Znečištění ovzduší v Praze a jeho dopad na zdraví

24.03.2026

Špinavé ovzduší fakticky zabíjí lidi, způsobuje celou řadu nemocí a komplikuje situaci po celém světě. Dnes již víme, že člověk ovlivňuje svou činností stav atmosféry velmi významně a bohužel se nám důsledky znečišťování vracejí jako bumerang. Podle WHO zemřelo v roce 2020 v důsledku špinavého ovzduší celkem 6,7 milionu lidí na celém světě.

Také v České republice vytváří průmyslové znečišťování ovzduší velký problém. Dlouhodobě jsou největšími zdroji nečistot tepelné elektrárny, průmysl a automobilová doprava, ale i lokální vytápění domů uhlím a spalování odpadu.

Státní zdravotní ústav (SZÚ) vydal odbornou zprávu o monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k venkovnímu a vnitřnímu ovzduší. Ta obsahuje zpracování a vyhodnocení výsledků za rok 2023 a je výsledkem práce Státního zdravotního ústavu v Praze ve spolupráci se sítí krajských hygienických stanic. Dohromady zpráva zahrnuje výsledky již třicátého roku monitoringu a obsahuje komplexní informace o sledovaných parametrech jak v lokálním měřítku, tak pro celou ČR; pro přehlednost zahrnuje i tabulky a grafy.

Za rok 2023 byly naměřené hodnoty a následně i odhadované dopady znečištěného ovzduší ovlivněny převážně dobrými rozptylovými podmínkami a pokračováním teplotně nadprůměrného zimního období, jež se drží v těchto teplotních hladinách dlouhodobě již od roku 2012. Zároveň se projevuje doznívající dopad energetické krize, ale také útlum průmyslové produkce v ČR.

Znečištění ovzduší v Praze

Ve městech je pak dlouhodobě nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší doprava. Ta má za následek zejména zvýšenou zátěž prachovými částicemi o velikostech 2,5 a 10 mikrometru, oxidem dusičitým a polycyklickými aromatickými uhlovodíky. Zvýšená zátěž se tedy netýká pouze průmyslově zatížených lokalit (ty lze nalézt i na území krajských měst), průmyslových zón a specifické aglomerace měst Ostrav - Karviná - Frýdek-Místek, ale všech míst významně zasažených tranzitní či lokální dopravou a také míst s vysokou koncentrací zdrojů vytápění na pevná a fosilní paliva.

Čtěte také: Příčiny znečištění ovzduší

Za prvé u nás nebyl (kromě benzo[a]pyrenu) na hodnocených měřicích stanicích překročen žádný imisní limit ani doporučená koncentrace. Za druhé je však potřeba říct, že ve většině hodnocených sídel nebo lokalit docházelo k překračování limitů stanovených Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v roce 2021. SZÚ však konstatuje, že znečištění ovzduší u nás má dlouhodobě klesající trend a k překročení imisních limitů na měřicích stanicích došlo za celý rok pouze ve čtyřech případech u jedné jediné škodliviny.

Kvalitu ovzduší u nás sleduje Český hydrometeorologický ústav, jenž také provozuje síť měřicích stanic a pravidelně zveřejňuje případná varování před zhoršením kvality ovzduší. Každoročně je také vypracována zpráva o kvalitě ovzduší, kterou vydává Ministerstvo životního prostředí. Hodnocení je především dokumentováno tabulkami uvádějícími stanice s nejvyššími hodnotami imisních charakteristik požadovaných legislativou pro uvedené znečišťující látky.

Vývoj znečištění v Praze

Do roku 1999 došlo k výraznému poklesu koncentrací oxidu siřičitého na všech měřicích stanicích v Praze. Od roku 2000 do roku 2002 pokračoval mírný klesající trend ve znečištění ovzduší oxidem siřičitým. I přes mírný vzestup koncentrací oxidu siřičitého, nedošlo na žádné monitorovací stanici v roce 2006 k překročení imisních limitů stanovených legislativou.

Do roku 1999 byl zaznamenán podobný klesající trend ve znečištění ovzduší suspendovanými částicemi PM10 jako v případě oxidu siřičitého. Po roce 2000 byl tento vývoj zastaven a na většině monitorovacích stanic došlo k postupnému vzrůstajícímu trendu koncentrací, který se po zakolísání v roce 2004 znovu projevil v roce 2005 a v roce 2006 byl potvrzen. Obr. Stanice překračující LV + MT pro 24hod. Roční imisní limit PM10 byl překročen v lokalitách Praha 2 - Legerova (61 µg.m-3), Praha 9 - Vysočany (42 µg.m-3), Praha 8 - Karlín (41 µg.m-3) a Praha 5 - Smíchov (40,3 µg.m-3). Nejvyšší počet překročení 24hod. imisního limitu 50 µg.m-3 (164x) byl zaznamenán na monitorovací stanici hot spot Praha 2 - Legerova. Za rok 2006 je zařazena i tabulka stanic s nejvyššími hodnotami ročních průměrných koncentrací suspendovaných částic jemné frakce PM2,5.

