Zmírňování Změn Klimatu

Změnou klimatu bývá označován soubor vzájemně provázaných jevů s dopadem na světové klima. Nejčastěji je pod pojmem zmiňován nárůst průměrných teplot vzduchu ve spojitosti s lidskou činností - tzv. globální oteplování.

Hlavní Důvody Změny Klimatu

Využívání fosilních paliv jako je uhlí, ropa, ale i zemní plyn v posledních desetiletích vedlo k výraznému nárůstu koncentrace emisí CO2 v atmosféře, což je dle mezinárodní vědecké komunity jeden z hlavních důvodů nárůstu globálních teplot, kterou na počátku 21. století pociťujeme.

Pařížská Dohoda

Z těchto důvodů byla v roce 2015 přijata jako mezinárodní smlouva tzv. Pařížská dohoda, která se týká zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně a financování jednotlivých opatření. Hlavní opatření se týkají snižování emisí CO2.

Mezi signatáři jsou největší světoví producenti skleníkových plynů - mj. Čína, Indie, USA a smlouvu ratifikovaly také všechny členské země EU. Ke smlouvě se nakonec nepřipojily např. Írán nebo Rusko, které ji podepsalo bez následné ratifikace.

Cílem Pařížské dohody je:

Čtěte také: Cenný ekosystém Hrdlořezy

• udržení nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti předindustriální úrovni a usilování o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni, což by výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
• zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin; a
• zajištění souladu finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Dekarbonizace Hospodářství

Aby se teploty vlivem lidské společnosti a činnosti dále nezvyšovaly, je nutné výrazně snížit množství vypouštěných skleníkových plynů včetně CO2.

Přes veškeré snahy snižovat emise skleníkových plynů mají tyto emise stále vzrůstající trend. Dle hodnotící zprávy IPCC z března 2023 se mezinárodnímu společenství zatím nedaří emise snižovat dostatečně rychle.

Přesto je dle vědců stále možnost, že se globální nárůst teplot podaří zpomalit a nedojde tak ke globálním změnám, které by nastaly, pokud se nepodaří oteplení udržet pod hranicí 1,5 °C. Je však potřeba radikálně omezit vypouštění skleníkových plynů, včetně právě CO2.

Generální tajemník OSN Antonio Guterres zprávu z roku 2022 zhodnotil jako „litanii nedodržených klimatických slibů. Je to spis plný hanby zaznamenávající prázdné sliby, které nás přivádějí na cestu ke světu, kde se nedá žít. Směřujeme rychle ke klimatické katastrofě“.

Emise Skleníkových Plynů Dle Sektoru

Podle šesté hodnotící zprávy IPCC dosáhly v roce 2019 celosvětové emise skleníkových plynů 59 mld. tun. Byť záleží na nastavení hranic jednotlivých sektorů, tak podle metodiky IPCC je přibližně za třetinu světových emisí zodpovědný sektor energetiky. Přibližně čtvrtina emisí pak pochází z průmyslu. Ze zemí jednoznačně dominuje Čína.

Čtěte také: Zmírňování následků ekologických škod

V přepočtu emisí na jednoho obyvatele se nicméně do popředí dostává Austrálie, Saudská Arábie, Kanada a Spojené státy americké. Kumulativní historické emise mají potom nejvyšší regiony našeho civilizačního okruhu - tedy Evropy a Severní Ameriky.

Cíle EU Pro Snižování Emisí

Snižování emisí je v EU jednou z politik, která výrazně formovala a formuje zejména evropskou energetiku, ale s naléhavostí tématu se čím dál častěji propisuje i do ostatních sektorů a politik. EU i její členské státy ratifikovaly Pařížskou klimatickou dohodu z roku 2015 a přihlásily se k jejím cílům.

Na podprogram „Zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně“ na období 2025-2027 je přidělen orientační rozpočet ve výši 376,7 milionu EUR. Hlavní žadatel může získat podporu udělenou v rámci Národní výzvy programu LIFE, která činí 25 % z konečných způsobilých výdajů projektu a zároveň nesmí přesáhnout 25 mil. Hlavní žadatel může také získat podporu na přípravu projektové dokumentace. Za předložení konceptu může získat 40 000 Kč, v případě zpracování mimořádně kvalitního konceptu 80 000 Kč. Žádat o podporu může i partner projektu. Výše podpory udělené v rámci této výzvy činí 25 % z konečných způsobilých výdajů projektu připadajících na partnera a zároveň ne více než 2 mil.

