Znečištění půdy ropnými látkami a metody sanace

Z vraků ruských tankerů v Černém moři stále vytéká mazut. Na plážích ruského černomořského letoviska Anapa se znovu objevily ropné skvrny. Stalo se tak necelý měsíc poté, co krajské úřady oznámily, že dokončily čištění mořského dna od mazutu, který vytekl při srážce dvou starých tankerů v Kerčském průlivu v loňském roce.

Přesně před 35 lety, 24. března 1989, způsobil americký tanker Exxon Valdez obrovskou ekologickou katastrofu. U pobřeží Aljašky narazil do útesu a 41 milionů litrů ropy uniklo do moře. Za možnou příčinu vyšetřovatelé pokládali opilost kapitána, soud to ale nepotvrdil.

Před 15 lety došlo k jedné z nejhorších ropných katastrof, 20. dubna 2010 vybuchla v Mexickém zálivu plošina Deepwater Horizon. Následky byly děsivé: 11 ze 126 dělníků zemřelo, plošina den a půl hořela, pak se potopila, z poničeného vrtu začala vytékat ropa, kterou se podařilo zastavit až o několik měsíců později. Do moře jí uniklo nepředstavitelných 620 tisíc tun.

Jak už deník Aktuálně.cz v minulých týdnech a měsících několikrát upozornil, v areálu zkrachovalé hutě Liberty Ostrava bují velké ekologické riziko. Kolem narychlo odstavené koksovny vzdálené jen desítky metrů od řeky Lučiny se nebezpečně rychle hromadí toxické vody. Insolvenční správce nyní rozeslal varování - v huti prý není dostatek peněz na zabránění případným ekologickým škodám.

Na hladině Pavovského rybníka se objevila ropná skvrna. Mimořádnou událost řeší několik krizových skupin. Neznámá látka se na hladině objevila pravděpodobně již začátkem týdne. Pohyb látky byl na odtoku i přítoku Pávovského rybníka zastaven sorpčními hady, nyní se hledá původce znečištění.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Vlastní problematika sanace podzemních vod i horninového prostředí je dosti složitá a náročná. Sanací ropných látek (RL) z podzemních vod se v současné době zabývá s větším nebo menším úspěchem řada firem. Sanačních metod na dekontaminaci podzemních vod je celá řada, ale ne všechny je možné použít do daných geologických podmínek.

Metody sanace podzemních vod

Metody sanace podzemní vody od ropných látek lze rozdělit na aktivní, tj. -podle cíle, kdy se buď pouze izoluje kontaminované horninové prostředí vložením mechanické nebo hydraulické překážky a tím se zabrání šíření kontaminace v nesaturovaném pásmu anebo podzemní vodě do dosud čistého prostředí, nebo má dojít k úplné nebo částečné dekontaminaci horninového prostředí.

• podle místa sanace, se jedná o metody in-situ, kdy dekontaminace probíhají přímo v horninovém prostředí. V nesaturovaném pásmu je nejčastější metodou biodegradace, venting a bioventing, eventuálně promývání.
• Další možností je metoda ex-situ, při které sanace probíhá na povrchu terénu. Kontaminovaný materiál se dodá do vhodného čistícího zařízení. Metody ex-situ dále dělíme na "on-site" a "off-site" metody.
• podle zavedenosti se technologie rozdělují na ověřené, což jsou zavedené a dlouhodobě ověřené technologie, kde je podrobně znám nejen technologický postup a účinnost, ale také případné nedostatky a omezení. Další skupina zahrnuje technologie vznikající, které jsou sice známé, ale dosud dlouhodobě neodzkoušené.

Sanace ropných látek

V současné době ubylo klasických ropných havárií a hlavní činnost sanačních firem se soustředí na likvidaci tzv. K separaci a odčerpávání ropných látek nahromaděných ve vrstvě na hladině podzemní vody se používají malá plovoucí čerpadla, popř. ejektorová nebo vzduchová čerpadla, popřípadě tzv. mopy.

