Změna klimatu a veřejné mínění v České republice

Klima na Zemi se mění, myslí si 94 procent lidí v Česku. Šest z deseti lidí v tom vidí výrazný vliv lidské činnosti a má ze změn obavy, zjistil červnový průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Letošní rekordně teplé léto a začátek září, následované katastrofálními povodněmi, naléhavě nastolují téma adaptace krajiny na projevy klimatické změny. Drtivá většina občanů České republiky si dle výzkumů veřejného mínění uvědomuje probíhající změnu klimatu.

Osobní zodpovědnost za změny klimatu cítí necelá třetina populace. Špatné dopady na Česko předpokládá téměř polovina dotázaných. O změny klimatu se zajímá 51 procent lidí, čtyři procenta velmi, naopak nezájem vyjádřilo 48 procent. Devět procent změny klimatu vůbec nezajímají. Zájem roste se vzděláním lidí, z věkových skupin nejmenší zájem o změny klimatu mají lidé mezi 30 a 39 lety.

Uvědomění si klimatických změn

O tom, že klima se na zemi v posledních 100 letech mění, je přesvědčeno 59 procent lidí, pravděpodobně se mění podle 35 procent. Jen dvě procenta dotázaných uvedla, že se klima určitě nemění. Změn klimatu se velmi obává devět procent lidí v Česku a spíše z nich má strach 52 procent. Zásadně lidská činnost ke změnám přispívá podle 23 procent a velmi podle 41 procent. Žádný vliv lidské činnosti na klima nevidí dvě procenta, podle 32 procent lidé ke změnám přispívají trochu.

Osobní odpovědnost a dopady

Osobní zodpovědnost za změnu klimatu cítí 32 procent, zodpovědnost spíše nepociťuje 46 procent a rozhodně necítí 18 procent. Pokud by lidé změnili své chování, může to změnu klimatu zpomalit podle 78 procent dotázaných a úplně zastavit podle tří procent. Špatný dopad změn klimatu na Českou republiku očekává 48 procent mužů a 46 procent žen. Dobré důsledky naopak předpokládá 39 procent mužů a 42 procent žen. Průzkum CVVM provedlo mezi 16. a 30. červnem.

Reakce na změny klimatu v krajině

Navzdory tomu však téměř polovina respondentů našeho výzkumu spíše nebo vůbec nezaznamenala v uplynulém roce v okolí svého bydliště konkrétní projevy změny klimatu. Stejný podíl lidí se domnívá, že si krajina s dopady klimatické změny poradí sama, bez zásahů člověka. Podle Copernicus Climate Change Service a Českého hydrometeorologického ústavu bylo letošní léto, vzhledem ke globální průměrné teplotě vzduchu z let 1991-2020, vůbec nejteplejší. Rovněž letošní začátek září byl nejteplejší v historii měření na území České republiky. V důsledku teplého počasí a nedostatku srážek tak na začátku září panovalo podle portálu Intersucho na více jak dvou třetinách území Česka sucho.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Po tomto horkém létě a tropickém začátku září přišly podprůměrné teploty a přívalové srážky, které způsobily ničivé povodně. Podle rozsáhlé studie mezinárodního týmu klimatologů byly čtyřdenní srážky, způsobené tlakovou níží Boris, nejsilnější, jaké kdy byly ve střední Evropě zaznamenány. Tatáž studie dokládá, že klimatická změna zdvojnásobila pravděpodobnost výskytu nebezpečných povodní ve střední Evropě. Tyto okolnosti znovu naléhavěji zaměřují pozornost na adaptaci krajiny na důsledky změny klimatu v České republice. Těmito důsledky rozumíme zvyšování teplot, sucho, přívalové srážky, povodně, extrémní vítr či požáry vegetace. Na rozdíl od mitigačních opatření, jejichž cílem je snížení zdrojů emisí skleníkových plynů a zpomalení či zastavení oteplování planety, jsou adaptační opatření úpravami vedoucími ke snižování zranitelnosti vůči dopadům klimatické změny.