Hodnocení Opatření Pro Zmírňování Klimatu

Už autoři Truelove and Parks (2012) zkoumali mylné představy o chování souvisejícím se změnou klimatu mezi americkými studenty. Zjistili, že účastníci přecenili dopad třídění odpadu, ale podcenili dopad konzumace masa nebo nastavení termostatu v obytných místnostech. Dalo se tedy očekávat, že představy respondentů o efektivitě opatření budou v aktuální studii taktéž zkreslené.

Výsledky ukázaly, že lidé mají potíže při posuzování dopadu svého chování. Respondenti, bez ohledu na to, zda byli z Bolívie nebo Německa, přecenili dopady opatření s nízkou nebo střední účinností. Aby si lidé mohli vybrat adekvátní možnosti svého chování, musí mít odpovídající znalosti o účinnosti tohoto chování.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Dopady Změny Klimatu

Podle globálního nárůstu teplot v průběhu let je jasné, že změna klimatu bude výzvou pro náš způsob života. Jeho komentář byl reakcí na zprávu, že loňský červenec byl nejteplejším měsícem v historii. Služba Evropské unie pro změnu klimatu Copernicus oznámila, že průměrná globální teplota vzduchu při povrchu země v červenci 2023 činila 16,95 °C. Situace se od té doby téměř nezlepšila, podle zprávy Copernicus Climate Change Service byl březen 2024 teplejší než kterýkoli předchozí březen v záznamu dat. Byl to také desátý měsíc v řadě, který byl nejteplejší v historii.

Jako příklad důsledků nárůstu teploty o 2-4 °C lze uvést Sternovu zprávu (2006), která odhaduje, že extrémní změny počasí by mohly stát až 0,5-1,0 % ročního globálního HDP, oproti 0,1 % v roce 2005.

Pokračování nedávných trendů ale předpovídá změny teploty o 3,9 °C. Bude to vyžadovat velké investice do výzkumu a vývoje a pravděpodobně bude potřeba velké podpory ze strany vlád. Mezi klíčové oblasti inovací v blízké budoucnosti bude patřit vývoj bateriových technologií a skladování energie. Další inovace se budou týkat využití mořských zdrojů energie nebo užití vodíku jako zdroje paliva. Pokrok v zemědělských technologiích sníží emise metanu, zatímco posun ve výrobě elektrických letadel nabírá na obrátkách.

Ke změně klimatu už bohužel dochází a bude se zhoršovat. Dopady této změny ale pravděpodobně nebudou rovnoměrně rozloženy. Navíc velká část obyvatelstva žijícího v tropech je chudá a očekává se, že chudší země často ponesou nejhorší důsledky změny klimatu. Někde budou záplavy, jinde sucho, teploty nesnesitelné pro život, nedostatek vody a potravin. Dalších 11 afrických zemí se nachází uprostřed a zbývajících 41 zemí patří mezi nejzranitelnější třetinu zemí.

Změna klimatu představuje hrozbu i příležitost. „Investoři jsou již nyní konfrontováni s hospodářskými ztrátami a rostoucími náklady, jakými je třeba pojištění. Je pravděpodobné, že se to bude jen zhoršovat. Je to pravděpodobně největší externalita, které budeme kdy čelit, ale povaha externalit ztěžuje jejich řešení, protože znečišťovatel není nucen platit. Avšak opatření, která se přijímají nyní, mohou omezit budoucí škody.

Klimatická Změna: Základy

Klimatická změna označuje změny v dlouhodobém stavu atmosféry. Klima se za dobu existence Země v různých geologických dobách přirozeně měnilo. V současné době se však mění nebývalou rychlostí, a to zejména vlivem činnosti člověka. Dochází ke stoupání koncentrace skleníkových plynů, což má za následek pozvolné zvyšování průměrné teploty.

Klima je dlouhodobý stav atmosféry. V průběhu historie Země se klima přirozeně měnilo. Zhruba od konce 19. století se začala průměrná teplota zvyšovat nebývalou rychlostí. Klimatická změna je významným problémem životního prostředí, rozhodně však ne jediným. Může prohlubovat jiné problémy.

Na existenci klimatické změny panuje vědecká shoda, velká rychlost změn (průměrné teploty i koncentrace skleníkových plynů) v průběhu zhruba posledních 150 let je doložena daty. Přestože klimatickou změnu nelze v současnosti snadno zcela odvrátit, včasná opatření mohou zlepšit celkový stav „soužití“ s ní.

