Osudy šlechtických sídel po roce 1989

Diplomová práce je obsahově totožná v tištěné i elektronické podobě a souvisejícím přílohám, které tvoří nedílnou součást výzkumného celku. Ráda bych poděkovala své vedoucí prof. PhDr., která mě provázela po celou dobu mého studia.

Cílem práce je zmapovat počet a konkrétní případy navrácených šlechtických objektů po roce 1989 v České republice a sleduje jejich osudy v historickém i současném kontextu. Práce analyzuje jejich vývoj po roce 1945, funkcí sídel, teritoriální rozložení a specifické problémy jednotlivých případů. Pozornost je věnována i rizikové objekty v kontextu jejich dochování.

Práce se zaměřuje na sídlo, které se fyzicky dochovalo a které bylo po roce 1989 restituováno. Upozorněno bude na specifické případy, problémové okruhy ad. Restituentů, případy, kdy byly objekty navráceny náhradní formou, nebo sídlo zpět až následnou koupí. Práce se zabývá majitelích, datu vyvlastnení, poválečném využití a roce navrácení. Zjišťuje, kdo je jejich aktuálním vlastníkem a zda podléhají památkové ochraně. a přibližuje specifika některých výjimečných případů.

Vzhledem k tomu, že neexistuje ucelená odborná publikace ani veřejně dostupný seznam těchto objektů, nelze s jistotou určit, kolik šlechtických sídel mohlo výzkumu uniknout. Z toho důvodu bylo nutné přistoupit k modernějším metodám sběru dat a se samotnými majiteli objektů.

Využití sídel - často bez ohledu na jejich historickou hodnotu. Po roce 1945 majetek přešel do rukou státu. Změnu přinesl až pád komunistického režimu, který otevřel cestu k obnově vlastnických práv. šlechtického majetku i následných právních změn. Řada objektů byla navrácena v restitucích původním majitelům nebo jejich potomkům po roce 1989.

Čtěte také: Důležité informace o třídění odpadu

Vývoj hradů a zámků v českých zemích

Vývoj hradů na území dnešní České republiky od 12. století úzce souvisel s kolonizací dosud neosídlených oblastí. Období konce 12. století znamenalo vznik trvalejších a reprezentativnějších staveb. Hradiště, která byla zprvu budována z dřeva a hlíny, která byla považována za přímé předchůdce pozdějších šlechtických sídel, přetrvávala až do přelomu 12. a 13. století.

Ve 13. století dochází ke vzniku kamenných hradů, opevněnými dvorci sloužícími správě panovnického území. Hrad se stává víceúčelová stavba, zázemí, které vyjadřovalo moc a prestiž svých majitelů. Hrad se stává symbolem královské i šlechtické moci. Jako například Karlštejn, Křivoklát nebo Bezděz.

Od 15. století se hrady proměňují v souladu s vývojem válečné techniky a životním stylu šlechty. V období husitských válek, tedy v první polovině 15. století, kladl důraz na masivní a odolnému opevnění. Vznikají nové fortifikační prvky, jako například dělostřelecké věže.

Od druhé poloviny 15. století a zejména v 16. století postupně přestávaly plnit svou původní obrannou funkci. Hrady jsou upravovány pro pohodlnější bydlení a reprezentaci. Renesanční zámky vznikají v nížinných oblastech, na místech někdejších hradů nebo hospodářských dvorů.

Během třicetileté války (1618-1648) ztratila řada starších hradů svou funkci a význam. Mnohé hrady byly poničeny boji, opuštěny nebo záměrně zbořeny. Tvrze představují skromnější, ale významnou součást středověkého opevnění. V husitské době byly často opevňovány a využívány i k obraně. Postupem času se jejich vojenský význam vytrácel a v 16. století se mění na obytná sídla. Na území Cech jich do počátku 17. století existovalo více než 3000.

