Znečištění vody ve světě: Fakta a statistiky

Znečištění vody představuje globální problém s dalekosáhlými dopady na lidské zdraví a ekosystémy. Tento článek poskytuje přehled faktů a statistik týkajících se znečištění vody, včetně jeho příčin, důsledků a možných řešení.

Globální přehled znečištění odpadem

Podle Global Waste Index z roku 2022 od společnosti Sensoneo existují značné rozdíly mezi zeměmi v produkci a likvidaci odpadu. Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství v 38 zemích světa a sestavuje žebříček největších znečišťovatelů. Studie byla poprvé provedena v roce 2019.

Turecko a Lotyšsko jsou opět největšími znečišťovateli. Pětici "nejhorších" doplňují Chile, Mexiko a Itálie. Naopak nejlepší hodnocení získaly Jižní Korea, Dánsko a Německo. Nejméně odpadu vyprodukovaly Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček, především kvůli nárůstu průměrného množství odpadu na obyvatele. Konkrétně objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok narostl z 344 kg na 499 kg. Přestože míra recyklace i likvidace odpadu energetickým využitím narostly (recyklace z 88 kg na 110 kg, spalovaní z 56 na 76 kg), na skládkách skončilo o 64 kg odpadu více než u posledního žebříčku - až 231 kg.

Žebříček zemí s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství

(Údaje zobrazují bodové ohodnocení s ohledem na množství celkového vyprodukovaného odpadu, recyklovaného odpadu, spáleného odpadu, skládkovaného odpadu, a nezákonně zneškodněného odpadu.)

Čtěte také: Řešení znečištění půdy

Další zajímavá zjištění žebříčku:

• Žádná jiná země se v odpadu “netopí” tak jako Spojené státy. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Spalováním se zneškodní jen 95 kg.
• Kolumbie produkuje nejméně komunálního odpadu - v průměru 243 kg na obyvatele ročně.
• Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Až 417 kg odpadu na obyvatele končí na skládce.
• Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu. Tento pokles je však ve velké míře i důsledkem změn v souvislosti s vykazováním - nároky na evidování jsou v zemi mnohem přísnější než dříve.
• Z environmentálního hlediska je spalování odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu spalováním než skládkováním. Jsou to Rakousko, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Slovinsko, Jižní Korea, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.
• Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Švýcaři vyprodukují 706 kg odpadu na obyvatele, z toho 333 kg spalují a 210 kg recyklují.
• Přestože Dánsko průměrně produkuje až 845 kg odpadu na obyvatele, „zachraňuje“ jej, že téměř veškerý odpad recykluje nebo energeticky využije - skládkuje pouze 7 kg odpadu na obyvatele.

Alarmující stav moří a oceánů

Oceány jsou zdrojem života a produkují přibližně 50 % zemského kyslíku. Přesto v nich ročně skončí více než 11 milionů tun plastu. To je jako kdyby se do moře každou minutu vyklopil plný nákladní vůz plastového odpadu.

Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. A to pozor! Jedná se pouze o plasty, které plují po hladině. Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Plastový odpad zabíjí každý rok až milion mořských ptáků, 100 tisíc mořských savců, mořských želv a nespočet ryb. Až 51 bilionů mikročástic plastů znečišťuje mořské ekosystémy a vážně ohrožuje život vodních organismů. Podle vědeckých studií plasty tvoří až 80 % veškerého odpadu v oceánech, do kterých se vyplavují z řek. 80 % znečištění oceánů pochází z činnosti na pevnině. Nečištěná nebo nedostatečně čištěná odpadní voda proudí do oceánu převážně z měst. Plasty mají negativní vliv i na lidské zdraví. Z moře se totiž mikroplasty prostřednictvím jídla dostávají zpět k lidem.

Ostrovy z plastového odpadu

Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Celkem jich je totiž šest - tedy alespoň těch, o kterých v současné době víme.

Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld. kusů).

Čtěte také: Globální znečištění ovzduší a školní iniciativy

Kde se v moři bere plastový odpad?

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR.

Německá studie uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek.

Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Tragédií je, že mikroplasty jsou všude. Dokonce i v tělech mořských živočichů, kteří pak končí na našich talířích. Podle posledních průzkumů je nalezneme i v 80 % kohoutkové vody ve světě.

Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím). Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.

Plastový odpad nezná hranice

Znečištění oceánů plasty je globální problém, který ovlivňuje nejen mořské ekosystémy, negativní dopady má také na lidstvo a životní prostředí. Ačkoli se zdá, že problém znečištění moří a oceánů se týká hlavně přímořských států, i země bez přístupu k moři mohou hrát klíčovou roli v řešení této krize. Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Mezi hlavní toky, které celosvětově přispívají k znečištění světových oceánů plastem, patří řeka Mekong. V Evropě drží toto neslavné prvenství řeka Dunaj, která přinese do moře cca 1 500 tun plastu ročně! Plastový odpad je tedy problém, který nezná hranice. Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů.