Při sanaci vrstvy ropných látek z hladiny se používá metoda sanačního čerpání, a to buď jedním čerpadlem nebo více čerpadly, kdy spodní čerpadlo slouží k čerpávání relativně čistější vody z báze vrtu (ropné látky se hromadí na hladině) a vytváří depresi hladiny podzemní vody a vrchní čerpadlo odstraňuje ropnou látku z hladiny. Pro tento způsob sanace je nutné upravit jímací objekty (vhodný průměr vrtu, velikost a množství perforace apod.).

Čerpanou kontaminovanou vodu je třeba čistit na kombinovaných sanačních stanicích, kde první stupeň je gravitační odlučovač nebo separační odstředivka. V dalších stupních se voda s rozpuštěnými nebo i emulgovanými RL čistí ve filtrech s náplní sorbentu (dříve Vapex, dnes většinou Fibrooil, Kutex nebo další sorpční materiály), popř.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Pro rozrážení emulzí se používají např. koalescenční filtry naplněné ostrohraným materiálem, které umožňují shlukování hrubě emulgovaných částic RL.

Pro likvidaci rozpuštěných ropných látek v podzemní vodě se využívá několik základních metod. Jednou z nich je biodegradace in situ bez přidání mikroorganismů. Princip dekontaminace spočívá ve stimulaci spontánního rozkladu RL. Především se jedná o optimalizaci přirozeného biologického rozkladu probíhajícího v kolektoru podzemní vody pomocí prokysličování vody a přídavku živin.

Druhou metodou je biodegradace in situ s přidáním mikroorganismů. Při tomto způsobu sanace se využívá většinou přírodních selektovaných mikroorganismů izolovaných z kontaminovaného materiálu na lokalitě. Samotné provedení bioasanace většinou vyžaduje vybudovat systém zasakovacích rýh nebo vrtů, kam se suspenze mikroorganismů a živin vhání. To ale zároveň klade dosti velké požadavky na detailní znalost geologických a hydrogeologických poměrů lokality a směru proudění podzemní vody kontaminovaného kolektoru.

Výhodou bioasanačních metod je likvidace polutantu a dosti vysoká účinnost pro závěrečnou fázi sanace.

Pro čištění kolektoru podzemní vody se nejčastěji používá metoda sanačního čerpání, kdy se z vrtů nebo jiného jímacího zařízení čerpá znečištěná podzemní voda, která se následně čistí v sanačních stanicích. Vzhledem k malé efektivitě vymývání pouhou vodou byl zaveden do praxe nový způsob vymývání detergentem. Princip metody spočívá v aplikaci speciálního detergentu při promývání horninového prostředí, znečištěného ropnými látkami. Tím se značně zvyšuje účinnost této metody sanace. Zároveň při tomto způsobu sanace dochází k rozrušení ropnými látkami nasycených hornin, popř. zaplněných puklin.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Pro odvětrávání zbytkového znečištění RL se používá např. jemný rozstřik předčištěné vody ze sanační stanice nad travnatý terén.

Pasivní sanační metody zahrnovat různé způsoby enkapsulace znečištění, podzemní reaktivní stěny a v neposlední řadě metody využití přírodních procesů snižování nebezpečnosti kontaminace, tzv.

Čištění podzemní vody metodami „in-situ“ je rozšířeným přístupem založeným na chemických, fyzikálních a biologických principech nebo na jejich kombinaci. Metoda „in-situ“ lze využít pro eliminaci velmi široké škály polutantů z podzemní vody. Fyzikální metody využívají nejrůznějších tepelných pochodů pro podporu sanace jako je např.

Metody jsou založeny na čerpání a zpětném zasakování podzemní vody. Voda je odčerpána z podzemí, prochází přes aerační nádrž s potřebnými mikroorganismy, dále proudí do zasakovacích vrtů. Odtud se dostává do kontaminované zeminy a zpět do čerpacích vrtů.