Podpora adaptačním opatřením

V rámci programu Strategie AV21 Záchrana a obnova krajiny byl proveden výzkum postojů k adaptačním opatřením v krajině, jehož cílem bylo zmapovat postoje veřejnosti k různým typům opatření v různých oblastech krajiny. Sběr dat pro dotazníkové šetření probíhal 17. až 28. května 2024 kombinací metod CAPI (osobní dotazování) a CAWI (online dotazování) prostřednictvím Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Výzkum byl zaměřen na adaptační opatření v oblasti lesů, zemědělské půdy, vody v krajině a ekosystémů. Lidé se pozitivně staví k obnově mokřadů; s tím, aby jejich obnovu stát podporoval, spíše nebo určitě souhlasí 87,8 % respondentů. 83,5 % respondentů se klaní ke zvýšení podílu suchu odolných dřevin a 75,5 % k ponechávání zbytků po těžbě k zetlení a k příspěvkům státu na ekosystémové funkce lesů. Na druhou stranu, dlouhodobý a zásadní problém českých lesů - přemnožená spárkatá zvěř - není veřejností chápán jako problém tak jednoznačně: 58,5 % respondentů souhlasí s vyšším odlovem. Nejmenší podíl respondentů (48,7 %) souhlasí se zákonným omezením umělé výsadby sazenic.

Adaptační opatření na zemědělské půdě jsou vesměs přijímána pozitivně. Stejně jako v lesích mokřady jsou u respondentů nejvíce populární zelené biopásy; s povinností vlastníků je vytvářet souhlasí 87,4 % respondentů. Téměř stejný podíl (86,4 %) respondentů se staví za omezení výstavby hal ve volné krajině, s tím že je zde výrazně vyšší podíl těch, kteří s tímto opatřením rozhodně souhlasí (55,2 %). Podobné míře podpory se těší šlechtění odolných odrůd a vysazování stromořadí na zemědělské půdě (82,7 % a 81 %). Zvýhodnění ekologického zemědělství podporuje 73,8 % respondentů. Nejnižší podporu z představených adaptačních opatření pro zemědělství mají vyšší tresty za nesprávným hospodařením způsobenou erozi na polích; s nimi souhlasí 68,4 % respondentů.

O nutnosti revitalizace vodních toků se ve veřejném mediálním prostoru dozvídáme dlouho a je to opatření, které se těší v této skupině zdaleka nejvyšší podpoře; souhlasí s ním 87,5 % respondentů, z toho 40,2 % souhlasí rozhodně. Stejně jako mokřady v lesích mohou podle veřejnosti mokřady na zemědělských pozemcích plnit svoji adaptační funkci; s jejich obnovením souhlasí 79,5 % respondentů. Zákonná povinnost nakládání s dešťovou vodou u nových staveb se jako potřebná jeví 73,4 % respondentů. Omezení spotřeby pitné vody v období sucha vnímá jako prospěšné už jen 62 % lidí. Rovněž intenzivní chov ryb v rybnících, který podle odborníků výrazně zhoršuje kvalitu vody v krajině, není vnímán palčivě. K jeho omezení se přiklání 57,1 % respondentů.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Co se týče výstavby přehrad, je česká veřejnost rozdělená tak, že 42,1 % respondentů s podporou výstavby nesouhlasí a naopak 40,2 % se k ní přiklání. Státní podpora obnovy poškozených ekosystémů se podle očekávání těší drtivé podpoře veřejnosti (91,4 %). Propojení krajiny, tak aby byla prostupná pro biologické druhy, je rovněž většinově podporováno stejně jako zvýšení počtu státem chráněných mokřadů (88 % a 80,7 %). Významné podpoře se těší rovněž vyhlašování nových chráněných území (80,4 %). S finančními náhradami vlastníkům pozemků za mýcení invazních druhů rostlin souhlasí 63,6 % respondentů.