Čtěte také: Opatření proti znečištění ovzduší v ČR

Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. I když se recyklace plastů v některých zemích (Švédsko a Německo) zlepšuje, celosvětově zůstává poměrně nízká kvůli různým překážkám. Těmi mohou být nedostatečná infrastruktura i vysoké náklady na recyklaci a složitost třídění plastových materiálů.

Odhad ročního množství plastového odpadu končícího v oceánech podle zemí

Mikroplasty: Neviditelná hrozba

Mikroplasty, malé plastové částice o velikosti menší než 5 mm, potažmo nanoplasty, menší než 1 µm, se staly významným globálním problémem v důsledku rostoucí výroby a používání plastů od poloviny 20. století. Celkově se odhaduje, že se v EU/EHP každý rok vyprodukuje přibližně 145 000 tun mikroplastů.

Mikroplasty se nacházejí ve všech složkách životního prostředí (ve vodě, v půdě i v ovzduší). Atmosférou mohou urazit značné vzdálenosti, a proto je lze nalézt po celé planetě, dokonce i v nepřístupných horských povodích a v polárních polohách. V důsledku toho jsou mikroplasty v ovzduší zdrojem znečištění v suchozemském i vodním prostředí.

Mikroplasty byly taktéž nalezeny ve všech vodních ekosystémech včetně moří, oceánů, řek, jezer a nádrží, které slouží jako zdroje pitné vody. Byly zjištěny koncentrace od desítek po tisíce částic na litr surové vody a v jednotkách až stovkách částic na litr upravené vody, přičemž úbytek mikroplastů mezi surovou a upravenou vodou dosahoval 70-88 %. Dominovaly mikroplasty menší než 10 µm, které tvořily až 95 % všech nalezených částic, zejména z materiálů jako PET (polyetylentereftalát), PP (polypropylen), PE (polyethylen), CA (acetát celulózy) a PVC (polyvinylchlorid).

Mikroplasty v životním prostředí vstupují do lidského těla stravou, vodou, vdechováním vzduchu i kontaktem skrze syntetické oblečení či kosmetické produkty. Mikro a nanoplasty byly nalezeny v mnoha částech lidského těla, např. v plicích, játrech, ve slezině, v ledvinách a dalších orgánech.

Studie ukazují, že vysoké koncentrace některých nanoplastů a mikroplastů mohou vyvolat biochemické reakce, jako je oxidativní stres a zánět, přičemž tyto efekty mohou být způsobeny jak fyzikálními vlastnostmi částic, tak chemickými přísadami, které obsahují. Výzkum také naznačuje, že tyto částice mohou fungovat jako nosiče chemických kontaminantů a mikroorganismů, což přidává další vrstvu rizika.

Přibližně 94 % plastového odpadu, který vstupuje do oceánů, skončí na dně, kde se rozkládá na mikroplasty a nanoplasty. Tyto kontaminanty mají vážné negativní dopady na mořský život. V oblastech s vysokou biodiverzitou, jako jsou ústí řek, korálové útesy a mangrovy, je přítomnost mikroplastů zvláště problematická. Například až 68 % ryb ve Středozemním moři a 100 % planktonu v ústích evropských řek obsahuje mikroplasty. Mořské organismy často považují mikroplasty za potravu, což vede k jejich konzumaci, a to může způsobit místní blokády, záněty a poranění.

Na pevnině mohou mikroplasty kontaminovat půdu a vodu, což vede k degradaci ekosystémů a k ohrožení zdraví půdních organismů. To může mít za následek snížení úrody a poškození plodin. Mikroplasty rovněž fungují jako nositelé invazivních druhů, bakterií a virů, čímž ohrožují místní ekosystémy. Dalším problémem při jejich rozkladu je uvolňování skleníkových plynů, které přispívají ke změně klimatu.

Nejnovější výzkumy naznačují, že menší řeky hrají mnohem větší roli, než se dříve myslelo. A podle toho i deset velkých řek přispívá mnohem menším množstvím, než jsme mysleli: pouhými 18 % plastů ve srovnání s 56 % až 91 % z předchozích studií. Abychom popsali 80 % říčních plastů, musíme zahrnout 1 656 řek s největšími emisemi.

Nový výzkum odhaduje, že se na dně světových oceánů nachází nejméně 14 milionů tun mikroskopických částic plastu. To je mnohem více, než předpokládaly dřívější propočty.

