Dopad sopečné činnosti na životní prostředí a společnost

Přírodní jevy a katastrofy provázejí lidstvo od nepaměti. Povodně, sucha, zemětřesení, sopečná činnost, klimatické změny… Erupce sopek představují velké hazardy a často i katastrofy.

Na celé planetě se každým rokem přihlásí o slovo několik desítek sopek, přesto pouze menší část z nich představuje akutní ohrožení lidských životů. Nebylo by ovšem moudré toto riziko podceňovat, neboť mnoho vulkánů se probudí náhle a právě díky nepřipravenosti a podcenění často umírá množství nevinných obětí.

Základní informace o sopkách

Velmi obecně je za sopku považována vyvýšenina na zemském povrchu tvořená sopečným materiálem, v rámci kterým dochází k výstupu magmatu na zemský povrch. Mezi základní prvky morfologie sopky patří vlastní sopečný kužel budovaný vulkanickými horninami, kráter, místo erupční činnosti a sopouch, jakýsi přívodní kanál hlavního kráteru. Pod povrchem musí být sopka spojena s magmatickým krbem, který představuje zdroj energie i materiálu pro sopečnou činnost.

Magma, které se dostává na zemský povrch, označujeme termínem láva. Pokud stéká po svazích sopky, vznikají lávové proudy, které jsou jedním z hlavních vulkanických hazardů. Při erupci mohou ale sopky vyvrhovat i množství pevných částic, které označujeme jako pyroklastika.

Sopky můžeme dále dělit na podle toho, kdy naposled vykazovaly svou aktivitu. Činné jsou naopak sopky, které o sobě daly v průběhu lidské historie vědět.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Vulkanické hazardy

Vulkanické hazardy je možné dělit do dvou skupin. Jsou to hazardy primární, které souvisejí přímo se sopečnou erupcí, a hazardy sekundární, které jsou generovány nepřímo v důsledku vulkanické aktivity. Primární hazardy zahrnují rizika, která jsou iniciována výlevy lávy a vyvrhováním pyroklastického materiálu. Sekundární hazardy jsou s činností sopky spojené nepřímo.

Předpověď a ochrana

Pro účely předpovědi a ochrany se podobně jako u nebezpečí zemětřesení sestavují mapy vulkanického ohrožení. Vlastní predikce sopečné erupce vychází z řady měření prováděných v blízkosti vulkánu, které se zaměřují na doprovodné známky života sopky.

Uvádí se jako hlavní měření těchto ukazatelů:

• zemětřesná aktivita
• deformace povrchu
• tepelné monitorování
• geochemické monitorování

Ochrana před účinky vulkanismu má jako u ostatních hazardů formu aktivní a pasivní. Aktivní obranou je například bombardování nebo ochlazování lávových proudů či stavění ochranných bariér a koryt. Pasivní ochranou je myšlena evakuace obyvatelstva z ohrožených území.

Historické dopady sopečných erupcí

V roce 1669 zažila Sicílie jednu z největších přírodních katastrof své historie, když sopka Etna, majestátní symbol ostrova, vybuchla s neuvěřitelnou silou. Několik dní před erupcí Etny začalo docházet k různým příznakům zvýšené aktivity sopky. Ozývalo se dunění, ze sopky se začal chrlit dým i škodlivé výpary a obyvatelé okolních vesnic zaznamenali zemětřesení, která naznačovala narůstající tlak pod povrchem. Situace se však zhoršila 11. března, kdy sopka explodovala a začala z minuty na minutu ohrožovat životy desítek tisíc lidí.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Láva proudící z kráteru se valila dolů po svazích sopky rychlostí, která nedávala obyvatelům okolních vesnic příliš velkou šanci uniknout i se svým majetkem. Směsice vroucí lávy, sopečného popela a vyvržené horniny pohltila vše, co jí stálo v cestě, a Katánie ležící na úpatí Etny byla postižena ze všech stran. Město mělo v té době přibližně 20 tisíc obyvatel a většině z nich se nepodařilo z města okamžitě uprchnout. Přeživší byli odříznuti od jakékoli pomoci, když se doprava spolu s komunikací zhroutila pod tíhou sopečného materiálu. Katánii se první pomoci dostalo až do několik dní po katastrofě, kdy se do města mohly vydat lidé z okolních měst a vesnic. Těm se podařilo zachránit jen malý počet obyvatel, kteří přežili ničivou erupci, většině se však katastrofa stala osudnou.

