Znečištění oceánů: Příčiny a důsledky

O znečištění světových moří se píše a hovoří už desítky let. Dlouho se zdálo, že díky svým schopnostem samočištění a regenerace si vodní toky, moře a oceány s odpadem poradí. Jsme přesvědčeni, že ano. I když od roku 1988, kdy vyšel první článek (!) o hrozbě plastového odpadu pro oceány, vydaný National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) of the United States, odpadu stále přibývá a jeho důsledky jsou rozsáhlejší a markantnější.

Rozsah a povaha znečištění

Šokující překvapení zažil před více než deseti lety mořeplavec Charles J. Moore, když se na své jachtě vracel z regaty a v severním Pacifiku několik dní proplouval oblastí, ve které nebylo z paluby vidět nic jiného než odpadky. Okamžitě podal o svém nálezu zprávu známému oceánologu Curtisi Ebbesmeyerovi a ten začal s intenzivním průzkumem znečištěné oblasti, která byla nazvána Great Pacific garbage Patch.

Její velikost není možné určit přesně, odhady naznačují velikost v rozmezí od rozlohy státu Texas až po rozlohu blížící se dvojnásobku velikosti USA, tedy v rozmezí od 700 000 km² na více než 15 000 000 km², což představuje přibližně 0,4 % až 8 % rozlohy Tichého oceánu. Tato oblast - Great Pacific Garbage Patch nebo také Pacific Trash Vortex - je známa nejdéle a soustředí se na ni stále pozornost vědců i publicistů. Je však známo již pět velkých, kriticky znečištěných oceánských oblastí, ještě jedna v Tichém oceánu, další v Atlantiku a další, zatím menší, v oblasti Aljašky a Antarktidy.

Mnoho vědců hledalo cosi jako plovoucí plastový ostrov, ale ukázalo se, že skutečnost je jiná. Zamořené oblasti nelze lokalizovat ani z letadla nebo satelitních snímků, protože částice tvořící odpad představují jak celé předměty, tak makroskopické i mikroskopické částice plastu, které se nacházejí pod hladinou v horní vrstvě vodního sloupce a jsou průsvitné. Nicméně podle odhadu Charlese J.

Odpad, kterým je zamořená hrozivě velká oblast oceánů, je tvořený fragmenty plastového odpadu různé velikosti, od obvyklých plastových lahví, kelímků a jiných plastových předmětů, přes částice velikosti plastových »konfet« až po mikročástice, vzniklé fotodegradací plastů. Absorpcí záření o určité vlnové délce ve spektru slunečního světla (infračervené záření, viditelné světlo a ultrafialové světlo) se mohou rozpadat chemické vazby polymerů. Podle údajů OSN tvoří plasty 90 % oceánského odpadu, zbytek představují chemické kaly a další odpadní hmoty.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Původ odpadu se odhaduje jen obtížně - časté tvrzení, že 80 % odpadu pochází z pevninských zdrojů a 20 % ze zaoceánských lodí, je nedostatečně podložené. Nicméně odpad z transoceánských lodí je důvodem k obavám, protože jedna výletní loď se třemi tisíci výletníků na palubě vyprodukuje více než osm tun pevného odpadu za týden, z čehož větší část je organická, tedy biodegradovatelná, a menší část se stane součástí pelagického odpadu.

Mikroplasty a jejich zdroje

Tým, vedený profesorem tokijské univerzity Dr. Takadou, studuje malé plastové částice, tzv. »nurdles«. Původně tak byly označované pelety - malé, asi pětimilimetrové perličky plastu, které jsou meziproduktem pro finální výrobu plastických hmot. Každoročně se jich vyrobí přibližně 113 000 000 000 kg. Vědci výzkumného týmu z Orange county v Kalifornii během tříměsíční studie již v roce 2001 zjistili, že malé plastové částice tvoří 98 % odpadu na plážích. Další výzkumy potvrdily, že v průměrném vzorku pobřežního písku je až 30 % celkové váhy tvořeno plastovými částečkami.

Výzkumníci zpracovávají vzorky z pobřežních vod a pláží po celém světě, aby získali jasný přehled o původu plastového odpadu v různých částech světových oceánů.

Mikroplasty, malé plastové částice o velikosti menší než 5 mm, potažmo nanoplasty, menší než 1 µm, se staly významným globálním problémem v důsledku rostoucí výroby a používání plastů od poloviny 20. století. Celkově se odhaduje, že se v EU/EHP každý rok vyprodukuje přibližně 145 000 tun mikroplastů. Tyto částice vznikají z různých primárních zdrojů, jako jsou kosmetické produkty a syntetické textilie, ale jsou také vytvářeny jako sekundární znečištění při přirozené degradaci větších plastových výrobků (makroplastů), kdy je jejich výskyt, transport a osud v různých prostředích ovlivněny řadou přírodních faktorů, jako je UV záření, tepelné vlny a abraze větrem, stejně jako jejich vlastní fyzikálně-chemické vlastnosti jako např. velikost a hustota. Nejdrobnější úlomky nejsou pouhým okem viditelné.

