Zodolněné velitelské stanoviště: Co to je?


28.11.2025

Tajné podzemní zodolněné velitelské stanoviště 22 mělo sloužit jako záložní velitelství Střední skupiny vojsk, respektive jako velitelské stanoviště 22. armády.

Objekt 605 "Jasyr"

Celý podzemní objekt byl v podzemních plánech označen jako „Objekt 605“. Volací znak podzemního objektu zněl: JASYR. Stavební projekt nesl označení „objekt č. 605 „. Volací znak spojovacího uzlu objektu zněl „Jasyr“ v překladu z Tatarštiny „Zajatec“.

Ostrahu areálu zajišťoval útvar s číslem polní pošty 41601. Číslo vojenského útvaru bylo 41601. Vlastní podzemní objekt byl sestaven z unifikovaných prefabrikátů typu USB, SBK a Granit. Jde o prefabrikáty, které byly běžně používány k výstavbě menších zodolněných úkrytů. Objekt Jasyr je tedy vlastně jakousi velkou skládačkou. Samotná stavba probíhala tak, že se vyhloubila stavební jáma, do které se stavebnicově montovaly jednotlivé unifikované prefabrikované prvky několika typů, vyrobených z tzv. pružného železobetonu, odolávajícímu možnému bombardování.

V plné bojové pohotovosti bylo stanoviště již na jaře roku 1974. V téže době byl severně od něj dokončen i kasárenský areál, kde se nacházel mimo jiné heliport. V objektu sloužila trvalá obsluha dálkových spojovacích systémů. Jednalo se o 45. prapor radiorozvědky 233. Perimetr ochrany Vojenského útvaru byl přísně střežen.

Samotné velitelské stanoviště se nacházelo v takzvané technické zóně uvnitř VÚ, která byla obehnána dvojitým plotem z ostnatého drátu a střežil jí další strážní oddíl. Okolo celého areálu a technické zóny se nacházelo několik kulometných pevnůstek obrany označením SPS 2M. Poslední strážní se nacházeli v samotném velitelském stanovišti. Jednalo se o příslušníky Specnaz, kteří měli za úkol bránit velitelské stanoviště v případě, že by se nepříteli povedlo překonat všechny předešlé překážky.

Čtěte také: Průvodce Zdoláváním Velitelských Stanovišť

Sídlily zde dva útvary, ten menší vedla KGB a byl zde také komunikační uzel troposferického spojení BARS a pravděpodobně i komunikační uzel pro KGB, odkud šly depeše přímo do Moskvy. Tři kilometry severozapadním směrem bylo vybudováno komunikační troposférické středisko. Dle informací byl tento komplex vytvořen pro účely mobilizace. Vlastní zdroje elektrické energie, filtrace vzduchu a zdroj vody.

Na přelomu srpna a září roku 2006 byl celý objekt "Jasyr" zlikvidován zasypáním silami 152. záchranného praporu Kutná hora. Dnes již téměř nic nenasvědčuje dřívější sovětské přítomnosti v prostoru nedaleko Velkého Hlavákova. Jedná se o pátý nejtajnější objekt u nás.

Vojenský újezd Hradiště

Vojenský újezd Hradiště byl zřízen 1. a Podbořany. Hradiště se bude nalézat v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský. Následovala rozsáhlá demolice civilních sídel a staveb. Ženijními jednotkami a vojenským útvarem 1534. poslední sovětská „stopa“ na území VVP Hradiště. Je spravováno vojenským historickým klubem.

Velitelské stanoviště protivzdušné obrany státu v Rebešovicích

Podzemní zodolněné velitelské stanoviště poblíž jihomoravských Rebešovic sloužilo od roku 1957 do roku 1998 útvarům protivzdušné obrany státu, zejména (do roku 1991) 2. divizo PVOS a 2. letecký pluk). Podzemní velitelské stanoviště protivzdušné obrany státu (PVOS) (tj. sloužící zejména ke sledování dat z leteckých radarů a případné bojové velení) pro Moravu a Slovensko bylo vybudováno na nenápadném místě ve sníženině bývalé pískovny nedaleko vesnice Rebešovice v roce 1957.