Na většině stanic se projevoval mírně klesající trend do roku 2000, v dalších letech pak naopak trend mírně narůstající. V roce 2003 došlo v Praze k výraznějšímu zvýšení koncentrací oxidu dusičitého, po mírném poklesu v roce 2004 koncentrace této znečišťující látky v dalším roce opět vzrostly. Na AMS Praha 2 - Legerova (hot spot) byl zaznamenán, podobně jako v minulých letech, vysoký počet překročení (126) limitní hodnoty hodinové koncentrace oxidu dusičitého 200 µg.m-3. V roce 2006 však na této stanici nedošlo k překročení hodinového imisního limitu zvýšeného o mez tolerance (240 µg.m-3).

Čtěte také: Znečištění veřejných toalet

V roce 2006 měřilo v Praze oxid uhelnatý celkem 11 lokalit, které splnily požadavky minimálního počtu verifikovaných dat. K překročení imisního limitu nedošlo ani na jedné z těchto pražských stanic, na všech stanicích byl naměřen maximální denní 8hodinový klouzavý průměr pod dolní mezí pro posuzování kvality ovzduší.

V Praze byl v roce 2006 benzen sledován na 4 lokalitách, které splnily požadavky minimálního počtu dat pro výpočet ročního průměru. Ani na jedné z nich nebyl překročen imisní limit.

Ze 7 stanic, kde se v roce 2006 měřil přízemní ozon, byl cílový imisní limit překročen celkem na 3 stanicích: Praha 6 - Suchdol, Praha 5 - Stodůlky a Praha 4 - Libuš. Během hodnoceného období duben-září byl tento limit překročen na stanici Praha 6 - Suchdol celkem 24 hodin, na lokalitě Praha 5 - Stodůlky celkem 19 hodin, na lokalitě Praha 8 - Kobylisy 16 hodin, na lokalitě Praha 6 - Veleslavín 12 hodin, na lokalitě Praze 4 - Libuš 10 hodin a na lokalitě Praha 9 - Vysočany 1 hodinu.

Koncentrace niklu byly v roce 2006 měřeny na 6 lokalitách v Praze, které dosáhly platného ročního průměru. Ani na jedné z nich cílový imisní limit nebyl překročen. Nejvyšší roční průměr byl naměřen, stejně jako v loňském roce, na stanici Praha 10 - Šrobárova (6,5 µg.m-3), avšak i zde hodnota ležela pod dolní mezí pro posuzování kvality ovzduší.

V roce 2006 nedošlo, stejně jako v předchozích letech, k překročení cílového imisního limitu na žádné z 9 lokalit, které sledovaly koncentrace kadmia v pražském ovzduší.

Čtěte také: České rybářství a kvalita vody

V roce 2006 byl benzo(a)pyren v Praze sledován na 3 lokalitách, které dosáhly platného ročního průměru: Praha 10 - Šrobárova, Praha 5 - Smíchov a Praha 4 - Libuš. Na všech těchto stanicích byl, stejně jako v roce 2005, cílový imisní limit 1 µg.m-3 překročen a to až 2,5krát (na lokalitě Praha 10 - Šrobárova).

Výsledky naměřených koncentrací PM10, NO2 a benzo(a)pyrenu jsou podnětem k řešení zcela nevyhovující dopravní situace v aglomeraci Praha, kde je nadlimitními koncentracemi zatížena značná část populace.

Znečištění ovzduší a jeho dopad na zdraví

Podle druhu a intenzity znečištění pak můžeme pozorovat různé následky na zdravotním stavu populace. Účinky mohou být jak krátkodobé (ztížené dýchání, zhoršení stavu chronických onemocnění, jako je astma), tak dlouhodobé (snížení naděje dožití).

Znečištění ovzduší je podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v současnosti nejvýznamnějším environmentálním rizikovým faktorem pro zdraví v Evropě. Vystavení oxidu dusičitému (NO₂) v roce 2021 podle odhadů přispělo v Unii k přibližně 142 tisícům předčasných úmrtí. Negativní dopady na zdraví však zahrnují nejen úmrtí, ale spoustu případů onemocnění dýchacích cest, kognitivních poruch a srdečních onemocnění.

Částice PM2,5 patří mezi nejnebezpečnější složky znečištěného ovzduší. Podle odhadů Státního zdravotního ústavu přispívá znečištění ovzduší každoročně k předčasnému úmrtí přibližně 700 obyvatel Prahy. Nejzranitelnější skupinou jsou děti. Jejich organismus je citlivější a pohybují se blíže k zemi, kde bývají koncentrace škodlivin vyšší.

Studie z Londýna prokazuje při koncentracích NO2 nad 40 ug/m3 zvýšení výskytu Alzheimerovy choroby. Studie 8 evropských kohort (projekt ELAPSE) potvrzuje zvýšení úmrtnosti při dlouhodobém vystavení koncentracím NO2 vyšším než 20 ug/m3. Tyto výsledky dokazují, že snížit současný standard 40 ug/m3/rok je nutné.

