Změny v přístupu k přírodě a životnímu prostředí

Environmentální přístup k přírodě představuje komplexní soubor postojů, hodnot a chování, které ovlivňují kvalitu našeho života i budoucnost celé planety. V současné době se environmentální význam stává stále důležitějším aspektem lidského působení na Zemi. Moderní společnost si začíná uvědomovat naléhavou potřebu změny přístupu k přírodním zdrojům a ekosystémům.

Původ a vývoj pojmu environmentální

Slovo environmentální má svůj původ v anglickém výrazu environmental, které se do češtiny dostalo v průběhu druhé poloviny 20. století. Základem tohoto slova je výraz environment, který označuje životní prostředí nebo okolí, v němž se něco nebo někdo nachází. Anglické slovo environment pochází z francouzského environner, což znamená obklopovat nebo být kolem něčeho. V českém jazyce se slovo environmentální začalo výrazněji používat zejména v 80. a 90. letech 20. století, kdy se zvýšil zájem o otázky životního prostředí a ekologie. Postupem času se slovo environmentální stalo nedílnou součástí českého jazyka, přestože někteří jazykoví puristé preferují české ekvivalenty. Jeho používání se rozšířilo z čistě vědeckého prostředí do běžné komunikace, médií i legislativy.

Význam slova environmentální v současném pojetí daleko přesahuje původní představu pouhé ochrany životního prostředí. Zahrnuje komplexní pohled na vztahy mezi organismy a jejich prostředím, včetně lidské společnosti a jejího vlivu na přírodní systémy. Dlouhodobé zanedbávání environmentálních aspektů vedlo k závažným problémům, jako jsou klimatické změny, znečištění ovzduší, vody a půdy, či dramatický úbytek biodiverzity. Environmentální význam se promítá do všech sfér lidské činnosti, od průmyslové výroby přes zemědělství až po každodenní spotřebitelské chování jednotlivců. Zahrnuje nejen ochranu přírody a přírodních zdrojů, ale také udržitelný rozvoj, který respektuje potřeby budoucích generací.

Environmentální výchova a OVU (Oblast Výchovy a Vzdělávání)

Vztah k životnímu prostředí se formuje již od raného dětství a je ovlivněn mnoha faktory, včetně výchovy, vzdělání a společenských hodnot. Environmentální výchova a vzdělávání hrají klíčovou roli při vytváření odpovědného přístupu k přírodě. Environmentální vzdělávání a osvěta představuje komplexní systém aktivit a vzdělávacích procesů, které mají za cíl rozvíjet environmentální povědomí a odpovědnost jednotlivců i celé společnosti vůči životnímu prostředí.

Důležitým prvkem je environmentální senzitivita, která se rozumí jako citlivost, vztah a empatie k přírodě a životnímu prostředí, včetně citlivého vztahu ke zvířatům a rostlinám. OVU (Oblast Výchovy a Vzdělávání) je postojový a zkušenostní OVU. Vede žáka k tomu, aby oceňoval, že rozmanitost má hodnotu sama o sobě a že žák samotný je součástí přírody, protože člověk jako druh sdílí určitou evoluční historii se všemi jinými druhy na Zemi. OVU je vhodné naplňovat prožitkovými aktivitami zaměřenými na vnímání krásy a hodnoty přírody. Rozmanitost živých organismů žák pozoruje a zkoumá na úrovni druhů i širších skupin (v půdě, vodě, louce, lese) a objasní jejich roli v přírodě (rozkladači v půdě, opylovači). Při realizaci je vhodné spolupracovat s dalšími aktéry ve vzdělávání (ekocentra, muzea apod.).

Čtěte také: Firemní odpovědnost k životnímu prostředí

OVU je důležité naplňovat kontinuálně v rámci vyučování přírodopisu, nikoli odděleně, například při výtvarné výchově nebo pouze při návštěvě ekocentra. Na OVU by měla navazovat spolupráce s jinými vyučujícími v rámci PT Udržitelné prostředí. OVU je zásadní pro budování vztahu žáka k přírodě. Rozvoj environmentální senzitivity zvyšuje motivaci k tomu, aktivně se zabývat ochranou přírody a měnit svoje návyky, což je zásadní téma dnešního světa.