Doktorka Denise Hardestyová, hlavní výzkumnice CSIRO a spoluautorka výzkumu, řekla deníku The Guardian, že nalezení mikroplastů na tak odlehlých místech a v takové hloubce „ukazuje na všudypřítomnost plastů, bez ohledu na to, kde se na světě nacházíte“.

Jak proti tomu bojovat?

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou.

Znečištění vody v České republice

Kvalita koupacích vod v České republice je poměrně vysoká. Česká republika má 14. nejčistší vodu na koupání v krajině v EU. Nejlepší kvalitou se může pochlubit Kypr a dále Řecko a Chorvatsko, naopak nejhorší podmínky má Albánie, vyplývá to z letos zveřejněných dat Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), jež hodnotí kvalitu vody na základě výskytu škodlivých bakterií (Escherichia coli a enterokoků).

Z těchto dat také vyplývá, že si lze zcela bezpečně zaplavat v 85 % vodních ploch určených k rekreaci v EU.

V Česku v posledních letech vznikly i nové koupací lokality, a to například jezera Milada, Barbora či Most v Ústeckém kraji, které dosahují vysoké čistoty vody.

Pokud přítok vodní plochy tvoří řeka, je jí do velké míry poplatná kvalita vody. Právě české řeky patří z hlediska bezpečnosti koupání mezi nejméně znečištěné v EU. Podle dat EEA má Česko druhé nejčistší řeky v rámci evropské sedmadvacítky, lépe na tom jsou už jen v Rakousku.

Nicméně celkově si české řeky v posledních třech dekádách prošly výraznou proměnou k lepšímu. „Za posledních 30 let došlo k významnému zlepšení jakosti vody našich toků, konkrétně v průměru ze třídy 3-5 na 2-3(4) z 5bodové škály znečištění, kdy jednička je nejlepší, kterou se hodnotí znečištění povrchových vod podle ČSN 75 7221. Jde tedy o zlepšení o 1-2 kvalitativní třídy. I na takových řekách, jako je řeka Bílina nebo Olše, je ve většině sledovaných profilů kvalita vody přijatelná,“ vysvětluje Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářství T. G. Masaryka.

Česko dokonce letos v New Yorku na Politickém fóru získalo uznání OSN za výrazné zlepšení ochrany vod, hospodaření s vodou v obcích a městech právě za snížení znečištění řek.

K výraznému zlepšení došlo zejména během devadesátých let společně s omezením či zrušením výroby, která výrazně poškozovala životní prostředí, a s výstavbou nových čistíren odpadních vod. Jejich počet narostl za posledních 20 let v Česku o téměř 50 %.

Od roku 2018 klesla spotřeba přípravků na ochranu rostlin o 10 %, a to hlavně kvůli neustále se zvyšující ceně hnojiv, vyplývá to z údajů Ministerstva zemědělství. I tak se ale z polí dostává do řek značné množství dusičnanů a dalšího znečištění. V kombinaci s rostoucí teplotou a změnou charakteru srážek, které snižují obměnu vody v nádržích, dochází relativně často k přemnožení sinic, což opět snižuje kvalitu vody.

V roce 2022 výzkumníci nalezli léčiva ve více než 90 % monitorovaných vodních lokalitách, mezi nejčastěji nalezené látky patří léky na cukrovku, dnu, vysoký tlak a antidepresiva. Toto znečištění (podobně jako ostatní) se týká zejména menších vodních toků, do kterých jsou odvodněné větší obce, jako například Benešovský potok u Benešova nebo Klabava u Rokycan.

Česko patří mezi čtvrtinu států s nejkvalitnější pitnou vodou. Například americká univerzita Yale, která dlouhodobě sleduje bezpečnost pití vody ve světě, ohodnotila kvalitu pitné vody v ČR 73,6 body ze sta. Nutno podotknout, že univerzita přiřazuje skóre na základě srovnávání údajů o ztracených letech života kvůli pitné vodě, skóre tak představuje percentil, podle něhož Česká republika patří do 26,4 % států na světě s nejvyšší kvalitou pitné vody.

Chemie znečištění vody

Pochopení chemických poznatků, které stojí za naléhavým problémem znečištění vody, je důležité pro každého. Chemie hraje klíčovou roli jak při vzniku, tak při řešení problému znečištění vody. Když pochopíme chemické reakce ve znečištěné vodě, můžeme lépe pochopit, jak zmírnit její škodlivé účinky.

