmenováni konzervátoři pro ochranu přírody (jak pro celý stát, tak pro jednotlivé okresy), a to na dva roky. Ve stejném roce jmenoval Z. Wirth externím expertem MŠANO pro ochranu přírody Rudolfa Maximoviče a pověřoval ho úkoly při ochraně objektů zasluhujících si ochranu při provádění pozemkové reformy. V roce 1920 je schválen tzv. přídělový zákon, který předznamenal vznik řady dnešních zvláště chráněných území.

Za první republiky probíhaly intenzivní snahy o přijetí speciální legislativy pro ochranu přírody, všechny pokusy, často dovedené až do meziresortního projednávání, však byly neúspěšné. V roce 1922 nastupuje R. Maximovič na ministerstvo jako referent pro ochranu přírodních památek, kde pracoval do r. 1942. V roce 1939 byla rozšířena působnost říšských předpisů v oblasti ochrany přírody na Sudety a při úřadech „vládních presidentů“ v Karlových Varech, Ústí n. Labem a Opavě vznikají „vyšší úřady pro ochranu přírody“.

Po osvobození se státní ochrana přírody vrací zpět na MŠANO, kde ji R. Maximovič opět vede, a to až do roku 1948 jako generální konzervátor ochrany přírody. Po jeho odchodu do důchodu se vedoucím pracovníkem pro ochranu přírody na MŠANO stává Maximovičův žák a spolupracovník Jaroslav Veselý. V roce 1946 byli ministrem znovu jmenováni konzervátoři, začal vycházet věstník státní ochrany přírody a krajiny „Ochrana přírody“ a na tehdejším Státním památkovém úřadu v Praze bylo v r. 1951 zřízeno oddělení (později odbor) ochrany přírody.

V roce 1956 je konečně přijat zákon č. 40 o státní ochraně přírody a v r. 1958 byl zřízen Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP). Štěstím pro ochranu přírody bylo, že prvním ředitelem SÚPPOP se stal Jaroslav Veselý, profesionální ochránce přírody.

Veškerá činnost v ochraně přírody byla v rámci SÚPPOP zpočátku zajišťována útvarem o počtu 14 pracovníků. Kromě veškeré posudkové činnosti pro rozhodování Ministerstva kultury se počáteční úsilí tehdy soustředilo na vyhlášení Krkonošského národního parku a ve spolupráci KSSPPOP na hodnocení a doplňování soustavy CHKO i maloplošných chráněných území. Byla zahájena inventarizace maloplošných zvláště chráněných území a nastaven systém prověrek jejich stavu, postupně byly položeny základy monitoringu a dokumentace.

Krajská Střediska Státní Památkové Péče a Ochrany Přírody (KSSPPOP)

V krajích byly výkonnými státními orgány ochrany přírody odbory školství a kultury krajských národních výborů. Příslušný pracovník (zpravidla jeden v kraji) se nazýval inspektor ochrany přírody. Podobně na okresních národních výborech působili inspektoři ochrany přírody. V letech 1958-1961 postupně vznikala KSPPOP, jejíž součástí se staly i správy CHKO. Ve své činnosti byla krajská střediska metodicky vedena SÚPPOP a primárně zajišťovala odbornou podporu pro rozhodování krajských a okresních národních výborů, realizovala přírodovědné průzkumy a hodnocení stavu přírody, spolupracovala na přípravě nových chráněných území vč. CHKO.

Konsolidace Státní Ochrany Přírody po roce 1990

V roce 1990 vzniká MŽP a útvar ochrany přírody SÚPPOP se stává základem Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP). ČÚOP byl ustaven k 1. 7. 1990 a ke stejnému datu do něj byly začleněny útvary ochrany přírody rušených KSSPPOP vč. správ CHKO. Zásadní změna přichází s novým zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb, který s platností od 1. 6. 1992 zavedl institut speciální státní správy v ochraně přírody vč. stanovení kompetencí pro správy CHKO a NP.

Nejprve byl v roce 1995 oddělen úsek řídící na ČÚOP správy CHKO do nově vzniklé organizace - Správy chráněných krajinných oblastí ČR (SCHKO), ostatní část ústavu se stala základem pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR, která zajišťovala odbornou podporu pro výkon státní správy. V roce 2006 došlo rozhodnutím ministra životního prostředí ke spojení obou organizací státní ochrany přírody do jedné organizační složky státu AOPK ČR. V roce 2017 se podařilo projednat tzv. parkovou novelu zákona o ochraně přírody a vyhlásit všechny naše čtyři národní parky zákonem. Společně s uzákoněním AOPK ČR tak bylo po čtvrtstoletí završeno vytrvalé úsilí mnoha profesionálních i dobrovolných ochranářů a přírodovědců o dlouhodobě stabilizované institucionální zabezpečení ochrany přírody v České republice.

Kompetence obcí s rozšířenou působností

• Vymezují a hodnotí místní systém ekologické stability (§4 odst. a)
• Vydávají souhlas ke zřizování nebo rušení cest a pěšinách ve svém správním obvodu podle §63 odst. 4
• Registrují významné krajinné prvky (§4 odst. d)
• Vydávají souhlas ke zřizování nebo rušení cest (§63 odst. 4)
• Rozhodují o omezení vlastnických práv v ochranném obvod nařízení podle §5 odst. 4
• Ukládají pokuty za přestupky podle §87 vyjma §87 odst. 1 písm. g) a §87 odst. 3 písm. i)
• Ukládají pokuty za protiprávní jednání podle §88 vyjma §88 odst. 1 písm. n) a §88 odst. 2 písm. j)

Kompetence krajských úřadů

• Vymezují a hodnotí regionální systém ekologické stability (§4 odst. a)
• Vyhlašují přírodní parky a stanovují podmínky k ochraně přírody (§12 odst. 2)
• Vydávají souhlasy ke stavbám v přírodních parcích (§12 odst. 5)
• Zajišťují ochranu jeskyní (§10 odst. 1)
• Ukládají pokuty podle §87 odst. 1 písm. g), §87 odst. 3 písm. i), §88 odst. 1 písm. n) a §88 odst. 2 písm. j)

Správa národních parků

• Spravuje svěřený majetek státu
• Zajišťuje výkon stráže přírody
• Vydává vyjádření a stanoviska ve věcech ochrany přírody a krajiny
• Spolupracuje s obcemi a kraji při plánování a realizaci opatření k ochraně přírody a krajiny

tags: #krajska #sprava #ochrany #prirody #a #pamatek

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické katastrofy v Asii
• Kvalita ovzduší v ČR
• Hnutí Zero Waste
• Klimatické podmínky a jízda
• Charakteristika klimatických oblastí dle Tolasze