Znečištění ovzduší prachovými částicemi v České republice

11.04.2026

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je znečištěné ovzduší jedním z hlavních původců nemocí a pracovních neschopností na celém světě. V důsledku vystavení znečištěnému ovzduší podle organizace zemře ročně až sedm milionů lidí. Nově zveřejněná studie v odborném periodiku The Lancet Planetary Health ukazuje, že původci předčasných úmrtí jsou zejména jemné prachové částice (PM2,5) a oxid dusičitý (NO2).

Autoři studie proto přichází se žebříčkem evropských měst seřazeným podle nejvyšší úmrtnosti až po tu nejnižší v důsledku špatného ovzduší. Města jsou totiž, vzhledem k vysoké koncentraci původců znečištění, mezi které patří hlavně doprava, výroba a vytápění pomocí pevných paliv a vysoká koncentrace obyvatel na malém územím, nejrizikovějším místem.

Autoři studie představují model, který ukazuje, že pokud by města snížila míru znečištění na úroveň doporučovanou WHO, tak by ročně došlo k prevenci 51 213 předčasných úmrtí v důsledku vystavení jemným prachovým částicím. Pokud by bylo dále omezeno vystavení oxidu dusičitému zabránilo by se 900 úmrtím ročně a pokud by se míra znečištění PM2,5 snížila ještě více zabráníme 124 729 tisícům úmrtí a v případě NO2 dalším 79 435 úmrtím.

„Tyto nové vědecké odhady zdůrazňují závažné dopady znečištění ovzduší na obyvatele evropských měst. Pro jejich výpočet jsme použili údaje o expozici znečištění ovzduší na území o velikosti 250m2 a srovnali je s údaji o úmrtnosti specifické pro město. To nám umožnilo identifikovat místní rozdíly, které nebyly zohledněny předchozími studiemi prováděnými na národní úrovni,“ řekl spoluautor studie Mark J. Nieuwenhuijsen z Barcelonského institutu pro globální zdraví (ISGlobal) pro Health Europe.

A dodal, že výsledky studie dokazují, že mnoho evropských měst stále nedělá dost, aby se jim povedlo snížit míru znečištění na úroveň doporučovanou WHO, což vede ke zbytečným úmrtím.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Situace v České republice

Ve většina ze zkoumaných měst (84 %) jsou jejich obyvatelé vystaveni vysoké míře znečištění prachovými částicemi, jejichž výskyt přesahuje doporučení Světové zdravotnické organizace. A v 9 % zkoumaných měst je vyšší výskyt oxidu dusičitého, než doporučuje WHO. Jemnými prachovými částicemi jsou nejvíce zatížená města v Itálii, České republice a v Polsku.

Jedná se o italská města v Pádské nížině (Milán, Bergamo), česká města na Ostravsku (Ostrava a Karviná) a polská města v oblasti Hornoslezského metropolitního svazku v Polsku (Katowice, Krakov). Z hlediska výskytu oxidu dusičitého je potom nejhorší situace v Madridu, Antverpách, Turíně, Paříži a v Miláně. Na druhé straně žebříčku se naopak umístila města s nejnižší mortalitou v důsledku znečištění ovzduší.

Jedná se o norské Tromso, město Umea ve Švédsku, Oulu ve Finsku a hlavní město Islandu Reykjavík. „Ve srovnání jednotlivých měst jsme zaznamenali značné rozdíly, protože dané oblasti jsou ovlivňovány různými zdroji znečištění. Metropolitní oblasti jako je Madrid se potýkají s vysokou mírou úmrtnosti v důsledku výskytu oxidu dusičitého, který vzniká zejména v hustě zalidněných oblastech s velkým objemem dopravy.

Doprava, spalování tuhých paliv a průmyslová výroba zase stojí za zvýšenou mírou znečištění jemnými prachovými částicemi. Pádská nížina v severní Itálii je velmi urbanizovanou oblastí se značným výskytem emisí generovaných člověkem. V jižní oblasti Polska a na východě České republiky vede těžební průmysl a dochází zde k častému spalování hnědého uhlí za účelem vytápění zejména v zimních měsících,“ uvedla spoluautorka studie Sasha Khomenko z ISGlobal pro Health Europe.