Česká veřejnost v prezentovaném výzkumu vyjádřila vysoké preference přírodním adaptačním opatřením v lesní a zemědělské krajině, stejně jako v oblasti vodního režimu a ekosystémů. Zároveň nebyly identifikovány jednoznačné obecné souvislosti postojů k opatřením se sociodemografickými charakteristikami, jako je věk, vzdělání či pohlaví, nicméně u některých položek můžeme na závislost postoje na sociodemografickém zázemí respondenta usuzovat.

Významným faktorem, prolínajícím se odpověďmi respondentů, je role státu v podpoře zavádění adaptačních opatření, ať už tuto podporu představovalo zavádění nových zákonů, či finanční pobídky. S obecně popsanými opatřeními přírodní povahy panuje vysoký souhlas (revitalizace toků, mokřady v lesích a na polích, vyhlašování nových chráněných území, obnova ekosystémů, konektivita krajiny atp.). Naopak konkrétní opatření, která odborníci prosazují jako klíčová - omezení umělé výsadby v lesích, snížení stavů spárkaté zvěře, omezení intenzivního chovu ryb, podpora likvidace invazních rostlinných druhům - jsou přijímána o něco vlažněji.

Pokud se blíže podíváme na povahu zkoumaných opatření, co se prostředků týče, ta, která omezují či sankcionují (zákonem omezit umělou výsadbu, zákonně zvýšit tresty za erozi), vykazují poněkud nižší souhlas oproti těm, která jsou založená na pozitivní motivaci od státu. Nejvýrazněji rozdělená je česká veřejnost v případě technického opatření stavby přehrad, navíc je zde i nejvyšší podíl těch, kteří nevědí nebo nechtějí odpovědět.

Postoje mladé generace

Za závažný problém považuje změnu klimatu více než čtyři pětiny mladých lidí ve věku 15-20 let. Řada z nich prožívá ve vztahu k této problematice a vyhlídkám na budoucnost intenzivní bezmoc, strach či smutek, ale také deprese. Podle názoru nejmladší generace, budou děti, které se rodí v těchto letech, žít v horším světě, než ve kterém žijeme nyní. Myslí si to 67 % z oslovených ve věku 15-20 let.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

“Mladí lidé prožívají tváří v tvář změně klimatu silněji než starší generace pocity bezmoci, strachu nebo smutku,” popisuje pocity nejmladší generace vedoucí výzkumného týmu Jan Krajhanzl. Přestože se sami tolik neztotožňují s rolí ochránců přírody, považují za důležité, aby Česká republika snižovala své emise skleníkových plynů bez ohledu na emise jiných zemí (67,4 % souhlasí s tím, aby ČR přijala opatření proti změně klimatu). Nadpoloviční většině dotazovaných (52 %) se nelíbí životní způsob současné společnosti. Velké obavy mají dotazovaní z toho, že změna klimatu negativně ovlivní život budoucích generací (83 %), v důsledku nemožnosti tento trend změnit pociťují mladí lidé významněji bezmoc.

Pouze 25 % mladých lidí si myslí, že jim dnes školy pomáhají s rozvojem jejich dovedností a kompetencí jako je respekt, ověřování si informací, odpovědnosti, spolupráce, pochopení propojenosti mezi domácím a celosvětovým děním nebo zapojení do ochrany životního prostředí.

Výsledky výzkumu vycházejí z dotazníkového šetření mezi reprezentativně vybranými 2 762 respondenty a respondentkami, konkrétně jsou reprezentativní pro českou populaci 15+.

tags: #zmena #klimatu #verejne #mineni

Oblíbené příspěvky:

• Zkušenosti s koši New York
• Ochrana biodiverzity v zemědělství
• Dopady černých skládek
• Ohrožené rostliny ČR
• Třídění kovového odpadu