Znečištění oceánů a moří: Příčiny a důsledky

18.04.2026

Moře a oceány pokrývají přes 70 % povrchu naší planety a pod hladinou skrývají neuvěřitelně bohatý život. Světový oceán se dělí na čtyři oceány - Tichý, Atlantský, Indický a Severní ledový. Ekologická rovnováha života v mořích a oceánech je však ohrožena.

V posledních letech se lidstvo intenzivně zabývá otázkou, jak se vypořádat s klimatickými změnami a jejich důsledky. Dnes však s jistotou víme, že stojíme před ještě větší výzvou, kterou odborníci nazývají "trojitá planetární krize" (triple planetary crisis). Tato krize zahrnuje tři vzájemně propojené hrozby: klimatickou změnu, extrémní znečištění a úbytek biologické rozmanitosti.

Tyto tři krize společně představují závažné riziko pro lidské zdraví, ekologické systémy i stabilitu globální ekonomiky. Pokud chceme zdravou a udržitelnou budoucnost pro lidi i další živé organismy, musíme všechny tyto tři krize a jejich příčiny i důsledky řešit společně.

Znečištění způsobené širokou paletou lidských aktivit - od výroby energie, přes toxické chemikálie nebo dopravu až po odpady - zamořuje vzduch, vodu i půdu a představuje významné riziko pro lidi i všechny další živé organismy.

Hlavní hrozby pro oceán

Globální oteplování: Rozsáhlé spalování fosilních paliv zvyšuje průměrnou teplotu Země a oceánu. V důsledku těchto emisí skleníkových plynů tají ledovce, polární ledovce a ledové příkrovy, což vede ke zvyšování hladiny moří a ohrožuje pobřežní obyvatelstvo.
Pesticidy: Chemikálie používané v zemědělství účinně hubí hmyz - a škodí mořským živočichům. Pesticidy jako neonikotinoidy (neonika) jsou spojovány s kolapsem rybolovu v Japonsku. Odtok povrchové vody a „postřik“ pesticidy z farem končí v pobřežních vodách, kde vyčerpává kyslík a zabíjí mořské rostliny a měkkýše.
Průmyslový odpad: Továrny a průmyslové závody vypouštějí do oceánů odpadní vody, toxické chemikálie, a dokonce i odpadky, což způsobuje značné škody mořskému životu. Továrny také vypouštějí do ovzduší přebytečný oxid uhličitý, který se vstřebává do oceánu a způsobuje okyselování oceánů a bělení korálů.
Úniky ropy: Úniky ropy nejenže poškozují živočichy tím, že jim brán v dýchání, ale způsobují také zdravotní problémy ryb - od vrozených vad až po zpomalení rychlosti plavání, zejména u mladých ryb.
Znečištění ovzduší: Znečišťující látky v ovzduší jsou zodpovědné za téměř třetinu toxických kontaminantů a živin, které se dostávají do pobřežních oblastí a oceánů. Zvýšené znečištění ovzduší způsobuje, že oceány jsou kyselejší, což ničí korály a brání mnoha mořským druhům v růstu schránek a koster.
Invazní druhy: Do přístavních vod se dostaly jedovaté řasy, nespočet rostlin a živočichů, kteří narušili ekologickou rovnováhu, ale například i bakterie cholery.
Nadměrný rybolov: Podle jedné zprávy Organizace OSN pro výživu a zemědělství se počet nadměrně lovených rybích populací za 50 let ztrojnásobil.
Znečištění plastem: Produkce jednorázových plastů vzrostla do ohromující míry, takže znečištění plastem je jedním z nejpalčivějších ekologických problémů současnosti. Každý rok se do oceánu dostane osm milionů tun plastů. Plastový odpad poškozuje více než 2 000 druhů volně žijících živočichů - většina z nich hyne proto, že se do nich zamotají nebo kvůli vyhladovění.

Právě plasty patří mezi jednu z největších hrozeb vodního systému. Oceány pokrývají 71 procent povrchu naší planety a tvoří 95 procent veškerého dostupného prostoru pro život. Na celém světě tvoří plasty 85 procent všech odpadků na plážích. Podle posledních zpráv se také drobné částečky mikroplastů nachází už i na nejopuštěnějším bodu na Zemi. Problémem mikroplastů je zejména fakt, že jsou v přírodě nerozložitelné, obsahují řadu škodlivých chemických látek a snadno se dostávají do potravního řetězce.