Grafika shrnuje příklady možných zdrojů mikroplastů, kdy taktéž procentuálně uvádí přibližné úniky primárních mikroplastů do světových oceánů. Mikroplasty se nacházejí ve všech složkách životního prostředí (ve vodě, v půdě i v ovzduší). Atmosférou mohou urazit značné vzdálenosti, a proto je lze nalézt po celé planetě, dokonce i v nepřístupných horských povodích a v polárních polohách. V důsledku toho jsou mikroplasty v ovzduší zdrojem znečištění v suchozemském i vodním prostředí.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Důsledky znečištění

V reportážních dokumentech můžeme vidět např. lachtaní mláďata, obalená plastovými pásky, kterých se nedokážou zbavit, želvu, která ještě s měkkým krunýřem uvízla v plastikovém kroužku a jako dospělá má deformovaný krunýř i vnitřní orgány, protože skrz kroužek prorostla. Daleko vážnější je ale riziko, které znamenají právě menší až mikroskopické plastové částice. Samy o sobě mohou znamenat pro malé živočichy, kteří se je snaží pozřít, smrt udušením.

Kromě toho se z nich do zažívacího traktu extrahují např. Ptáci, lovící potravu na hladině, se dopouštějí často fatálního omylu, když za potravu považují právě fragmenty plastového odpadu. Vědci v Nizozemsku zvěřejnili studii, podle které v mrtvých tělech devíti z deseti buřňáků ledních nalezli v žaludku plastové předměty nebo jejich fragmenty. Pitevní nález 560 žaludků uhynulých ptáků ukázal, že každý pták v průměru spolykal 43 plastikových věcí. Smutné prvenství je připsáno buřňákovi nalezenému v Belgii - jeho žaludek obsahoval 1604 různých plastových částic.

Podobně jako ptáci se stávají oběťmi plastového odpadu také další mořští živočichové. Kromě extrakce původních komponent, např. bisfenolu A, PCB a derivátů polystyrenu, na sebe ale tyto malé částice dokážou vázat i chemické sloučeniny v mořské vodě již přítomné, například opět PCB (polychlorovaných bifenylů), nebo DDT, DDE (dichlorodiphenyldichloroethylen, který je přítomen jako kontaminant v DDT).

Výzkumy, prováděné v japonských pobřežních vodách, přinesly zjištění, že koncentrace PCB a DDE je až 1 00 000krát vyšší než v okolní mořské vodě. Dr. Thompson z univerzity v Plymouthu dokonce odhaduje možnost zakoncentrování škodlivin až tisícinásobně. Všechny tyto sloučeniny, včetně těch, které jsou klasifikovány jako potvrzené nebo potenciální mutageny a toxické látky, se pak stávají součástí potravního řetězce.

Mořské ekosystémy jsou také ohroženy mořskými úlomky, které mohou zvířata uškrtit, udusit a vyhladovět. Hodně z těchto pevných úlomků, jako jsou plastové sáčky a plechovky od sody, je zameteno do kanalizace a bouřkových odtoků a nakonec do moře. Naše oceány se tak pomalu ale jistě mění v odpadkovou polévku. Na vině ale nejsou jen plastová brčka, jak se to někdy prezentuje. Největší problém představuje rybolov.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Mikroplasty v životním prostředí vstupují do lidského těla stravou, vodou, vdechováním vzduchu i kontaktem skrze syntetické oblečení či kosmetické produkty. Dle studie z roku 2019 bylo vědci odhadnuto, že lidé mohou průměrně zkonzumovat až 5 g mikroplastů za týden, což je ekvivalent váhy kreditní karty. Částice mikro a nanoplastů byly nalezeny mnoha vědeckými týmy napříč světem v různých částech lidského těla, např. v plicích, játrech, ve slezině, v ledvinách a dalších orgánech.

Korálové útesy

Pro Středoevropana mají nádech exotiky: šnorchlování, teplé moře a pestrobarevná podívaná, která se jen tak neomrzí. Je nám líto, že pomalu mizí, ne každý však ví, že ztrácíme mnohem víc než jen potěšení během dovolené - korálové útesy hrají zásadní roli v tom, jak se daří životu v moři (ale i na zemi). Jaké jsou jejich vyhlídky?