Čtěte také: Bezpečná likvidace azbestu

Zámky se začaly rozvíjet od počátku 16. století, kdy se prosazovala renesance a měnily se nároky šlechty na bydlení. Důraz je kladen na pohodlí, výzdoba a návaznost na zahrady a krajinu. Zámky často vznikaly přestavbou starších hradů, tvrzí nebo panských sídel, které poskytly základní stavební strukturu. V období baroka (17.-18. století) se šlechtická sídla stávají centry moci i umění. V klasicismu převažuje symetrie a střídmější dekor, zatímco v 19. století dochází k historizujícím přestavbám, často v novogotickém nebo novorenesančním stylu.

S rozvojem měst a měšťanské společnosti v 18. a 19. století se zámky stávají i sídly bohatých měšťanů a podnikatelů. Starší gotické domy a v 19. století jsou přestavovány v duchu neorenesance nebo secese. Na přelomu 19. a 20. století se zájem o historické památky zvyšuje a hrady se postupně adaptují pro nové funkce. V průběhu 19. století se prohlídky šlechtickým sídlům - postupně se otevírají veřejnosti.

Koncem 19. a začátkem 20. století se hrady a zámky stávají oblíbenými turistickými cíli a jsou upravovány pro potřeby prohlídek. Vznikají rozsáhlé parky a nákladné areály. Například zámek Frýdlant, který zpřístupnila šlechtická rodina Clam-Gallasů. V polovině 19. století se Schwarzenbergové zasloužili o úpravy Hluboké. V 19. století se prohlídky konaly i na takových hradech, jako jsou Bouzov či Křivoklát. Rovněž Usov a další.

Změny vlastnických poměrů po roce 1918

Vznik Československa po 28. říjnu 1918 přinesl zásadní změny ve vlastnických poměrech šlechtických sídel. Nová republika se hlásila k principu rovnosti všech občanů. Šlechtictví ztratilo svou společenský prestiž a v některých případech i právní význam. Zrušení šlechtictví zůstalo nedotčeno. Nicméně možnosti držet tzv. rodinný majetek a zajistit jeho praktické naplnění, kontinuitu po více generací, byly omezeny.

Zákon o zrušení šlechtictví byl přijat Revolučním národním shromáždění již 14. listopadu 1918 a bez rozsáhlejší diskuze schválen 3. prosince 1918. Vyhlášen byl 11. prosince 1918 jako zákon č. 61/1918 Sb. Zákon zakazoval například užívání předložky „z". Následovaly další právní normy, které směřovaly ke zpřísnění trestů a zavedení postihu za předstírání šlechtictví.

Čtěte také: Jak správně zlikvidovat auto ve Znojmě?

Pozemková reforma

Zásadní dopad na vlastnické poměry měla pozemková reforma. Její počátek představoval zákon č. 32/1918 Sb. o obstavení velkostatků, zapsaných v pozemkových deskách. Zákon o obstavení, byl vnímán jako nedostatečný, ale pouze preventivní krok k ochraně budoucí politiky státu, i dalších rozsáhlých jmění.

Zásadním mezníkem celé reformy se stal zákon č. 215 z 16. dubna 1919 Sb. o záboru velkého majetku pozemkového. V návaznosti na něj byly přijaty další důležité normy - přídělový zákon č. 81/1920 Sb. Zábor se týkal majetku č. habsbursko-lotrinské dynastie a osoby označené za nepřátelské vůči státu. Došlo k omezení tradičního sídelního zázemí. Půda se dostala do rukou obcí, státu či soukromých subjektů a sloužila pro potřeby instituce, jako byly školy, nemocnice či úřady.

Pozemková reforma v meziválečném Československu výrazně ovlivnila ekonomické postavení šlechtických linií, často po několik generací. Zrušení svěřenství, zavedené zákonem č. 179/1924 Sb., o zrušení svěřenství, narušilo princip kontinuity aristokratických rodů a zkomplikovalo správu rodinného majetku, včetně sídel, a jejich případnému prodeji nebo převodu mimo rodinu.

