Změny v přírodě vyvolané člověkem: Příklady a dopady

Lidská činnost vědomě i nevědomě zasahuje do biotických i abiotických složek a procesů v krajině, převážně s negativními dopady. Změny krajiny jsou způsobeny stejnými skupinami faktorů, které krajinu tvoří [přírodními a antropogenními]. Intenzita, doba působení a rozsah jsou dány typem faktoru.

Typy krajiny podle antropického vlivu

Na základě intenzity antropického vlivu lze kulturní krajinu dále diferencovat dle SKLENIČKY (2003, s. 18):

1. Krajina bez významnějších lidských vlivů
2. Krajina obhospodařovaná
3. Krajina obdělávaná
4. Příměstská krajina
5. Suburbánní krajina
6. Městská krajina

1. Krajina bez významnějších lidských vlivů

Je tvořena pouze prvky přírodního charakteru, jako je hornina, půda, vodstvo, ovzduší, flóra a fauna. Hranice mezi jednotlivými krajinnými složkami jsou nevýrazné. Plošky vznikají změnou abiotických faktorů (oheň, vichřice, povodeň). Koridory jsou většinou podél vodních toků. Ve velikosti plošek je značná variabilita. Biomasa je na hranici maxima. Produkce je zcela spotřebována na udržení této biomasy, čistá produkce využitelná pro člověka je nízká. Vyplavování živin do toků je minimální. Druhová rozmanitost je vysoká.

Uvidíme zde vysoce spojitou matrici (např. tropický deštný les při pohledu z letadla), která obklopuje řídce se vyskytující enklávy a koridory (téměř bez výjimky podél vodních toků). Většina plošek je výsledkem prostorové proměnlivosti fyzikálních faktorů. Plošky se od sebe značně velikostně liší. Hranice jsou zakřivené, zřídka rovné. Biomasa se nachází u svého vrcholu. Druhová rozmanitost je velmi vysoká.

2. Krajina obhospodařovaná

Např. pastviny či les, ve kterých se sice vyskytují původní druhy, ale jsou záměrně obhospodařovány s cílem sklízet produkci. Matrice je stále rozsáhlá, převládá v ní však nyní jen několik druhů pěstovaných pro produkci. Lidské vlivy se omezují na sklizeň produktů a na ovlivňování frekvence požárů. Vyskytují se zde již lidská obydlí, většinou malé shluky domů. Liniové koridory se zde objevují ve velkém množství. Spojitost matrice tak klesá. Mozaikovitost vzrůstá, mezi ploškami začínají převažovat plošky vzniklé poruchou ekosystémů. Rytmy sklizně jednotlivých druhů produkce se pohybují od ročních cyklů pastvy ovcí až po cykly dlouhé několik desítek let při pěstování lesa (tj. rytmy sklizně jsou v širokém časové rozpětí).

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Značné poruchy cyklů minerálních živin mohou být výsledkem rozsáhlého obhospodařování krajiny (Např. po těžbě většinou prudce narůstají ztráty minerálních živin z ekosystému, postupným opětným zarůstáním ztráty opět poklesnou, je-li však znovuzarůstání brzděno nějakou poruchou, lze očekávat značné úniky minerálních živin (zvláště nitrátů)). Několik druhů pěstovaných pro produkci se objevuje monotónně po celé krajině. Druhová rozmanitost může klesat i vzrůstat, ale vždy počet původních druhů, které mizí, bude větší než počet druhů introdukovaných do enkláv.

3. Krajina obdělávaná

Je krajina, ve které jsou jednotlivé vesnice a enklávy s přírodními nebo obhospodařovanými ekosystémy roztroušeny mezi převažujícími obdělávanými plochami. Spojitost matrice je zpravidla nízká hlavně díky rozsáhlé síti koridorů. Pokud v krajině převládá pěstování jedné plodiny, matrice pokrývá velkou část celé krajiny. Pokud se pěstuje současně několik plodin, které jsou mezi sebou promíchány, může být problém, co máme za matrici považovat.