Nerovnovážné paradigma v ekologii

V současnosti víme, že ekosystémy se nacházejí v rovnovážném stavu spíše vzácně a časově omezeně, že podléhají neustálým, často těžko předvídatelným změnám a že opakované disturbance patří v přírodních systémech ke zcela základním procesům. Všechny ekosystémy jsou vystaveny postupným změnám podnebí, obsahu živin, rozpadu původních biotopů a využívání bio­ty (živé složky ekosystémů) lidmi. Neexistuje konečný stav ekosystému, který by se dal jednou provždy zakonzervovat.

Srovnání základních názorů klasické a nerovnovážné ekologie:

Environmentální odpovědnost a udržitelný rozvoj

Environmentální odpovědnost a udržitelný rozvoj představují v současné době klíčové koncepty moderní společnosti, které významně ovlivňují naše každodenní rozhodování a směřování lidské civilizace. Pojem environmentální v tomto kontextu zahrnuje veškeré aspekty vztahu člověka k životnímu prostředí a přírodním zdrojům. V rámci udržitelného rozvoje je zásadní najít rovnováhu mezi ekonomickým růstem, sociálním blahobytem a ochranou životního prostředí.

Současné intenzivní zemědělské hospodaření a jeho vlivy

Současné intenzivní zemědělské hospodaření se vyznačuje významnými negativními vlivy na stav přírody a krajiny. Zemědělské hospodaření, které v současné době probíhá na převážné většině orné půdy pokrývající území našeho státu, se stále vyznačuje negativními vlivy ve vazbě na jednotlivé složky životního prostředí. Charakteristická je zemědělská prvovýroba na extrémně velkých půdních blocích, preferující a prosazující scelování pozemků; bez ohledu na příslušné právní požadavky (tzv. Cross compliance), pokračuje rušení krajinotvorných prvků, remízků, mokřadů, rozorávání mezí, pat vodních toků a polních cest s cílem zajistit co nejvyšší produkci tržních plodin bez ohledu na ekologické náklady a způsob jejich úhrady. Stále je registrován nárůst aplikace průmyslových hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, často nahrazujících nedostatečnou základní agrotechniku. Z tohoto důvodu dochází nejen ke snižování kvality půdy, ale především ke zmenšování početnosti populací a druhové diverzity fauny a flóry.

Náhlé změny v početnosti živočichů, ukazující na snížení samoregulačních schopností populační dynamiky, jsou důsledkem zásadních změn přírodních stanovišť, které se pojí se současnými zemědělskými ekosystémy. Početní stavy zpěvného ptactva, koroptví, zajíců a černé zvěře jsou toho jasným důkazem. V neposlední řadě je též velmi významné používání velkovýrobní mechanizace, která nadále přispívá k rušení krajinotvorných prvků a významným škodám působeným na zvěři. Intenzivní zemědělství ve většině dotčených oblastí plošně snížilo i estetickou hodnotu a "komunikační propustnost" krajiny.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Posílení mimoprodukčních funkcí agrární krajiny

Jednou z cest, jak napravit výše uvedený stav, je donutit hospodáře užívající zemědělskou půdu, aby zaměřili své podnikatelské aktivity i do oblastí, které nejsou orientovány tržně, ale o které je veřejný zájem a posilují tak zvané "mimoprodukční funkce agrární krajiny". Významnou pobídkou pro změnu přístupů uživatelů půdních bloků představují dotace, které pokrývají náklady na uskutečnění potřebných opatření a částečně i ztrátu na zisku ze zemědělského hospodaření. Dotovány jsou, a v následujících letech zcela jistě budou, činnosti zlepšující stav přírody a krajiny, konkrétně obnovu, vytváření a údržbu nových krajinných prvků a budování prvků územních systémů ekologické stability (viz. Program péče o krajinu a Operační program životní prostředí garantované Ministerstvem životního prostředí) a provádění agroenvironmentálních opatření. Subjekty hospodařící na zemědělské půdě se v rámci těchto aktivit a programů mohou smluvně zavázat k poskytování určitých služeb pro společnost (stát), a to nad rámec běžné hospodářské praxe a požadavků právních předpisů.

Podle příslušné právní úpravy Ministerstva zemědělství agroenvironmentální opatření zahrnují:

• postupy šetrné k životnímu prostředí (ekologické zemědělství, integrovaná produkce),
• podopatření ošetřování travních porostů,
• péči o krajinu (biopásy, zatravňování orné půdy, pěstování meziplodin).

Tato opatření jsou dále specificky zaměřena s ohledem na způsob hospodaření, pěstovanou kulturu a příslušné stanoviště.