Historický vývoj a současný stav

Ještě v 70. a 80. letech patřily určité oblasti tehdejšího Československa mezi nejhůře znečištěná místa v Evropě.Státní zdravotní ústav (SZÚ) vydal nedávno odbornou zprávu o monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k venkovnímu a vnitřnímu ovzduší. Ta obsahuje zpracování a vyhodnocení výsledků za rok 2023 a je výsledkem práce Státního zdravotního ústavu v Praze ve spolupráci se sítí krajských hygienických stanic.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Měřicí stanice monitorující kvalitu ovzduší jsou provozovány zdravotními ústavy a jsou součástí Informačního systému kvality ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu. Kromě toho byla do systému vzata i data od České asociace pro Astma, jež provozuje monitoring pylové situace v 11 městech po celé ČR. Dohromady zpráva zahrnuje výsledky již třicátého roku monitoringu a obsahuje komplexní informace o sledovaných parametrech jak v lokálním měřítku, tak pro celou ČR; pro přehlednost zahrnuje i tabulky a grafy.

Za rok 2023 byly naměřené hodnoty a následně i odhadované dopady znečištěného ovzduší ovlivněny převážně dobrými rozptylovými podmínkami a pokračováním teplotně nadprůměrného zimního období, jež se drží v těchto teplotních hladinách dlouhodobě již od roku 2012. Zároveň se projevuje doznívající dopad energetické krize, ale také útlum průmyslové produkce v ČR. Ve městech je pak dlouhodobě nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší doprava.

Ta má za následek zejména zvýšenou zátěž prachovými částicemi o velikostech 2,5 a 10 mikrometru, oxidem dusičitým a polycyklickými aromatickými uhlovodíky. Co se týká dalších spolupůsobících zdrojů emisí, jako jsou teplárny, centrální zdroje tepla, domácí vytápění a malé či středně velké průmyslové podniky, ty mají spíše jen lokální význam. Zvýšená zátěž se tedy netýká pouze průmyslově zatížených lokalit (ty lze nalézt i na území krajských měst), průmyslových zón a specifické aglomerace měst Ostrav - Karviná - Frýdek-Místek, ale všech míst významně zasažených tranzitní či lokální dopravou a také míst s vysokou koncentrací zdrojů vytápění na pevná a fosilní paliva.

Zpráva nám přinesla několik základních údajů o stavu ovzduší u nás. Za prvé u nás nebyl (kromě benzo[a]pyrenu) na hodnocených měřicích stanicích překročen žádný imisní limit ani doporučená koncentrace. Za druhé je však potřeba říct, že ve většině hodnocených sídel nebo lokalit docházelo k překračování limitů stanovených Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v roce 2021.

SZÚ však konstatuje, že znečištění ovzduší u nás má dlouhodobě klesající trend a k překročení imisních limitů na měřicích stanicích došlo za celý rok pouze ve čtyřech případech u jedné jediné škodliviny. Oproti dobám minulým, kdy se pravidelně zakazovalo větrání, nedoporučovalo se vycházet ven a svahy hor byly pokryty mrtvými lesy v důsledku kyselých dešťů, naše země nakročila k lepšímu stavu.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Dlouhodobé problémy a výzvy

Naše země musí výrazně přidat ve snižování emisí zdraví škodlivého jemného polétavého prachu (PM2,5 - částice menší než 2,5 tisícin milimetru), pokud chce dosáhnout svého cíle pro čisté ovzduší do roku 2030. Znečištění ovzduší u nás ročně předčasně zabije přes deset tisíc lidí a způsobuje ekonomické škody 150 miliard korun ročně [2]. Podle nevládních organizací zabývajících se ochranou ovzduší to však znamená, že se rozhodně neobejdeme bez výměny starých (zejména uhelných) kotlů a kamen, útlumu uhelných elektráren i spalování nafty a benzínu v dopravě.

Od roku 2007 do roku 2016 se podařilo v ČR snížit množství prachu vypouštěného do ovzduší o tři tisíce tun. Tempo však bylo příliš pomalé (a u domácích kotlů dokonce emise vzrostly), a proto nám nyní zbývá za dalších jedenáct let snížit o 22 tisíc tun, abychom dosáhli cíle pro rok 2030 a dostatečně chránili zdraví [4]. Také oxidy dusíku a oxid siřičitý je nutné výrazně snížit (o 40 % oproti současnému znečišťování), mimo jiné proto, že z těchto látek za určitých podmínek vzniká prach druhotně až v ovzduší jako sekundární prach [6].

Česká republika dlouhodobě překračuje imisní limity pro nejvýznamnější znečišťující látky, a proto je pod zvýšeným dohledem Evropské komise. Dle projekce shrnuté v tabulce 33 a v obr. 25 možné snížit emise prachu na 16,98 tisíc tun ročně k roku 2030 a cíl 17,1 tisíc tun tedy splnit. V roce 2016 bylo v ČR vypuštěno 41,7 tisíc tun jemného prachu (PM2,5), v roce 2007 to bylo 38,8 tisíc tun a v roce 2030 je cílem vypustit jen 17,1 tisíc tun prachu.

