V rámci školního kurikula se environmentální problematika může promítat na dvou úrovních - školy a jednotlivých vyučovacích předmětů. Environmentální výchova (EV) je výchovou k odpovědnému zacházení s životním prostředím a měla by být součástí jak základního, tak odborného a vysokoškolského vzdělávání. Environmentání výchova vede žáky k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí a k poznání odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince.
EV na úrovni školy se v rámci kurikula nejčastěji promítá ve výchovných a vzdělávacích strategiích. Škola takto deklaruje záměr utvářet kompetence žáků na základě širokého spektra činností v rámci výuky i mimo ni. Za tímto účelem školy vyvíjejí např:
V prvním vzdělávacím období je EV zařazována zejména do vyučovacích předmětů, které vycházejí z oblasti Člověk a jeho svět. Řada výstupů této vzdělávací oblasti s environmentální problematikou úzce souvisí. Integrace EV do těchto předmětů je zpravidla velmi dobrá, školní výstupy dobře rozpracované, stejně jako výchovné a vzdělávací strategie na úrovni předmětu, které problematiku EV zohledňují.
Zařazení EV do vyučovacích předmětů vycházejících z jiných oblastí - např. Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace nebo Umění a kultura zpravidla nevystihují přesně to, co by EV měla žákům přinést. V některých případech se zdá zařazení tohoto průřezového tématu jako formální, což může způsobit například fakt, že tematický okruh není vhodně přiřazen ke školnímu výstupu. Pro tyto oblasti, resp.
Ve druhém vzdělávacím období bývá EV tradičně součástí předmětů vycházejících z oblasti Člověk a příroda. Řada výstupů této oblasti přímo souvisí s environmentální problematikou a integrace je tak velmi přirozená. Přiřazování tematických okruhů PT školním výstupům je vhodné, stejně jako metody a formy práce (exkurze, projekty, experimenty) uváděné ve školním kurikulu.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Podobně jako v prvním vzdělávacím období, i zde občas působí zařazení EV do předmětů vycházejících z oblastí Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace nebo Umění a kultura poněkud formálně. I zde jsou tematické okruhy přiřazovány k výstupům, s nimiž nesouvisí vůbec nebo jen okrajově. Lze však říci, že se tomu tak děje podstatně méně často než v prvním vzdělávacím období, neboť EV má široké uplatnění zejména v přírodovědných předmětech, jejichž škála je ve druhém vzdělávacím období širší.
Dvě školy do svých školních kurikul zařadily vyučovací předmět vycházející z environmentální problematiky jako povinný vyučovací předmět, obě se shodným názvem Environmentální výchova (ZŠ Lesní, Liberec a ZŠ Novoborská, Praha). Vyučovací předmět Environmentální výchova má školou vytvořené vlastní výstupy, které korespondují s tematickými okruhy uvedenými v PT EV v RVP ZV. Realizace je dobře promyšlená a umožňuje žákovi propojovat v rámci jediného předmětu poznatky z různých oborů.
Obě školy zvolily jiný postup při vytváření předmětů EV. ZŠ Novoborská sjednotila výstupy některých, zejména přírodovědných, oborů, rozpracovala je a přiřadila jim učivo. ZŠ Lesní vytvářela výstupy vlastní. Očekávaný výstup je účelně rozpracován a je k němu vhodně přiřazeno učivo, na němž je výstup naplňován.
Obecně lze konstatovat, že tradičně dobře je zařazována environmentální výchova do přírodovědných oborů (předmětů), kde má její výuka tradici. Pro tyto obory je rovněž zpracovaná celá řada metodických materiálů včetně široké škály nabídky nevládních neziskových organizací a dalších subjektů. Jiná situace je ve společenskovědních oborech a v oblasti Umění a kultura, kde jsou metodické materiály pro výuku zastoupeny jen málo nebo dokonce absentují.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
tags: #znecisteni #ovzdusi #vyuka #pro #zs #materialy