Skleníkové Plyny

Skleníkové plyny mají schopnost pohlcovat infračervené záření (teplo). Teplo, které by jinak uniklo zpět do vesmíru, se v přítomnosti skleníkových plynů hromadí v atmosféře Země. To se označuje jako skleníkový efekt.

• oxid uhličitý (\(\mathrm{CO_2}\)) - Vzniká při spalování uhlíkatých látek (typicky fosilních paliv či biomasy). Také se uvolňuje při rozkladu organických látek či sopečné činnosti. Z atmosféry je naopak odstraňován fotosyntézou, jeho množství tedy může být ovlivněno např. odlesňováním. Před průmyslovou revolucí ve vzduchu bylo dlouhodobě kolem 0,028 % \(\mathrm{CO_2}\).
• oxid dusný (\(\mathrm{N_2O}\)) - Vzniká např.
• methan (\(\mathrm{CH_4}\)) - Tvoří se při rozkladu organické hmoty za nepřístupu vzduchu (mj.
• voda (\(\mathrm{H_2O}\)) - V atmosféře přirozeně v proměnlivém množství.

Skleníkové plyny jsou zodpovědné za skleníkový efekt. Brání úniku infračerveného záření (tepla) z atmosféry (Země) do vesmíru.

• oxid uhličitý (\(\mathrm{CO_2}\)) - Jeho množství v atmosféře rychle stoupá zejména vlivem spalování fosilních paliv.
• methan (\(\mathrm{CH_4}\)) - Vzniká rozkladem biomasy za nepřístupu kyslíku, např. v mokřadech či žaludcích zvířat. Také se uvolňuje při těžbě.

Oxid uhličitý se do atmosféry uvolňuje přirozeně při sopečné činnosti a buněčném dýchání živých organismů. Naopak fotosyntéza \(\mathrm{CO_2}\) zabudovává jej do organických sloučenin a tím jej z atmosféry odstraňuje. Část atmosferického \(\mathrm{CO_2}\) se také rozpouští v mořské vodě. Tím přispívá k jejímu okyselování (snižování pH, acidifikace), které má negativní vliv na mořské ekosystémy (např.

Spalováním fosilních paliv se uvolňuje uhlík, který byl v zemské kůře uložen po miliony let. S oteplováním planety se zvětšuje míra tání permafrostu (trvale zmrzlé půdy), z něj se uvolňuje methan a \(\mathrm{CO_2}\). Jde se o tzv. zpětnou vazbu, která klimatickou změnu dále zesiluje.

Uhlíková stopa přeneseně popisuje množství skleníkových plynů, které vznikly při produkci určitého výrobku, nebo které jsou produkované jedincem či společností.

Důsledky Změn Klimatu

V rámci klimatické změny v současnosti dochází k nerovnoměrnému zvyšování teploty na Zemi. Klimatická změna způsobuje tání ledovců, což výhledově povede ke zvyšování hladiny oceánů.

Vlivem klimatické změny dochází k proměnám ekosystémů. Velké ekosystémy jsou schopné snášet jen určité rozpětí podmínek. Příkladem překročení bodu zlomu je odumírání korálových útesů při zvýšení teploty o více než 1,5 °C, což dále povede např. ke snížení počtů ryb a ohrožení rybolovu.

• tání ledovců a pevninského ledu - Vede k postupnému zvyšování hladiny moří. Tání ledovců či kratší/mírnější zimy s menším množstvím sněhu ovlivňují např.
• extrémy počasí - Vlny veder, povodně (mohou přímo ohrožovat zdraví lidí).
• narušení/proměna ekosystémů - Při překročení určité míry ovlivnění dochází ke ztrátě rozmanitosti života (biodiverzity). Dochází k migraci organismů (a tedy např.
• okyselování oceánů - Změna pH ovlivňuje např.

Adaptace

Přizpůsobení se probíhajícím (či předpokládaným) změnám klimatu se označuje jako adaptace. Na rozdíl od mitigace neodstraňuje příčiny, ale omezuje následky. Patří sem např. protipovodňová opatření a včasné varování před extrémním počasím, zlepšování hospodaření s vodou nebo šlechtění odolnějších odrůd plodin.

Formou přizpůsobení může být např. zajišťování protipovodňových opatření či včasného varování před extrémním počasím, zlepšování hospodaření s vodou, zvyšování odolnosti infrastruktury či pěstování odolnějších plodin (např.

Mitigační Opatření

Opatření s cílem snížení emisí skleníkových plynů (či zmenšení je čijich množství v atmosféře) se označují jako mitigace. Mitigace se tedy zaměřuje na příčiny klimatické změny.