Čtěte také: Klíčová fakta o znečištění moří

Mikroplasty: Neviditelná hrozba

Mikroplasty (potažmo nanoplasty) jsou vážným globálním problémem, který ovlivňuje životní prostředí a potenciálně i lidské zdraví. Tyto drobné plastové částice se nacházejí ve vodě, v půdě i ve vzduchu, což znamená, že jsme jim neustále vystaveni. Jejich přítomnost v potravinovém řetězci a pitné vodě může vést k zánětlivým reakcím a intoxikaci. Navíc mohou přenášet škodlivé chemikálie a patogeny, čímž dále ohrožují naše zdraví.

Podle odhadů založených na 24 výpravách mezi lety 2007 a 2013 plave v oceánech více než 268 950 tun plastů, což představuje přes 5,2 bilionu kusů makroplastů, potažmo mikroplastů. Některé studie odhadují, že až 70 % plastů se usazuje na mořském dně.

Na severní polokouli se nachází 57 % plastového odpadu, s nejvyšší koncentrací v severní části Tichého oceánu, kde vznikla tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna. Mikroplasty se nacházejí ve všech složkách životního prostředí (ve vodě, v půdě i v ovzduší).

Mikroplasty byly taktéž nalezeny ve všech vodních ekosystémech včetně moří, oceánů, řek, jezer a nádrží, které slouží jako zdroje pitné vody. Byly zjištěny koncentrace od desítek po tisíce částic na litr surové vody a v jednotkách až stovkách částic na litr upravené vody, přičemž úbytek mikroplastů mezi surovou a upravenou vodou dosahoval 70-88 %. Dominovaly mikroplasty menší než 10 µm, které tvořily až 95 % všech nalezených částic, zejména z materiálů jako PET (polyetylentereftalát), PP (polypropylen), PE (polyethylen), CA (acetát celulózy) a PVC (polyvinylchlorid).

Odpady na plážích a na dně oceánů

Odpady nalezené na plážích jen málo vypovídají o tom, co je na dně oceánu a naopak. Složení obou skupin, tedy těch na dně a na plážích, se výrazně liší. Začít můžeme třeba u cigaretových nedopalků. Pláže bohužel výjimkou nejsou a některá místa na pobřeží připomínají spíše přeplněný popelník. Na mořském dně je ale, na rozdíl od souše, uvidíte jen velmi zřídka. V jednoduchosti se to dá popsat tak, že některé konkrétní druhy odpadu se spíše potopí a jiné spíše plavou. Typicky pak třeba fragmenty plastů, sklo, plechovky, dominující mořskému dnu. Zmatek v tom pak dělají plastové sáčky a rybářské sítě, které nacházíme ve srovnatelném množství na dně i na plážích.

Čtěte také: Dopady znečištění na moře

Každý odpad je ve své podstatě špatný, ale některý je přeci jen horší. Zrovna ty všudypřítomné plastové sáčky a poztrácené rybářské vybavení (potrhané sítě a vlasce) určitě náleží do top pětky nejvražednějších odpadů pro mořské živočichy. K tomu, abychom mohli efektivně vést nějaký management ochrany oceánů a efektivního odpadového hospodářství, potřebujeme znát jak odpady na dně, tak i ty na plážích.

Nejčastější odpad na pobřeží a na dně oceánů:

Pobřeží: Cigaretové nedopalky, obaly od potravin, plastové láhve od nápojů, uzávěry od PET lahví, polystyren a plastové sáčky.
Dno oceánů: Rybářské vlasce, úlomky plastů, kovové plechovky, skleněné láhve, lana a stavební odpad.

Z desítky nejčetnějších typů odpadů v obou prostředích je sedm z nich částečně nebo zcela vyrobeno z plastů a pět z nich je přímo spjato s potravinářským průmyslem. Analýza složení odpadů na dně oceánů a plážích pak nutí k hlubšímu zamyšlení.

