Smog je označení pro mimořádné znečištění ovzduší při nepříznivých meteorologických podmínkách. Název pochází z anglického spojení dvou slov smoke (kouř) a fog (mlha). Jedná se o jev, během kterého je atmosféra obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro zdraví. Smog je obecné označení pro chemické znečištění ovzduší, které vzniklo ze spojení anglických označení pro kouř a mlhu (smoke, fog).
Rozlišujeme dva druhy smogu: redukční a oxidační.
Smog je označení pro chemické znečištění, které je způsobené lidskou činností. Antropogenní znečištění je to znečištění, které vzniká vlivem lidské činnosti. Hlavním antropogenním zdrojem znečištění v atmosféře je nedokonalé spalování uhlí, ropy, dřeva, odpadu a podobně.
V závislosti na druhu smogu a podmínkách vzniku se v něm mohou nacházet různé škodlivé látky:
K označení tuhých (prachových) částic v ovzduší je používána řada pojmů: Tuhé znečisťující látky (TZL), pevný aerosol, tuhý aerosol, polétavý prach. V zahraniční literatuře pak suspendované částice (SPM), celkové suspendované částice (TSP), černý kouř. Zkratkou PM (Particulate Matters) se označují prachové částice nebo také polétavé částice v ovzduší. Čísla 1, 2.5 a 10 ukazují velikost těchto částic v mikrometrech (µg).
Čtěte také: Jak správně recyklovat plasty?
V současné době se hlavní význam klade na zohlednění velikosti částic, která je rozhodující pro průnik a depozici v dýchacím traktu. Čím menší je částice, tím je nebezpečnější. Částice, jejichž velikost je mezi 100 - 10 µm, jsou většinou zachyceny v horních cestách dýchacích. Podle toho, v jaké časové návaznosti na expozici dojde ke vzniku subjektivních obtíží a objektivních známek onemocnění, jsou rozlišovány účinky akutní, subchronické až chronické a pozdní. V ovzduší se jemné částice zdržují dny až týdny a vytvářejí více či méně stabilní aerosol, který může být transportován na velké vzdálenosti. Tím dochází k jejich rozptýlení na velkém území a stírání rozdílů mezi jednotlivými oblastmi.
Čím menší průměr částice má, tím déle zůstane v ovzduší. Částice o velikosti přes 10 µm sedimentují na zemský povrch jako prašný spad v průběhu několika hodin, zatímco menší částice v důsledku malé pádové rychlosti mohou v atmosféře setrvávat týdny než jsou mokrou depozicí odstraněny. Hlavními zdroji jsou spalovací procesy, spalovací motory, stavební práce.
Účinek prachových částic na organismus je závislý na složení, tvaru a velikosti částic, které ho tvoří. Látky obsažené ve vdechovaném vzduchu se mohou uplatnit ve všech etážích dýchacího ústrojí. Účinek prachu je závislý na složení částic, na rozpustnosti v tělních tekutinách a na biologické aktivitě. Známé účinky suspendovaných částic ve znečištěném ovzduší zahrnují především dráždění sliznice dýchacích cest, ovlivnění funkce řasinkového epitelu horních dýchacích cest, vyvolání hypersekrece bronchiálního hlenu a tím snížení samočisticí funkce a obranyschopnosti dýchacího traktu.
Tuhé znečišťující látky TZL - inhalace pevných prachových částic poškozuje především kardiovaskulární a plicní systém. Dochází k vyššímu počtu zánětlivých onemocnění plic, při dlouhodobé expozici dochází k snížení plicních funkcí dětí i dospělých, k vyššímu počtu chorob dolních cest dýchacích. Čím jsou částice menší, tím hlouběji do organizmu pronikají, a tím větší je riziko jejich negativního zdravotního dopadu.
Oxid dusičitý NO2 - je pohlcován hlenem dýchacích cest z 80 až 90 procent. Způsobuje záněty dýchacích cest od lehkých forem až po edém plic a změny plicních funkcí.
Čtěte také: Start-Stop a životní prostředí
Benzen - je klasifikován jako karcinogennní pro člověka, způsobuje zejména leukemii a rakovinu plic, poškozuje kostní dřeň a způsobuje chudokrevnost.
Olovo Pb - toxicita olova je zvláště významná pro dětský organismus, kdy zpomaluje duševní vývoj.
Smogová situace je dle zákona č.201/2012 Sb., o ochraně ovzduší stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z těchto prahových hodnot. Podmínky pro vyhlášení smogové situace podle novely zákona o ochraně ovzduší (platné od 1. 9.
Měření znečištění ovzduší v Moravskoslezském kraji provádí Český hydrometeorologický ústav Ostrava a Zdravotní ústav Ostrava. V roce 2008 byly v provozu 2 stanice na měření SPM, 24 stanic na měření PM10 a 6 stanic na měření PM2,5. V ostravsko-karvinské aglomeraci jsou každoročně překračovány imisní limity PM10 pro ochranu zdraví dle vyhlášky č. 597/2006 Sb.o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší.
Pro prašný aerosol PM10 nestanovuje vyhláška č.553/2002 Sb. zvláštní imisní limity pro účely provozování regulačních řádů. Na základě provedeného odhadu zdravotních rizik ze zvýšených koncentrací prašného aerosolu PM10 navrhla Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje zvláštní hodnotu denní koncentrace PM10 100 µg.m-3. Navržená hodnota prošla oponenturou Poradního sboru pro hodnocení a řízení zdravotních rizik hlavního hygienika ČR a Státního zdravotního ústavu v Praze - Národního referenčního centra pro ovzduší.
Čtěte také: České Předpisy pro Odpady
Oddělení ochrany ovzduší České inspekce životního prostředí (ČIŽP) dozírá na dodržování tří zákonů, a to zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb., zákona č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech a zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.
Kontrolní a dozorovou činnost dle platné právní úpravy provádějí inspektoři oddělení ochrany ovzduší oblastních inspektorátů a inspektoři oddělení ochrany ovzduší ředitelství ČIŽP.
tags: #znacka #znecisteni #ovzdusi #co #to #znamena