Trendy ve změně myšlení o ekologii v České republice

Ekonom a filozof Tomáš Sedláček v rozhovoru hovořil o potřebě nového přístupu k ekonomice. Sedláček poukazuje na to, že vývoj směřuje od hmoty k nehmotným hodnotám.

Česko by se mělo zaměřit na činnosti s vysokou přidanou hodnotou, podobně jako to udělalo Švýcarsko, které bylo ještě před druhou světovou válkou jednou z nejchudších zemí Evropy. Tato transformace je přesně to, co Česko potřebuje.

Podle Sedláčka je klíčem k úspěchu otevřenost novým myšlenkám a ochota riskovat, ať už jde o vzdělávání, ekologickou transformaci, nebo přijetí eura.

Odborník na environmentální vzdělávání Petr Daniš si myslí: „Že využíváme tržní prostředí, aby se ukázalo, co je dobré řešení, co dokážeme vyrobit efektivně, co může uspět, jsou podle mě dobré stránky kapitalismu, které stojí za to zachovat. Ale zároveň k tomu potřebujete nějaká pravidla, regule, pobídky a nějaké hodnoty.“

Decoupling: Oddělení ekonomického růstu od negativních dopadů na přírodu

Dřív to bylo tak, že kdykoliv zvyšujete životní úroveň, tak pálíte víc fosilních paliv. A v poslední době v zemích Evropy, ve Spojených státech amerických, ale i v Japonsku nebo v Koreji se decouplingu opravdu začíná dařit. Jestli je decoupling možný až do konce, je velká otázka, ale myslím si, že ještě kus cesty rozhodně možný je.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Kapitalismus a změna klimatu

Kapitalismus má různé tváře, má různé podoby. Kapitalismus ve Spojených státech je něco úplně jiného, než je kapitalismus řekněme ve Skandinávii. A pořád tomu říkáme kapitalismus, a ne socialismus.

Petr Daniš dospěl k tomu, že záleží moc na tom, jak si definujete kapitalismus. Že když si definujete to, že lidi jsou chamtiví a kapitalismus na tom stojí a nikdy to jinak nebude, tak nakonec dojdete k závěru, že jedinou možností, kterou máme, je zrušit kapitalismus.

Cirkulární ekonomika a snižování spotřeby plastů

Podle aktuálních údajů Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) spotřeba a výroba plastů negativně ovlivňuje životní prostředí a urychluje změny klimatu. Snižování negativních enviromentálních dopadů výroby a spotřeby plastů, včetně plastových obalů vyžaduje zejména nástroje a procesy oběhového hospodářství - cirkulární ekonomiky.

Zavádění cirkulární ekonomiky může hrát významnou roli v modernizaci českého průmyslu i ochraně životního prostředí. Přechod na recyklaci materiálů, jako jsou PET lahve a plechovky, umožňuje nejen výrazně snížit množství odpadu, ale také ušetřit značné množství energie. Vzhledem k tomu, že Česko ročně spotřebuje stovky milionů nápojových obalů, mohou být tyto úspory značné.

Zálohový systém pro PET lahve a plechovky jednoznačně vítám. Tento krok je v souladu s evropskými trendy v oblasti udržitelného nakládání s odpady a zároveň reaguje na specifické výzvy, kterým Česko čelí. I když Češi patří mezi špičky v třídění odpadu, zálohový systém by mohl recyklaci nápojových obalů ještě více zefektivnit a posunout ji nad 90 %, jak ukazují příklady z jiných evropských zemí.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Přínosy zálohování PET lahví a plechovek

• Snížení odpadu ve veřejném prostranství.
• Podpora lepší recyklace.
• Vytvoření sociálních příležitostí, které by pomáhaly čistit naše okolí.

Přesto věřím, že si lidé na zálohování rychle zvyknou. Stejně tak finanční motivace bude klíčovým faktorem, který lidi podpoří v návratu obalů. Zahraniční zkušenosti ukazují, že zálohový systém může výrazně zlepšit míru recyklace a čistotu veřejných prostor.