Řešení a prevence

Zřízení chráněných mořských oblastí: Chráněné mořské oblasti (MPA) jsou části oceánu, které vlády vymezí pro dlouhodobou ochranu. Zřízení většího počtu mořských parků a rezervací může pomoci chránit mořskou faunu a flóru a stanoviště před takovými jevy, jako je nadměrný rybolov a znečištění.
Omezit destruktivní rybolovné praktiky: Vědci zkoumají méně invazivní metody, jako je využití umělé inteligence k zaměření oblastí lovu vlečnými sítěmi a vývoj vlečných zařízení s menším dopadem.
Podporovat místní ochranu přírody: Podpora drobných rybářů pomáhá zachovat jejich živobytí a zároveň snižuje dopad na životní prostředí v oceánech.
Minimalizovat používání vojenských sonarů: Americké námořnictvo nedávno zavedlo postupy na snižování negativních dopadů sonarů na mořské živočichy, například omezování použití nebo vypínání sonarů v blízkosti mořských živočichů.
Předcházení náhodným úlovkům: Metody, jako je připevnění zelených LED světel na sítě na chytání ryb za žábry, mohou pomoci zabránit chytání mořských želv.
Snížení znečištění: Ať už jde o toxické chemikálie v ovzduší nebo splachy pesticidů ze zemědělství, znečištění v mnoha podobách způsobuje obrovské škody na zdraví našich oceánů.

Mořské trávy: Podmořské lesy v ohrožení

Mořské trávy, které tvoří husté podmořské louky, mají zásadní význam pro udržení rybolovu, pohlcování uhlíku a ochranu pobřeží před erozí a hrají i řadu dalších důležitých rolí. Tyto trávy rostou v mělkých pobřežních vodách ve všech regionech kromě Antarktidy. Slouží jako jakési podmořské lesy nebo louky, kde nacházejí zdroje pro život stovky druhů mořských živočichů, od malých rybek přes chobotnice a sépie až po tresky, tedy jednoho z nejvíce lovených druhů na světě.

Jen ve Středozemním moři pochází nejméně 30 procent hodnoty úlovků komerčního rybolovu z ryb, které jsou závislé na mořské trávě jako potravě a ochraně v době, kdy jsou mladé. Mořské trávy lidé mnohdy zaměňují s mořskými řasami, ale nemají s nimi ve skutečnosti nic společného. Jedná se o jednoděložné rostliny, všechny patří do řádu žábníkotvarých.

Podvodní louky jsou někdy ničeny, aby uvolnily místo nové infrastruktuře, například hrázím, přístavům nebo mořským valům, přestože tyto rostliny chrání pobřeží před erozí způsobenou bouřemi. Mořské trávy poškozují také lodě, které nad nimi kotví, ale i rybářské sítě, jež jsou přes ně vlečeny. Může pak trvat celé roky, než se obnoví.

Čtěte také: Dopad virů na mořské prostředí

Navzdory zásadní roli, kterou hrají, jsou údaje o existenci a úbytku mořských trávníků omezené. Přesto se objevuje obraz rostlin, které v mnoha regionech bojují o přežití.

Lesy mořské trávy podle vědců absorbují uhlík až pětatřicetkrát rychleji než tropické deštné pralesy. A přestože pokrývají pouze 0,2 procenta mořského dna, pohlcují ročně desetinu uhlíku v oceánech, uvádí Světová organizace na ochranu přírody.

Jedním z důležitých způsobů, jak pomoci mořským trávám vyrovnat se s jejími dopady, je chránit je před dalšími stresovými faktory, včetně znečištění a poškození stavbami a loděmi. EU si stanovila cíle chránit 30 procent své mořské oblasti, obnovit mořské ekosystémy a omezit znečištění svých vod.

Znečištění lodní dopravou

Velké lodě za sebou zanechávají nečekaně velké množství emisí a vypouštějí obrovské množství oxidu dusičitého. V ovzduší totiž patří oxid dusičitý k plynům, které způsobují kyselé deště. Oxid dusičitý může vyvolávat biochemické změny již při relativně nízkých koncentracích.

Nejvýraznější je znečištění v Indickém oceánu, a to mezi Srí Lankou a Singapurem. Dalším nejvýraznějším problematickou zónou je Adenský záliv a také v podstatě celé Rudé moře.

Hypoxie: Když moře ztrácí kyslík

Voda se stává hypoxickou, když v ní klesne množství kyslíku pod 2,8 miligramu kyslíku na litr. V současné době je vysokému riziku hypoxie vystaveno víc než deset procent korálových útesů na světě. Podle autorů práce se úbytek kyslíku v oceánech zrychluje v důsledku klimatických změn, zásadní vliv má ale také obrovské množství živin, které se tam dostávají ze zemědělské činnosti na souši i z odpadu, který do moří uniká.

Zemědělství a znečištění vody

Zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Ve Spojených státech je zemědělské znečištění hlavním zdrojem kontaminace v řekách a potocích, druhým největším zdrojem v mokřadech a třetím největším zdrojem v jezerech.