Výroba elektřiny a tepla patří celosvětově k největším zdrojům emisí. Skleníkové plyny přímo vytvářejí hlavně tepelné elektrárny spalující uhlí či zemní plyn. Mezi obnovitelné zdroje energie se řadí sluneční záření, vítr či tekoucí voda. Nevýhodou získávání energie z větru či slunce je závislost na počasí, proto je nutné rozvíjet ukládání energie (bateriová úložiště, přečerpávací elektrárny) a možnosti sdílení dostupné elektřiny přes hranice států. Jaderné, solární či větrné elektrárny při provozu \(\mathrm{CO_2}\) přímo nevypouštějí, emise však vznikají při jejich výstavbě.

V EU tvoří největší podíl emisí v dopravě osobní automobilová doprava. Obecně platí, že hromadná doprava produkuje méně skleníkových plynů než doprava individuální. Emise dále snižuje přechod na elektromobilitu - dopravní prostředky využívající elektřinu \(\mathrm{CO_2}\) nevypouštějí přímo při provozu, mohou ho však produkovat nepřímo v rámci výroby elektrické energie. Vyvíjen je též vodíkový pohon, který má potenciální využití v těžké dopravě. Určitou roli v rámci snižování emisí z dopravy hraje i dostupnost cyklistické a pěší infrastruktury ve městech.

Co se týká zemědělství, živočišná produkce (maso, mléko…) produkuje daleko větší emise skleníkových plynů než produkce rostlinná. Zvířata sama spotřebovávají rostliny jakožto krmivo a prostor pro chov dobytka je získáván např. odlesňováním. V zemědělství lze emise snižovat i změnami hospodářských postupů, např. regenerativním zemědělstvím, které zvyšuje obsah uhlíku v půdě.

Dlouhodobé zmenšení množství skleníkových plynů v atmosféře přirozenými či průmyslovými procesy se nazývá sekvestrace. Přirozené zásobníky uhlíku představují lesy, oceány a půda. Průmyslová varianta, zachycování a ukládání uhlíku (CCS, carbon capture and storage), má za cíl zachytit \(\mathrm{CO_2}\) přímo u zdroje emisí (elektráren, cementáren) a uložit jej do zemské kůry.

Mezi ekonomická mitigační opatření patří např. uhlíková daň či prodej emisních povolenek (v rámci EU ETS). Společnosti omezující emise či přecházející na šetrnější/pokročilejší technologie by díky tomu neměly být tak finančně zatíženy. Důležitou roli hrají také tzv. zelené investice a fondy EU (např. Fond pro spravedlivou transformaci), které mají pomoci regionům závislým na fosilních palivech s přechodem na čistší ekonomiku. Širší systémový přístup představuje cirkulární ekonomika. Opětovné využívání materiálů a prodlužování životnosti výrobků (např.

Jednání O Změnách Klimatu, Výzkum

V souvislosti s klimatem dlouhodobě probíhá jeho výzkum, který je výchozím bodem k podloženému rozhodování. Výzkum klimatu stojí na přesném měření současných teplot (díky meteostanicím či satelitům) napříč Zemí. Teploty naměřené teploměry jsou k dispozici asi 150 let do minulosti. Pro určení teploty ve starších obdobích se využívají tzv. proxy měření. Jedním ze způsobů je zkoumání obsahu izotopů kyslíku ve vzorcích z hloubkových vrtů (mořské sedimenty, ledovce). Na základě dostupných dat lze pak tvořit počítačové modely vývoje klimatu.

IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change = Mezivládní panel pro změnu klimatu) je mezivládní orgán OSN. Předkládá vědecké posouzení klimatické změny a navrhuje adaptační či mitigační opatření. IPCC neprovádí vlastní výzkum, ale systematicky shrnuje publikované vědecké práce. Základním rámcem mezinárodní klimatické politiky je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC, 1992), k níž se připojilo téměř 200 států.

Kjótský protokol byl dojednán v roce 1997 a vstoupil v platnost v roce 2005. Jeho cílem bylo snížit emise skleníkových plynů průmyslových zemí o 5,2 % oproti úrovni roku 1990. Byl to první právně závazný dokument týkající se klimatu. Nepřijaly ho ovšem některé klíčové státy, USA jej neratifikovaly a Kanada od něj později odstoupila. Rozvíjející se ekonomiky jako Čína či Indie nenesly žádné závazky.