Sanace vod „ex-situ“ spočívá ve vyčerpání a dalším čištění vody mimo lokalitu znečištění. Voda je čištěna pomocí mechanických, fyzikálních, chemických a biologických metod. Biologickými metodami pro ošetření kontaminovaných podzemních vod a průsakových vod jsou čištění v bioreaktorech nebo umělých mokřadech. Mezi fyzikální a chemické metody patří stripping vzduchem (air sripping), který se využívá pro odstraňování těkavých organických látek. Chemická oxidace probíhá v chemických reaktorech a využívá se pro čištění vody se směsnou kontaminací, jako jsou vody z průmyslových areálů nebo průsakové vody ze skládek. Dalšími metodami pro čištění kontaminované podzemní vody patří např. Nejdříve jsou z vody odstraněny mechanické nečistoty pomocí sedimentace a filtrů. Dále jsou v pořadí odstředivky a různé sorpční filtry s vhodnou náplní sorbetů (aktivní uhlí, fibroil a metalsorbenty). Odstranění těkavých látek se provádí ve stripovacích věžích a horizontálních provzdušňovačích.

Dekontaminační metody ex situ

Dekontaminační metody ex situ jsou založené na odtěžení kontaminovaných zemin a jejich následné odstranění vhodnou dekontaminační metodou jako je např.

Princip dekontaminace spočívá v řízeném působení biologicky aktivní složky (bakteriální aktivní kmeny) na kontaminanty obsažené v odpadu-společnost používá schválený biopreparát DEKONTAM-3.

Vedle mikroorganismů mající biodegradační schopnosti ovlivňují biologické odbourávání takové faktory jako je koncentrace škodlivin, koncentrace kyslíku, obsah vody v půdě, teplota, nepřítomnost inhibujících látek.

Technologie biologického odbourávání nepolárních extrahovatelných látek a alifatických i aromatických uhlovodíků je založena na schopnosti určitých bakteriálních kmenů využívat nežádoucí organické sloučeniny jako zdroj uhlíku a energie pro svůj růst.

Dané mikroorganismy jsou schopny utilizovat všechny frakce ropy i dehtu. Rozklad organických látek pomocí mikroorganismů je nejpřirozenější způsob koloběhu uhlíku v přírodě.

Řešení starých ekologických zátěží

V rámci rekonstrukcí starších zařízení a havárií je často nutné řešit problémy starých ekologických zátěží jako jsou: naftová a olejová hospodářství rekonstrukce podloží výrob. hal šrotiště ropovody benzinové čerpací stanice starší stáčedla motor.

Posoudíme lokalitu a na základě zdroje kontaminace zvolíme nejvhodnější technologii. Metoda založená na schopnosti mikroorganismů využívat organické kontaminanty a rozkládat je na neškodné produkty. Tuto metodu lze použít pro čištění podzemních vod, odpadních vod, půdy a kalů. Používá se hlavně k odstraňování ropných uhlovodíků, polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH) nebo BTEX. Skutečná technologie sanace spočívá v navození optimálních podmínek pro biologický rozklad kontaminantu.

Tato metoda patří mezi nejrozšířenější sanační techniky pro dekontaminaci podzemních vod. Metoda spočívá v čerpání kontaminované podzemní vody na zemský povrch, kde je následně čištěna pomocí různých technologií v závislosti na charakteristikách kontaminantů. Čisticí technologie jsou založeny na gravitaci (např. sedimentace), na fyzikálních a chemických procesech (např. adsorpce na aktivním uhlí, různé typy separátorů/filtrů, chemická oxidace), biologické (např. bioreaktory). Metoda, která vyniká vysokou účinností při relativně nízkých nákladech.

Technologický systém sestávající ze skladovacích nádrží pro oxidační činidla a aktivátory, čerpadel, infiltračních studní, monitorovacích studní a měřicího zařízení. Technologie ISCO je použitelná pro sanaci kontaminované podzemní vody a půd v saturované zóně.