Areál byl později (v roce 1972) rozšířen a vybaven modernějšími systémy pro sledování, vyhodnocování a předávání informací o působení protiletadlového raketového vojska (PLRV), včetně výpočetní techniky, kvůli které bylo podzemní stanoviště diovybaveno chladicím systémem. V plném provozu bylo podzemní velitelské stanoviště do roku 1991, v roce 1994 bylo velitelství 2. divize PVO zrušeno a probíhalo postupné vyklízení areálu.

Čtěte také: K-116 v Prokopském údolí: Historický pohled

Areál velitelství se skládal kromě samotného podzemního zodolněného stanoviště rovněž z několika skupin nadzemních budov - kasárenského autoparku, bytů pro profesionální vojáky, hlavní štábní budovy, skladu pohonných hmot, strážnic, manipulačních ploch a pevnostních staveb. Samotné velitelské stanoviště je tvořeno železobetonovou jednopatrovou podzemní budovou překrytou minimálně 90 cm zeminy, o rozměrech přibližně 70 m × 10 m.

Kunc, P.: Společné velitelské stanoviště 2. divize PVOS a 2. radiotechnické brigády, Rebešovice u Brna. Když jsme si v červenci 2022 při cyklotoulkách v Brdech vyhledávali informace o oblasti bývalé Protiletadlové raketové základny VEGA u Dobříše, známější pod označením Klondajk, narazili jsme na to, že obdobná základna fungovala jen kousek od Brna.

Protiletadlová raketová skupina S-200 VEGA Rapotice

Protiletadlová raketová skupina S-200 VEGA Rapotice byla dislokována v Újezdském polesí kolem bezejmenné nevýrazné kóty 510 m mezi obcemi Zbraslav a Rapotice na hranicích okresu Brno-venkov a Třebíč. Auto lze zaparkovat ve Zbraslavi a poté pěšky pokračovat kolem areálu využívaném kynology, který původně sloužil jako ubytovací a skladovací tábor během stavebních prací.

V mapy.cz je kamenná mohyla popsána jako pomník věnovaný všem padlým během I. a II. světové války, ale fotografie TGM a letopočty 1918-1928 spíše odpovídají tomu, že byl vztyčen při 10. výročí vzniku Československé republiky. Areál byl obehnán dvojitým oplocením - vnější řada oplocení je tvořena klasickým pletivem a poté následuje asi 20 metrů široký pás s prostorem pro obchůzky strážní hlídky. Největší dominantou celého areálu jsou tři betonové "mosty" v nejsevernější části objektu - rampy pro naváděcí radiolokátory. Dva větší mosty byly určeny pro umístění naváděcího radiolokátoru ozáření cíle, třetí sloužil k umístění radiovýškoměru. Vlastní palebná postavení spolu s klamným palebným postavením jsou umístěna jižněji blíže k věznici.

S-200 Vega

Vývoj protiletadlového kompletu dalekého dosahu začal v 50. letech a do výzbroje sovětské protivzdušné obrany byl přijat v roce 1967. V čs. armádě byl zařazen od počátku 80. let a vyřazen v roce 1999. Byl určen k ničení letadel strategického a taktického letectva, střel s plochou dráhou letu a balistických raket ve středních a velkých výškách s dosahem až 250 km do dálky a 30 km do výšky.

Čtěte také: Význam velitelského stanoviště CO

Naváděcí lokátor předá informace o cíli do řídícího počítače rakety a ta ho už od startu sleduje samostatně vlastním radiolokátorem. Osmi tunová raketa s bojovou hlavicí o hmotnosti 217 kg proti letícím cílům exploduje v jejich blízkosti a ničí je principem brokovnice (cca 200 000 ocelových kuliček). Po vyřazení komplexů Vega v roce 1997 sem byl na dva roky umístěn technicky i morálně zastaralý systém S-75M Volchov.