Když mluvíme o znečištění vody, máme na mysli znečištění vodních útvarů, jako jsou řeky, jezera, oceány a podzemní vody. Podle nejnovějších statistik nemá přibližně 2,2 miliardy lidí na celém světě přístup k bezpečně spravované pitné vodě. Pochopení základů znečištění vody je prvním krokem v boji proti tomuto globálnímu problému.

Dvě základní chemické reakce, které jsou často pozorovány ve znečištěných vodách, jsou okyselování a eutrofizace.

Okyselování je problém, který ovlivňuje sladkovodní a mořské ekosystémy. Tento proces se spouští především tehdy, když se ve vodě rozpouští oxid siřičitý (SO2) a oxidy dusíku (NOx) z průmyslových emisí a výfukových plynů vozidel. Tyto sloučeniny reagují s vodou za vzniku kyseliny sírové (H2SO4), resp. kyseliny dusičné (HNO3). Toto okyselení může mít vážné důsledky pro vodní organismy, včetně ryb, měkkýšů a korýšů, kteří mohou mít v kyselejších podmínkách problémy s udržením svých fyziologických procesů.

Eutrofizace je dalším významným problémem, zejména ve sladkovodních ekosystémech, jako jsou jezera a řeky. Tento proces je často iniciován splachem živin, především fosforečnanů (PO43-) a dusičnanů (NO3-), ze zemědělské půdy, odpadních vod a průmyslových odpadů do vodních útvarů. Když tyto řasy odumřou, rozkládají se a spotřebovávají kyslík ve vodě. To vede k hypoxickým podmínkám neboli "mrtvým zónám", kde je hladina kyslíku příliš nízká na to, aby podporovala většinu forem života. Řešení problému eutrofizace často zahrnuje vícestranný přístup, včetně lepších postupů nakládání s odpady a osvětových kampaní.

Důsledky znečištění vody

Dlouhodobé vystavení znečištěné vodě může vést k chronickým zdravotním potížím, jako je rakovina, hormonální nerovnováha a gastrointestinální problémy. Pochopení těchto účinků není jen akademickou záležitostí, ale i záležitostí veřejného zdraví.

Vodní krize ve Flintu je zářným příkladem toho, jak může kontaminace olovem způsobit v komunitě spoušť. Zásobování vodou bylo změněno na korozivnější zdroj, což způsobilo vyluhování olova ze stárnoucího potrubí do vody.

Jedna z celosvětově nejvíce znečištěných řek, Ganga, je kontaminována průmyslovými odpadními vodami, včetně těžkých kovů, jako je chrom a rtuť. Řeka trpí také biologickým znečištěním v důsledku nečištěných odpadních vod.

Jezero Tai je třetím největším sladkovodním jezerem v Číně, které bylo vážně postiženo eutrofizací. Nadměrné množství fosfátů a dusičnanů vedlo k masivnímu rozkvětu řas, což narušilo místní ekosystémy.

Řešení znečištění vody

Chemie znečištění vody nám nejen pomáhá pochopit problém, ale také nás vybavuje nástroji pro hledání řešení. Chemické úpravy často zahrnují použití koagulantů, flokulantů a dezinfekčních prostředků k odstranění nebo neutralizaci znečišťujících látek.

Přijetí udržitelných postupů má zásadní význam pro dlouhodobá řešení. Pro účinné zmírnění dopadů je často nutný zásah vlády. Pochopení a realizace těchto zmírňujících strategií vyžaduje multidisciplinární přístup.

Budoucnost pitné vody

Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu tvrdí, že nedostatek pitné vody v nejchudších oblastech světa nesouvisí s malým množstvím srážek, ale se špatným managementem vodních zdrojů. „Nevěnuje se zde pozornost druhé straně problému - čištění odpadních vod,“ říká hydrolog.

Nedostatek vody je důsledkem chudoby, nekontrolovaného růstu obyvatel a zejména špatného hospodaření s vodou v podobě managementu povodí. Aby tyto problémy mohly být překonány, je nezbytné mít vodu a vodní hospodářství jako jednu z priorit a zajistit na národní úrovni fungování společnosti jako takové.

Vliv na hospodaření s vodou mají vlastně všechny oblasti hospodářství. A naopak všechny oblasti hospodářství mají vliv na dostupnost vody. Zemědělství je celosvětově největším spotřebitelem vody. Koncentrace obyvatel do měst zase představuje extrémní nároky na zajištění dodávek pitné vody.

tags: #znečištění #vody #ve #světě #fakta #a

Oblíbené příspěvky:

• 40 letý uzavřený ekosystém
• Podrobné informace o Obnovitelné Zdroje a ČEZ Obnovitelné Zdroje
• Mýtus a realita emise za Kennedyho
• Odpadkové koše z betonu Dobříš
• Klima v Indii