Nedostatek vody v České republice: Příčiny, důsledky a řešení

Lidstvo čelí globální krizi v podobě měnícího se klimatu. Četnost extrémních bouří, povodní a suchých období se výrazně zvyšuje. Adaptace na tyto změny je nutná. Člověk přírodu neporazí. Může s ní koexistovat v podobě minimalizace ztrát.

V České republice téměř všechna voda, která naprší, odtéká do sousedních zemí. Co si nezadržíme, nemáme. Naše území se nachází na rozhraní oceánického a kontinentálního klimatu. V posledních letech se mění frontální rozhraní, které dříve přinášelo pravidelně vlhkost od oceánu.

Průměrně spadne na našem území asi 700 mm srážek za rok. Povodně se vyskytly v letech 1997, 2002, 2006, 2009, 2010 a 2013. Od roku 2014 naopak čelíme deficitu srážek, který se projevuje poklesem zásob podzemní vody a stavu povrchových vod.

Roky 2015 a 2018 byly extrémně suché a průměrně spadlo o 25% méně vody. Za posledních 5 let chybí srážky ve všech 14 krajích. Nejhorší situace s deficitem srážek, rovnající se 750 mm, je v Libereckém kraji, který býval výrazně deštivější. Podobný deficit srážek jako v Libereckém kraji mají kraje Královéhradecký a Pardubický. Výpar vody je však v těchto dvou krajích výrazně vyšší. Nejvyšší výpar vody je v Jihomoravském kraji, v kterém je však deficit srážek „pouze“ 330 mm.

K deficitu srážek se přidává se změnou klimatu zvyšující se teplota i četnost teplých dnů nad 30 °C. V důsledku deficitu srážek a zvyšující se teploty dochází k poklesu vodních zdrojů. V mnoha částech našeho území vysychají studny a vodní toky. Vodní nádrže nemají dostatek vody a celkově v krajině chybí voda.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Možnosti zadržení vody v krajině

Často je u návrhu řešení zvýšení zadržení vody krajině zmiňována stavba vodních nádrží a rybníků. To je jedna z možností jak zadržet vodu v krajině, ale výstavba trvá dlouho. Tyto stavby jsou lokální a pokud vyschne přítok, tak je stavba časem opět na suchu. Výpar vody je přitom z volné hladiny nejvyšší. S vyššími přítoky do těchto nádrží je spojeno i zanášení retenčního prostoru v podobě sedimentů.

Obnova tůní a poldrů v krajině je naopak výrazně rychlejší. Výrazné zadržení vody v krajině představuje snížení povrchového odtoku v zemědělství a lesnictví. K povrchovému odtoku dochází v důsledku vyšších srážkových úhrnů. V lesích je možné ve velkém množství budovat hrázky a propustky.

Následkem povrchového odtoku není pouze ztráta množství vody, která rychle odtéká z krajiny, ale taktéž odnos půdy. Erozí půdy dochází k ochuzování vrchní části půdy, která je bohatá na organickou hmotu. Rozložená organická hmota zajišťuje zadržování vody v půdě. Čím více je rozložené organické hmoty v půdě, tím více půda zadržuje vodu a současně se postupně dostává do spodních částí půdního profilu.

Hnojení organickou hmotou zvyšuje zadržení vody až o 8% vlhkosti půdy. Započteme-li plochu orné půdy a lesů do vrstvy 30 cm představuje zvýšení vlhkosti půdy 1,35 miliard kubíků vody, což se rovná objemu vody přehrad Vltavské kaskády.

V roce 2018 se sucho výrazně projevilo na stavech vodních nádrží. Ve Vranovské přehradě na Znojemsku byla o 4 metry nižší hladina vody. Na konci listopadu 2018 měla vodní nádrž Mšeno v Jablonci pouze 25 % objemu z 2 milionů kubíků vody a o 6 metrů méně vody. V roce 2018 byla „mediálně“ nejznámější vyschlá přehradní nádrž Pařížov na Doubravě v Pardubickém kraji.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Při zvýšení vlhkosti půdy o 8% ve vrstvě půdy 30 cm v povodí této nádrže představuje zadržení vody téměř 5 miliónů kubíků vody. Toto množství vody je trojnásobně větší než-li je objem vodní nádrže Pařížov.

Zadržením vody v krajině pomocí organické hmoty v podobě hnojení hnojem, kompostem nebo organickým granulovaným hnojivem lze významně podpořit dotování vodních toků a podzemních zdrojů vody a taktéž vodních nádrží. Schopnost organické hmoty zadržovat vodu také pomáhá přežití výsadby zeleně ve městech a volné krajině. Vyšší podíl organické hmoty zpomaluje vysychání půdy při teplotách nad 30 °C o více než 7 dní. Naopak při povodňových stavech se organická hmota chová jako „houba“, která nasává velké množství vody a zadržuje ji.

Zvýšením podílu organické hmoty v půdě můžeme dosáhnout velmi rychle zlepšení vodního stavu krajiny.

Tabulka: Deficit srážek v krajích ČR

Dodávat do půdy organiku v podobě hnoje můžou dnes pouze ty podniky, kde přetrval chov skotu a jsou to paradoxně právě ty největší, proti kterým se tak často rádo brojí. organika v podobě kompostů je neúměrně drahá a v podstatě ji možná občas použijí zelinařící subjekty. Autor článku ale zapomíná na nejlevnější zdroj organické hmoty, který rozumný hospodář používá, a tím jsou veškeré posklizňové zbytky, jako rozdrcená sláma řepky, jetelovin, hrachu i obilí. Plus strniště.

Skot žádnou organickou hmotu nevyrobí, jsou to jen zbytky z toho, co vyroste na poli a chovatel mu dodá do žlabu a podestele. Takže je to tak, jak píšete. Posklizňové zbytky, zelené hnojení a na erozně ohrožených plochách pěstovat hlavně, nebo pouze, jen vytrvalé plodiny, nejlépe jeteloviny a traviny.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Pravdou je, že meliorace- ty rozumně provedené- umožňují hospodaření na půdách s vysokou hladinou spodní vody, což je většina těžkých půd. V současné době procházíme suchým obdobím, a zřejmě i proto se v některých pomatených hlavách zrodil nápad meliorace prostě překopat a zašpuntovat. Tím nejenže poškozují cizí majetek a dopouštějí se trestného činu, ale věci hlavně ničím neprospějí.

tags: #znečištění #potoka #fekáliemi #příčiny #důsledky

Oblíbené příspěvky:

• Co je Teplá Škola v Přírodě?
• Jak funguje Portál ochrany přírody?
• Řešení pro odpad ve městech
• Cyklostezky a projektování
• Předpověď zimy