Znečištění moří plasty: Mapy, zdroje a dopady

Plastový odpad v současné době představuje environmentální katastrofu. Je to environmentální katastrofa, podle OSN dokonce "planetární krize". Plastů bude v oceánech do poloviny století více než ryb. Už teď pluje v mořích přes čtvrt milionu tun plastového odpadu. Jedné PET lahvi přitom trvá 450 let, než se rozloží.

Odpadu neunikne ani člověk - čtyři pětiny pitné vody na světě obsahují mikroplasty. Oceány jsou plné plastového odpadu. Stovky až tisíce živočichů zamotaných do igelitů a odpadků vyplaví moře na pláž každý rok. A stejně tak každý rok zemře jeden milion mořských ptáků kvůli tomu, že se do odpadků zamotají nebo je pozřou a ucpou si trávicí trakt. Mořská želva zamotaná v rybářských sítích, vyvržená velryba s žaludkem plným igelitových tašek, mořský koník držící se vatové tyčinky. K podobným případům dochází stále častěji.

Rozsah znečištění

Celkem ve světových oceánech plave více než 268 000 tun plastů. Nebo také přes 5,2 bilionu plastových kousků. Alarmující čísla zjistili vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksonem, kteří mezi lety 2007 a 2013 uskutečnili celkem 24 výprav s cílem zmapovat znečištění oceánů plastovým odpadem. A to se zaměřili pouze na plasty, které plují na hladině. Některé další studie odhadují, že až 70 procent plastového odpadu skončí na mořském dně i více než 6000 metrů pod hladinou. Vědci zjistili, že ve vodách tam plave až 26 kusů plastu na metr krychlový. Plasty se už našly i na tom nejopuštěnějším místě na Zemi, v tichomořské oblasti Point Nemo. Nejblíže k Point Nemu má přitom posádka Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), když zrovna letí kolem.

Celkem 57 procent plastového odpadu pluje na severní polokouli, nejvíce v severní části Tichého oceánu. Právě tam se nachází takzvaná Velká tichomořská odpadková skvrna.

Velká tichomořská odpadková skvrna (na mapě první zleva) není jediným ostrovem odpadků. Podobných umělých ostrovů pluje ve světovém oceánu šest.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Obrovský ostrov tvořený plastovým odpadem a plující po Tichém oceánu je podle nové studie ještě větší, než se vědci domnívali. Rychle se zvětšuje a momentálně jeho plocha přesahuje rozlohu Německa, Francie a Španělska dohromady. Vědci jí říkají „Great Pacific Garbage Patch“ (GPGP) neboli Velká tichomořská odpadková skvrna. „Našli jsme v ní asi 80 tisíc tun plovoucího plastu,“ uvedl Laurent Lebreton, hlavní autor studie, která vyšla v odborném časopise Scientific Reports. Pro srovnání, to odpovídá hmotnosti asi 500 velkých letadel. A jde o šestnáctkrát větší množství plastu, než ukazovaly dosavadní průzkumy. Nejvíc ale vědce zaskočilo, z kolika kusů plastu se plovoucí ostrov skládá - odhadují to na 1,8 bilionu kusů umělé hmoty.

To představuje rovnou dvě rizika pro mořský život současně. Mikroplasty, tedy částečky menší než pět milimetrů, tvoří většinu částic, z nichž je „ostrov“ vytvořený. Mohou se snadno dostat do zažívacího traktu mořských ryb, ptáků, plazů i savců. Přes ně zase proniknou do vnitřností predátorů, jako jsou medvědi nebo žraloci. „Jiný dopad mají větší kousky plastů, především zbytky rybářských sítí,“ uvedl Lebreton. V nich mohou zvířata uvíznout - savcům a ptákům brání v pohybu a dýchání, ryby si o pevná plastová vlákna sítí zase mohou pořezat citlivé části těl.