Velitelské stanoviště v Čáslavi

Centra města Čáslavi, patřil 34. bombardovací letecké divizi (VÚ 3452 Čáslav). V celé republice, byly budovány v průběhu 70. let. Jsou vrata nalevo. tedy vcházíme do vlhka a temnoty podzemí. velitele a náčelníka štábu. ventilátorovny. n.p. vzduchu. ventilace. zbytku úkrytu. do technologické části úkrytu. pro její rozvod. za hlavním sálem. poklopem. skeletu. kolem. jako zbytek objektu. na bojišti. map. nadřízeného útvaru. přenosem přímou viditelností (výrobce Tesla Hloubětín). z povolání a 15 vojáků zákl.

Wolfsschlucht II: Hitlerovo velitelské stanoviště ve Francii

Sto kilometrů od Paříže najdete jedno z velitelských stanovišť Adolfa Hitlera. Je volně přístupné, jeho objekty jsou v dobrém stavu a je zcela unikátní tím, že jej chránilo těžké opevnění. Pro potřeby osobního vedení vojenských operací Adolfem Hitlerem budovalo od podzimu 1939 nacistické Německo síť velitelských stanovišť, označovaných jako Vůdcovy hlavní stany (Führerhauptquartier).

Velitelská stanoviště byla budována u železničních tratí a některá sloužila přímo pro ukrytí Hitlerova štábního vlaku, ať již v upraveném tunelu, nebo ve speciálně postaveném dlouhém železobetonovém objektu. Některá stanoviště, především Wolfschanze, se ale skládala z jednotlivých objektů a vlak zde ukryt nebyl. Další velitelská stanoviště si budovaly špičky nacistické říše, především Göring a Himmler.

Ochranu velitelských stanovišť zajišťovaly běžné strážní oddíly, ploty a případně i minová pole. Pokud jde o bojové objekty, jednalo se o nepočetné drobné stavby, spíše charakteru strážnic. Naprostou výjimkou je velitelské stanoviště Wolfsschlucht II, ležící asi 100 kilometrů severovýchodně od centra Paříže, nedaleko města Soissons.

Jeho výstavba začala již v roce 1940 a Hitler měl odtud velet operaci Seelöwe, tedy invazi do Velké Británie. V tomto prostoru se nacházel 650 metrů železniční tunel, v němž by byl umístěn štábní vlak (obvyklá délka vlaku byla necelých 400 metrů) a uzavřený prostor s povrchovými odolnými objekty, která navazoval na jeho jižní ústí. Vůdcův bunkr byl postaven asi 200 metrů od jižního ústí tunelu a jednalo se o obdélníkovou stavbu se čtyři metry silnými stěnami, na níž navazovaly další stavby s okny a stěnami o síle zhruba tři čtvrtě metru.

Invaze do Británie se neuskutečnila a Hitler se v tomto velkoryse vybaveném komplexu zastavil pouze jednou. Došlo k tomu 17. června 1944, tedy krátce po spojeneckém vylodění v Normandii, aby s Rommelem a Rundstedtem prodiskutoval situaci. Za zmínku stojí, že v tomto prostoru probíhaly intenzivní boje během první světové války, takže se zde dochovalo mnoho zákopů, kaveren a dokonce i betonových objektů. Sám Hitler se zúčastnil bojů jen několik kilometrů odtud.

Pilíři obrany totiž bylo kolem čtyřiceti objektů v odolnosti B, z nichž podstatná část spadala do kategorie těžkých typových objektů (Regelbau), případně se jednalo o podobně koncipované, avšak atypické konstrukce. Mimo to se zde nacházelo několik velkých úkrytů, protiletadlové baterie (s vlastními objekty série „L“), „tobruky“, strojovny a kabelové objekty. Nejzajímavější jsou bojové objekty, přičemž většinu z nich představovaly kulometné objekty s pancéřovými deskami, buď již poněkud zastaralými typy pro kulomety MG08, nebo moderními pro kulomety MG-34.

Byl zde postaven i jeden objekt 114a s šestistřílnovou kopulí 20P7, objekt 110a s třístřílnovou kopulí 407P9 a deskou a čtyři atypické objekty označované jako typ 99a s třístřílnovými kopulemi stejného typu. Objekty s kopulemi zajišťovala kruhovou obranu. Speciální objekt „99a“ s třístřílnovou kopulí. Tento typ byl pravděpodobně postaven pouze ve čtyř exemplářích, umístěných v Margivalu. Objekt měl hluboce zapuštěnou vstupní chodbu a větrací zvon. Zelená - ubikace, žlutá - střelecká místnost.