S porovnáním s krajinou obhospodařovávanou v krajině obdělávané vzrůstá hustota plošek, ale variabilita jejich velikosti se snižuje. Plošky daleko častěji vznikají obděláváním. Vyskytují se zbytky přirozené vegetace. Intervaly mezi sklizněmi jsou pravidelné. Vysoká úroveň sklizně závisí na dodávání živin ve formě hnojiv. Vyplavování živin a ztráty půdy erozí jsou vysoké. Biodiverzita prudce klesá - několik plodin se preferuje, ostatní jsou chemicky či mechanicky odstraňovány. Roztroušené zbytky přírodních ekosystémů jsou také chudé na druhy, což je důsledek opakujících se poruch a jejich izolace. To vše může vézt k vymizení jednotlivých druhů z krajiny.

Doprovodná zeleň vodních toků je často zničena, zatímco koridory používané k obdělávání polí či spojující vesnice jsou zastoupeny bohatě. tj. narovnání linií.

4. Příměstská krajina

Jsou na přechodu mezi městem a volnou krajinou. Jsou tvořeny heterogenní směsí sídel, obchodních center, obdělávaných polí a přirozené vegetace. Zastoupení liniových koridorů vzrůstá, doprovodná zeleň vodních toků se vytrácí. Plocha matrice a její spojitost je minimální. Hustota mozaikovitosti dosahuje maxima. Vytvořená mozaika je směsí ploch vzniklých introdukcí a plošek zbytků původní vegetace. Druhové bohatství je vysoké, obvykle vyšší než příměstské krajiny (např. díky druhům pěstovaných v zahradnických školkách).

Čtěte také: Klimatická změna: nevratné dopady

5. Suburbánní krajina

Jsou krajiny se zbytky parkových ploch roztroušených v husté zástavbě. Koridory jsou tvořeny ulicemi tvořících síť. Je zde vysoká hustota plošek introdukovaných. Jiné koridory a plošky jsou zastoupeny minimálně. Celý ekosystém je založený na importu rostlinné a živočišné potravy z okolí. Vstupy dále zahrnují sluneční světlo, vodu, paliva apod. Výstupy jsou ve formě splašků, odpadů, tepla apod. Rozmanitost druhů je obecně nízká.

Příklady změn krajiny a jejich důsledky

Lidské činnosti se v krajině projevují jako přímá narušení a změny krajinné struktury, spojené s exploatací. Změny krajiny v časové a prostorové dimenzi (LIPSKÝ, 1999, s. 77) zahrnují:

• Globální změny: stratosférická ozónová vrstva je významně redukována v globálním měřítku v důsledku přítomnosti chlorovaných a fluorovaných uhlovodíků; největší úbytky zaznamenány nad oblastí jižního pólu, nad Antarktidou.
• Změny vodních toků: okolo 10% všech řek na světě lze považovat za znečištěné, hodnota jejich BSK (měřítko znečištění organickými látkami) překračuje kritickou hranici 6,5mg/l, značná část povrchové vody je dále znečisťována různými toxickými látkami, např. sloučeninami těžkých kovů, odpadními vodami, zbytky pesticidů a dalšími chemikáliemi používanými v zemědělství.
• Eutrofizace: v řekách a jezerech stoupá zejména obsah živin, především sloučenin dusíku a fosforu.
• Vysychání jezer: některá jezera i největší jako je Aralské jezero či jezero Čad, jsou podstatně redukována, protože přítoky do nich jsou plně využity v zemědělství.
• Odlesňování: výrazné je odlesňování v tropických rozvojových zemích - mizí tropický deštný les (dnešní rychlost se odhaduje mezi asi 130 -170 tis.
• Využívání geneticky modifikovaných organismů: obavy z neočekávaného chování těchto organismů v prostředí, možnost přenosu genů z GMO na přírodní druhy - což může vézt k vytvoření nových škůdců jako výsledek hybridizace, nebezpečí vytlačení původních druhů - agresivní chování, mohou narušovat potravní řetězec, obecně mohou mít negativní vliv na biodiverzitu, mohou být nebezpečné pro lidské zdraví.