Technologie použitelná pro in situ sanaci podzemní vody a půd v saturované zóně kontaminované Cr(VI). Cr(VI) má významně negativní dopady na člověka a životní prostředí, zejména kvůli jeho vysoké rozpustnosti, mobilitě, oxidačnímu potenciálu a obecné toxicitě. Kombinovaná technologie biologické redukční dechlorace a chemické redukce pomocí ZVI je vhodná pro sanaci půd a podzemních vod kontaminovaných halogenovanými organickými látkami, včetně perzistentních organických polutantů (např. HCH a DDT). To zahrnuje řízené zahřívání pevných kontaminovaných materiálů v inertní atmosféře pomocí mikrovlnného záření na teplotu, při které se polutanty obsažené v pevné matrici odpařují.

Sanace zemin kontaminovaných anorganickými látkami

Ze zeminy kontaminované anorganickými látkami např. kovů nabízejí nové metody užívající např. a komplexotvorným činidlem.

Zemina je vrstvena do výše max. z bioreaktoru. či nucenou aerací půdy. kontrola zajištění oxických podmínek (periodického kypření event. kontrola event. zóně horninového prostředí pro průběh biodegradačního procesu.

Jádro technologie je založeno na čerpání a zpětném zasakování podzemní vody. zóna - čerpané vrty. zasakovacích a čerpaných objektů a zajištění dostatečné rychlosti proudění resp. a živin. mikroorganismů, koncentrace nutrientů, zbytkové koncentrace kyslíku event.

může být výluh použit k dalšímu loužení. jemná frakce s akumulací kovů. nebo filtrací na kalolisech popř. odděluje flotací. (16 m3/hod) s náklady 390 - 450 DM/t. Byly použity kys. citronová nebo octová popř. aminokyseliny (všechny jsou biologicky rozložitelné). kyseliny se znovu použijí přímo nebo po dehydrataci pro další loužení. a pračky. Čištění se dělí na čištění štěrků, písků a prací vody. šetrně za účelem restaurace vegetace.

Oxidace nebo redukce se účastní na mnoho sanačních metodách ex situ i in situ. zemina vytříděná a ve vodní suspenzi (kalu) a oxidační (redukční) reagencie. Odtud odchází do separačního zařízení a činidla se zčásti recyklují. činidla, redukčním činidlem je síran Fe2+. vede k izolaci iontů kovů, vytvoření nerozpustných sloučenin. např. vodu obsahující Fe 2+ ionty. na horninovou matrici. aerací nebo spíše injektáží roztoku peroxidu vodíku. toxické) popř.

Iontová výměna probíhá mezi roztokem a iontoměniči (ionexy). vody za velmi ekonomickou). sedimentací a nakonec filtrací. voda co nejčistší pouze s rozpuštěnými ionty a nezalepovaly se ionexy. se podrobí jako toxický koncentrát kovů dalšímu čištění (solidifikaci). Metoda má vývoj ukončen. k daným kontaminantům. výměny (kationty nebo anionty) připojí. TK případně aniontově vázané těžké kovy, resp. ale nejsou tak výhodné a selektivní. v čistící lince zapojena oxidace. a ex situ.

sloučeninami. zatímco záporné ionty migrují k anodě, kde uvolňují elektrony. výhodně elektrochemickými metodami. dekontaminaci ani hydraulickými ani biologickými metodami. metody mohou být kombinovány s hydraulickou metodou. procesy mohou být spojeny: elektrolýza/elektrochem. a elektrokinetické proudění vody (elektroforéza, elektroosmoza). prostředích. arzenu) po organické látky. metody na kovové předměty elektrickým polem v zemině (koroze bludnými proudy).

Během procesu je nutno podpořit podmínky pro desorpci kovů v zemině např. vsakováním roztoků kyselin. místa v kopaných nebo vrtaných studnách. kapaliny upravující podmínky (např. kyseliny slouží pro depolarizaci katody). anionty v kyselé kapalině. a průtokem ionexem se získávají příslušné kovy a anionty, kapalina se recykluje. cirkulují u elektrod. ionexovou náplní. elektroosmózou a elektromigrací, což supluje čerpání a čištění vody. pohyb iontů a pórové kapaliny dekontaminuje zeminu. i nesaturované zóně. v důsledku anodické oxidace při vlastním elektrokinetickém procesu. je použitelná i pro organické látky jako fenoly, BTEX, ClU a acetáty. pilotních testů dosahovala 90 - 95% u jílovitých půd.