Objekt Regelbau 601

Objekt Regelbau 601 (Pakunterstellraum mit Deckenplatte) je určen pro ukrytí protitankového kanónu do ráže 7,62 cm, bylo však možné umístit sem i protiletadlový kanón či pěchotní kanón. Unikátním prvkem je pancéřový strop, tvořený třemi deskami o rozměru 2,7 x 3,4 m a síle 10 cm. Na ně byla nalita pouze 20 cm silná vrstva betonu, takže podlaha úkrytu pro kanón byla umístěna o 170 cm výše, než kdyby nad ním byl vybetonován běžný dvoumetrový strop.

Díky tomu byla manipulace s dělem snazší a navíc se pod úkryt vešla další místnost se skladem munice. K 29 tunám armovacího železa a 4,1 tunám nosníků však přibylo dalších 22,5 tun oceli, nutných pro zhotovení stropu. Objekt 601 v Margivalu se poněkud liší od typového projektu pro Atlantický val. Vjezd má jiný tvar, průlez do spodního patra je umístěn u stěny a otevřené pozorovací stanoviště je na pravém křídle.

Zdrojem materiálu pro strop byly starší desky 7P7 se střílnou pro kulomet a průzorem, zavedené v roce 1934. Údajně jich bylo vyrobeno více než 7500 kusů, což z nich činí zřejmě nejpočetnější sérii velkých pevnostních pancéřových prvků v dějinách. V průběhu let desky zastaraly, protože neumožňovaly použití moderní lafety pro kulomet MG-34 a také byly považovány za příliš slabé. Jejich odolnost byla zvyšována přidáním 10 cm silné čelní desky (726P3 Vorsatzplatte), oba problémy pak vyřešilo ještě přidání 12 cm silné zadní desky (492aP2 Zusatzplatte), čímž vznikl 32 cm silný vrstvený pancíř o váze 18 tun (desku 492aP2 si mimochodem můžete prohlédnout v expozici tvrze Hanička).

Přebytečné desky byly používány především jako stropy pozorovacích stanovišť v objektech typu 519, 615 a 627 a objevovaly se i v menších atypických objektech. V případě objektů 627 byly dvě desky oříznuty a položeny na sebe, přičemž vzniklá sestava byla označena jako pancíř typu 850P6. Objekt č. 734 typu 601 s výjezdem s úkrytu. Detail vjezdu, zcela vzadu je vidět výklenek na konec hlavně. Strop tvoří deska a tenká vrstva betonu, kterou ohraničuje ocelový profil. Detail všech tří desek, které stále mají své střílny, průzory a otvory pro kotvicí šrouby. Pancéřová deska 6P7 s jednoduchou střílnou pro kulomet a pozorovací štěrbinou.

Prohlídka Margivalu

Prohlídku můžete začít na odbočce k hlavní bráně komplexu (+49° 26′ 22″, +3° 24′ 13″), za níž si můžete prohlédnout všechny nejdůležitější štábní budovy, včetně odolných objektů. My jsme to vzali rychle a navštívili jsme jen nejbližší objekty, což jsou vesměs jen zodolněné přízemní stavby se zhruba metr silnými stěnami a s okny. Uvnitř byla spousta vybavení po francouzské armádě, roztřískaného na padrť vandaly. Nejzajímavější byl velký odolný německý úkryt (Grossbunker „Loano“), v němž zůstalo nějaké původního vybavení, především pancéřové dveře. V úkrytu pro Hitlera jsme nebyli a údajně je po úmyslném zapálení interiéru uzavřený.