Možná byste čekali, že koráli jsou rostliny nebo prostě oživlé kameny - ve skutečnosti jsou to však bezobratlí živočichové. Na světě bylo zatím pojmenováno šest tisíc různých druhů a ty se navzájem značně liší svými vlastnostmi. Existují koráli s tvrdou schránkou i koráli bez schránky, najdete je v mělkých, prosluněných pobřežních vodách i v hlubinách oceánu, kam světlo téměř nepronikne.

Většina teplovodních korálů má symbiotický vztah se zooxanthellou (rod Symbiodinium), což je druh mořské řasy, která žije přímo v buňkách hostitelských korálů. Koráli jí poskytují ochranu a lepší podmínky pro fotosyntézu, řasa jim to pak vrací formou potravy - až 90 % z toho, co při fotosyntéze vyprodukuje, předává řasa korálům. Tím jim umožňuje rychle růst a vytvářet vápenaté schránky. Někteří koráli tvoří struktury podobné větvičkám, jiní vypadají jako kulovité houby.

Korálové útesy jsou domovem obrovského množství živočichů. Pestrobarevné rybky, mořští ježci, chobotnice, želvy, krevetky a jiní korýši - ti všichni jsou součástí potravní pyramidy, na jejímž vrcholu najdeme mořské ptáky a žraloky. Z hlediska druhové pestrosti překonávají korálové útesy i tropické deštné pralesy - ačkoli zabírají pouze 0,1 % oceánského dna, vytvářejí podmínky pro život nejméně 25 % všech známých mořských druhů. Jejich zánik by znamenal velkou ztrátu mořské biodiverzity.

Většina korálů roste nejlépe při teplotách vody 23-29 °C. Vyšší teplota je pro korály stresující a způsobí, že koráli symbiotickou řasu ze svých buněk vypudí. Tomuto jevu se říká zbělení korálů. To sice automaticky neznamená, že korál odumře, nicméně vypuzení symbiotické řasy pro něj představuje ztrátu živin, a tedy oslabení.

Pokud je teplotní výkyv jen krátkodobý, mohou se koráli uzdravit (tento proces ale může trvat roky, ba i desetiletí). Déletrvající „vlna veder“ v moři však způsobí smrt celého korálového útesu. Příčinou vypuzení řasy a zbělení korálů mohou být i další stresové faktory jako například znečištění vody nebo abnormální množství světla.

Běžně má mořská voda pH okolo 8,2 - je tedy slabě zásaditá. Zvyšování koncentrace CO₂ v atmosféře však způsobuje, že je i více CO₂ rozpuštěno v mořské vodě a její pH klesá. Za poslední století se snížilo asi o 0,1 - může se to zdát málo, ale tato nevelká změna v pH znamená, že je dnes v mořské vodě o 30 % více vodíkových iontů H⁺ než před sto lety.

Jaký vliv to má na korály a další mořské živočichy? Snižování pH mění nejen množství vodíkových iontů H⁺, ale také snižuje množství iontů CO₃^2-, které jsou stavebním kamenem pro vápenaté schránky korálů (a dalších mořských živočichů stavějících schránku z CaCO₃). Pro korály je tak tvorba schránky náročnější a jejich růst nebo obnova po zbělení je pomalejší. Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude jejich růst dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých převáží nad jejich růstem.

Vedle okyselování a zvyšování teploty mořské vody hraje v některých místech roli i přímé poškození člověkem. První rozsáhlé zbělení korálů bylo zpozorováno v 80. letech minulého století a v posledních dekádách nabývá tento jev nejen na rozsahu, ale i frekvenci a intenzitě.

Ne o všech korálech platí, že mají tvrdou schránku, tvoří útesy nebo že využívají fotosyntézu. Koráli žijící v mořských hlubinách (větevníci, laločníci…), kam sluneční světlo téměř nebo vůbec nepronikne, fotosyntézu nevyužívají, a proto také méně trpí bělením. Pomalý růst však také znamená mnohem pomalejší obnovu v případě poškození.

Prevence a řešení

Mikroplasty (potažmo nanoplasty) jsou vážným globálním problémem, který ovlivňuje životní prostředí a potenciálně i lidské zdraví. Navíc mohou přenášet škodlivé chemikálie a patogeny, čímž dále ohrožují naše zdraví. Omezování znečištění mikroplasty a podpora udržitelných postupů jsou klíčové pro ochranu našeho zdraví a životního prostředí.

Téma ekologie je velmi složité a jednotlivec může mít pocit, že nic nezmůže. Vodaa je všaak základní tekutinou a potřebujeme ji k životu.

tags: #znečištění #oceánů #příčiny #a #důsledky

Oblíbené příspěvky:

• Plastový odpad a recyklace
• Témata pro seminární práce – ekologie krajiny
• Zákon o ochraně ovzduší - paragraf 17
• Dotace a znečištění
• Popis přírody: Bajkal a Altaj