V čištění podzemních vod se uplatňují elektrochemické metody a elektrolýza. Jsou používány pro čištění výluhů resp. prací vody z vypírky zemin např. k elektrochemické redukci a fixaci Cr. i in situ. a čistá voda se vrací do kolektoru podzemní vody. Metoda je velmi rychlá a účinná. anodovou a katonovou buňku. 4 oddělení. kovy podle své povahy sráženy odděleně. čištění a chemického čištění. kmene Thiobacilií. Metoda je stále ve stadiu vývoje. matrici (cca 35 - 50 %) za 90 dní. Rychlost loužení řídí obsah síry a org. C. Podstatou vyluhovacího procesu je biologická a chemická oxidace a redukce. docílí úplné recyklace síry. mikroorganismy.

Odlučovače ropných látek

Odlučovač ropných látek, nebo také odlučovač lehkých kapalin, je průtočná jímka, která je instalovaná na prakticky veškerých parkovištích, odstavných plochách kolem silnic, dálnic a jiných staveb, kde hrozí možný únik ropných látek do kanalizace. Ropné lapoly obsahují dva základní typy filtrů, a to koalescenční filtr a sorpční fibroilový filtr. Koalescenční filtry napomáhají řádnému oddělení ropných látek od vody. Sorpční filtry oproti tomu zachytávají ropné látky do sebe. Oba typy filtrů potřebují při čištění odlučovače řádný servis. Koalescenční filtry je možné používat opakovaně. Stačí je při servisu jen vyjmout, vymýt tlakovou vodou a usadit zpět do odlučovače. Oproti tomu sorpční filtry, je nutné v případě jejich znečištění ropnou látkou vyměnit.

Čištění odlučovačů ropných látek probíhá přesným metodickým způsobem: Cisternové vozidlo nejprve odsaje kompletně celý obsah odlučovače. V případě vícekomorového lapolu je potřeba odsávat současně všechny komory tak, aby nedošlo k prolomení dělící stěny vlivem tlaku vody. Poté za pomocí tlakové vody vyčistíme celý objem odlučovače a to vč. nátokového a odtokového potrubí. Dále vyjmeme všechny filtrační náplně, které vymyjeme, případně je vyměníme za nové. Staré filtrační náplně odvážíme k ekologické likvidaci do spalovny odpadů, jako odpad kategorie 15 02 02 (Filtrační materiály). Vymyté, nebo nové, filtrační náplně usadíme zpět do odlučovače.

Nedílnou součástí každého odlučovače ropných látek je provozní deník a dále provozní řád. Oba tyto dokumenty jsme vám schopni na míru vašemu provozu připravit a to včetně procesu schválení příslušným úřadem. V rámci servisu odlučovačů ropných látek zajišťujeme i nedílné odběry vzorků odpadních vod. Tuto povinnost mají všichni provozovatelé lapolů. Seznam předepsaných parametrů k vzorkování, a četnost provádění analýz, naleznete v kolaudačním souhlasu, nebo v provozním řádu k odlučovači. Odběry vzorků provádíme tak, aby byly v naprosté shodě s požadavky všech dotčených orgánů státní správy.

Provozovatel odlučovače ropných látek by neměl zapomínat na jeho generální technickou kontrolu (zkoušku těsnosti) dle ČSN 75 0905. Zajištění této zkoušky v rámci naší servisní činnosti je samozřejmostí.

tags: #znečištění #půdy #ropnou #látkou #sanace

Oblíbené příspěvky:

• Dopad emisí na dopravu v Praze
• Podrobnosti o programu pro Severozápad
• Metoda pozorování ve výuce přírody
• Vliv náboženství na klimatické změny
• Prodej obrazů s přírodními motivy