Pokud Česká republika nesníží znečištění prachovými částicemi nebo neprokáže, že činí všechny účelné kroky pro toto snížení v co nejkratším čase, hrozí jí žaloba ze strany Komise a s tím spojené vysoké finanční postihy. Nové limity jsou uvedeny v technickém dokumentu Závěry o BAT (Best Available Techniques), který pro modernizaci elektráren bere v potaz nejlepší současně dostupné technologie.

Zdroje znečištění a jejich vliv

Za znečištěným ovzduším v České republice stojí mix výše zmíněných zdrojů. Zatímco v industriálních regionech převažují průmyslové zdroje znečištění, u větších a rozvinutých aglomerací představuje problém především doprava. Zákonem stanovený limit pro znečištění polétavým prachem se letos v Brně na ulici Zvonařka povedlo vyčerpat už začátkem dubna. Mikroskopický prach plnými doušky vdechují taktéž obyvatelé ulice Svatoplukova a lidé v okolí Dětské nemocnice.

Sledované látky a imisní limity

Mezi sledované látky patří oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhličitý, přízemní ozon, olovo a prachové částice PM10 a PM2,5. Evropská agentura pro životní prostředí považuje z hlediska dopadu na lidské zdraví za nejvýznamnější tři znečišťující látky - jemné prachové částice, oxid dusičitý a benzo[a]pyren. Platí pro ně zákonné imisní limity, vyplývající z české i evropské legislativy.

Množství imisí, tedy škodlivin rozptýlených v ovzduší, začala v 50. letech monitorovat hygienická služba. Od 60. let bylo měření kvality ovzduší svěřeno především Českému hydrometeorologickému ústavu (ČHMÚ). V 90. letech byl ČHMÚ přesunut pod nově vzniklé ministerstvo životního prostředí a na celém území České republiky vznikla automatizovaná síť sledování kvality ovzduší. Pro většinu sledovaných látek jsou určeny roční limity koncentrací, pro některé z nich, například suspendované částice PM2,5 a oxid dusičitý, však existují limity dva.

V případě, že úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo přízemním ozonem překročí pro ně stanovenou prahovou hodnotu, vyhlašuje ČHMÚ podle zákona smogovou situaci.

Monitorování kvality ovzduší

Na území České republiky se nachází 127 měřicích stanic spravovaných ČHMÚ, monitorovací síť však doplňují další stanice, spadající především pod Státní zdravotní ústav. Rozmístěny jsou tak, aby naměřené hodnoty byly reprezentativní pro větší územní celky v rámci České republiky, v místech se zvýšenou mírou znečištění je proto hustota stanic vyšší.

Měření znečištění se věnuje i nevládní organizace Centrum pro životní prostředí a zdraví (CpŽPZ), jejímž spoluzakladatelem je také Miroslav Šuta. Na jaře jsme v Česku provedli měsíční měření oxidu dusičitého na dvou stech místech v devíti krajských městech. Podle očekávání jsme nejhorší výsledky naměřili v Praze a Brně, překvapily nás ovšem vysoké hodnoty v dalších místech. Podle oficiálních měřicích stanic ČHMÚ jsou roční limity překračovány jen na několika málo z nich. Vyšší hodnoty jsme navíc naměřili i ve městech, kde monitorovací stanice vůbec nejsou, například v Karlových Varech,“ hodnotí výsledky Šuta.

Dopady na lidské zdraví

Podle poslední zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) byly v roce 2017 překročeny zákonné limity pro znečišťující látky obsažené v ovzduší v místech pobytu asi 60 procent lidí a v České republice tak kvůli znečištěnému vzduchu zemřelo předčasně kolem 11 tisíc lidí. Nejvíce z těchto úmrtí způsobil mikroskopický prach, oxidy dusíku a benzo[a]pyren.

Studie publikovaná v European Heart Journal (2019) uvádí, že znečištění ovzduší je spojováno se zvýšeným rizikem srdečních onemocnění, infarktu a mrtvice. Studie prováděná v Ostravě ukázala, že v oblastech s vyšší koncentrací průmyslových emisí je výskyt respiračních onemocnění u dětí výrazně vyšší než v ostatních částech země. I takové mohou být důsledky znečištění ovzduší, na jehož následky také v České republice každoročně umírá přes 10 tisíc lidí.