Prachové mikročástice se podle své velikosti zachytávají v různých místech dýchací soustavy. V plicích, ale i jinde v dýchací soustavě, může vlivem karcinogenity prachových částic z ovzduší dojít k rozvoji závažných onemocnění. Z benzo(a)pyrenu a karcinogenních kovů mohou vznikat nádory. Loni i předloni v České republice na potíže ze špatného vzduchu zemřelo podle přepočtů kolem 5,5 tisíce lidí.

Výzkum se zaměřil na více než 3000 amerických okrsků (zhruba 98 % pokrytí celé země) a na základě zjištěných dat o kvalitě ovzduší, zplodin z automobilů či uniklých prachových částic z továren vyplynulo, že čím horší kvalita ovzduší, tím horší mají občané průběh při onemocnění chřipkou a koronavirem. Vědci rovněž dokázali, že i malé navýšení znečištění ovzduší o jeden mikrogram na metr krychlový vede při dlouhodobém vystavení prachovým částicím PM 2,5 až k 15% nárůstu úmrtnosti na covid-19.

Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny AV ČR upozornil, že podle výsledků za rok 2017 je polovina české populace (55 %) vystavena zvýšeným koncentracím látek, které znečišťují ovzduší. Jde především o nebezpečný benzo[a]pyren patřící mezi lidské karcinogeny. Naopak koncentrace jemných prachových částic (PM2.5) se mírně snižují. Nové publikace i stanovisko UNICEF přitom upozorňují, že znečištěné ovzduší ovlivňuje neuropsychický vývoj u dětí.

Možnosti zlepšení kvality ovzduší

Z pohledu kvality ovzduší je klíčovým nástrojem funkční a atraktivní veřejná doprava. Prodlužování intervalů či snižování kapacit může mít opačný efekt: nižší komfort a vyšší přeplněnost mohou část cestujících motivovat k návratu do automobilů. Praha stojí před rozhodnutím, jakým způsobem se s tímto problémem vypořádá. Odborná data, zdravotní studie i zkušenosti zahraničních měst ukazují, že řešení existují. Klíčovou otázkou zůstává jejich politická priorita a systematická realizace.

Podle Lažana naměřené hodnoty ukazují, že bez podpory bezemisních způsobů dopravy a zavádění nízkoemisních zón nebude možné kvalitu ovzduší zlepšit. Konkrétně v Praze je třeba urychleně realizovat opatření, která sníží intenzitu automobilové dopravy, zejména v historickém centru a okolí škol. Všechna opatření musí být dobře promyšlená, proveditelná a reflektovat potřeby všech obyvatel města.

I když se v posledních letech daří plnit stávající zákonné limity pro čistotu ovzduší (také díky lepším rozptylovým podmínkám), jsou koncentrace znečišťujících látek v ovzduší na mnoha místech v Praze vysoké. Protože emise NOx, PM10 a PM2,5 mají prokazatelné negativní dopady na lidské zdraví, budou pro tyto látky v prostředí od roku 2030 platit přísnější limity.

Znečištění ovzduší v Praze může na požadovanou úroveň klesnout, pokud vznikne realistický plán, jak snížit emise z dopravy. Jeho základem budou opatření snižující celkový objem motorové dopravy zejména vozidly se spalovacím motorem a odstranění vysoce znečišťujících vozidel z provozu. Plán bude doplněn opatřeními, která snižují emise z vytápění a celkovou prašnost. Při návrhu jednotlivých opatření bude třeba zohlednit jejich vliv na kvalitu ovzduší.

Prof. Ing. Michal Vojtíšek, Ph.D., z Fakulty strojní ČVUT v Praze vidí dva směry rychlého řešení: „Buď si dát motory do pořádku a nekompromisně postihovat, případně výrazně zpoplatnit, provoz vozidel s nadměrnými emisemi NOx, nebo razantně omezit automobilovou dopravu a nahradit ji jinými způsoby přepravy. Řada západoevropských měst v souvislosti s pandemií koronaviru rozšiřuje infrastrukturu pro ty, kteří se vydají pěšky nebo na kole. Doufají, že zlepšení kvality ovzduší způsobené koronavirem se do budoucna udrží. Kromě toho evropská města jako například Paříž zavádí mýto či plošné omezení rychlosti na 30 km/h mimo hlavních komunikací - i kvůli snížení počtu nehod.

Institut energetické politiky Chicagské univerzity zveřejnil studii, ze které vyplývá, že znečištěné ovzduší představuje v současné době jedno z největších ohrožení lidského zdraví. Snižuje totiž průměrnou délku života o 2,3 let. Dobrou zprávou každopádně je, že problém znečištění ovzduší lze řešit,“ říká Schraufnagel. Vzhledem k tomu, že největším zdrojem toxického vzduchu je spalování fosilních zdrojů na výrobu elektřiny, vytápění domácností a přeprava energie, musíme podle Neirové na těchto faktorech urychleně zapracovat.