Produktová ekologie a environmentální dopady produktů

Produktová ekologie používá chemii jako jeden z nástrojů, přičemž je do ní zapojeno více disciplín: od environmentalistiky přes znalosti technologií, sociologie, ekonomie, managementu až po design, architekturu a urbanismus. Pokud designér navrhne výrobek z šetrnějších materiálů, uspořádá ho tak, aby bylo možné jej lépe rozebrat a jednotlivé součástky oddělit, vyměnit, opravit, tak tím můžeme významně ovlivnit jeho konec na skládce či na spalovně.

Pokud bychom změnou spotřebitelského chování změnili to, co na skládku vyhazujeme, tak konečný dopad na životní prostředí můžeme významně ovlivnit. Ze stejných důvodů řešíme stravovací návyky obyvatel a jejich nutriční vzorce. Chceme ukázat, že různý způsob stravování má různou zátěž pro životní prostředí.

Z pohledu environmentální zátěže je dnes na prvním místě energetika. Teprve na druhém místě stravovací návyky a vše co souvisí s výrobou potravin a odstraňováním nespotřebovaného jídla. Osobní doprava a obaly jsou na škále environmentální závažnosti mnohem dále.

Je třeba si přiznat, že dobří studenti z jiných univerzit mají některé dovednosti komplexnější než naši chemici. Velká témata, která se nyní v ochraně životního prostředí, či šířeji v managementu udržitelnosti otvírají, nyní nestojí na chemických kompetencích. Je třeba s chemií pracovat, využívat její potenciál, ale nesmíme zavírat oči před dalšími disciplínami a metodickými přístupy. Například spolupráce na designu výrobku či architektonickém pojetí stavby.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Environmentální chemie tu začíná prosakovat do oborů, kde byste to před pár lety nečekali. Nyní začínáme pracovat například pro banky. Finanční domy začínají hledat indikátory udržitelnosti, aby se mohly rozhodnout, které projekty financovat. Rozhodovací proces i ve finanční sféře potřebuje měřitelná environmentální data, se kterými lze důvěryhodně pracovat.

Ekologické chování a vzdělávání

Mění se zákony i společenské cíle. V rámci OSN vznikly Cíle udržitelného rozvoje, povedlo se uzavřít Pařížskou dohodu, která sice není ideální, ale dává základní noty pro ochranu klimatu. Do roku 2030 bychom měli chránit třicet procent povrchu Země, oceánů i pevniny. A i když se o tom zatím hlavně jen mluví, je to dokladem obrovské společenské změny.

Například by mělo brzy dojít k rozvoji solární a větrné energetiky, ve které máme vůči sobě obrovské dluhy. Budou se dedikovat území, na nichž bude jednodušší povolování těchto staveb, a řeší se otázky, kde si to můžeme dovolit, kde to nebude škodit lidem, přírodě, a přesto to bude fungovat. Budou moct vznikat energetická družstva, fungovat komunitní sdílení energie…

Veřejný prostor je ten nejdůležitější, v němž se můžeme angažovat, od komunální úrovně po tu státní, a jednoznačně dávat najevo, že nám není lhostejné klima ani příroda. To samé můžeme dělat i ve své práci - udělat z ekologie téma, které se prolne každým oborem. A je jedno, jestli mluvíme o kadeřnici, právníkovi, byznysmenovi. Každá z profesí má momenty, kdy je vhodné mluvit o udržitelnosti, ekologii a kdy se dá něco udělat.

Všichni asi víme, že bychom měli učit děti úctě k přírodě. Ale ten požadavek tu nestojí sám, hezky se doplňuje s wellbeingem. V souvislosti s přírodou nejde jen o ni samotnou, ale také o naši psychickou a životní pohodu.