Znečištěný vzduch toxickými látkami a drobnými prachovými částicemi, jež mají v našem prostředí na svědomí zejména automobily, uhelné elektrárny a domácí kotle na tuhá paliva, se dostává do našich plic a přes krevní řečiště proniká do všech orgánů od jater až po mozek. Koncentrace B[a]P (benzo[a]pyrenu) > 1 ng/m3 (standard EU) jsou dlouhodobě překračovány u 50 % populace ČR. Proto lze zátěž populace B[a]P považovat za nejvýznamnější riziko znečištěným ovzduším v ČR. Pro většinu oblastí ČR představují největší zátěž B[a]P lokální topeniště, v Praze doprava, pro moravskoslezský kraj průmyslové zdroje.

Znečištěné ovzduší je větší problém pro veřejné zdraví než užívání tabáku, zjistila nová studie provedená Institutem pro měření a vyhodnocování zdraví (IHME) při Washingtonské univerzitě. Znečištěné ovzduší ročně zabije přes 8 milionů lidí. Mezi hlavní problémy spojené se znečištěným ovzduším patří nemoci plic a srdce, cukrovka, mrtvice, demence a zvýšená rizika potratu.

Možnosti řešení a zlepšení kvality ovzduší

Podle autorů studie by měla města a vlády začít ihned jednat. „Potřebujeme urgentní změnu v sektoru soukromé motorizované dopravy směrem k veřejné a aktivní formě mobility. Musíme také snížit produkci emisí z průmyslu, letišť a přístavů. Nutný je také zákaz spalování tuhých paliv jako je dřevo a uhlí. A nakonec výsadba stromů a zeleně ve městech z nich udělá nejen zdravější, ale také udržitelnější a příjemnější místa pro život,“ uzavírá Khomenko.

Ministerstvo životního prostředí vyhlásilo v roce 2014 dotační program, známý jako kotlíkové dotace. Cílem je do roku 2020 snížit emise z lokálních topenišť výměnou nejméně 85 z 350 tisíc neekologických kotlů. Na jedné straně je to stát, který dotacemi podporuje přechod na ekologické způsoby vytápění. V současné době je podporovaným zdrojem vytápění tepelné čerpadlo.

Na druhé straně jsou to nejrůznější uskupení, která si uvědomují, jak je důležité mít přesná data o stavu ovzduší.Měření kvality ovzduší díky internetu věcí může probíhat v reálném čase. Senzory pro měření kvality ovzduší jsou nízkoenergetické, nízkonákladové, není pro ně potřeba složitá kabeláž. Výsadbou zeleně lze výrazně přispět k čistotě ovzduší. Rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík, čímž přirozeně kvalitu ovzduší zlepšují.

Vedle péče o co nejčistší vytápění, které při topení tuhými palivy zejména uhlím a dřevem, spočívá v používání kvalitního paliva, moderního kotle, způsobu jeho údržby a šetření, lze také dlouhodobě snižovat množství polétavého prachu v ovzduší.„K tomu pomůže úklid městských či obecních komunikací nebo firemních prostor, vše tkví ve strategickém a systematickém přístupu k úklidu. Profesionální péče o venkovní čistotu totiž zamezí dalšímu víření zdraví škodlivého polétavého prachu. Záchytu prachu pomůže i zeleň.

Aktuální situace a výhled do budoucna

Na konci letošního ledna zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad výsledky prověrky, podle které Česko neplní opatření pro zlepšení kvality ovzduší, a hrozí, že nebude schopno splnit limity stanovené pro rok 2020. Pro přípravu národních opatření na zlepšování ovzduší doporučilo ministerstvu úzce spolupracovat s Polskem.

Ke snižování znečištění přispěly v letech 2014 až 2022 i kotlíkové dotace určené na výměnu nevyhovujících kotlů v domácnostech. Nicméně v době ukončení kontroly NKÚ zůstávalo stále v provozu ještě více než 150 tisíc nevyhovujících kotlů 1. a 2. emisní třídy. V roce 2015 schválila vláda ČR cíl: dosáhnout plnění imisních limitů na území ČR stanovených právními předpisy ČR i EU v roce 2020. NKÚ při kontrole zjistil, že tento cíl ve stanoveném termínu splněn nebyl.

O výjimečné kvalitě ovzduší v letošním roce svědčí data, která vyhodnocovali odborníci za první tři čtvrtiny roku. Vliv měl i jarní nouzový stav, a to zejména u poklesu koncentrací oxidů dusíku. V neposlední řadě se projevuje i celkový pokles emisí, ke kterému v posledních letech dochází díky prováděným opatřením podporujícím obměnu zdrojů vytápění lokálních topenišť, snižování emisí z dopravy obměnou vozového parku, investicím do nízkoemisní dopravy či výstavbou obchvatů.

Tabulka: Přehled emisí prachu v ČR (tisíce tun)