Důsledky této katastrofy byly podle portálu Go Etna enormní. Nejenže došlo k ztrátám na životech a majetku, ale samotné město Katánie bylo prakticky zničeno. Přeživší obyvatelé museli začít znovu budovat domy a obnovovat své životy, což se sice podařilo, ale dodnes zůstává zkáza města v paměti místních lidí. Kromě toho, že přímé škody způsobené erupcí sopky byly obrovské, měla katastrofa i širší dopady na region. Ekonomika, která byla závislá na zemědělství a obchodu, utrpěla značné ztráty.

Za výrazný vliv erupce sopky na lidskou společnost v Evropě je považovaný výbuch Théry (Santorini, Řecko) v období doby bronzové. Odhaduje se, že tento výbuch byl 4 x silnější erupcí, než dobře dokumentovaná erupce Krakatoa. Právě tento výbuch je považovaný za jednu z inspirací k příběhu o zániku Atlantidy. K výbuchu došlo zhruba mezi lety 1600 - 1500 před Kristem. Důsledkem byla velká neúroda na celé severní polokouli, která je zaznamenaná od Irska po Čínu. Jedna z teorií zániku Minojské civilizace se pojí právě s výbuchem Théry.

Menší výbuchy, jako např. Vesuv v r. 79 AD, pak vedly pouze ke zničení jednotlivých měst, v případě Vesuvu Pompejí.

Okamžitý i dlouhodobý dopad na klima

Sedmý bod na stupnici vulkanického indexu pak obsadil ještě jeden větší výbuch v relativně nedávné minulosti, erupce indonéské Tambory v roce 1815, která zabila přibližně sto tisíc lidí a způsobila takzvanou sopečnou zimu. Vychrlila do vzduchu takové množství sopečného popela, který ovlivňoval klima celý následující rok. V Evropě a v Severní Americe se například ochladilo o půl stupně Celsia oproti dlouhodobému průměru. Krátkodobě se v některých oblastech ochladilo až o tři stupně Celsia.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Tambora je považována za zatím největší sopečnou katastrofu v moderní historii. Kromě samotné lávy, která se valila po úbočí a ničila lidská obydlí, zapříčinila obrovské tsunami, sérii zemětřesení a ona sopečná zima měla na svědomí nejspíše tisíce dalších životů vlivem hladomoru a špatné úrody následující sezónu. Přesný dopad se ale spočítat nedá.

Podle vědců z NASA veliké sopečné erupce o úrovni šest a vyšší krátkodobě dokáží ovlivnit zemi tak, že se na rok až dva výrazně změní klima. Popel a další částice různých plynů totiž blokují dopad slunečních paprsků na zemi, což se projeví například i na úrodě v zemědělství, ačkoliv to lidé běžným pohledem nerozpoznají.

K okamžitým důsledkům sopečné erupce pak kromě samotných zemětřesení, tsunami nebo škod způsobených lávou patří také popel dopadající na zemi. V roce 1994 například v erupce sopky Tavurvuru pokryla město Rabaul vrstvou popela o výšce 75 centimetrů. Její samotné svahy byly dokonce pokryty až dvěma metry popela. Ale i jen pár centimetrů popelavého poprašku už má za následek ztráty na průmyslu, omezení lidí skrze leteckou dopravu, zhoršení kvality pitné vody i potravin, přerušení infrastruktury…

Ke vzniku morové epidemie, která ve 14. století během pouhých několika let připravila o život velkou část evropské populace, podle nové studie zřejmě přispěly sopečné erupce, o nichž tehdejší obyvatelé Evropy ani nevěděli. Ty totiž do atmosféry vychrlily velké množství prachu a dalšího materiálu, což mimo jiné vedlo k citelnému ochlazení.