Kanalizace a odpadní vody

OSN uvádí, že více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity; v některých nejméně rozvinutých zemích dosahuje toto číslo až k 95 %. Ve Spojených státech zpracovávají čistírny odpadních vod denně zhruba 34 miliard galonů odpadní vody. Podle odhadů některých odborníků však stárnoucí a snadno přemožené systémy čištění odpadních vod, s kterými v současnosti lidstvo pracuje, také každoročně uvolňují jen v USA více než 850 miliard galonů nezpracované odpadní vody.

Znečištění ropou

Spotřebitelé představují drtivou většinu znečištění ropou v našich mořích, včetně ropy a benzínu, které denně kapají z milionů osobních a nákladních automobilů. Kromě toho téměř polovina z odhadovaného 1 milionu tun ropy, která se každoročně dostane do mořského prostředí, nepochází z úniků tankerů, ale z pozemních zdrojů, jako jsou továrny, farmy a města.

Radioaktivní látky

Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou. Náhodné uvolnění nebo nesprávná likvidace kontaminantů ohrožují podzemní vody, povrchové vody a mořské zdroje.

Následky znečištění vod

Znečištění vody zabíjí a způsobuje nemoci. Nebezpečná voda každoročně způsobí onemocnění přibližně jedné miliardě lidí. Vodou přenosné patogeny ve formě bakterií a virů způsobujících choroby z lidského a zvířecího odpadu jsou hlavní příčinou nemocí z kontaminované pitné vody. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus.

Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života. Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky.

Korálové útesy a jejich ohrožení

Korálové útesy jsou domovem obrovského množství živočichů a z hlediska druhové pestrosti překonávají korálové útesy i tropické deštné pralesy. Ačkoli zabírají pouze 0,1 % oceánského dna, vytvářejí podmínky pro život nejméně 25 % všech známých mořských druhů. Jejich zánik by znamenal velkou ztrátu mořské biodiverzity.

Většina korálů roste nejlépe při teplotách vody 23-29 °C. Vyšší teplota je pro korály stresující a způsobí, že koráli symbiotickou řasu ze svých buněk vypudí. Tomuto jevu se říká zbělení korálů. Déletrvající „vlna veder“ v moři však způsobí smrt celého korálového útesu. Příčinou vypuzení řasy a zbělení korálů mohou být i další stresové faktory jako například znečištění vody nebo abnormální množství světla.

Snižování pH mění nejen množství vodíkových iontů H+, ale také snižuje množství iontů CO32-, které jsou stavebním kamenem pro vápenaté schránky korálů (a dalších mořských živočichů stavějících schránku z CaCO3). Pro korály je tak tvorba schránky náročnější a jejich růst nebo obnova po zbělení je pomalejší. Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude jejich růst dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých převáží nad jejich růstem.

Bezpečnost na moři a prevence znečištění

Po ropných skvrnách, které zdevastovaly pobřeží Evropy za posledních deset roků, se Komise rozhodla přijmout opatření ke zvýšení námořní bezpečnosti. Chce tak zamezit nehodám a znečištění a lépe kontrolovat jejich dopady.

Mezi poslední katastrofy v teritoriu EU patří havárie jednokomorových ropných tankerů Erika (1999) a Prestige (2002). Vyteklo z nich do moře asi 22, respektive 20 tisíc tun ropy. Existuje mnoho rámců mezinárodních standardů bezpečnosti na moři a ochrany mořského životního prostředí. Většina z nich je zachycená v dohodách pod hlavičkou Mezinárodní námořní organizace (IMO) a Mezinárodní organizace práce (ILO).

Komise ve třetím „balíku“ Erika navrhuje, aby pravidla IMO o zodpovědnosti vlajkových států byla včetně auditů a hodnocení povinná pro všechny členy EU. Problémem je, že kontroly vlajkových států se vztahují jen na lodě z EU. Nicméně havárie v evropských vodách jsou často způsobené loděmi ze třetích zemí.

V září 2005 přijala EU v oblasti znečištění moře loděmi opatření, které přenášejí plnou zodpovědnost za znečištění způsobené úmyslně, z nedbalosti nebo zanedbáním povinností, na majitele lodí. Určuje také sankce pro pachatele těchto přečinů. Komise momentálně připravuje doplnění legislativy o zavedení odpovědnosti majitelů lodí za škody způsobené třetí straně.