Dopady na ekosystémy a autoregulační schopnosti

• Antropické vlivy ve větší míře narušují stabilitu přírodních složek, přesto je zachována autoregulační schopnost ekosystémů a jejich schopnost restaurace.
• Dochází k těžkému narušení autoregulačních schopností a náprava je možná jen za předpokladu značných energetických vstupů a ekonomických prostředků.
• V devastované krajině je přírodní struktura zcela přeměněná, přírodní složky krajiny zničené nebo zatlačené do marginálních poloh. Nulová je autoregulační schopnost krajiny. Příkladem jsou průmyslové aglomerace se soustředěním těžkého průmyslu a oblasti devastované těžbou nerostných surovin.

Vliv chemických látek na životní prostředí a lidské zdraví

Člověk uvolňuje do životního prostředí látky, které byly dlouhodobě uloženy v zemi, kde neohrožovaly jeho zdraví, např. těžké kovy, jako olovo, rtuť či kadmium. Chemici vyrobili množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytovaly, např. DDT, PVC, PCB, freony aj. Tyto látky mají někdy velmi zajímavé vlastnosti pro speciální využití (např. hubí hmyz, odolávají vysokým teplotám atd.), ale zároveň mohou ohrozit nejen životní prostředí, ale i zdraví nebo životy lidí, ať už přímo (jsou jedovaté), nebo tím, že mají na prostředí člověkem nepředpokládaný účinek (např. vytvářejí tzv. skleníkový efekt). Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví

• Toxicita: Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).
• Mutace a karcinogenita: Některé chemické látky mají schopnost způsobovat mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu.
• Teratogenita: Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Mezi teratogeny se řadí např. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxiny, alkylrtuť.
• Alergie: Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu. Alergenem může být např. pyrolyzáty aminokyselin tryptofanu či kyseliny glutamové, které vznikají při nevhodné tepelné úpravě masa, např. chlororganické sloučeniny vznikající záměrnou chlorací vody, např. nežádoucí znečišťující látky kontaminující životní prostředí, např. výfukové plyny z automobilů a z dalších spalovacích procesů.

Karcinogenní látky jsou rozděleny do několika skupin:

1. Do této skupiny je zatím zařazeno několik desítek látek, jejich skupin nebo výrobních procesů, u kterých epidemiologické studie jednoznačně prokázaly, že u člověka vystaveného jejich působení dochází ke vzniku rakoviny. Mezi karcinogenní látky patří např. aflatoxiny, arzen a jeho sloučeniny, šestimocný chrom a jeho sloučeniny, tabákový kouř a další.
2. V této skupině jsou látky, u kterých se prokázala karcinogenita při pokusech na zvířatech nebo při jiných testech.
3. Do této skupiny může být zařazena jen látka, u které je důkaz nepřítomnosti karcinogenity u člověka i u zvířat, např.

Jde tedy o látky, u nichž nemůže moderní věda doposud jednoznačně říci, že jsou ani že nejsou karcinogenní.

Pesticidy a endokrinní disruptory

Poměrně nové je zjištění, že řada pesticidů zasahuje do chování lidských hormonů a může tak narušovat hormonální systém člověka. Vědci zjistili, že některé pesticidy (podobně jako jiné průmyslové chemikálie) mohou správnou funkci hormonů v lidském těla narušit různými způsoby. Například španělská studie prokázala souvislost mezi místní spotřebou pesticidů a výskytem tzv. kryptorchismu, což je vážná vývojová porucha u chlapců, při které jedno nebo obě varlata nesestupují do šourku, ale zůstávají v břišní dutině, a nejsou proto schopna později produkovat spermie.

Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?

Potravinářská aditiva ("éčka")

Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd. Těmto látkám se často lidově říká „éčka“, odborně se nazývají aditiva a rozdělují se do několika skupin (např. barviva, konzervanty).

Pro účely značení se jednotlivá aditiva podle svých funkcí zařazují do příslušných funkčních skupin. Jedno aditivum však může v potravinách zastávat i více funkcí a záleží na výrobci, do které funkční skupiny na seznamu přísad příslušné aditivum zařadí. Kupříkladu oxid siřičitý může působit v potravině jako konzervační prostředek, ale také jako antioxidant.