Uplatnění těchto programů s odpovídajícím finančním efektem je však podmíněno informovaností ochotou zemědělských podnikatelů; mnoho zemědělců totiž ani nemá potřebné základní informace a znalosti k pochopení těchto opatření a jejich účelu.

Odborné vzdělávání s praktickou ukázkou

Z těchto důvodů je bezpochyby nutná osvěta a vzdělávání zemědělců jako hospodářů v krajině, kteří se budou zcela nebo pouze částečně věnovat i ekosystémovým službám, které spočívají v zakládání a následné péči o tolik potřebnou krajinou infrastrukturu. Za tuto službu lze logicky požadovat odměnu v podobě dotací a její výše je pro hospodařící zemědělce zajímavá. Je možno konstatovat, že výše zmiňované přístupy jsou pro zemědělce investicí, která se ale musí v budoucnu vrátit.

Čtěte také: Klimatická změna: nevratné dopady

Významnou roli v osvětě o těchto potřebách a možnostech však musí "sehrát" především samotní myslivci. Zejména ti, kteří jsou v pozici zemědělských hospodářů, musí být "vlajkovou lodí" a příkladem pro ostatní zainteresované strany, svým aktivním přístupem mohou velmi napomoci při realizaci těchto prospěšných a žádaných aktivit. Svoje představy a legitimní požadavky by měli prosadit ale i ti myslivci, kteří na svých pozemcích přímo nehospodaří, kteří jsou vlastníky a pronajímateli zemědělsky využívaných pozemků. Zde se nabízí prostor při výběru zemědělského hospodáře a dále při stanovení podmínek uzavíraných nájemních smluv. Pasivní však v aktivitách péče o přírodu a krajinu nesmí zůstat žádný myslivec. Nejenom z poslání myslivosti, ale též z požadavků uvedených v §11 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti v platném znění, musí myslivci v zájmu ochrany zvěře jako uživatelé polních honiteb zakládat remízky a jiné vhodné úkryty pro zvěř a o tyto pečovat. Bohužel, zkušenosti z praxe jasně ukazují, že kompetence pro to, jak pečovat o přírodu a krajinu, chybí nejen u zemědělců, ale mnohdy i u samotných myslivců.

Proto tým pedagogů z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a odborníků z praxe připravil odborné vzdělávání s finanční podporou z Programu rozvoje venkova. Odborné vzdělávání představuje velmi potřebný a dosud chybějící nástroj k možné nápravě nežádoucího stavu, jak bylo uvedeno výše.

Cílem vzdělávacího projektu je povýšit kompetence vzdělávané cílové skupiny, osob (nejlépe myslivců) podnikajících v zemědělství formou odborného vzdělávání. Jedná se především o uplatnění agroenvironmentálních a krajinotvorných programů v rámci zemědělského podnikání za účelem:

• ochrany přírody a krajiny,
• podpory biodiverzity flóry a fauny,
• diverzifikace činnosti zemědělského podnikání s důrazem na přístupy šetrné k přírodě,
• rozvoje venkova.

Témata budou prakticky předvedena v podmínkách farmy, která je situována bezprostředně v okolí vzdělávacího zařízení. Vzhledem k tomu, že tato farma provádí krajinotvorná opatření a agroenvironmentální programy v katastrech, kde funguje intenzivní zemědělské hospodaření, nabízí se jedinečná příležitost vidět přínosy těchto aktivit a získat teoretické i praktické zkušenosti z tohoto perspektivního oboru.

Témata při terénních exkurzích

• Biopásy - zakládání a péče
• Zakládání, péče a využívání vodních prvků (mokřady, malé vodní plochy) v krajině.
• Obnova a výsadba nelesních dřevin a ovocných stromů původních krajových odrůd.
• První zalesňování zemědělské půdy, zatravňování orné půdy.
• Zakládání a údržba biokoridorů.
• Zemědělství v extenzivně obhospodařovaném ovocném sadu.
• Zemědělství v ekologické vinici.
• Použití odpovídající techniky a technologie.
• Získávání prostředků pro tyto žádané aktivity (tvorba projektů a žádostí o dotace).

tags: #zmeny #v #pristupu #k #prirode #a

Oblíbené příspěvky:

• Nedovolené ozbrojování a nakládání s municí v ČR
• Aktuální stav ovzduší v Brně
• Rozklad odpadu v přírodě
• Inoxa koše: Recenze
• Informace o místech k odpočinku v přírodě