V roce 2015 byla sjednána Pařížská dohoda mající za cíl udržet dlouhodobé zvýšení teploty (ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí) pod 2 °C, ideálně pod 1,5 °C. Přijalo ji 193 států světa (včetně těch s největšími emisemi). Na rozdíl od Kjótského protokolu se vztahuje na všechny signatáře. Plnění dohody však nelze právně vymáhat. Státy si jednotlivě stanovují vlastní opatření, tzv. vnitrostátně stanovené příspěvky (NDC, nationally determined contributions). Každých 5 let zpracovávají přehled pokroku a zpřísňují závazky.

Politika Ochrany Klimatu v České Republice

Klimaticko-energetické cíle České republiky jsou součástí několika strategických dokumentů. V oblasti mitigace je to Politika ochrany klimatu v České republice (zaměřuje se na období 2017 až 2030, s výhledem do roku 2050), která stanovuje cíl redukce 80 % emisí skleníkových plynů do roku 2050.

Hlavním cílem České republiky je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o alespoň 55 % ve srovnání s rokem 1990. Dlouhodobým cílem Aktualizace POK je postupně směřovat k cíli klimatické neutrality do roku 2050.

Aktualizace POK definuje hlavní priority v oblasti ochrany klimatu a účinná opatření vedoucí k dosažení těchto cílů při zajištění příznivého hospodářského rozvoje a konkurenceschopnosti. Dokument počítá se zavedením přibližně 70 opatření v oblastech energetiky, průmyslu, dopravy, budov, hospodaření v krajině a odpadového hospodářství, včetně celé řady dalších opatření průřezového charakteru.

Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu představuje strategický dokument České republiky, který je strategií státu v oblasti ochrany klimatu včetně návrhu politik a opaření vedoucích ke zmírňování negativních dopadů probíhající změny klimatu. Národní program byl připraven podle požadavků rozhodnutí Rady Evropské unie 99/296/EC a v březnu roku 2004 schválen usnesením vlády č. 187/2004.

Prověřování Z Hlediska Klimatického Dopadu (Climate Proofing)

Prověřování z hlediska klimatického dopadu je proces, který do budoucí infrastruktury pomáhá začleňovat opatření pro zmírňování změny klimatu a opatření pro přizpůsobení se klimatické změně. Tento proces umožňuje žadatelům o finanční prostředky z fondů a nástrojů EU tam, kde je to vyžadováno, i soukromým investorům činit informovaná rozhodnutí o projektech, které lze považovat za slučitelné s Pařížskou dohodou.

Systém vyhodnocení klimatického dopadu tedy zohledňuje podmínky a pravidla příslušných metodických postupů na úrovni Evropské komise. Aplikace bude umožňovat provést žadatele finančních prostředků ze strukturálních fondů procesem prověřování jejich investičních záměrů z hlediska klimatického dopadu (climate proofing). V současnosti jsou na níže uvedené webové stránce umístěny všechny dostupné metodické návody, klíčové dokumenty a informace, které mohou žadatelé aktuálně využít při přípravě svých investičních záměrů.

Mezivládní Panel Pro Změnu Klimatu (IPCC)

Nejvýznamnější organizací zajišťující syntézu výsledků výzkumu změny klimatu je Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), který byl založen Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Programem OSN pro životní prostřední (UNEP) v roce 1988. Vznikl z podnětu rezoluce Valného shromáždění OSN č.43/53 jako nezávislý vědecký a technický orgán, který má za úkol soustřeďovat a analyzovat nejaktuálnější vědecké poznatky a vytvořit tak odborný základ, mimo jiné i pro politická jednání.

Panel v nepravidelných intervalech publikuje tzv. Hodnotící zprávy, které jsou k dispozici široké veřejnosti na portále IPCC v části Reports. Každá z těchto zpráv se skládá ze tří tematických částí zaměřených na fyzikální popis změny klimatu, její dopady a možnosti zmírnění těchto dopadů či přizpůsobení se probíhajícím změnám.

Jednotlivé zprávy jsou vždy k dispozici v několika verzích, mimo celkový report je k dispozici i Technické shrnutí a tzv. Shrnutí pro tvůrce politik (Summary for Policymakers, SPM). Tato krátká shrnutí mohou sloužit jako rozcestník k dalším informacím nejen ve zprávách IPCC.

tags: #zmírňování #změn #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Kapsle Tassimo šetrné k životnímu prostředí
• Jak správně likvidovat pleny?
• Výpočet stavebního odpadu
• Náhradní díly pro koše Blanco
• Přírodní návraty