Nejblíže hlavní brány je objekt č. 389 typu 99a s třístřílnovou kopulí, který leží nedaleko silnice a poblíž se dá bez problémů zaparkovat. V jeho okolí jsou vidět zákopy a dokonce i napůl sesuté vstupy do podzemí, což jsou s největší pravděpodobností pozůstatky z bojů první světové války. Velký odolný objekt „Loano“. Třístřílnová kopule 407P9 objektu č. 389. Interiér kopule třístřílnového objektu č. 389. Na louce západně odtud je objekt č. 386 typu 99a, prohlédnout si z něj můžete pouze třístřílnovou kopuli a ventilační zvon, neboť vstup je zasypaný.

Po polní cestě, začínající nedaleko od něj lze dojít k objektu č. 384, opět typu 99a, který má pěkný vchod z dochovanou mříží 491P2 (Gittertür). V lesíku poblíž prvního ze jmenovaných objektů jsme si prohlédli ještě jeden z mnoha atypických kulometných objektů č. 388 (Sonderkonstruktion Maschinengewehr Schartenstand) s deskou 78P9. Po silnici kolem něj pak lze dojet pod travnatý svah, v němž jsou zasazeny dva pěkné objekty téhož typu č. 777 a č. Ventilační zvon na stropě objektu č. Hluboce zapuštěný vchod objektu č. 384, chráněný mříží, vchodovou střílnou a boční střílnou. Detail střílny v kopuli objektu č. 384, s držáky kulového uzávěru. Deset centimetrů silná pancéřová deska 78P9 objektu č. 388. Deska 78P9 v objektu č. 777 se střílnou pro kulomet a otvory pro periskopy. Výrobní značení desky v objektu č. 777.

K objektu č. 354 typu R114a jsme museli jít přes pole, což v některých obdobích může být problém. Dojít se k němu dá prakticky ze všech stran, ale doporučuji vybrat si směr, kde nebudete vidět z vesnice. U severního okraje tunelu jsme si prohlédli netypový objekt záložní strojovny, která byla ještě v době užívání francouzskou armádou vybaveny dieselagregátem, ale dnes v ní zůstaly jen zbytky ventilačních zařízení.

Kolem ní vede do kopce silnice, z níž lze sejít ke čtvrtému objektu typu 99a, který má č. 469 a je přístupný i zevnitř. Z hlavní silnice lze bez problémů dojít k zajímavému objektu č. 758 typu R110a (Stand mit Dreischartenturm und MG-kasemate), který je vybaven třístřílnovou kopulí 407P9 a deskou pro kulomet 78P9, neboť jeho kasemata nesloužila jen pro obranu týlové stěny, ale i pro boční palbu. Nedaleko odtud, u hřbitovní zdi, je ještě kulometný objekt č. 417, který byl původně maskován jako menší budova a neměl tedy zához.

Šestistřílnová kopule 20P7 objektu R114a č. 354, opatřená maskovací omítkou. Interiér kopule. Uprostřed chybí držák periskopu se sedátkem, za středem je průlez a vpravo vějířovitě rozšířené odsávací potrubí. Interiér pomocné strojovny u severního portálu tunelu. Maskovaná třístřílnová kopule 407P9 objektu č. Kromě kopule a ventilačního zvonu je na povrchu objektu č. Interiér třístřílnové kopule objektu č. 758, v němž se dochovala podlážka a jedno z odsávacích potrubí. Instruktážní nápisy v objektu č. 758, vztahující se k obsluze ventilačního zařízení. Atypický objekt č. 417 u hřbitova, původně maskovaný jako malý domek.

U obou dnešních sjezdů z dálnice se nachází vzácné objekty R601 s pancéřovými stropy. Severně položený objekt č. 735 je bohužel přestavěn na památník, takže je nefotografovatelný a interiér není přístupný. Ve velmi dobrém stavu je objekt č.

Margival jsme navštívili cestou na Atlantický val v Normandii, je to ale dobrý tip i v případě, že pobýváte v Paříži, protože ze severního okraje města je to asi hodina cesty. Popisované objekty lze obejít za zhruba čtyři hodiny. O Margivalu vyšla v roce 1993 velmi detailní třísetstránková kniha (P. Rhode, W. Sünkel: Wolfsschlucht 2, Autopsie eines Führerhauptquartiers), kterou jsem však neměl k dispozici.

tags: #zdolněné #velitelské #stanoviště #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]