Mapování znečištění oceánů

Nizozemští vědci využili pro mapování plastového kontinentu flotilu lodí a letadel. Pomocí nich sledovali koncentraci umělohmotných lahví, sáčků, rybářských sítí a mikročástic. Je však nesmírně těžké je pořádně popsat nebo zmapovat - jejich tvar, velikost i hustota a dokonce i umístění se kvůli mořským proudům neustále mění. Vědci je nyní zkusili co nejlépe zaznamenat pomocí 30 lodí a dvou letadel vybavených moderní skenery, které pořizují záznam ve 3D. Zjistili, že největší z ostrovů má nyní rozměry 1,6 milionu kilometrů čtverečních a neustále roste. „Přísun plastových částic je vyšší než počet částic, které z něj odpadnou,“ popsal Lebreton. Navíc jde zřejmě jen o pomyslný vrcholek ledovce - vědci totiž netuší, co se děje pod hladinou - tam skenery neproniknou. „Úroveň znečištění v hlubších vrstvách oceánu nebo u mořského dna zůstává neznámou,“ píše se ve studii.

Tým oceánografů z univerzity ve španělském Cádizu provedl rozsáhlou studii o pohybu plastového odpadu ve Středozemním moři. Ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) využili satelitní snímky a sofistikované algoritmy k vytvoření podrobné mapy znečištění odpadem v regionu.

Mapování pohybu plovoucího odpadu je ze své podstaty složité. Příliv a odliv, oceánské proudy, změny počasí a vlnobití - to vše ovlivňuje unášení odpadků. Díky tomu, že se výzkumníci zaměřili z rozlehlých oceánů pouze na Středozemní moře, podařilo se jim každé tři dny analyzovat více než 300 000 satelitních snímků s vysokým rozlišením. Masivní zpracování dat odhalilo na ploše 2,6 milionu km² přes 14 tisíc velkých skvrn odpadu.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Ohniska znečištění ve Středozemním moři:

• Italské pobřeží mezi Terstem a Benátkami
• Jižní Španělsko, Alžírsko a Tunisko
• Turecká letoviska Alanya, Side a Antalya
• Pobřeží mezi Neapolí a Kalábrií
• Východní pobřeží Řecka

Ve Středozemním moři končí každý rok 229 000 tun plastového odpadu. Celkově se na dně Středozemního moře nachází podle odhadu IUCN zhruba 1,2 milionu tun plastu. Nejvíce k znečistění plastovým odpadem přispívá Egypt s 74 000 tunami ročně. Následují Itálie (34 000 tun ročně) a Turecko (24 000 tun ročně). Rozpočítá-li se množství na hlavu, pak jsou v čele žebříčku balkánské země jako Černá Hora, Albánie či Bosna a Hercegovina.

Zdroje znečištění

Více než polovina veškerého plastu, který skončí v mořích, pochází z těchto pěti zemí: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu. Nejvýše postavenou vyspělou zemí v žebříčku znečišťovatelů jsou Spojené státy, které jsou na 20.

Vinu za to částečně nese rybářský průmysl, který znečišťuje oceán sítěmi, návnadami a dalším rybářským vybavením. Rybářský odpad pak představuje katastrofu pro mořské živočichy. Na jižní polokouli je nejvíce znečištěný Indický oceán, ve kterém plave víc plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Studie, která vyšla letos v časopisu Scientific Reports, odhaduje, že například zemětřesení v Japonsku v roce 2011 má na svědomí až 20 procent veškerého plastu, který se za poslední dobu v oceánech nashromáždil. Podle loňské studie německých vědců ale 90 procent plastů do moří přitéká z deseti velkých řek. Osm z nich je v Asii a dvě - Nil a Niger - v Africe.

Tři čtvrtiny plastu pocházejícího od pětice největších znečišťovatelů (Čína, Indonésie, Filipíny, Thajsko a Vietnam) jsou odpad, který lidé jen tak pohodí ven. Zbytek tvoří odpad z nelegálních skládek nebo z těch, které jsou příliš blízko pobřeží a řek. Znečištění oceánů se ale nedá svádět jen na rozvojové země. Ani lidé v Evropě nebo v USA se příliš neobtěžují s recyklací.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Autoři studie Plastic Pollution in the World’s Oceans zaznamenali, jaký druh odpadu v mořích končí. Dalším odpadem, který v mořích končí, je i rybářské vybavení. Oblast na sever od Austrálie je známá takzvanými ”sítěmi duchů“. Členové projektu GhostNets Australia tu v roce 2004 našli a posbírali více než 13 000 ztracených rybářských sítí.