Zabavován byl majetek německého a českého obyvatelstva, často pod záminkou trestních či správních opatření. Na zabavený majetek byla uvalena nucená správa, což byl často krok k faktickému vyvlastnení. Během druhé světové války dochází tak i publikací a popularizace kulturního dědictví.

Poválečné znárodnění a osudy šlechtických sídel

Období po druhé světové válce znamenalo pro Československo nejen politický a společenský zlom, ale také zásadní překreslení vlastnických vztahů. Šlechtická sídla se ocitla v nejednoznačném postavení. Klíčovým nástrojem těchto zásahů se staly Benešovy dekrety, jako základní politický dokument obnoveného Československa, včetně hlubokých zásahů do majetkové struktury společnosti. Tyto dekrety mohly být vykládány široce a politicky účelově.

Dekret č. 5/1945 Sb. se týkal neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a správy národního majetku. zasáhly rovněž mnohá šlechtická sídla. Dekrety se týkaly konfiskace majetku československých občanů, ačkoli k tomu mnohdy chyběl právní základ. Národnostních důvodů, který byl zabaven během nacistické okupace. Mnohdy nebyl majetek vrácen původním vlastníkům či jejich dědicům.

Navázaly na něj tzv. konfiskační dekrety, označované jako dekrety prezidenta republiky. Do majetkových práv obyvatel, patřily především dekrety č. 12/1945 Sb. Dekret č. 12/1945 Sb. se týkal konfiskace majetku německého a maďarského obyvatelstva, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Dekret č. 108/1945 Sb. měl hluboký dopad na strukturu československého hospodářství.

Zavádění národní správy probíhalo dvěma způsoby. Národní správa se vztahovala na továrny až po velkostatky, bez ohledu na jejich právní formu. Národní správa se vztahovala i na původní šlechtická sídla, která byla součástí velkostatků. Dne 18. června 1948 byl přijat zákon č. 114/1948 Sb., o národní správě majetku, který znamenal další krok k faktickému vyvlastnení.

Revize první pozemkové reformy

Po roce 1945 se znovuotevřela otázka pozemkové reformy, která měla dva hlavní cíle: dokončení a revizi první pozemkové reformy, přípravu nové (tzv. druhé) pozemkové reformy a stabilizovat majetkoprávní poměry na venkově. Balík šesti legislativních návrhů, známých jako Durišovy zákony, měl zajistit jeho praktické naplnění. Zákonné návrhy, našly kladnou odezvu především na venkově.

Dne 4. dubna 1947 ministr zemědělství J. Ďuriš vyhlásil tzv. Hradišťskou výzvu, která definovala další směřování pozemkové reformy, proklamované přesvědčení, že „půda patří těm, kdo na ní pracují". KSČ uplatňovala svou politiku a vyvíjela tlak na parlament, aby přijal klíčové návrhy tzv. Durišových zákonů, a to nejpozději do poloviny roku 1947. Jako první byl přijat zákon č. 55/1947 Sb., který zaváděl nové povinnosti pro vlastníky zemědělské půdy.

Na něj navazoval zákon č. 90/1947 Sb., jenž upravoval tzv. zemědělský pořádek. Třetím důležitým krokem bylo přijetí zákona č. 139/1947 Sb., který měl zabránit nadměrnému drobení půdy. Dne 11. července 1947 byl schválen zákon č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy. Původní vlastník si mohl ponechat část půdy do této hranice.

Prvním krokem revize byl soupis dotčené půdy a její označení v pozemkových knihách. Revizi prováděla revizní komise zřízené při Ministerstvu zemědělství. Proveden až vládním nařízením č. 1/1948 Sb., které bylo schváleno 7. ledna 1948. Tímto nařízením byla stanovena maximální výměru půdy, kterou bylo možné jednotlivě přidělit. Získaná půda byla následně přidělována novým uživatelům za úplatu.

tags: #znojmo #svozova #stanoviště #mapa

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody v Česku
• Program pro zdraví a aktivní odpočinek
• Více o ohrožení bezpečnosti osobnosti
• Vaření piva a klimatická změna
• Informace o zařízení Čeložnice