Příklady funkčních skupin aditiv:

• antioxidanty - prodlužují životnost potravin tím, že brání jejich oxidaci a oddalují tak např. žluknutí tuků;
• emulgátory - vytvářejí či udržují stejnorodou směs nemísitelných kapalin v potravině;
• nosiče a rozpouštědla - slouží k rozpouštění nebo ředění jiných aditiv.

Na seznamu potravinářských aditiv, kterým byl udělen kód v podobě E a příslušného čísla, jsou uvedeny pouze ty chemické látky, které schválil Vědecký výbor pro potraviny Evropské unie (Scientific Committee on Food, SCF) zřízený v roce 1974 jako poradní orgán Evropské komise. V roce 2002 byl zřízen speciální Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který nahradil práci SCF. V České republice se vstupem do Evropské unie legislativa upravující potravinářská aditiva sjednotila s předpisy EU.

Dopad klimatické změny na lidské zdraví

Lidské zdraví se s oteplováním planety a degradací životního prostředí způsobených lidskou aktivitou přímou úměrou zhoršuje. Podle letošního reportu Lancet Countdown v roce 2020 přispělo znečištění ovzduší k 3,3 milionům úmrtí. Zdravotní důsledky klimatické změny způsobené lidskou aktivitou se nejvíce týkají nejzranitelnějších skupin - malých dětí́, starších osob, osob závislých na sociální́ či zdravotní́ péči a chronicky nemocných. Většina těchto úmrtí je předčasná a je možné jim předejít.

Změna klimatu způsobená člověkem se však podílí na častějším výskytu a intenzitě přírodních událostí. Jen v EU je znečištěnému ovzduší přičtena předčasná smrt více než 300 tisíc lidí za rok. S tím souvisí ekonomické škody, které dosahují 3 až 9 % hrubého domácího produktu EU. Tyto škody mimo jiné zvyšují také častější hospitalizace.

Dopady klimatické změny však začínáme pociťovat stále častěji a zhoršující se kvalita životního prostředí se u nás podílí až na 15 % úmrtí. Měnící se podmínky navíc vedou k prodloužení pylové sezóny a vyšší koncentraci pylů, což může znamenat citelný nárůst respiračních alergií. Horko a dlouhodobé sucho vytváří ideální podmínky pro rozmnožování klíšťat a prodlužuje jejich životní cyklus, což znamená zvýšení rizika přenosu klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy.

Možnosti řešení

• Snižování emisí základních znečišťujících látek z vytápění domácností a dopravy
• Přechod na alternativní paliva a pohony v dopravě a příklon k obnovitelným zdrojům při výrobě elektřiny a tepla
• Zlepšení kvality ovzduší
• Přechod na oběhové hospodářství, snižování celkové produkce odpadů a skládkování
• Snižování hlukové zátěže obyvatel a světelného znečištění
• Podpora ekologické stability krajiny a udržitelného hospodaření - obnova lesů, zvyšování kvality zemědělské a lesní půdy, prevence eroze
• Systémové řešení zadržování vody v krajině a vytváření lesů odolných vůči změně klimatu
• Podpora biologické rozmanitosti
• Připravenost a odolnost společnosti vůči mimořádným událostem (např.

Environmentální výchova

Enviromenální výchova vede k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí. Cílem Enviromentální výchovy na základní škole praktické je naučit žáky pozorovat, citlivě vnímat, podílet se na přípravě akce, hodnotit důsledky chování lidí, poznat role různých profesí, účastnit se exkurzí a poznat tak školu z širšího pohledu. Problematika ekologie vede žáky k zaujetí aktivního postoje o dění kolem sebe a k zamyšlení nad vlastním životním stylem. Jedná se o praktické úkoly, které se vztahují k člověku a možnostem ovlivnění jeho prostředí. Prvky enviromentální výchovy se prolínají do všech vyučovacích předmětů.

tags: #změny #v #přírodě #vyvolané #člověkem #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Jak bojovat proti změně klimatu
• Příroda léčí: Joalis
• Ceny pronájmu kontejnerů na odpad
• Výchova smrkových porostů
• Udržitelné smetáčky a lopatky