Aktuální situace ve světě

Island: Erupce a horká půda

Důvodem, proč nejčastěji slyšíme právě o velkých erupcích na Islandu, je střet tektonických desek, ke kterému v oblasti probíhá. Poslední velká erupce proběhla v roce 2010 u sopky Eyjafjallajökull, která se zařadila na šestou příčku v indexu vulkanické aktivity. Erupce přicházela velmi pozvolně, od února seismologové registrovali menší otřesy a praskání půdy, které signalizuje příchod lávy. Dne 20. března pak erupce začala sérií výbuchů v oblasti sopky v osmikilometrovém okruhu. Prudce zvýšená teplota roztála okolní led, a dříve než začala hora soptit, museli se místní obyvatelé potýkat se záplavami. Až o necelý měsíc později vypukla erupce naplno a vyvrhla sopečný popel do atmosféry, čímž uzavřela letecký vzdušný prostor i tisíc kilometrů daleko.

Ačkoliv byla jihozápadní část Islandu dlouho sopečnou činností spíše opomenuta, v roce 2021 se probudil vulkán Fagradalsfjall, který navíc leží jen třicet kilometrů od hlavního města Reykjavík. Vzbudil velký zájem nejen ze strany vědců, ale také stále častějšího sopečného turismu a k impozantnímu vrcholu se sjížděly davy lidí.

Nepředvídatelný magmatický tunel v oblasti Grindavíku ale ohrozil více než tři tisíce obyvatel rybářského městečka. V průběhu posledních týdnů aktivita zemětřesení postupně stoupala a o prvním víkendu byli obyvatelé evakuováni. Zpočátku jim byl ještě umožněn vstup zpět do oblasti pro záchranu důležitých dokumentů, majetku či zvířat, ve hned středu ale začala armáda celou oblast uzavírat a pouští jen na individuální žádosti.

„Výbuch Eyjafjallajökull zahrnoval erupci na ledovcovém povrchu, který roztál a poskytl vodu, díky níž byla erupce explozivnější. Proto ta vysoká erupční oblaka a velmi široký rozptyl popela,“ vysvětloval pro CNN Lionel Wilson, profesor Lancasterské univerzity. Odhaduje se, že výbuch Eyjafjallajökull omezil dva miliony lidí, ať už přerušením letecké dopravy, omezením dodávek elektřiny nebo kvůli samotnému sopečnému popelu v ovzduší.

Argentina: Sopka Piteroa

Argentinská geologická a hornická služba je zodpovědná za zjišťování anomálií v emisích vulkánu Piteroa. Vulkán Piteroa zůstává aktivní a odborníci zkoumají jeho emise. Kouř, zápach plynu a popel vyvolaly u obyvatel Malargüe obavy kvůli emisím sopky Piteroa, která byla v červenci loňského roku prohlášena za žlutou třídu nebezpečnosti. Dosud však nebyly zaznamenány žádné nebezpečné případy znečištění vody nebo ovzduší. Přestože je zatím vše pod kontrolou, odborníci doporučili „neprohlašovat vítězství“ a zachovat klid, aby se zabránilo panice. To je obzvláště důležité po sérii 26 zemětřesení v posledních dnech.

Právě proto, aby rozptýlila podezření a informovala veřejnost o skutečném stavu věcí, zahájila Geologická a těžební služba Argentiny (Segemar) podrobné zkoumání vody, plynů a popela. Současně byly zorganizovány rozhovory se všemi obyvateli jižní Mendozy, aby byli informováni a uklidněni.

Forte vysvětlil, že „jsme určili tři oblasti zájmu: vodu, plyny a popel“. „Odebíráme vzorky vody, kterou vulkán vypouští ve formě páry, z řek, pramenů a zejména z povodí Rio Grande v oblasti nejblíže vulkánu, kolem Las Loicas. Studujeme fyzikální a chemické vlastnosti vody a kontrolujeme, zda neobsahuje znečištění,“ řekl geolog.