Moře a oceány ale nejvíce znečišťují plasty, které nejsou vidět. Celých 92 procent z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu tvoří takzvané mikroplasty. To jsou malé částečky, jejichž průměr je menší než 5 milimetrů. Drobné plastové kousky jsou všude. Mikroplasty se navíc dostanou i do těl mořských živočichů. Končí pak často na našich talířích. Mikroplasty obsahuje i 80 procent kohoutkové vody ve světě. Do vody se mikroplasty dostanou například praním oblečení, které obsahuje mikrovlákna. Mezi tyto materiály patří fleece, nylon a také všechny nepromokavé látky a ty, ze kterých se šije naprostá většina sportovního oblečení.

Mikroplasty se nacházejí ve všech složkách životního prostředí (ve vodě, v půdě i v ovzduší). Atmosférou mohou urazit značné vzdálenosti, a proto je lze nalézt po celé planetě, dokonce i v nepřístupných horských povodích a v polárních polohách. V důsledku toho jsou mikroplasty v ovzduší zdrojem znečištění v suchozemském i vodním prostředí.

Mikroplasty (potažmo potencionálně nebezpečnější nanoplasty) jsou všudypřítomné a představují vážné riziko pro lidské zdraví. Mikroplasty v životním prostředí vstupují do lidského těla stravou, vodou, vdechováním vzduchu i kontaktem skrze syntetické oblečení či kosmetické produkty.

Možnosti řešení znečištění oceánů

Proti znečištění životního prostředí plasty se nejlépe bojuje omezením jejich používání. Mnoho zemí už proto přistoupilo k regulaci některých plastových výrobků, především těch na jedno použití. Naposledy Evropská komise přistoupila k rozhodnutí, které zakáže používání jednorázových plastových brček, nádobí a dalších výrobků. V některých zemích se platí například zálohy na PET lahve, jsou zpoplatněny igelitové tašky v obchodech a jsou země, kde jsou dokonce takové tašky postaveny úplně mimo zákon.

Letos v létě chtějí vědci otestovat přístroj na čištění oceánu v oblasti Velké tichomořské odpadkové skvrny, která se rozkládá mezi Havají a Kalifornií. Jde o největší koncentraci nejen plastového odpadu ve světovém oceánu. Čisticí systém, který vymyslel teprve 18letý Nizozemec Boyan Slat, by měl do pěti let vyčistit polovinu skvrny. Stroj na vyklízení plastů z moře vyvíjí nezisková organizace The Ocean Cleanup, kterou sám založil.

Nadace nyní plánuje vyrobit desítky plovoucích bariér, které by plasty izolovaly a pak by se daly v průběhu příštích pěti let odstranit. Za tuto dobu by tým složený ze 75 vědců a inženýrů chtěl zlikvidovat nejméně polovinu skvrny. Vyřešit celý problém ale bude složité - půjde to jen koordinovanou snahou po celém světě.

Aktuální technickou vychytávku zvanou Interceptor nyní veřejnosti představil autor celého plastosběrného konceptu, Boyan Slat. Má podobu říční kontejnerové lodi s integrovaným posuvným sítovým pásem. S jeho pomocí pak z vody průběžně loví odpad a ukládá je do jednoho ze šesti zásobníků. Interceptor je zajímavý tím, že na rozdíl od norných stěn v oceánech nespoléhá na libovůli mořských proudů, ale těží z jednosměrného proudění řek. Je do krajnosti nenáročný a celý jeho mechanický aparát je v chodu udržován solární energií (doplněnou o bateriový systém).

Pět největších zemí znečišťovatelů oceánů plasty

Ke snížení množství plastového odpadu, jež končí v moři, může přispět zlepšení recyklace a odpadového hospodářství. Zavedení nejvyšších standardů nakládání s odpadky by vedlo ke snížení množství až o 50.000 tun ročně.

tags: #znečištění #moří #mapy

Oblíbené příspěvky:

• Charakteristika klimatických regionů
• Komparace produkce odpadu: Česká republika
• Dílo Antonína Justa
• Nejlepší koupelnové sifony
• Inovace FEL ČVUT: Drony a čištění vod