Potřeba vysvětlovat dětem, jak příroda žije, funguje, kolik je v ní živáčků a jak na sobě závisí, a že i naše životy jsou na to všechno odkázané. Že všechno to, co jíme, z toho prochází, že i čistá voda se tam vyfiltruje, i to, co dýcháme, z toho pochází… A když jsme na přírodě tahle moc závislí, tak o ni přece pojďme pečovat!

V rámci projektu Učíme se venku sledujeme rostoucí zájem, povedlo se nám téma otevřít pro mnohem více učitelů a rodičů. Dlouho bylo řekněme… alternativní, chodili k nám hlavně pedagogové, kteří se o něj sami opravdu aktivně zajímali. Dnes se učení venku už lidé nebojí, a dokonce se jím prezentují.

Evropský klimatický pakt se snaží angažovanost jednotlivých lidí podporovat. A proto jednou za čas nabízí možnost se přihlásit k ambasadorství - s tím, že nejde o nic jiného než o to, o čem jsme mluvili na počátku: začít je potřeba nejen od sebe, ale i tím, že aktivizuješ lidi kolem, ve své sociální bublině…

Mýty a realita ekologického chování

Ekologické uvědomění nekončí v okamžiku nákupu. Produkty navržené s ohledem na dlouhou životnost a snadnou recyklaci mají výhodu oproti těm, které se rychle stávají odpadem. Spotřebitelé se stále častěji ptají: „Jak dlouho mi tento produkt vydrží?“ a „Co se s ním stane, až doslouží?“. Být eko v roce 2025 znamená především vědomě omezovat spotřebu, nikoli nahrazovat jedny výrobky jinými ve jménu ekologie. Nejdůležitější otázkou se stává: „Opravdu to potřebuji?“ Odpovědný spotřebitel volí méně, ale lépe.

Ověření mýtů

1. Samotný plast není ten největší problém - problémem je, jak jej používáme a jak s ním nakládáme po použití.
2. „Bio“ se vztahuje především ke způsobu zemědělské výroby, která omezuje používání pesticidů a průmyslových hnojiv. To však automaticky neznamená nízkou uhlíkovou stopu nebo menší spotřebu vody.
3. Nákup lokálně často snižuje emise spojené s dopravou a podporuje místní výrobce. Pokud je však lokální výroba spojena s vysokou spotřebou energie či chemikálií, její dopad na životní prostředí může být vyšší než u dovozu.

Zero Waste

Takzvaný fenomén zero waste, tedy nulového odpadu, se postupně dostává do popředí zájmu v Česku i na celém světě. Přechod na život s minimálním odpadem zahrnuje vědomé rozhodování v každodenních činnostech.

Zero waste je nejen o snižování odpadu, ale o celkové změně myšlení a chování, která přispívá k udržitelnější budoucnosti. Tento přístup nabízí praktické nástroje pro každodenní život a zároveň přispívá k ochraně přírody.

Podle dat Českého statistického úřadu bylo v Česku vyprodukováno 37 950 086 tun odpadu, což je o 3,13 procent méně než v roce předešlém. V přepočtu na jednoho obyvatele jde o 3 489 kg odpadu.

V Praze se začínají objevovat iniciativy a projekty orientované na snižování odpadu. „Na úřadu se zaměřujeme na zvyšování povědomí o odpadech, třídění, a zároveň připravujeme projekty na zlepšení infrastruktury pro recyklaci,“ vysvětluje David Záruba, vedoucí odboru životního prostředí Úřadu městské části Prahy 4.

tags: #změna #v #přemýšlení #o #ekologii #trendy

Oblíbené příspěvky:

• Kompost v plastovém kompostéru
• Mzdy v agentuře ochrany přírody a krajiny ČR
• Vzdělávání a ekologie v ČR
• Norma ISO 14001
• Článek o ochraně topolu černého, olše lepkavé a jasanu ztepilého