Mexiko: Sopka Popocatépetl

Mexická sopka Popocatépetl chrlí popel a dým, na fotografiích jsou vidět mohutné sloupce šedých emisí. Lety v jejím okolí byly zastaveny. Kolem vrcholu vulkánu je rozmístěno šest kamer a jedna termokamera. Dvanáct seismologických stanic pracuje nepřetržitě a podává zprávy do řídicího střediska v hlavním městě, kde se nepřetržitě střídá celkem třináct vědců, expertů v nejrůznějších disciplínách.

Úřady zavedly jednoduchý systém výstrah podle semaforu: zelená znamená bezpečí, žlutá značí výstrahu a červená nebezpečí.

DRC Kongo: Sopka Nyiragongo

UNICEF zasahuje po náhlé erupci sopky Nyiragongo na hranicích mezi Rwandou a DRC Kongo, aby poskytl bezodkladnou první pomoc postiženým. Kvůli sopečné erupci zemřelo nejméně 32 lidí, včetně tří dětí. Dalších 40 lidí je nezvěstných. Více než 170 rodin pohřešuje své děti. Ve čtvrtek 27. května byla obyvatelům deseti čtvrtí ve východní části Gomy nařízena okamžitá evakuace, což vyvolalo další vlnu vysídlení. Kvůli další vlně evakuace hrozí, že bude vysídleno až 400 000 lidí - včetně 280 000 dětí.

UNICEF chystá dodávku nezbytné humanitární pomoci, jako jsou kanystry, nouzové přístřešky a životně důležité vybavení pro čistou vodu a hygienu. UNICEF ve spolupráci s místními partnery okamžitě zahájil identifikaci dětí bez doprovodu a vyhledávání jejich rodin.

Sibiř: Norilsk

Norilsk - Sibiřský Norilsk trhá ve všech ohledech rekordy. Koncentrace kysličníku siřičitého (SO2) ale i v lepších chvílích mnohanásobně překračuje povolené limity. Přesněji: Jsou stokrát až tisíckrát vyšší než kdekoliv jinde na světě s výjimkou několika měst v Indii a Číně. Norilsk produkuje jedno procento celosvětových emisí SO2, tedy přibližně dva miliony tun kysličníku ročně. Kysličník uhličitý způsobuje onemocnění dýchací soustavy, z oblohy padá jako "kyselý déšť".

Satelitní snímky jasně ukazují, že místní podniky tamní přírodu mohutně devastují. Společnost Norilsk Nickel, největší producent niklu a paladia na světě, tak musí do roku 2023 snížit emise ve srovnání s rokem 2015 o 75 procent. Ovzduší nad Norilskem ale poškozují stejně tak elektrárny, spalující uhlí a další fosilní paliva.

Globální stmívání

Ochlazovací účinek globálního stmívání však nezpůsobují jen aktivity lidí. Příkladem je islandská sopka Laki, která v červnu 1783 začala vypouštět do atmosféry sopečný prach a jedovaté plyny. V důsledku 8 měsíců trvající činnosti sopky zahynula čtvrtina obyvatel Islandu. Nepříznivé důsledky této události se objevily i jinde. V Evropě následovala po podivných letních mlhách řada devastujících zim. V Severní Americe byla zima v roce 1784 tak studená, že v New Orleansu zamrzla řeka Mississippi.

Již v té době se francouzský přírodovědec Morgue de Montredon domníval, že na vině je erupce sopky. Uběhly však ještě dvě století, než vědci rovněž dospěli k názoru, že plyny a prach ze sopky klima skutečně ovlivňují. Hlavním viníkem je oxid siřičitý SO2, který má ochlazovací účinek. Při erupci sopky Laki se do ovzduší dostalo na 120 milionů tun této látky, která ochlazovala severní polokouli po dobu několika let až o 0,3 °C. Jde o množství srovnatelné s tím, co způsobují současné aktivity lidí.

tags: #znečištění #vody #sopky #dopad

Oblíbené příspěvky:

• Postup recyklace oleje
• Role moderátora v populárně-vědecké show
• Legislativa pro skladování dřeva
• Investice do Udržitelné Budoucnosti
• Více o ekologii